vrabčák napsal(a):

helena napsal(a):

nebohý-nebožtík (myslím si)
http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste … a-neboztik

Děkuju.
"Bohatství"-odvozeno od "bůh"(slovo základové). Bohatství duševní, hmotné. Příliš velké hmotné bohatství-Co na to Bůh?

Nic, proc by to mel resit?

Barča napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Mně RUŠka hodně pomáhá, ale jak je to hodně bolavé, prostě nic necítím. Ale jak ukrajuji kousky okraje koláče, tak se pomalu a jistě dostávám do středu, určitě to dám

Obavam se, ze psychologicky mechanismus teto terapie nedela zrovna zdrave lidi...

Proč myslíš?

Za sebe: nic necítit je pěkná blbost. To zavání výrobou citově plochých bytostí.
Ale protože metodu znám, vím, že jsi měla na mysli, že necítíš negativní emoce spojené s konkretním prožitkem, který se udál kdysi v minulosti, tudíž tě vzpomínka na něj už nezraňuje, dovedeš si z něj tedy vzít i to pozitivní - zkušenost, která je tam také obsažena - a nemusíš ho tedy v různých obměnách prožívat stále dokola.

Tulipánka napsal(a):

Judyna napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Barčo, už jsem to tak nějak vzdala, protože mi to prostě RUŠkou nešlo, nedostala jsem se tam ani s kolegy rušáčky. Takže tak
Když je to fakt hodně silné a do děch dveří se prostě nedostanu, tak v jednu chvíli přichází pasivita, kdy to vzdávám a to se pak dostávám právě do toho obviňování Boha, že jsem pro to tolik udělala a stejně mi to nedopřeje....

Co to je za víru, kde je něco za něco?
To si jako myslíš, že když se budeš chovat tak, jak se má, věřit v Boha a já nevím co ještě dalšího dobrého, že ti Bůh automaticky dopřeje to, co chceš ?
Nezlob se, ale víra a láska by měla být snad bez nároku na odměnu. Prostě bezpodmínečná.
Omlouvám se, nechci se Tě dotknout, snad jsem to jen špatně pochopila.

Ano, špatně jsi to pochopila. Svěřit se do rukou Boha je pro mě nechat vše plynout a důvěřovat životu.... ale je pravda, že asi není správná cesta odevzdat moc nad mým životem Bohu (respt. věřit, že Bůhm, Vesmír... takovou moc má)

Sakra Tulip, ty už jsi fakt "zblblá". Přestaň na sebe tlačit a věř sobě a svému vedení, tečka!
Nakonec v létě jsi vydělala tolik peněz, na které někteří pracují celý rok. Přestaň blbnout a odpočívej. Nechtěj všechno hned.
Však po novém roce zase všichni začnou myslet na to, co bude v létě. Teď je to nezajímá, řeší vánoce.
Uklidni se a nerouhej se.
Nebo jak říká helena - tvé přání se splní. A tvé přání to není to, co vysíláš VĚDOMĚ, to je to, co ti pořád straší v PODVĚDOMÍ!

Barča napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Jak jsem teď začala řešit tu důvěru v Boha... http://www.firstclass.cz/2014/10/5-zbyt … 0dkxS.dpbs
Mimochodem, není bohatství právě od slova Bůh?

Tulipánko, nechci tě mustrovat, ale pokud chceš něco řešit s Bohem, nechoď ke kováříčkovi pro instantní zobchodovatelná moudra na interfernet, ale zamiř rovnou ke kováři - oslov Boha.

Ty, Barčo, na rovinu: kterého?
Já abych si nedělala domněnky

Míšo,
jsem dost unavená, bylo to teď fakt náročné, od června jsme pracovala cca. 12 hodin denně, někdy i víc, takže potřebuju pauzu. A když je teď volněji, chtěla bych si vyřešit sama sebe, abych tu práci dokázala dělat s lehkostí a neměla potřebu tlačit na pilu a nebortila se, když mi to nejde tak, jak bych chtěla
Jednu mikulášskou besídku už mám ale předjednanou v našem centru pro děti

Fakt není problém, že bych neměla peníze, jde jen o strach z budoucnosti. Ale postupně se to zlepšilo, dnes jsem se samovolně dostala do situace asi před 10 lety, kdy jsem fakt neměla ani na chleba, byla to přesně ta situace, kdy mlátím na dveře jak pominutá a ony se neotevírají (prostě nebyla žádná šance se z toho dostat). Tak jsem si ji znovu prožila a cítím se lépe...

