|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
vrabčák napsal(a):
helena napsal(a):
nebohý-nebožtík (myslím si)
http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste … a-neboztikDěkuju.
"Bohatství"-odvozeno od "bůh"(slovo základové). Bohatství duševní, hmotné. Příliš velké hmotné bohatství-Co na to Bůh?
Nic, proc by to mel resit? 
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Pandorraa napsal(a):
Ním
Tulipánka napsal(a):
Neumím pustit a ni to nejde, protože obranné mechanismy velí jít do akce. Takže když se blíží problém, makám jak fretka v tom válci, jenže jak obě víme, tak fretka maká, ale je furt na místě. Jenže přestat nedokáže. Když přestane, je v depresi víc než když maká.Obranné mechanismy? Hm a seš si jistá, že jsou opravdu obranné?_
Myslí si o sobě, že jsou obranné, ale obě víme, že jsou spíš sebedestruktivní....
No tak wau, že to víš!
Co s tím uděláš?
Já si v ženském kruhu na svou sebedestrukci postavila konstelaci. Na vědomé úrovni to pracuje tak, že vždycky, když si do těch kolejí najedu, hned si vzpomenu...že dělám zbytečnou hovadinu. Pomáhá to
Co to dělá na podvědomé úrovni, to je halt zahalené v nevědomí, ale nepochybuji, že to maká pro mně - pro všechny ženy v našem rodě 
Není tady
Barča napsal(a):
gymnasión napsal(a):
Tulipánka napsal(a):
Mně RUŠka hodně pomáhá, ale jak je to hodně bolavé, prostě nic necítím. Ale jak ukrajuji kousky okraje koláče, tak se pomalu a jistě dostávám do středu, určitě to dám
Obavam se, ze psychologicky mechanismus teto terapie nedela zrovna zdrave lidi...
Proč myslíš?
Za sebe: nic necítit je pěkná blbost. To zavání výrobou citově plochých bytostí.
Ale protože metodu znám, vím, že jsi měla na mysli, že necítíš negativní emoce spojené s konkretním prožitkem, který se udál kdysi v minulosti, tudíž tě vzpomínka na něj už nezraňuje, dovedeš si z něj tedy vzít i to pozitivní - zkušenost, která je tam také obsažena - a nemusíš ho tedy v různých obměnách prožívat stále dokola.
Není tady
Míša Kulička napsal(a):
Tulipánka napsal(a):
gymnasión napsal(a):
Tak to si vyRUŠ
Já jsem příkladem toho, jak RUŠka funguje. Z neúspěšného člověka, kterému se nic nedaří, který má nulové sebevědomí, neváží si sám sebe, neví, co chce, vinu svaluje na ostatní a život jen přežívá jsem se díky RUŠce dostala do stavu, kdy už si nepřipadám jako ten nejhorší člověk na světě, ale jako průměrný člověk s průměrným počtem "bloků", který dělá to, co ho baví a pomalu si začíná život užívat. Ale přesvědčovat tě nebudu, nemám důvod.Myslim, ze presne naopak, Tulipanko. Konkretne ty se tu ted jevis jako priklad toho, ze Gym ma naprostou pravdu. Ta metoda ti pouze pomohla rychleji se dostat do stavu, do ktereho bys stejne jednou dospela sama ... sice asi mnohem pomaleji, nez s pomoci rus, ale tak nejak celostneji ... protoze soucasne by ses tim svym tempem dopracovala i k jiste zralosti, nadhledu a dalsim schopnostem, ktere ti ted zrejme bytostne chybi ...
Tak
Taky jsem k tomu, že to takhle obecně funguje, velice rychle došla.
Jenže ono to není tak docela platné, protože ze zkušenosti vím, že i s RUŠ to každého pustí jen tak hluboko, odkud se může zase vynořit a normálně fungovat - tedy pokud není "terapeut" debil a nerve to silou.
Ani tahle metoda není všemocná. Po čase přestane fungovat, protože dotyčný, když si nedá pokoj, má prostě dost.
S touhle metodou se podle mého názoru musí zacházet velmi opatrně a ne rušit jako divá kde jakou pitomost.
A také ne rušit s kdekým, vnímat, na co je ten který člověk už připravený, co vlastně potřebuje a když to nejde, tak jít od toho a použít nějakou jinou, šetrnější a pomalejší metodu. A nebo to prostě nechat úplně být.
