Bilatlapko, nepíšeš, jak jsi o svou lásku přišel... co bylo důvodem? Jak dlouho jste spolu byli?
Takto možná jen rada, pokud odešla ona např. za někým jiným, těžko ji tahat násilím zpět. Teď to moc bolí a máš pocit, že nikdy nepřebolí. Já bych se pořádně vybrečela a pak se vrhla na všechny činnosti, co mám ráda a na co třeba nebyl čas. Uvidíš, že bude líp

Veci sa nedejú náhodou. Asi som už viac skeptik, ako by sa žiadalo, ale neverím moc na "potrebu srovnat si život", hlavne ak predtým neboli náznaky čohosi. Chcem povedať, že zo sekundy na sekundu je takáto zmena podozrivá..

Ak budeš tlačiť na pílu, pravdepodobne ju nadobro od seba odoženieš (kuriózne ak to necháš plávať, možno sa tak stane tiež). Nevieš spraviť nič. Ak o ňu stojíš a máte byť spolu, stane sa. Dovtedy sa teš synovi a venuj sa všetkému, čo je pre Vás/Teba potešením a čo naplní dušu a telo.
Nechápal som, keď pri čítaní podobných skuhracích tém boli reakcie tvrdé, ale porozumel som, že pofúkať bolačku je rozumným, ale iba dočasným riešením. Ak by si chcel prefackať, pokojne môžem 

Prečítaj si v sekcii "Život po nevěře" Pandorin článok "Trápim se, protože chci". Skvostné čítanie.

PS: nejsem fatalista, neumím sedět v křesle a čekat, co přijde. I když.. Teď v podstatě nic jiného nedělám.. Bojím se zničit tu naději, kterou mi nedala.. Pár facek nepomůže, ledaže bys to vzal krumpáčem..

