Míša Kulička napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Obavam se, ze psychologicky mechanismus teto terapie nedela zrovna zdrave lidi...

Tak to si vyRUŠ
Já jsem příkladem toho, jak RUŠka funguje. Z neúspěšného člověka, kterému se nic nedaří, který má nulové sebevědomí, neváží si sám sebe, neví, co chce, vinu svaluje na ostatní a život jen přežívá jsem se díky RUŠce dostala do stavu, kdy už si nepřipadám jako ten nejhorší člověk na světě, ale jako průměrný člověk s průměrným počtem "bloků", který dělá to, co ho baví a pomalu si začíná život užívat. Ale přesvědčovat tě nebudu, nemám důvod.

Myslim, ze presne naopak, Tulipanko. Konkretne ty se tu ted jevis jako priklad toho, ze Gym ma naprostou pravdu. Ta metoda ti pouze pomohla rychleji se dostat do stavu, do ktereho bys stejne jednou dospela sama ... sice asi mnohem pomaleji, nez s pomoci rus, ale tak nejak celostneji ... protoze soucasne by ses tim svym tempem dopracovala i k jiste zralosti, nadhledu a dalsim schopnostem, ktere ti ted zrejme bytostne chybi ...

Míšo, to víš, že bych tam dospěla, ale životem plným beznaděje a neštěstí. Co je špatného na prožít naplno své pocity a přijmout, že to tak je? Co je špatného na tom prožít si znovu událost z dětství a přijmout nepříjemné pocity, které z ní mám, když mě ta událost "drží v šachu" a nedokážu se přes ni přenést, tzn. říci si třeba ano, šikanovali mě, ale je to minulost, jdu dál.... co když jsem pořád to malé dítě, které se bojí šikany?

A pak? Co je nadhled? Tenhle můj problém mě tíží. Kdybych měla nadhled, problém nemám. Nadhled získávám tím, že situaci vyřeším, přestává pro mě být emočně silná.

gymnasión napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Ahoj, plně souhlasím s tímto dokumentem http://www.youtube.com/watch?v=xPPdHPs6DFs - neplánovat, svěřit se do rukou Boha, ale neměli jste to někdo tak, že jste tomu Bohu jednoduše nevěřili? Že jste zažili hodně zlého, takže mu nevěříte, že Vás nenechá spadnout až na dno? Jak jste to řešili?
Nebo stejně jako v jiném dokumentu od Mooji si uvědomuji, že JÁ je jenom iluze, ale spolehnout se na to nechci, protože když se na něco spolehnu, musím v to mít 100% důvěru a to nemám.... nechci zažít zase další karamboly, utrpení.
Takže problém je ten: nevěřím v to na 100% a nedůvěřuji tomu. Vyřešili jste někdo?

Tulipánko, i tu důvěru a spoléhání se člověk, normální smrtelník, učí celý život. Sama nedělám nic jinýho (viz muj podpisek zde). Situace nepotřebují být řešeny, situace se dějí samy, a když je řešíme, tak si jen komplikujeme život.
Prostě vyber nějakou maličkost, kterou necháš jen tak být a nevrhneš se hned, abys ji řešila. Jen ji sleduj. Experimentuj.
Co se stane?
Budeš nervózní, že "nic neděláš". Zkus to vydržet a znovu jen se zájmem sleduj, co se s tou miniaturní situací stane:
Zabije tě? ne.
Možná zjistíš, že se ta situace děje a řeší se SAMA.
A to jednoho může pěkně naštvat (vydrž, nenech se tím ukecat!), protože s tím přichází ztráta vlastní sebedůležitosti.
A to může být kámen úrazu....
Sebedůležitost totiž radši trpí, než by se vzdala sama sebe.
Nechat sebedůležitost plavat znamená důvěřovat.