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Judyna napsal(a):
Tulipánka napsal(a):
Barčo, už jsem to tak nějak vzdala, protože mi to prostě RUŠkou nešlo, nedostala jsem se tam ani s kolegy rušáčky. Takže tak
Když je to fakt hodně silné a do děch dveří se prostě nedostanu, tak v jednu chvíli přichází pasivita, kdy to vzdávám a to se pak dostávám právě do toho obviňování Boha, že jsem pro to tolik udělala a stejně mi to nedopřeje....Co to je za víru, kde je něco za něco?
To si jako myslíš, že když se budeš chovat tak, jak se má, věřit v Boha a já nevím co ještě dalšího dobrého, že ti Bůh automaticky dopřeje to, co chceš ?
Nezlob se, ale víra a láska by měla být snad bez nároku na odměnu. Prostě bezpodmínečná.
Omlouvám se, nechci se Tě dotknout, snad jsem to jen špatně pochopila.Ano, špatně jsi to pochopila. Svěřit se do rukou Boha je pro mě nechat vše plynout a důvěřovat životu.... ale je pravda, že asi není správná cesta odevzdat moc nad mým životem Bohu (respt. věřit, že Bůhm, Vesmír... takovou moc má)
Sakra Tulip, ty už jsi fakt "zblblá". Přestaň na sebe tlačit a věř sobě a svému vedení, tečka!
Nakonec v létě jsi vydělala tolik peněz, na které někteří pracují celý rok. Přestaň blbnout a odpočívej. Nechtěj všechno hned.
Však po novém roce zase všichni začnou myslet na to, co bude v létě. Teď je to nezajímá, řeší vánoce.
Uklidni se a nerouhej se.
Nebo jak říká helena - tvé přání se splní. A tvé přání to není to, co vysíláš VĚDOMĚ, to je to, co ti pořád straší v PODVĚDOMÍ!
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Přestala jsem se starat, to bys měla vidět syna, jaký ho chytl hysterák.
Takže dnes jsem se nestarala a bohužel to dopadlo přesně tak, před čím se chci chránit
Čemu se divíš? Prostě to na tebe zkouší. A tak, jak to na tebe funguje - co máš v sobě, za to se zachytí to, co tam má on a už to frčí.
Uklidni se, věř mu, je to už velkej kluk, nejvyšší čas, aby se vydal do světa chlapů
Není tady
Barča napsal(a):
Tulipánka napsal(a):
Jak jsem teď začala řešit tu důvěru v Boha... http://www.firstclass.cz/2014/10/5-zbyt … 0dkxS.dpbs
Mimochodem, není bohatství právě od slova Bůh?Tulipánko, nechci tě mustrovat, ale pokud chceš něco řešit s Bohem, nechoď ke kováříčkovi pro instantní zobchodovatelná moudra na interfernet, ale zamiř rovnou ke kováři - oslov Boha.
Ty, Barčo, na rovinu: kterého?
Já abych si nedělala domněnky
Není tady
Poslouchej, Tulipánko, proč sis vlastně nenachystala nějaké mikulášské nebo vánoční besídky plné her a dobrodružství? Já myslím, že po úspěchu pohádkového lesa by po tobě školky znovu draply ...
Není tady
Míšo,
jsem dost unavená, bylo to teď fakt náročné, od června jsme pracovala cca. 12 hodin denně, někdy i víc, takže potřebuju pauzu. A když je teď volněji, chtěla bych si vyřešit sama sebe, abych tu práci dokázala dělat s lehkostí a neměla potřebu tlačit na pilu a nebortila se, když mi to nejde tak, jak bych chtěla
Jednu mikulášskou besídku už mám ale předjednanou v našem centru pro děti
Fakt není problém, že bych neměla peníze, jde jen o strach z budoucnosti. Ale postupně se to zlepšilo, dnes jsem se samovolně dostala do situace asi před 10 lety, kdy jsem fakt neměla ani na chleba, byla to přesně ta situace, kdy mlátím na dveře jak pominutá a ony se neotevírají (prostě nebyla žádná šance se z toho dostat). Tak jsem si ji znovu prožila a cítím se lépe...