Ahoj. Dovolím si nesouhlasit, i když, dle ostatních soudě, tady máš silnou pozici.. Chtěl jsem jen názor ženy, ne psychologa.. Odpovídáš na otázku otázkami.. Říkáš, vrať se zpátky.. O to mi jde.. Ale jak? Já vím, žes to myslela asi jinak..
Nemyslím si, že žít pro druhé je blábol.. Víš to taky, jinak bys neměla přes 20tisíc příspěvků v kategorii vztahy.. Myslím si, že ať udělá člověk cokoliv, první, co udělá potom, je, že to sdílí.. Nebo aspoň chce sdílet..
Asi bychom se dostali někam úplně jinam, kdybych se tě zeptal, co je tedy smyslem života.. Udělat ze vztahu smysl života, nevnímat to jen jako frázi, znamená vztah naplnit, ne zabít.. Pokud tedy nevnímáš vztah jako stín u nohou, ztrátu vlastního já..
Pomineme-li děti, nemůžeme být zodpovědní za jiné.. Ale vlastní zodpovědností život jiných ovlivňujeme.. Jsme zodpovědní za to, co si myslíme, jak to říkáme a co pro to nebo podle toho děláme.. Používáme slova, kterých pravý význam si neuvědomujeme.. Nevěděla, co říká, dělá? Polekala se odezvy? Neupnul jsem se, odevzdal jsem se.. Celý.. Nezůstalo mi nic.. Věřil jsem.. Jí? Svým přeludům? Rýsujícímu se budoucnu?.. Lekla se? Jistoty, odevzdání? Řešíte tady ve velkém nevěru, odpustit, neodpustit, ale pokud vám někdo nabídne opak, je.. Slaboch? Co chcete? Jistotu nebo zápas, důvěru nebo podezření? Ničí jistota vztah? Tak proč řešit zálety?.. Jsem v tomhle hodně průhledný.. Věděla to, věděla, co všechno myslím, když jí říkám miluji tě.. Věděla, že to není pomíjivé.. Teď jen z dálky..
Šťastný jsem nebyl.. Až na těch pár měsíců..
Co mi chybělo a mohla mi to dát jedna?
Drobnosti.. Klid, pohoda, vzájemnost.. Místo, kam přijdeš a můžeš být sám sebou, nemusíš nic dokazovat, místo, kde tě čeká úsměv, protože jsi, nezištné objetí, jen tak, pro nic, ucho, které tě vyslechne, ruka, která tě pohladí.. Spolu, ne vedle.. Místo, kde máš postel, do které se těšíš proto, že tě tam čeká ne něco, ale někdo.. Místo, kde máš čas pro sebe a z toho sílu pro druhé.. Jeden gauč místo dvou křesel.. Místo, kde spokojenost toho druhého je víc ,než vlastní.. Místo, kde můžeš sdělit své sny, ani ne kvůli vyplnění,ale pro těšení se z možného..
Oběma směry.. Kolik k tomu potřebuješ lidí? Mně stačila jedna..
Ukázala mi to všechno, dávala mi to.. Poprvé.. Snažil jsem se o totéž..
Povím ti příběh:
Začátek vynechám, je to jen pár vztahů, kratších, delších, takových, jaké zažije asi většina během studií.. Vojna, bylo mi pětadvacet, nebyl jsem typ mezi čtyři zdi.. V noci jsem mizel.. Potkal jsem ji, malou, křehkou zrzku.. První noc jsme si povídali, druhou taky.. Spali jsme spolu.. Chytili mě.. Zostřený dozor, pak na měsíc hodně daleko.. Mobily tehdy moc nebyly.. Vrátil jsem se.. Utekl.. Byla těhotná.. Radost.. Problémy, já na vojně, ona v potížích.. Scházeli jsme se, kdy a kde to šlo, v autě, u známých, když jsem měl volný víkend, u nás.. Bříško rostlo.. Problémy se řešily.. Její.. Stálo mě to něco ke sto tisícům.. Vyřešeno.. Zmizela.. Našel jsem ji.. Scházeli jsme se i u jejích známých.. Měli pět dětí, vozil jsem jim tašky jídla, byl jsem provianťák.. Řekli mi to.. Prý svědomí.. Pozdě.. Hned první noc zjistila, co jsem zač.. Dál šlo všechno podle plánu.. Těhotná už byla.. Když jsme byli spolu, moc toho nenamluvila, slzy, tulení, pár úsměvů.. Když jsme telefonovali, ten její ji psal papírky, teď řekni tohle, teď tamto.. Pár jsem jich viděl.. Poslouchali to všichni, dobře se bavili.. Našel jsem je, kde mi řekli.. Seděla na válendě, krájela rajčata, prkýnko pod bradou, on vybaloval novou televizi.. Jediné, co stříkalo, byla šťáva z rajčat, když upadly.. Postavila se před něj.. Neudělal jsem nic, vůbec nic.. Za pár dní jsem poslouchal průběh porodu v přímém přenosu, frajer byl spíkr v rádiu..
Byl to kluk..
Tohle je horší.. Tehdy bych nejradši vraždil.. Teď se mi nechce žít.. Proč? Nevidím.. Smysl?.. Musím, jsem přece zodpovědný..
Někdy si připadám jak hadr, kterým setřou špínu a bláto a šup s ním do kýble..
Brát je hodně lehké, dávat.. Poprvé jsem přijímal, aniž bych musel dávat předem.. Nemusel.. Šlo to vzájemně.. Hloupé na tom je, že jsem se ji snažil naučit vážit si sebe sama, být pro sebe důležitá, řídit si život hlavně s ohledem na sebe.. Asi se mi to podařilo.. Podařilo se jí postavit se na vlastní.. Byl jsem berličky? Nebo je jen unavená tím vším a už nevěří, že může být něco tak, jak se to zdá.. Říkala, na začátku je všechno hezké..
Asi jsem tě nepochopil, i když jsem se snažil..
Nepochopila's ale ani ty mě.. Nepotřebuju rady, jak se s tím smířit, jak to překonat.. Potřebuju poradit, jak najít cestu zpátky, možná jen zjistit, jestli existuje naděje - jak psal sombrero, jestli tlačit na pilu nebo to nechat plavat, obojí s možným stejným výsledkem.. Jak jí ukázat, že to, co cítíme ( cítím - cítila ), má smysl.. Že má nárok na štěstí.. Že nemusí ublížit, když vlastně nechce.. Že není všechno stejné, že nejsem jako její manžel, který ji nechal dva měsíce před porodem, že nejsem jako její expřítel, který ji podváděl a ukájel si veřejně ego tím, jak 'hloupého' elektrikáře doma obskakuje poslušná doktorka.. Myslím, že jsem jí dokázal nebo ukázal, že má vlastní cenu.. Asi jsem to schytal za oba..
Řekni mi, prosím, co můžu a nepovídej o zkratkách.. Já mám pocit, že delší a složitější cestu bych nenašel..
Co doopravdy chcete?..
Asi bych měl být spokojený, že jsem dostal možnost to poznat.. Lásku.. Spousta lidí to štěstí nemá.. Nestačí mi to.. Opravdu ne.. Chci svou Baucis..
Sombrero zmiňoval tvůj článek.. Netrápím se, protože chci, tohle jsem opravdu nechtěl a myslím, že tomu věříš.. Trápím se, protože chci ji.. A nevím jak.. Jak malý dítě, viď? Pořád dokola..
Děkuji, že jsi napsala, měl jsem teď chvíli pocit, že zase stojím na nohou.. Odešlu to.. A zbude zase jen čekání.. A ticho, ve kterém nejde přehlušit myšlenky v hlavě.. Nechci se z nich vypovídat, i když to trochu pomáhá.. Chci najít cestu.. Pomoz mi, prosím.. Kdokoliv..
Vím, že to nejde..

