Tulipánka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Duši, já to myslím trochu jinak: stále se snažím běh věcí ovlivňovat ve svůj prospěch a to tak, že pak vlastně vůbec nežiju život tady a teď, nedokážu si třeba jen dát hezkou snídani na terase, protože mě to zdržuje od toho, abych ovlivnila běh věcí - pro mě třeba to je získat dostatek financí na zimní sezónu, kdy mám výpadek příjmu. A jsem z toho psychicky fakt v depresi, když se mi to nedaří. Je tam pak obrovský existenční strach - protože nevěřím, že se o mě "Bůh" postará....

A proč by se o tebe měl starat? Tak, jak ty CHCEŠ? Zvlášť, když nevěříš a tím vlastně naplňuješ cosi jako ono "vrteti psem"

Asi by se neměl starat tak, jak chci, spíš mě nenechat na holičkách.... ale pro mě svěřit se do rukou Boha znamená to samé jako nechat osud plynout bez zasahování....

Ty prostě neumis věci "pustit",ze? Copak o to, někdy je dobré být akční. Jindy zase přijímající.
Podstatne jen je, naučit se rozlišit, kdy je třeba být to či ono.

Tulipánka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Duši, já to myslím trochu jinak: stále se snažím běh věcí ovlivňovat ve svůj prospěch a to tak, že pak vlastně vůbec nežiju život tady a teď, nedokážu si třeba jen dát hezkou snídani na terase, protože mě to zdržuje od toho, abych ovlivnila běh věcí - pro mě třeba to je získat dostatek financí na zimní sezónu, kdy mám výpadek příjmu. A jsem z toho psychicky fakt v depresi, když se mi to nedaří. Je tam pak obrovský existenční strach - protože nevěřím, že se o mě "Bůh" postará....

A proč by se o tebe měl starat? Tak, jak ty CHCEŠ? Zvlášť, když nevěříš a tím vlastně naplňuješ cosi jako ono "vrteti psem"

Asi by se neměl starat tak, jak chci, spíš mě nenechat na holičkách.... ale pro mě svěřit se do rukou Boha znamená to samé jako nechat osud plynout bez zasahování....

Rekla bych, ze tam je jeste otazka, kdy vyvijet aktivitu a kdy uz to nechat byt, tzn. vedet, co vlastne nechat plynout ... Kdyz budes sedet s rukama v kline a nechas vse plynout, tak ti to zrejme moc uspokojeni neprinese ... pokud tedy nejsi realizovany jogin.
Ja jsem ve fazi, kdy do deje zasahuju jen natolik, aby veci fungovaly ... u tech vnejsich faktoru, ktere neni v mych silach ovlivnit, si pak rikam “dej se vule bozi“.

A pak tedy prichazi strach a stres, ale to je nase prirozena obrana ... nema smysl s nimi bojovat, jednak to vycerpava a druhak je to boj proti sobe samemu - me osobne totalne umrtvi, ustrnu v cinnosti a nejsem schopna pokracovat ... takze pak co? Nekde jsem cetla a osvedcilo se mi zacit tim, ze sve strachy a stresy prijmu jako soucast sve osobnosti.

A tak se bojim, ze mi zakaznik hodi projekt na hlavu, ze mi nezaplati ... proste se bojim a je to prirozene. A najednou zjistuju, ze v okamziku, kdy ten pocit strachu prijmu, mohu ho “pustit“ ... tzn, reknu si - ok Miso, tohoto se bojis, nic s tim nenadelas, patri to k situaci ... tak jo, no, co nadelam ... a jede se dal mocalem cernym kol bilejch skal ... treba planovat hry na pristi rok nebo navrhovat letaky pro skolky ci cokoliv jineho ... a tak ...

Prijetim vlastnich strachu se ucime nechat veci plynout ... nebo je nechat Bohovi ... nebo konovi, bo ten ma vetsi hlavu ...

Neumím pustit a ni to nejde, protože obranné mechanismy velí jít do akce.
Jojo... a pak ti tytéž obranný mechanismy v jakýkoliv akci zabrání.
Mně sice nehonila představa toho, jak zabalená v pytli loutám pod mostem suchou kůrku... ale "jen" představa, že "tohle přece musím zvládnout", aniž bych brala v úvahu změnu vstupních parametrů a výhrůžky vlastního těla... načež mi to tělíčko prostě a jednoduše votočilo vypínačem... a byl to takovej zážitek, že (doufám) nikdy víc...