Děvčata, vím, co mi tu radíte, zvolnit, přestat řešit, ale já jsem pak doma protivná na všechny, na manžela se pořád rozčiluju, nemám energii na syna (a ten toho zákonitě výborně využívá - nestěžuji si, nechci řešit). Prostě když se necítím dobře, tak mlátím hlavou do všech stěn kolem a když se vymlátím, tak to přijde 
. Má technika práce, prosím o respekt 
Upravil(a) Tulipánka (25. 10. 2014 20:11)
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Míšo,
jsem dost unavená, bylo to teď fakt náročné, od června jsme pracovala cca. 12 hodin denně, někdy i víc, takže potřebuju pauzu. A když je teď volněji, chtěla bych si vyřešit sama sebe, abych tu práci dokázala dělat s lehkostí a neměla potřebu tlačit na pilu a nebortila se, když mi to nejde tak, jak bych chtěla
Jednu mikulášskou besídku už mám ale předjednanou v našem centru pro děti
Fakt není problém, že bych neměla peníze, jde jen o strach z budoucnosti. Ale postupně se to zlepšilo, dnes jsem se samovolně dostala do situace asi před 10 lety, kdy jsem fakt neměla ani na chleba, byla to přesně ta situace, kdy mlátím na dveře jak pominutá a ony se neotevírají (prostě nebyla žádná šance se z toho dostat). Tak jsem si ji znovu prožila a cítím se lépe...
Děvčata, vím, co mi tu radíte, zvolnit, přestat řešit, ale já jsem pak doma protivná na všechny, na manžela se pořád rozčiluju, nemám energii na syna (a ten toho zákonitě výborně využívá - nestěžuji si, nechci řešit). Prostě když se necítím dobře, tak mlátím hlavou do všech stěn kolem a když se vymlátím, tak to přijde
a co tak odborná lékařská pomoc 
Není tady
Tuli, strach z budoucnosti má dnes moc lidí. Ale obávám se, že v tomto Bůh nepomůže.
To je dobře, že máš tu besídku. Volný čas využiješ k naplánování dalších akcí a na jaře to rozjedeš. Máš manžela, nejsi na to sama.
Není tady
aprill napsal(a):
Tulipánka napsal(a):
Míšo,
jsem dost unavená, bylo to teď fakt náročné, od června jsme pracovala cca. 12 hodin denně, někdy i víc, takže potřebuju pauzu. A když je teď volněji, chtěla bych si vyřešit sama sebe, abych tu práci dokázala dělat s lehkostí a neměla potřebu tlačit na pilu a nebortila se, když mi to nejde tak, jak bych chtěla
Jednu mikulášskou besídku už mám ale předjednanou v našem centru pro děti
Fakt není problém, že bych neměla peníze, jde jen o strach z budoucnosti. Ale postupně se to zlepšilo, dnes jsem se samovolně dostala do situace asi před 10 lety, kdy jsem fakt neměla ani na chleba, byla to přesně ta situace, kdy mlátím na dveře jak pominutá a ony se neotevírají (prostě nebyla žádná šance se z toho dostat). Tak jsem si ji znovu prožila a cítím se lépe...
Děvčata, vím, co mi tu radíte, zvolnit, přestat řešit, ale já jsem pak doma protivná na všechny, na manžela se pořád rozčiluju, nemám energii na syna (a ten toho zákonitě výborně využívá - nestěžuji si, nechci řešit). Prostě když se necítím dobře, tak mlátím hlavou do všech stěn kolem a když se vymlátím, tak to přijdea co tak odborná lékařská pomoc
Termín mám až v lednu....
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Judyna napsal(a):
Tulipánka napsal(a):
Barčo, už jsem to tak nějak vzdala, protože mi to prostě RUŠkou nešlo, nedostala jsem se tam ani s kolegy rušáčky. Takže tak
Když je to fakt hodně silné a do děch dveří se prostě nedostanu, tak v jednu chvíli přichází pasivita, kdy to vzdávám a to se pak dostávám právě do toho obviňování Boha, že jsem pro to tolik udělala a stejně mi to nedopřeje....Co to je za víru, kde je něco za něco?
To si jako myslíš, že když se budeš chovat tak, jak se má, věřit v Boha a já nevím co ještě dalšího dobrého, že ti Bůh automaticky dopřeje to, co chceš ?
Nezlob se, ale víra a láska by měla být snad bez nároku na odměnu. Prostě bezpodmínečná.