Michael

Andělské jméno.. Bohužel bůh nejsem, zbývá vůl..
Možná proto vůbec netuším, komu patří to o předsudcích..

Upravil(a) bila1tlapka (8. 11. 2014 3:00)

Tys nepoznal lásku. To je dle tvého popisu závislost.
Řeš sebe, změň sebe. Několikrát tady píšeš, žes byl zvyklý to a to. Tak to teď bude jinak, než na co jsi byl zvyklý. V životě máš kromě smrti jedinou jistotu. A tou je změna.
Píšeš nesrozumitelně. Co to znamená - díra v chodidle? Jakou roli ve vašem rozchodu sehrála? Něco si namlouváš?
Zatím podle mého názoru nejsi muž, dospělý do vztahů. Jenom záchranář, který za svou práci něco očekává. To není láska. Když si postavíš svůj smysl života na vztahu, dopadneš tak, jako jsi dopadl. Nemůžeš do svých chtění zatahovat jiné lidi. Oni nemusí chtít být tvým smyslem života. Jak by bylo tobě, kdyby si někdo postavil svůj smysl života na tobě a ty bys musel dělat, co on chce?
Neupnul jsem se, odevzdal jsem se.. Celý.. Nezůstalo mi nic. - tohle celé je špatně. Nevážila bych si člověka, který se odevzdal (kam?) a nejspíš očekává to samé i ode mě. Můžu napsat, co chci, za sebe. Ty zevšeobecňuješ, ptáš se, co chceme my, ženy. Ale každá žena je jiná. Nepřitahuje mě muž, který se celý odevzdá a nic mu nezůstane. Nechci, aby se celý odevzdal, stejně tak, jako i já chci zůstat sama sebou a sama sobě se neztratit. Jen takové partnerství je rovnocenné, hezké. Když jsme v něm sami sebou. Když si stále máme co dávat, dělat vztah zajímavý, přinášet do něj podněty a impulzy.

Byl by z tebe spisovatel červené knihovny. Chvilku se to dobře čte, taková odpočinková literatura. Ale mít to napořád, to se rychle přejí.

Nemusíš souhlasit, to není povinnost.
Také bych jako Eva nechtěla muže, který se mi zcela odevzdá.
To není role, která by muži náležela: být odevzdány,

Máš pravdu, ty se netrápíš, protože chceš, ty se svým trapenim přímo opajíš.
Tragický romantický hrdina.....
Hledal jsi někdy odpověď na otázku: proč se mi to děje?
Proč právě MNĚ?

Na tvém místě bych odpovědi nehledala tady, ale našla si CHLAPA terapeuta.
Ten ti vysvětlí, že je zbytečně snažit se rozumět ženě. Nejdůležitější je porozumět sám sobě.

Jesli mluvíš, jako píšeš, tak potěš koště. Já bych vzala nohy na ramana už dříve než ona. S tebou si běžný život nedovedu představit. Já nerozumím každé druhé větě.