Děvčata, vím, co mi tu radíte, zvolnit, přestat řešit, ale já jsem pak doma protivná na všechny, na manžela se pořád rozčiluju, nemám energii na syna (a ten toho zákonitě výborně využívá - nestěžuji si, nechci řešit). Prostě když se necítím dobře, tak mlátím hlavou do všech stěn kolem a když se vymlátím, tak to přijde . Má technika práce, prosím o respekt

Upravil(a) Tulipánka (25. 10. 2014 20:11)

Tuli, strach z budoucnosti má dnes moc lidí. Ale obávám se, že v tomto Bůh nepomůže.
To je dobře, že máš tu besídku. Volný čas využiješ k naplánování dalších akcí a na jaře to rozjedeš. Máš manžela, nejsi na to sama.

Tulipánka napsal(a):

Judyna napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Barčo, už jsem to tak nějak vzdala, protože mi to prostě RUŠkou nešlo, nedostala jsem se tam ani s kolegy rušáčky. Takže tak
Když je to fakt hodně silné a do děch dveří se prostě nedostanu, tak v jednu chvíli přichází pasivita, kdy to vzdávám a to se pak dostávám právě do toho obviňování Boha, že jsem pro to tolik udělala a stejně mi to nedopřeje....

Co to je za víru, kde je něco za něco?
To si jako myslíš, že když se budeš chovat tak, jak se má, věřit v Boha a já nevím co ještě dalšího dobrého, že ti Bůh automaticky dopřeje to, co chceš ?
Nezlob se, ale víra a láska by měla být snad bez nároku na odměnu. Prostě bezpodmínečná.
Omlouvám se, nechci se Tě dotknout, snad jsem to jen špatně pochopila.

Ano, špatně jsi to pochopila. Svěřit se do rukou Boha je pro mě nechat vše plynout a důvěřovat životu.... ale je pravda, že asi není správná cesta odevzdat moc nad mým životem Bohu (respt. věřit, že Bůhm, Vesmír... takovou moc má)

Dôverovať v múdrosť a dobré vedenie Boha (Vesmíru, Osudu) - a celkom mu odovzdať zodpovednosť a kormidlo svojho života sú dve odlišné veci.
Mmch, v tvojom konkrétnom prípade mi ešte napadá: veci nie sú vždy také, aké sa zdajú... Možno to, ako sa ti ne/darí v podnikaní, je pre teba najväčší dar a najlepšia škola. Lepšia, ako keby šlo všetko samo a hladko... čo my vieme.

Dítě v první (možná ve druhé?) třídě se přece vypravuje s pomocí rodičů. Akorát ráno před vyučováním mi to přijde dost pozdě, to je chyba rodiče. Úkoly se píší odpoledne v předchozí den a pro mě je normální, když si dítě připraví tašku do školy po napsání úkolů. Ráno si do tašky akorát vloží svačinu, kterou mu udělal rodič.
Přijde mi spíš divné, jako když se rodič o své dítě vůbec nestará, když takhle malé dítě nemá ráno tašku připravenou z předchozího dne a ještě rodič dělá to, co popsala Tulipánka. Má jedno jediné dítě a ani to nezvládá? Co by dělala, kdyby jich měla víc a s ne moc velkým věkovým rozdílem?

Upravil(a) Eva. (26. 10. 2014 9:55)

Tulipánko, smiř se s tím, že život je jedna velká nejistota. Jediná jistota v životě je smrt, a to ještě člověk neví, kdy a jak přijde a vlastně ani, jestli je to opravdický konec, nebo po ní ještě něco je. Vše ostatní je naprostá nejistota, jestli budeme já a moji blízcí zdraví, jestli budu nebo nebudu mít práci a peníze, vše je nejisté. Jenže člověk tak, jako nemyslí každou minutu na to, že zemře, tak se musí naučit nemyslet na tuto nejistotu. Kdo se tohle nenaučí, bude celý život úzkostná troska. Já sama nejsem žádný velký optimista, vždy spíš počítám s horší variantou, ale snažím se dopředu se nestresovat. Nevím, v čem spočívá metoda RUŠ, moc takovým věcem nevěřím, ale tohle je zrovna věc, kterou by tě měla naučit.

