aprill napsal(a):

šestka napsal(a):

Mě moc zajímá, jak se ti daří. A to, že se orientuješ na sociální služby  za peníze je pro mě zajímavé, jelikož mám rodinného příslušníka, o kterého pečuji a také už přemýšlím o tom, že najmu někoho, kdo by o něj pečoval za peníze.

velmi dobře si to rozmysli... myslím, že si raději sáhnu na dno svých sil, než staříkovi připravit peprné poslední chvilky.
http://www.lidovky.cz/policie-podezira- … _domov_sho

šetko, tohohle se neboj, Juliino podnikání je v pohodě a klienti se tam mají jako v bavlnce. Vím to, protože tam jsem u ní často.

Kely napsal(a):

aprill napsal(a):

šestka napsal(a):

Mě moc zajímá, jak se ti daří. A to, že se orientuješ na sociální služby  za peníze je pro mě zajímavé, jelikož mám rodinného příslušníka, o kterého pečuji a také už přemýšlím o tom, že najmu někoho, kdo by o něj pečoval za peníze.

velmi dobře si to rozmysli... myslím, že si raději sáhnu na dno svých sil, než staříkovi připravit peprné poslední chvilky.
http://www.lidovky.cz/policie-podezira- … _domov_sho

šetko, tohohle se neboj, Juliino podnikání je v pohodě a klienti se tam mají jako v bavlnce. Vím to, protože tam jsem u ní často.

už vidím reklamu: dejte k nám vašeho staříka, my se o jeho peníze postaráme 

Upravil(a) aprill (22. 12. 2014 19:06)

o penězích to není
Pak nechápu, proč se o pár řádek vejš ptáš aprill "ty děláš zadarmo?"

Mám to dobře rozmyšleno. Nechci ale mamku vytrhnout z jejího přirozeného prostředí. Zůstane doma, dokud to půjde. Spíš si chci zaplatit nějaké mobilní pečovatelské služby v době, kdy jsem v práci. Jde mi ale spíš o to, kdo ji zabaví. Já zatím zvládám se sestrou vařit, prát a uklízet mamce. To nám problém nedělá. Ale dovedu si představit, že někteří lidé musejí dát své příbuzné do domu  s pečovatelskou službou nebo domova důchodců. Ale tohle vlákno není o tomto problému, tak končím.

juliana napsal(a):

Judyna napsal(a):

Soukromě podnikáš, ještě ve svých letech studuješ - jsi dobrá. Daří se ti, dokázala jsi hodně.
To ti ten chlap tak chybí?

asi ne.protože kdybych chtěla, byl by tady. já spíš nemám čas na vztah. škola mi dává zabrat. a jak to začalo vážnět, tak už jsem mu prala, vařila, víc jsem uklízela ..., mluvil mi do věcí, na nákupu se ptal proč kupuji toto a ne tamto, večer jsem si nemohla dřepět u pc, musela jsem s ním koukat na správy ... . já nevím ... . asi není ten správný čas na vztah.
ale je hodný. hrozně moc. já jsem taková "nohama nad zemí" jak mi řekl. ale stáhnout dolů - to se teda nenechám.
jinak klienti - zbožňují ho. pomáhal mi moc.
prostě cítím, že ani jeden není ON. a že ho nenajdu na seznamce. a že mám na chlapa ještě dost času:lol:

Juliano, četla jsem Tvůj první příspěvek nepozorně a přehlédla jsem, že ti jde o napsání knihy.

Mě se tady vždy nejvíc líbí, jak se tady mluví k věci

helena napsal(a):

má plno na dalších pár let. To je myslím ta nejlepší reklama
Ale prd a vořech... při vší uctě k ní i jejímu zařízení.
Vzhledem k setrvalýmu nedostatku podobnejch míst se "pořadníku" není co divit.
ale ona pracuje i zadarmo jako dobrovolnice
Tím spíš to nechápu...

já tebe také ne. A ani nechci raději. navíc o tom tohle téma není.

Juliano, piš. Máš co říct, máš příběh, pády a zase zvednutí, prostě se u tebe něco děje, není to taková nuda, až se        z nudy hraje slovní kopaná. A hlavně jdeš se svým příběhem na veřejnost.

šestka napsal(a):

Juliano, piš. Máš co říct, máš příběh, pády a zase zvednutí, prostě se u tebe něco děje, není to taková nuda, až se        z nudy hraje slovní kopaná. A hlavně jdeš se svým příběhem na veřejnost.

děkuji. takových příběhů jsou spousty. bohužel. a myslím, že dokážou pomáhat. proto je chci zaznamenat. je jich skoro tolik, jako příběhů lásky.

juliana napsal(a):

Napište jaké to bylo než to bouchlo, jak se choval během výbuchu on, vy i ta jeho nová, děti, jak dlouho jste byly mimo, co vám pomohlo, za jak dlouho jste zjistily, že už ho nechcete, kdy a jak jste šly do nového vztahu a jak dopadl, jak dopadl ex, co děti na piruetu tatíka říkají dnes a jestli se o ně, byť dospělé zajímá ... .
Je to totiž trochu jiný rozvod než ve 30+, 40+.
Co vám rozvod dal a co vzal.
Chovali by jste se dnes jinak?
Chci o tom napsat knihu, která pomůže všem, které to teprve čeká, kterým to život naservíruje a budou na tom tak, jako kdysi já. bylo to strašné, položilo mě to. hodně mi to vzalo - a hodně dalo. možná nakonec víc dalo. ale stejně budu do smrti považovat rozpad mé rodiny za tragedii. no ale tragedie se dějí. a i mnohem horší.
děkuji vám všem, které si najdete čas, odvahu a chuť mi napsat.
bude to dárek pro nás, ženy které to potkalo. ale nejen pro ženy. a nejen pro ty které to potkalo.
prosím notoricky známé prudičky - pruďte jinde, nechte nás.

