Barča to napsala hezky a srozumitelně.

Eva. napsal(a):

Já bych byla jela pracovat na Nový Zéland. Kdy jindy sbírat zkušenosti ve světě, když ne teď, když jste mladí a nemáte děti? Psa si buď vzít sebou, nebo zařídit, aby se o něj někdo postaral. Kvůli psovi - to je jenom výmluva, že nechceš. Kdybys chtěla, už byste tam byli. Udělalas chybu. Lze to ještě napravit a na Nový Zéland jet? Nebo může jet sám, když po tom touží? Neměla bys mu v tom bránit, jestli může a chce jet i sám. To je úžasná příležitost.

Ne kazdy je na to,aby odcestoval do zahranici,ty to beres jen podle sebe.

modrovous napsal(a):

karfice napsal(a):

Co já bych dala za chlapa, který by mi řekl, pojď, jdeme makat na nový zéland, rok dva tam pobudeme, pak se vrátíme. A ty? Nejedeš kvůli psa? To se nedivím, že se ti chlap zasekl v kruhu, protože nechápe, jak jej můžeš vyměnit za čokla!
Proboha slečno, vzpamatuj se, psa dej na rok mamce nebo jinam a odjeďte, tady tě nic dobrého v česku nečeká.
Když už ti chlap říká, že chce čas - je to jasné, že se s tebou chce rozejít ale neví jak, protože ty mu jinou možnost nedáš.

Aha, takže když přijde přítel s tím, že mi nalajnoval život na příští rok někde na druhém konci světa, tak si musím radostí dřepnout na zadek a hned poté začít radostně balit? Kacatko nepsala, že to bylo jen kvůli psovi, ale I kvůli němu (asi je natolik soudná, že když si pořídila zvíře, chápe, že je to taky závazek, a musí se teď starat, ne ho jen tak hodit někomu na rok na krk )
Holt nejsou všichni jako ty. Já bych ho s tím asi poslala taky k šípku, a jestli na tomhle ten vztah zkrachuje, protože on trvá tvrdohlavě na svém, tak bych ho na ten Zéland poslala v klidu samotného. I s tím, že tam může klidně zůstat.

Souhlasim,pekne si to napsala.

Kacatko,podobny problem mela i dcery kamaradka a tento tyden se s ni pritel rozesel.Byli opravdu krasny par ,chodili spolu 6 let,ona stihla ,krasna brunetka,hodna,skromna opravdu zadnou spatnou vlastnost na ni nevidim.Znam ji od miminka.Ona se svym pritem byli ukazkovy par,casto jezdili na vilety po Ceske republice byli jak dve hrdlicky.On planoval budoucnost s ni ve meste kde on zije,coz je 40 km od nas,ale ona chtela zustat ve svem bydlisti,ona miluje zvirata chtela mit psa v byte,on nechtel.
V lete ji prekvapil tim,ze si vzal hypoteku na byt v jeho meste,takze bez predchozi domluvy koupil byt i kdyz vedel,ze ona tam bydlet nechtela.....tento tyden ji oznamil,ze ji jiz nemiluje a chce rozchod.Pak se priznal,ze si u nich ve meste nasel jinou.Holcine se zhroutil svet......je me ji moc lito.Je to neobycejnej clovek ktereho si moc vazim.Neznam ani jsem nikdy neslysela,aby atraktivni divka mela skromnou a dobrackou povahu tak jako ona, vetsinou jsou to namyslene narocne pipky.

Barča napsal(a):

Oba máte za sebou určitou ohraničenou a definovanou etapu života a ocitáte se v další, kterou každý z vás vidí jinak. Zajímavé je, že uplynulo těch symbolických 7 let známých z pohádek i z průběhu manželství, a že Nový Zéland je tak daleko.
Rozhodně si nemyslím, žes něco zkazila, jak píše Eva. Zároveň si nejsem jistá, jestli lze, nebo spíš jestli je moudré pokusit se ten vztah nakopávat. Spíš je třeba být pozorná a poslouchat své srdce. Sama sebe se ptát jaká jsem, co si přeji, co je pro mne opravdu dobré. Nenechat se manipulovat a znesvobozovat (ani přítelem, ani rodinou, ani psem), ani se nešprajcovat. A také být nelítostná ve smyslu nelitovat předem případných "ztracených" let a investic a nepodřizovat tomu svá rozhodnutí.

