Daphné napsal(a):

Ostatně by mě zajímalo, jak vlastně začal halloween, u nás moc tradici nemá.....souvislost s duchy, záhrobím a podobně je nasnadě, ale pojmout to jako srandu je vážná věc . Předchází svátek všech svatých, ale v tom to asi taky nebude...že by nějaký zlomek vědomí po Keltech?

Je to vážny keltský sviatok - Kelti vedeli, že to je čas, keď sa otvárajú brány medzi svetmi živých a mŕtvych... Americká sranda je už len chabý odtlačok toho pôvodného.

Máš pravdu, Selimo, radovat se, to potřebujeme.

Dokonce ti, co jsou tohoto dne narození, mají přímý kontakt se záhrobím. A mnohdy spolu ve snech, či meditacích rozpráví.

Crabat napsal(a):

Tulipánku, získal jsem z Tvých řádků dojem, jak jsi podvědomě paralyzována, že někde něco děláš špatně a v důsledku toho se situace obrátí, což by v Tvém případě (a asi nejen v Tvém) vedlo v prvé řadě ke ztrátě příjmů a tím pádem katastrofální situaci. Proto prosíš Boha jak o život, aby Ti v této věci pomohl, ale nějak se nemůžeš spolehnout na to, že to udělá, protože intuitivně vnímáš, něco v této situaci není tak zcela košér. A  máš pravdu - není. Takovýmto jednáním si totiž zaděláváme na připoutanost ke světu. Zatímco veškeré lekce Universa směrem k nám nás mají naučit pravému opaku, totiž odpoutanosti. A Ty intuitivně vnímáš, že v tomhle aspektu se na něj jaksi nemůžeš stoprocentně spolehnout, což Tě ještě více bičuje a trápí.

Takže, jak tady děvčata říkala, asi bych se na Tvém místě pokusil přenést těžiště mysli jinam. Do procesů v souladu s výukou odpoutanosti. Jenom tak s Ním totiž budeme jedné mysli a výukové lekce nemusí zase až tolik bolet. Neboť "svou" si neprosadíme, ba ani nevíme, do jak nešťastných konců by nás sveřepě prosazovaná vůle zavedla, kdyby nám ji naplnil.

Crabe, ani nevíš jak ráda bych si přála volně žít a užívat života ve všech jeho podobách bez toho strachu, který mě doslova vysává... ale jdu k němu stále blíž a cítím, že už ho brzy najdu a přijmu

Jo jo, Pan.., "a který vlk zvítězí?"
A starý indián odpoví: "Ten, kterého sytíš."

Pomalu, opatrně, zlehýnka,
našlapuje po špičkách,
by neprobudila toho,
co doposud ještě spí.

Já vím, Pan, a pozdravuji, mávám radostí, že vás tu obě zase vidím.