a asi napíšu můj příběh - zkráceně, znají ho tady všichni:
rozvod jako rána z jasného nebe - po 17 letech - zamiloval se do kolegyně - vykopla jsem ho okamžitě a probrečela jsem pak skoro rok. přestala jsem, když jsem potkala 1. přítele - pár měsíců neskutečná vášeň, nic víc. Hned poté 2. přítel - bez vášně a jiskry, ale moc hodný.
Kamarádím s oběma. Střídavě. No, nedaří se mi na poli lásky.
Jo a nezbláznila jsem se díky kamarádce kterou jsem potkala tady, která na tom byla stejně, denně jsme si povídaly, plakaly ... . Ona už je znova šťastně zadaná a je ráda, že je to tak, jak je.
Daří se mi ekonomicky: zrekonstruovala jsem dům, odešla jsem z místa ředitelky školy, založila a provozuji soukromé sociální služby (předtím pracovala jako dobrovolnice v komunitě, začala studovat další VŠ (v 53 letech je to těžší než za mlada, hlavně jazyk drtím denně aspoň 2 hodiny).
Dbám o sebe.
Ulevilo se mi, neživím nemakačenka a pivaře (ano, za takovým jsem smutila, byla jsem slepá).
Ale zatím pouze doufám, že budu zase šťastná ve dvou. A bojím se, že ne. Že to už nepřijde, že to takto zůstane. Budu mít vše, jen ne lásku. A z toho mi je často do pláče. Zatím pro to tedy nic nedělám. Snad na jaře mrknu na seznamku. Nebo na nějakého chlapa - syn mi furt říká že po mě pokukují. Já to nevidím. Nemám na ně chuť.
Tak pište dámy.
Změnila jsem nick, ale určitě jste mě poznaly. tak pište, svěřujte se, ulevte si.

V cem je rozdil oproti 40+ ?

aprill napsal(a):

juliana napsal(a):

Napište jaké to bylo než to bouchlo, jak se choval během výbuchu on, vy i ta jeho nová, děti, jak dlouho jste byly mimo, co vám pomohlo, za jak dlouho jste zjistily, že už ho nechcete, kdy a jak jste šly do nového vztahu a jak dopadl, jak dopadl ex, co děti na piruetu tatíka říkají dnes a jestli se o ně, byť dospělé zajímá ... .
Je to totiž trochu jiný rozvod než ve 30+, 40+.
Co vám rozvod dal a co vzal.
Chovali by jste se dnes jinak?
Chci o tom napsat knihu, která pomůže všem, které to teprve čeká, kterým to život naservíruje a budou na tom tak, jako kdysi já. bylo to strašné, položilo mě to. hodně mi to vzalo - a hodně dalo. možná nakonec víc dalo. ale stejně budu do smrti považovat rozpad mé rodiny za tragedii. no ale tragedie se dějí. a i mnohem horší.
děkuji vám všem, které si najdete čas, odvahu a chuť mi napsat.
bude to dárek pro nás, ženy které to potkalo. ale nejen pro ženy. a nejen pro ty které to potkalo.
prosím notoricky známé prudičky - pruďte jinde, nechte nás.

a asi napíšu můj příběh - zkráceně, znají ho tady všichni:
rozvod jako rána z jasného nebe - po 17 letech - zamiloval se do kolegyně - vykopla jsem ho okamžitě a probrečela jsem pak skoro rok. přestala jsem, když jsem potkala 1. přítele - pár měsíců neskutečná vášeň, nic víc. Hned poté 2. přítel - bez vášně a jiskry, ale moc hodný.
Kamarádím s oběma. Střídavě. No, nedaří se mi na poli lásky.
Jo a nezbláznila jsem se díky kamarádce kterou jsem potkala tady, která na tom byla stejně, denně jsme si povídaly, plakaly ... . Ona už je znova šťastně zadaná a je ráda, že je to tak, jak je.
Daří se mi ekonomicky: zrekonstruovala jsem dům, odešla jsem z místa ředitelky školy, založila a provozuji soukromé sociální služby (předtím pracovala jako dobrovolnice v komunitě, začala studovat další VŠ (v 53 letech je to těžší než za mlada, hlavně jazyk drtím denně aspoň 2 hodiny).
Dbám o sebe.
Ulevilo se mi, neživím nemakačenka a pivaře (ano, za takovým jsem smutila, byla jsem slepá).
Ale zatím pouze doufám, že budu zase šťastná ve dvou. A bojím se, že ne. Že to už nepřijde, že to takto zůstane. Budu mít vše, jen ne lásku. A z toho mi je často do pláče. Zatím pro to tedy nic nedělám. Snad na jaře mrknu na seznamku. Nebo na nějakého chlapa - syn mi furt říká že po mě pokukují. Já to nevidím. Nemám na ně chuť.
Tak pište dámy.
Změnila jsem nick, ale určitě jste mě poznaly. tak pište, svěřujte se, ulevte si.

komu tím prospěješ? nikomu, zkušenosti jsou nepřenosné, každého ranilo něco jiného.... stále se  nimráš v tom stejném a jitříš rány.

prudicka nemaji prudit

helena napsal(a):

Chci o tom napsat knihu
To bys ale potřebovala dobrýho korektora...
"hlavně jazyk drtím denně aspoň 2 hodiny"
Českej to nebude, co? http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

prudicky se opravdu nezaprou ... neni nad to si do nekoho pekne rejpnout