Zpomal

Nevím, zda je to tak správně, ale: dnes jsem pustila "postarat se o syna, aby se v pořádku vypravil do školy". Můj problém: aby to bylo a aby to šlo hladce - to je to moje velké snažení.
Takže jsem mu dnes řekla jednou, že za chvíli odjíždíme, ať si dá do tašky všechny věci do školy. Odpověděl "Jo". Za pár minut se zvedám že odjíždím a brala si boty. Přestala jsem se starat, to bys měla vidět syna, jaký ho chytl hysterák.
Takže dnes jsem se nestarala a bohužel to dopadlo přesně tak, před čím se chci chránit

Tulipánka napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Ahoj, plně souhlasím s tímto dokumentem http://www.youtube.com/watch?v=xPPdHPs6DFs - neplánovat, svěřit se do rukou Boha, ale neměli jste to někdo tak, že jste tomu Bohu jednoduše nevěřili? Že jste zažili hodně zlého, takže mu nevěříte, že Vás nenechá spadnout až na dno? Jak jste to řešili?
Nebo stejně jako v jiném dokumentu od Mooji si uvědomuji, že JÁ je jenom iluze, ale spolehnout se na to nechci, protože když se na něco spolehnu, musím v to mít 100% důvěru a to nemám.... nechci zažít zase další karamboly, utrpení.
Takže problém je ten: nevěřím v to na 100% a nedůvěřuji tomu. Vyřešili jste někdo?

Tulipánko, i tu důvěru a spoléhání se člověk, normální smrtelník, učí celý život. Sama nedělám nic jinýho (viz muj podpisek zde). Situace nepotřebují být řešeny, situace se dějí samy, a když je řešíme, tak si jen komplikujeme život.
Prostě vyber nějakou maličkost, kterou necháš jen tak být a nevrhneš se hned, abys ji řešila. Jen ji sleduj. Experimentuj.
Co se stane?
Budeš nervózní, že "nic neděláš". Zkus to vydržet a znovu jen se zájmem sleduj, co se s tou miniaturní situací stane:
Zabije tě? ne.
Možná zjistíš, že se ta situace děje a řeší se SAMA.
A to jednoho může pěkně naštvat (vydrž, nenech se tím ukecat!), protože s tím přichází ztráta vlastní sebedůležitosti.
A to může být kámen úrazu....
Sebedůležitost totiž radši trpí, než by se vzdala sama sebe.
Nechat sebedůležitost plavat znamená důvěřovat.

Zpomal

Nevím, zda je to tak správně, ale: dnes jsem pustila "postarat se o syna, aby se v pořádku vypravil do školy". Můj problém: aby to bylo a aby to šlo hladce - to je to moje velké snažení.
Takže jsem mu dnes řekla jednou, že za chvíli odjíždíme, ať si dá do tašky všechny věci do školy. Odpověděl "Jo". Za pár minut se zvedám že odjíždím a brala si boty. Přestala jsem se starat, to bys měla vidět syna, jaký ho chytl hysterák.
Takže dnes jsem se nestarala a bohužel to dopadlo přesně tak, před čím se chci chránit

Tuli - já ti nevím, ale proč pouštět věci typu - postarat se o syna. Seš máma, tak se starej ne. Akorát třeba jinak, dohlížením, naučením samostatnosti a tak. Ale nejde to ze dne na den.
A před čím se chceš chránit? že kluk  chytl hysterák? A co třeba si připravit všechno večer v klidu. My to tak děláme, protože ráno není čas. Příprava tašky, oblečků, gumiček. Já už jen dohodím sváču .

Upravil(a) dusička (24. 10. 2014 9:04)

Člověk by měl hlavně umět rozeznat, které věci pustit může a které ne. Přípravu malého dítěte do školy pustit nelze, to dítě není dospělý člověk a ty jsi rodič. Přijde mi, Tulipánko, že ty bys chtěla mít bezproblémový život, aby vše šlo samo, tys nemusela dělat nic, než to, co tě baví. A aby ti bůh plnil, co ty si přeješ. Ale takhle to není. Problémy budou. My máme úkol naučit se zvládat je, řešit a nehroutit se z nich.