Tulipánka napsal(a):

Míšo,
jsem dost unavená, bylo to teď fakt náročné, od června jsme pracovala cca. 12 hodin denně, někdy i víc, takže potřebuju pauzu...

Ok, tak se nenervuj hovadinama a užívej pauzu. V klidu se věnuj synkovi, vytvoř mu (i sobě) pohodový denní či týdenní režim, na který si oba zvyknete, protože to vám oběma spoustu věcí ulehčí, zabav sebe nějakou další činností, která tě baví a naplňuje - maluj, studuj, piš, dělej cokoliv ... a když budeš mít pocit, že máš problém, zamysli se, jestli vám skutečně hrozí zima, cholera či hladomor ...

Tulipánka napsal(a):

A když je teď volněji, chtěla bych si vyřešit sama sebe, abych tu práci dokázala dělat s lehkostí a neměla potřebu tlačit na pilu a nebortila se, když mi to nejde tak, jak bych chtěla ...

To chce jedině čas a zkušenosti, to se nenaučíš ze dne na den ... já se třeba naučila brát spoustu věcí s lehkostí až po té, co jsem byla zavalena dalšími starostmi ...

Tulipánka napsal(a):

Jednu mikulášskou besídku už mám ale předjednanou v našem centru pro děti

Tak super

Upravil(a) Míša Kulička (26. 10. 2014 11:28)

Ivana napsal(a):

Tulipánko, smiř se s tím, že život je jedna velká nejistota. Jediná jistota v životě je smrt, a to ještě člověk neví, kdy a jak přijde a vlastně ani, jestli je to opravdický konec, nebo po ní ještě něco je. Vše ostatní je naprostá nejistota, jestli budeme já a moji blízcí zdraví, jestli budu nebo nebudu mít práci a peníze, vše je nejisté. Jenže člověk tak, jako nemyslí každou minutu na to, že zemře, tak se musí naučit nemyslet na tuto nejistotu. Kdo se tohle nenaučí, bude celý život úzkostná troska. Já sama nejsem žádný velký optimista, vždy spíš počítám s horší variantou, ale snažím se dopředu se nestresovat. Nevím, v čem spočívá metoda RUŠ, moc takovým věcem nevěřím, ale tohle je zrovna věc, kterou by tě měla naučit.

Ivano, máš naprostou pravdu. Ale ty jsi teď realtivně v pohodě,  pamatuji si, jak jsi byla nešťěstná v době, kdy jsi hledala práci. Nevím, jestli ti tenkrát pomhlo vědomí, že život je jedna velká nejistota. Myslím, že ti nejvíc pomohlo, když jsi tu práci našla. Bez ní by si byla v háji a stresovala by ses doteď.
Nic ve zlém. Myslím, že tak to má každý. Když jsme v pohodě, vidíme vše optimističtěji.

Má jedno jediné dítě a ani to nezvládá? Co by dělala, kdyby jich měla víc a s ne moc velkým věkovým rozdílem?
No co by? Občas by se musela smířit s tím, že potomek třeba donese poznámku...
Když bude dítko večer tvrdit, že nic... ale skutečně nic za úkol nemají - a ráno za pět sedm z něj vypadne, že nutně potřebuje sedmnáct kaštanů, metr růžový mašle a tři plechovky fazolí... tak můžeeš bejt supermatka a moc s tím nenaděláš. I když pravdaa... supermatka by si ještě před spaním obvolala ostatní stepforďanky a ujistila se...

helena napsal(a):

Má jedno jediné dítě a ani to nezvládá? Co by dělala, kdyby jich měla víc a s ne moc velkým věkovým rozdílem?
No co by? Občas by se musela smířit s tím, že potomek třeba donese poznámku... http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif
Když bude dítko večer tvrdit, že nic... ale skutečně nic za úkol nemají - a ráno za pět sedm z něj vypadne, že nutně potřebuje sedmnáct kaštanů, metr růžový mašle a tři plechovky fazolí... tak můžeeš bejt supermatka a moc s tím nenaděláš. I když pravdaa... supermatka by si ještě před spaním obvolala ostatní stepforďanky a ujistila se... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Dnes už ne, DU se konzultují se spolumatkami na FB nebo Twitteru ... "Holký ... chápete to cviko? Ta úča je úplně blbá, ne? Můj má VŠ, ale tohle teda nedává ani on ..." a tak prostě ...