Omlouvám se, nechci se Tě dotknout, snad jsem to jen špatně pochopila.Ano, špatně jsi to pochopila. Svěřit se do rukou Boha je pro mě nechat vše plynout a důvěřovat životu.... ale je pravda, že asi není správná cesta odevzdat moc nad mým životem Bohu (respt. věřit, že Bůhm, Vesmír... takovou moc má)
Dôverovať v múdrosť a dobré vedenie Boha (Vesmíru, Osudu) - a celkom mu odovzdať zodpovednosť a kormidlo svojho života sú dve odlišné veci.
Mmch, v tvojom konkrétnom prípade mi ešte napadá: veci nie sú vždy také, aké sa zdajú... Možno to, ako sa ti ne/darí v podnikaní, je pre teba najväčší dar a najlepšia škola. Lepšia, ako keby šlo všetko samo a hladko... čo my vieme.
Není tady
Tulipánka napsal(a):
gymnasión napsal(a):
Tulipánka napsal(a):
Ahoj, plně souhlasím s tímto dokumentem http://www.youtube.com/watch?v=xPPdHPs6DFs - neplánovat, svěřit se do rukou Boha, ale neměli jste to někdo tak, že jste tomu Bohu jednoduše nevěřili? Že jste zažili hodně zlého, takže mu nevěříte, že Vás nenechá spadnout až na dno? Jak jste to řešili?
Nebo stejně jako v jiném dokumentu od Mooji si uvědomuji, že JÁ je jenom iluze, ale spolehnout se na to nechci, protože když se na něco spolehnu, musím v to mít 100% důvěru a to nemám.... nechci zažít zase další karamboly, utrpení.
Takže problém je ten: nevěřím v to na 100% a nedůvěřuji tomu. Vyřešili jste někdo?Tulipánko, i tu důvěru a spoléhání se člověk, normální smrtelník, učí celý život. Sama nedělám nic jinýho (viz muj podpisek zde). Situace nepotřebují být řešeny, situace se dějí samy, a když je řešíme, tak si jen komplikujeme život.
Prostě vyber nějakou maličkost, kterou necháš jen tak být a nevrhneš se hned, abys ji řešila. Jen ji sleduj. Experimentuj.
Co se stane?
Budeš nervózní, že "nic neděláš". Zkus to vydržet a znovu jen se zájmem sleduj, co se s tou miniaturní situací stane:
Zabije tě? ne.
Možná zjistíš, že se ta situace děje a řeší se SAMA.
A to jednoho může pěkně naštvat (vydrž, nenech se tím ukecat!), protože s tím přichází ztráta vlastní sebedůležitosti.
A to může být kámen úrazu....
Sebedůležitost totiž radši trpí, než by se vzdala sama sebe.
Nechat sebedůležitost plavat znamená důvěřovat.
ZpomalNevím, zda je to tak správně, ale: dnes jsem pustila "postarat se o syna, aby se v pořádku vypravil do školy". Můj problém: aby to bylo a aby to šlo hladce - to je to moje velké snažení.
Takže jsem mu dnes řekla jednou, že za chvíli odjíždíme, ať si dá do tašky všechny věci do školy. Odpověděl "Jo". Za pár minut se zvedám že odjíždím a brala si boty. Přestala jsem se starat, to bys měla vidět syna, jaký ho chytl hysterák.
Takže dnes jsem se nestarala a bohužel to dopadlo přesně tak, před čím se chci chránit
A ako inak by sa to naučil? 
Alebo ho mieniš vypravovať do školy a práce až do smrti...? 
Není tady
Dítě v první (možná ve druhé?) třídě se přece vypravuje s pomocí rodičů. Akorát ráno před vyučováním mi to přijde dost pozdě, to je chyba rodiče. Úkoly se píší odpoledne v předchozí den a pro mě je normální, když si dítě připraví tašku do školy po napsání úkolů. Ráno si do tašky akorát vloží svačinu, kterou mu udělal rodič.
Přijde mi spíš divné, jako když se rodič o své dítě vůbec nestará, když takhle malé dítě nemá ráno tašku připravenou z předchozího dne a ještě rodič dělá to, co popsala Tulipánka. Má jedno jediné dítě a ani to nezvládá? Co by dělala, kdyby jich měla víc a s ne moc velkým věkovým rozdílem?