To ses vystihl přesně, když jsi napsal - jsme strašně zdeformování, nevíme, jaký význam mají doopravdy obyčejná slova. Ty možná máš spolužítí místo vztahů. Já ne. Mluv za sebe. I s tou tvou bývalou přítelkyní. Neschovávej se za vznešená literární díla. Ty nejsi opravdový. Nauč se jím být.

Tlapko, jak dlouho jste byli spolu a proč jste si nekoupili dům společně, jestli jste spolu měli žít?

H.: hledat příčiny samozřejmě, předcházet problémům ano, ale v okamžiku bolesti pomoct.. Když máš špatnou zprávu, která není neodkladná, řekneš ji člověku, který se zrovna necítí? Ne, viď? Najdeš vhodnější chvíli.
Evo, nezlob se, nemyslel jsem to adresně, ale všeobecně. Když ti všechno funguje, je to fajn. Já se jen snažím o totéž.
Nebyli jsme spolu dlouho, jestli jsme vůbec byli spolu.. Asi rok ( na minuty to psát nebudu, zas bych to slíznul.. ). Chtěla mít konečně něco svého. Místo, odkud ji nemůže nikdo vyhnat. Chtěla ona sama. Vím, jak a v čem žila, myslím, že jsem to chápal. Vybírali jsme ho spolu, uklízeli, tahal jsem radiátory, zplnomocněn jsem zařizoval energie, převody, vymalovali, umyli okna.. Dům jsem ji nekoupil, ani se na tom finančně nepodílel. Nechtěla. Koupil jsem jí aspoň přívěšek na klíč. Se světýlkem a nápisem moje.. A druhý, se dvěma srdci.. Prodávám svůj dům, abych se vyrovnal s minulostí, zajistil manželku. Nechodím po světě s holým zadkem. Ano, doufal jsem, že budu mít kam,ale ne kvůli bydlení. I když nic neslibovala. Aspoň ne ze dne na den. Když si povídáš o společných vánocích, nemusiš přece říkat kde. Nějak mi to vyplynulo.. Poslouchal jsem, co říká, viděl, co dělá, ne, co jsem chtěl.
Nevím, jestli jsem si vybral být vůl nebo mi to bylo vybráno. Nezříkám se ale za to zodpovědnosti. Stojím na vlastních nohou, mám vlastní ruce a hlavu na krku. Jen mi to přijde málo.

Nádych, výdych (y). A veľakrát prečítať texty prispievajúcich dám. Rozumné, možno v danom rozpoložení ťažšie pochopiteľné, ale pravdivé do špiku kostí. Nevzdávaj boj ani svoje vlákno (ak by si na zlomok sekundy chcel poďakovať za rady, čo nie sú možno v súlade s Tvojimi predstavami), skús byť trpezlivý a preskúmať veci z viacerých uhlov pohľadu, zaručene Ti nikto nechce zle.

Bílá tlapko, nechci ti sypat sůl do ran, ale působíš na mě jako pozér. Možná je to póza obranná, ochranné zbarvení, bez něhož bys podle svého přesvědčení nebyl milovaný a ani nemohl milovat. Póza hodně vrostlá. Dokud ji neodstraníš, nezlepší se to. Platí stále "jaký šel, takovou potkal".
Jak v příběhu o tvé lásce, tak v příběhu o vztahu z vojny jsi se obsadil do role odpovědného spasitele. Vystup z ní. Není možné budovat partnerský vztah s ženou, které dáváš najevo, že bez tebe by byla slepice vysokoškolačka v područí primitivního vyučence .......  Je mi jasné, že jsi přesvědčen a VÍŠ, že to tak není ..........akorát, že to co chvíli
v různých podobách vystrčí růžky.
A pokud máš zdravotní potíže, jejichž součástí se stala "díra v noze", tak ty potíže asi nebudou krátkodobé a banální, ale naopak mohou komplikovat běžný život. A pokud jsem to pochopila správně, že dotyčná je lékařka a ty její péči o tvé zdraví a v podstatě její profesní hodnotu - něco, do čeho od mládí musela investovat hodně úsilí a času - bagatelizuješ lží, tak se nedivím, že jí to pobouřilo.