Přece se nebude pokaždé po 7 letech začínat znovu..Ja vím, že je to kritická hranice.. Ale prostě z ničeho nic? Dokud bylo co řešit a co dělat tak všechno dobré a jakmile je nová etapa, tak jdem od toho a každý sám? To mi prostě hlava nebere, že najednou to dokáže udělat takovej kotrmelec.
Napsala jsi to moc hezky a ten konec, to jsou přesné zářezy do živého.. Au.

Jo a nikoho nemá, to je fakt a ne přání.

Eva. napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Já tohle vidím jinak. Pokud by pes nešel vzít sebou, tak bez bych nikam nejela ani kdybych stokrát chtěla. Každý jsme jiný.

Pro mě jsem důležitější já a partner, než zvíře.
Myslím, že kdyby kačka jet chtěla, pes by pro ni důvod nebyl. Ona prostě jet nechce. To není nic proti ničemu, není povinna jet.
Ale tohle řešit je už teď pasé. Už jsou jinde. A čas ukáže.

Je videt,ze ses bezcitnej clovek,ale ver,ze pes ma dusi a citi smutek stejne jako ty.Ses studena jak psi cumak,takova presne je moje tchyne,jak ja takove lidi nesnasim.....Jen si me roccilila.

kacatko napsal(a):

Barča napsal(a):

Oba máte za sebou určitou ohraničenou a definovanou etapu života a ocitáte se v další, kterou každý z vás vidí jinak. Zajímavé je, že uplynulo těch symbolických 7 let známých z pohádek i z průběhu manželství, a že Nový Zéland je tak daleko.
Rozhodně si nemyslím, žes něco zkazila, jak píše Eva. Zároveň si nejsem jistá, jestli lze, nebo spíš jestli je moudré pokusit se ten vztah nakopávat. Spíš je třeba být pozorná a poslouchat své srdce. Sama sebe se ptát jaká jsem, co si přeji, co je pro mne opravdu dobré. Nenechat se manipulovat a znesvobozovat (ani přítelem, ani rodinou, ani psem), ani se nešprajcovat. A také být nelítostná ve smyslu nelitovat předem případných "ztracených" let a investic a nepodřizovat tomu svá rozhodnutí.

Přece se nebude pokaždé po 7 letech začínat znovu..Ja vím, že je to kritická hranice.. Ale prostě z ničeho nic? Dokud bylo co řešit a co dělat tak všechno dobré a jakmile je nová etapa, tak jdem od toho a každý sám? To mi prostě hlava nebere, že najednou to dokáže udělat takovej kotrmelec.
Napsala jsi to moc hezky a ten konec, to jsou přesné zářezy do živého.. Au.

Jo a nikoho nemá, to je fakt a ne přání.

Určitě se nebude pokaždé po 7 letech začínat znovu. Ale jednak si myslím, že existují v životě cykly a v období přechodu z jednoho do druhého se nasbírané změny zjeví výrazněji a za 2. je možné, že pokud ty "přirozené" změny na přechodu "přirozených cyklů" jsou relativně významné, je pro zachování kontinuity nutné nějaké adekvátní pojítko, které provede do dalšího cyklu.

Eva. napsal(a):

Také si myslím, že nejde o Nový Zéland jako takový. Že by vztah možná šel do háje i kdyby na Nový Zéland jeli.

(přesto já bych na Nový Zéland jela, jéje, to by bylo super. Momentálně je tam na rok sestra mé kolegyně i s mužem a dcerou, ta tam chodí do školy, je jí 12. Mít partnera, který má na tohle odvahu, mažu hned )

On by odvahu možno aj mal - ale má záväzky... presne ako kačatko. Pes JE do istej miery záväzok, plus - nejde len o to, akú má človek povahu, ale aj v akej fáze života tá možnosť príde... a je to hodne o MOMENTÁLNOM vnútornom nastavení. Ja som niekoľko šancí "zahodila" a potom jednu využila. Mám obdobia, kedy by som nešla ani za svet - a obdobia, keby by som šla hneď.

kacatko napsal(a):

helena napsal(a):

Kvůli psovi - to je jenom výmluva, že nechceš.
"Nechtěla jsem - za jedno je to na mě moc daleko"

jj, přesně tak.. Nabídla jsem alternativu, abychom jeli do zahraničí, ale někam blíž.. Kde bych měla možnost se v pohodě vrátit kdykoliv sem nebo by případně nebyl takový problém vzít psa tam. To odmítl... Prý jde o ten princip..