Upravil(a) Eva. (26. 10. 2014 9:55)
Není tady
Eva. napsal(a):
Dítě v první (možná ve druhé?) třídě se přece vypravuje s pomocí rodičů. Akorát ráno před vyučováním mi to přijde dost pozdě, to je chyba rodiče. Úkoly se píší odpoledne v předchozí den a pro mě je normální, když si dítě připraví tašku do školy po napsání úkolů. Ráno si do tašky akorát vloží snídani, kterou mu udělal rodič.
Přijde mi spíš divné, jako když se rodič o své dítě vůbec nestará, když takhle malé dítě nemá ráno tašku připravenou z předchozího dne a ještě rodič dělá to, co popsala Tulipánka. Má jedno jediné dítě a ani to nezvládá?
nemůže to zvládat, když nezvládá sebe....
Není tady
Tulipánko, smiř se s tím, že život je jedna velká nejistota. Jediná jistota v životě je smrt, a to ještě člověk neví, kdy a jak přijde a vlastně ani, jestli je to opravdický konec, nebo po ní ještě něco je. Vše ostatní je naprostá nejistota, jestli budeme já a moji blízcí zdraví, jestli budu nebo nebudu mít práci a peníze, vše je nejisté. Jenže člověk tak, jako nemyslí každou minutu na to, že zemře, tak se musí naučit nemyslet na tuto nejistotu. Kdo se tohle nenaučí, bude celý život úzkostná troska. Já sama nejsem žádný velký optimista, vždy spíš počítám s horší variantou, ale snažím se dopředu se nestresovat. Nevím, v čem spočívá metoda RUŠ, moc takovým věcem nevěřím, ale tohle je zrovna věc, kterou by tě měla naučit.
Není tady
jojo, a když mi není dobře na duši, připomenu si a to mě zvedne - koukej se na to, co máš a ne na to, co nemáš.
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Míšo,
jsem dost unavená, bylo to teď fakt náročné, od června jsme pracovala cca. 12 hodin denně, někdy i víc, takže potřebuju pauzu...
Ok, tak se nenervuj hovadinama a užívej pauzu. V klidu se věnuj synkovi, vytvoř mu (i sobě) pohodový denní či týdenní režim, na který si oba zvyknete, protože to vám oběma spoustu věcí ulehčí, zabav sebe nějakou další činností, která tě baví a naplňuje - maluj, studuj, piš, dělej cokoliv ... a když budeš mít pocit, že máš problém, zamysli se, jestli vám skutečně hrozí zima, cholera či hladomor ...
Tulipánka napsal(a):
A když je teď volněji, chtěla bych si vyřešit sama sebe, abych tu práci dokázala dělat s lehkostí a neměla potřebu tlačit na pilu a nebortila se, když mi to nejde tak, jak bych chtěla
To chce jedině čas a zkušenosti, to se nenaučíš ze dne na den ... já se třeba naučila brát spoustu věcí s lehkostí až po té, co jsem byla zavalena dalšími starostmi ...
Tulipánka napsal(a):
Jednu mikulášskou besídku už mám ale předjednanou v našem centru pro děti
Tak super 
Upravil(a) Míša Kulička (26. 10. 2014 11:28)
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Za sebe: nic necítit je pěkná blbost. To zavání výrobou citově plochých bytostí.
Ale protože metodu znám, vím, že jsi měla na mysli, že necítíš negativní emoce spojené s konkretním prožitkem, který se udál kdysi v minulosti, tudíž tě vzpomínka na něj už nezraňuje, dovedeš si z něj tedy vzít i to pozitivní - zkušenost, která je tam také obsažena - a nemusíš ho tedy v různých obměnách prožívat stále dokola.
Hm, tomu říkám echt interpretace. Ty víš za jiné lidi? Ty VÍŠ, CO MAJÍ NA MYSLI? 
Říkáš lidem, co mají mít na mysli? Co tím máš na mysli? Myslíš?