Barča napsal(a):

Tulipánko, proč neRUŠíš jak divá? Proč nepřijímáš, že tě Bůh nechá na holičkách, že nejsi schopná se uživit, že nejsi schopna se dostatečně snažit, že jen narážíš hlavou na dveře, ........ PROČ to kurník nepříjmeš, aby ses toho mohla zbavit? Nechce se ti?

Barčo, už jsem to tak nějak vzdala, protože mi to prostě RUŠkou nešlo, nedostala jsem se tam ani s kolegy rušáčky. Takže tak
Když je to fakt hodně silné a do děch dveří se prostě nedostanu, tak v jednu chvíli přichází pasivita, kdy to vzdávám a to se pak dostávám právě do toho obviňování Boha, že jsem pro to tolik udělala a stejně mi to nedopřeje....

Upravil(a) Tulipánka (22. 10. 2014 11:25)

Barča napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Barča napsal(a):

Tulipánko, proč neRUŠíš jak divá? Proč nepřijímáš, že tě Bůh nechá na holičkách, že nejsi schopná se uživit, že nejsi schopna se dostatečně snažit, že jen narážíš hlavou na dveře, ........ PROČ to kurník nepříjmeš, aby ses toho mohla zbavit? Nechce se ti?

Barčo, už jsem to tak nějak vzdala, protože mi to prostě RUŠkou nešlo, nedostala jsem se tam ani s kolegy rušáčky. Takže tak
Když je to fakt hodně silné a do děch dveří se prostě nedostanu, tak v jednu chvíli přichází pasivita, kdy to vzdávám a to se pak dostávám právě do toho obviňování Boha, že jsem pro to tolik udělala a stejně mi to nedopřeje....

Zajímavé, protože zrovna tohle je to, kde mě RUŠka pomohla. Jak ti to nešlo? Ty určitě víš, že je to nepříjemný a chce to čas, protože nánosy jsou mocné ..........

Mně RUŠka hodně pomáhá, ale jak je to hodně bolavé, prostě nic necítím. Ale jak ukrajuji kousky okraje koláče, tak se pomalu a jistě dostávám do středu, určitě to dám

Pandorraa napsal(a):

Ním

Tulipánka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ty prostě neumis věci "pustit",ze? Copak o to, někdy je dobré být akční. Jindy zase přijímající.
Podstatne jen je, naučit se rozlišit, kdy je třeba být to či ono.

Neumím pustit a ni to nejde, protože obranné mechanismy velí jít do akce. Takže když se blíží problém, makám jak fretka v tom válci, jenže jak obě víme, tak fretka maká, ale je furt na místě. Jenže přestat nedokáže. Když přestane, je v depresi víc než když maká.

Obranné mechanismy? Hm a seš si jistá, že jsou opravdu obranné?_

Myslí si o sobě, že jsou obranné, ale obě víme, že jsou spíš sebedestruktivní....

gymnasión napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Mně RUŠka hodně pomáhá, ale jak je to hodně bolavé, prostě nic necítím. Ale jak ukrajuji kousky okraje koláče, tak se pomalu a jistě dostávám do středu, určitě to dám

Obavam se, ze psychologicky mechanismus teto terapie nedela zrovna zdrave lidi...

Proč myslíš?

Tuli - co si napsala ted - věříš tomu, nebo si to jen nalháváš?
Přijde mi z tvého psaní ted v tomhle chlívku - jak si důvěřovat, že vinu svaluješ na boha, stále by si chtěla něco Rušit z dětství. Nevěřím tomu, že si příkladem toho, jak RUška funguje.
Nikdo nemůže říct, že si díky RUšce stal průměrný člověk. Za prvé, nikdo není průměrný, každý je něčím vyjímečný. A stejně, když to vyRuší, stejné tam zůstanou "body" chviličky, kdy se člověk zamyslí jako za "starého" myšlení.
A přesvědčovat mě fakt nemusíš.