Tulipánka napsal(a):

Eva. napsal(a):

Člověk by měl hlavně umět rozeznat, které věci pustit může a které ne. Přípravu malého dítěte do školy pustit nelze, to dítě není dospělý člověk a ty jsi rodič. Přijde mi, Tulipánko, že ty bys chtěla mít bezproblémový život, aby vše šlo samo, tys nemusela dělat nic, než to, co tě baví. A aby ti bůh plnil, co ty si přeješ. Ale takhle to není. Problémy budou. My máme úkol naučit se zvládat je, řešit a nehroutit se z nich.

Tak nějak bych si to přála
Spíš abych se nemusela stresovat, že mi něco nevyjde. A že těch věcí, co nemusí vyjít, je pořádné hafo

každému něco nevyjde...jen to,že to nevyjde musíš brát s nadhledem.

A když ti to nevyjde, hledat to pozitivní. Jak se říká, něco špatný pro něco dobrý. 

Tulipánka- lituju Tvé děti, manžela, okolí

Tulipánka napsal(a):

Takže jsem mu dnes řekla jednou, že za chvíli odjíždíme, ať si dá do tašky všechny věci do školy. Odpověděl "Jo". Za pár minut se zvedám že odjíždím a brala si boty. Přestala jsem se starat, to bys měla vidět syna, jaký ho chytl hysterák.
Takže dnes jsem se nestarala a bohužel to dopadlo přesně tak, před čím se chci chránit

Tuli, doteď ten tvůj synek neměl potřebu, aby byl vypravený včas, měl na to tebe. Zkus s ním klidně dát řeč a vysvětlit mu, jak budou věci odteď a proč. A ráno nevyměkni, ale trvej si na svém...a uvidíš, jak se to spraví. Případně mu omez, co má rád večer (třeba pohádku, hry, cokoli), dokud nebude připravený na druhý den. Bohužel, chce to důslednost ....když budeš dělat všechno za něj, není to moc výchovné, víš? Ty jsi tam šéf, nedá se nic dělat. A navíc si pleteš na sebe bič, nakládáš si i jeho povinnosti. To žádnou RUŠkou nevyřešíš, být rodičem je bohužel docela dřina A tak je to se vším.
Mmch překvapilo mě, že syn už je školák, to to teda uteklo, nedávno jsi psala o miminku .

Děvčata, děkuju za nápady, ještě asi dost věcí nevidím, nechápu, ono se to bude dít postupně. Takže teď tomu dávám "volnou ruku", ať si to plyne. Každopádně ještě jednou díky za pomoc

Tulipánka napsal(a):

Jak jsem teď začala řešit tu důvěru v Boha... http://www.firstclass.cz/2014/10/5-zbyt … 0dkxS.dpbs
Mimochodem, není bohatství právě od slova Bůh?

Tulipánko, nechci tě mustrovat, ale pokud chceš něco řešit s Bohem, nechoď ke kováříčkovi pro instantní zobchodovatelná moudra na interfernet, ale zamiř rovnou ke kováři - oslov Boha.

helena napsal(a):

Mimochodem, není bohatství právě od slova Bůh?
Mimochodem - ze stejnýho základu vzniklo i slovo nebožtík... http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

nebohý-nebožtík (myslím si)

Tulipánka napsal(a):

Jak jsem teď začala řešit tu důvěru v Boha... http://www.firstclass.cz/2014/10/5-zbyt … 0dkxS.dpbs
Mimochodem, není bohatství právě od slova Bůh?

Nebylo by prospěšnější pořád neřešit? Obzvlášť důvěru v Boha? A jen nechat plynout?
Důvěru v sebe řeš, a ne v Boha.

helena napsal(a):

nebohý-nebožtík (myslím si)
http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste … a-neboztik

Děkuju.
"Bohatství"-odvozeno od "bůh"(slovo základové). Bohatství duševní, hmotné. Příliš velké hmotné bohatství-Co na to Bůh?