Upravil(a) gymnasión (26. 10. 2014 15:26)
Není tady
Ivana napsal(a):
Tulipánko, smiř se s tím, že život je jedna velká nejistota. Jediná jistota v životě je smrt, a to ještě člověk neví, kdy a jak přijde a vlastně ani, jestli je to opravdický konec, nebo po ní ještě něco je. Vše ostatní je naprostá nejistota, jestli budeme já a moji blízcí zdraví, jestli budu nebo nebudu mít práci a peníze, vše je nejisté. Jenže člověk tak, jako nemyslí každou minutu na to, že zemře, tak se musí naučit nemyslet na tuto nejistotu. Kdo se tohle nenaučí, bude celý život úzkostná troska. Já sama nejsem žádný velký optimista, vždy spíš počítám s horší variantou, ale snažím se dopředu se nestresovat. Nevím, v čem spočívá metoda RUŠ, moc takovým věcem nevěřím, ale tohle je zrovna věc, kterou by tě měla naučit.
Ivano, máš naprostou pravdu. Ale ty jsi teď realtivně v pohodě, pamatuji si, jak jsi byla nešťěstná v době, kdy jsi hledala práci. Nevím, jestli ti tenkrát pomhlo vědomí, že život je jedna velká nejistota. Myslím, že ti nejvíc pomohlo, když jsi tu práci našla. Bez ní by si byla v háji a stresovala by ses doteď.
Nic ve zlém. Myslím, že tak to má každý. Když jsme v pohodě, vidíme vše optimističtěji.
Není tady
aprill napsal(a):
Eva. napsal(a):
Dítě v první (možná ve druhé?) třídě se přece vypravuje s pomocí rodičů. Akorát ráno před vyučováním mi to přijde dost pozdě, to je chyba rodiče. Úkoly se píší odpoledne v předchozí den a pro mě je normální, když si dítě připraví tašku do školy po napsání úkolů. Ráno si do tašky akorát vloží snídani, kterou mu udělal rodič.
Přijde mi spíš divné, jako když se rodič o své dítě vůbec nestará, když takhle malé dítě nemá ráno tašku připravenou z předchozího dne a ještě rodič dělá to, co popsala Tulipánka. Má jedno jediné dítě a ani to nezvládá?nemůže to zvládat, když nezvládá sebe....
Hele vy dvě jezinky bezinky, nenapadlo vás, že to může být ještě i jinak? Že syn má v tašce, co potřebuje, jen se mu nechce oblékat, louda se se snidani, hraje si.... Prostě nespolupracuje? Pak je ovšem všechno jiné, že? Co my víme, jak to ráno u Tulipankovych vypadá.
Není tady
Má jedno jediné dítě a ani to nezvládá? Co by dělala, kdyby jich měla víc a s ne moc velkým věkovým rozdílem?
No co by? Občas by se musela smířit s tím, že potomek třeba donese poznámku... 
Když bude dítko večer tvrdit, že nic... ale skutečně nic za úkol nemají - a ráno za pět sedm z něj vypadne, že nutně potřebuje sedmnáct kaštanů, metr růžový mašle a tři plechovky fazolí... tak můžeeš bejt supermatka a moc s tím nenaděláš. I když pravdaa... supermatka by si ještě před spaním obvolala ostatní stepforďanky a ujistila se... 
Není tady
Tak to já žádná suermatka nebyla, čili syn byl samý černý puntík za zapomínání.
Já to měla totiž ještě komplikovanější - mám a měla jsem časté odpolední služby, takže syn už od první třídy se učil a psal úkoly sám. zkoušela jsem to hned o škole, ale toho nebyl schopný, musel si odpočinout. Takže musel sám.
Není tady
helena napsal(a):
Má jedno jediné dítě a ani to nezvládá? Co by dělala, kdyby jich měla víc a s ne moc velkým věkovým rozdílem?
No co by? Občas by se musela smířit s tím, že potomek třeba donese poznámku... http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif
Když bude dítko večer tvrdit, že nic... ale skutečně nic za úkol nemají - a ráno za pět sedm z něj vypadne, že nutně potřebuje sedmnáct kaštanů, metr růžový mašle a tři plechovky fazolí... tak můžeeš bejt supermatka a moc s tím nenaděláš. I když pravdaa... supermatka by si ještě před spaním obvolala ostatní stepforďanky a ujistila se... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
Dnes už ne, DU se konzultují se spolumatkami na FB nebo Twitteru ... "Holký ... chápete to cviko? Ta úča je úplně blbá, ne? Můj má VŠ, ale tohle teda nedává ani on ..." a tak prostě ...
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