Tak jestli to tak opravdu bylo a jde mu jen a jen o prinicp - nepřeskočilo mu náhodou? Líbí se mi,žes mu navrhla schůdnější variantu pobytu v zahraničí a to blíže k čr,tohle naprosto chápu;každý nemusí být opravdu nadšený z toho odjet na druhý konec světa,odkud se opravdu vracet domů není vůbec jen tak.
A přeci po 6 letech vztahu už byste navzájem o sobě měli mít dost představu,kdo do čeho asi bude ochoten jít.Takže ted bude partner vytahovat PRINCIPY?

Bohužel mi to přijde jako že si připravuje půdu na rozchod,ale neznám vás,těžko takhle něco radit konkrétnějšího.Je ale dobré počítat spíš s tou horší variantou,bohužel.

kacatko napsal(a):

gymnasión díky, já s tím naprosto souhlasím...proto jsem téma pojmenovala tak jak jsem ho pojmenovala a ne třeba "nechci na NZ a můj přítel ano"
Myslím, že jsme spolu dlouho a stále jsme byli něčím zaměstnaní - studia, rekonstrukce bytu, stěhování.. a najednou je po tomto všem a on neví co dál, tak ho napadl NZ a já odmítla a on tím pádem začal řešit i to, jestli se mnou vlastně chce být.. A proto se ptám, jestli to jde  nějak znovu "nakopnout" (mně ten výraz přijde fajn ) a pokračovat v tom hezkém co máme za sebou... Jak se s tím vyrovnat, překonat, nepřekonat co já vím.. přece s první velkou krizí nezakopeme to, co jsme 7 let tvořili...

A což teprve logika tam,kde jsou spolu třeba 20 let manželé a mají i děti společné,nejen rekonstrukci bytu jako vy.Zkus se na to podívat i tady z toho úhlu.Můj syn se rozešel se slečnou po 8 letech,ona na něj čekala než dostuduje vš

Kacatko, obávám se, že "Nový Zéland" je u vás spíš zástupným problémem něčeho, co dosud nevyplavalo na světlo boží. Přítel totiž nedostal žádnou konkrétní nabídku zaměstnání s pevným termínem nástupu, celá debata byla vedena pouze v rámci úvah co by-kdyby a celý Nový Zéland přítele napadl jenom proto, že tam kdysi pobývala jeho sestra. Na svoji povahu bych podobný výlet striktně zavrhla - ne kvůli psovi, i když bych na to nebohé zvíře samozřejmě také brala ohledy - ale kvůli tomu, že výlety do neznáma na druhou stranu zeměkoule, bez jakýchkoliv jistot, bez jakéhokoliv zajištění bych považovala za určitý druh fantasmagorie.

Rozumný mladý muž by se nad argumenty své přítelkyně zamyslel, vzal by je v potaz a pokud by chtěl mermomocí někam vycestovat, společně by začali hledat nějaké schůdné řešení. To, že se ale Tvůj přítel zasekl a celý šestiletý vztah začíná jít po takové debatě z jeho strany do kopru je velmi zneklidňující. Nechci zbytečně malovat čerta na zeď, ale mně to přijde, jako kdyby byl Tvůj přítel vašeho vztahu už přesycen a začal si uměle vytvářet důvody a příčiny, proč ten vztah ukončit

A nenamýšlíš si to pouze, že jsi takhle přispěla?
To nemůžeš dle mého názoru vědět.

S tím začátkem souhlasím. Ale mám zkušenosti, že pokud ti dva k sobě nepatří, společný zájem je zblíží, přenese přes rizikové období jen na chvilku. A pak to jde stejně do háje.

Upravil(a) Eva. (17. 10. 2014 22:37)

Evo., jasně, že to nemohu vědět, ale tušit mohu.
Co to znamená "k sobě patřit"?