Taky já napíši, jak to vidím. Byla jsem v obdobné situaci. Já, blbá naivní..., kamarádka taky účtařka. Byly jsme spolu na SŠ, pak na VŠ, kde jsme spolu přes tři roky bydlely. Co škola skončila, tak nebýt mě, je ticho po pěšině. Kdysi jsem ji kontaktovala často, jestli někde nezajdeme, jak se má, atd. Ale jak píšete Vy, asi měla hodně povinností, pořád bylo něco důležitějšího...Teď už jsme ze školy 8 let, občas to ještě zkusím, zavolám, napíšu, ale už ani nemá slušnost se ozvat. Takže to neřeším. Bylo mi to hodně líto, ale také vím, že ta osoba se dost změnila, i když si to nechce připustit. Změna prostředí, pracovní morálka i styky s jinými lidmi "na úrovni" ji posunuly jinam. Nechci to lámat přes koleno, ale ani na sebe nechat "plivat" . Nemyslím si, že jsem něco méně a nemusím se ani podle toho chovat. Jsem prostě takový blbec, co pořád dává šance. Teď už to neřeším, ale také vím, že kdyby ona potřebovala, už tu pro ni nebudu.

Snad Vám těchto pár řádků k něčemu pomůže.

Já vím, že je nutné chápat, že ne vždy má člověk čas odepsat nebo ozvat se hned, ale měl by, když ne hned, alespoň později...Možná kamarádka prožívá smutek, rozčarování, možná je sobec a možná se v danou chvíli cítila zle a potřebovala pomoc někoho, koho považovala za přítele. Ale pokud říkáte, že je to tak, že když potřebuje, jste tu pro ni a bojkotovala váš "přátelský" vztah kvůli tomu, že jste ji jedenkrát neodepsala, je to možná jen sobecký člověk, který si potřebuje  za každou cenu něco vydupat. V tom případě je asi lepší smířit se s faktem, že nebudete v kamarádském vztahu pokračovat.