Upravil(a) dusička (23. 10. 2014 14:05)

Duši, já Bohu vyčítám, že mi nedá to, co chci, ne že může za všechno
Ano, ruškou přijímáš, že jsi třeba bojácná. A pak ti to nevadí, ale bojácná zůstaneš. Když přijmeš situaci, díky které jsi se stala bojácnou, tak bojácnou přestaneš být. Takhle mi to funguje.

Tulipánka napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Mně RUŠka hodně pomáhá, ale jak je to hodně bolavé, prostě nic necítím. Ale jak ukrajuji kousky okraje koláče, tak se pomalu a jistě dostávám do středu, určitě to dám

Obavam se, ze psychologicky mechanismus teto terapie nedela zrovna zdrave lidi...

Tak to si vyRUŠ
Já jsem příkladem toho, jak RUŠka funguje. Z neúspěšného člověka, kterému se nic nedaří, který má nulové sebevědomí, neváží si sám sebe, neví, co chce, vinu svaluje na ostatní a život jen přežívá jsem se díky RUŠce dostala do stavu, kdy už si nepřipadám jako ten nejhorší člověk na světě, ale jako průměrný člověk s průměrným počtem "bloků", který dělá to, co ho baví a pomalu si začíná život užívat. Ale přesvědčovat tě nebudu, nemám důvod.

nezlob se, tuli, kdyby to tak bylo, nezaložila by jsi tady toto téma.

Tulipánka napsal(a):

Barča napsal(a):

Tulipánko, proč neRUŠíš jak divá? Proč nepřijímáš, že tě Bůh nechá na holičkách, že nejsi schopná se uživit, že nejsi schopna se dostatečně snažit, že jen narážíš hlavou na dveře, ........ PROČ to kurník nepříjmeš, aby ses toho mohla zbavit? Nechce se ti?

Barčo, už jsem to tak nějak vzdala, protože mi to prostě RUŠkou nešlo, nedostala jsem se tam ani s kolegy rušáčky. Takže tak
Když je to fakt hodně silné a do děch dveří se prostě nedostanu, tak v jednu chvíli přichází pasivita, kdy to vzdávám a to se pak dostávám právě do toho obviňování Boha, že jsem pro to tolik udělala a stejně mi to nedopřeje....

Co to je za víru, kde je něco za něco?
To si jako myslíš, že když se budeš chovat tak, jak se má, věřit v Boha a já nevím co ještě dalšího dobrého, že ti Bůh automaticky dopřeje to, co chceš ?
Nezlob se, ale víra a láska by měla být snad bez nároku na odměnu. Prostě bezpodmínečná.
Omlouvám se, nechci se Tě dotknout, snad jsem to jen špatně pochopila.

já Bohu vyčítám, že mi nedá to, co chci
Zas jednou musím napsat, že bohové trestají splněním přání...

Judyna napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Barča napsal(a):

Tulipánko, proč neRUŠíš jak divá? Proč nepřijímáš, že tě Bůh nechá na holičkách, že nejsi schopná se uživit, že nejsi schopna se dostatečně snažit, že jen narážíš hlavou na dveře, ........ PROČ to kurník nepříjmeš, aby ses toho mohla zbavit? Nechce se ti?

Barčo, už jsem to tak nějak vzdala, protože mi to prostě RUŠkou nešlo, nedostala jsem se tam ani s kolegy rušáčky. Takže tak
Když je to fakt hodně silné a do děch dveří se prostě nedostanu, tak v jednu chvíli přichází pasivita, kdy to vzdávám a to se pak dostávám právě do toho obviňování Boha, že jsem pro to tolik udělala a stejně mi to nedopřeje....

Co to je za víru, kde je něco za něco?
To si jako myslíš, že když se budeš chovat tak, jak se má, věřit v Boha a já nevím co ještě dalšího dobrého, že ti Bůh automaticky dopřeje to, co chceš ?
Nezlob se, ale víra a láska by měla být snad bez nároku na odměnu. Prostě bezpodmínečná.
Omlouvám se, nechci se Tě dotknout, snad jsem to jen špatně pochopila.

Ano, špatně jsi to pochopila. Svěřit se do rukou Boha je pro mě nechat vše plynout a důvěřovat životu.... ale je pravda, že asi není správná cesta odevzdat moc nad mým životem Bohu (respt. věřit, že Bůhm, Vesmír... takovou moc má)