kacatko napsal(a):

gymnasión díky, já s tím naprosto souhlasím...proto jsem téma pojmenovala tak jak jsem ho pojmenovala a ne třeba "nechci na NZ a můj přítel ano"
Myslím, že jsme spolu dlouho a stále jsme byli něčím zaměstnaní - studia, rekonstrukce bytu, stěhování.. a najednou je po tomto všem a on neví co dál, tak ho napadl NZ a já odmítla a on tím pádem začal řešit i to, jestli se mnou vlastně chce být.. A proto se ptám, jestli to jde  nějak znovu "nakopnout" (mně ten výraz přijde fajn ) a pokračovat v tom hezkém co máme za sebou... Jak se s tím vyrovnat, překonat, nepřekonat co já vím.. přece s první velkou krizí nezakopeme to, co jsme 7 let tvořili...

Ale to nezáleží jenom na tobě. On to může vidět jinak. Prostě musíš počkat. Nebo můžeš ze vztahu odejít, vždy máš víc možností.

helena napsal(a):

Otázka je, zda se vůbec dohodnout chce(te)... jestli - i díky vašim předchozím nezávazným hovorům - chlapec nepoznal, že se ti tam nechce a bude-li na cestě trvat, ty ji odmítneš. Docela dobrej důvod k rozchodu "z tvojí viny", ne?
Mimochodem - mám zkušenost, že pokud se někdo ohání tím, že "jde o ten princip", velmi pravděpodobně sleduje nějakej svůj osobní zájem.

Také to na mě působí dojmem, že přítel už je jinde.

Eva. napsal(a):

dusička napsal(a):

A já bych zase třeba nejela.  :-) Mám to tu ráda u nás doma.  Podle mého se tě měl K. zeptat, jak to vidíš ty, a ne hned, pojed se mnou, nebo ...

Tohle je jenom tvá domněnka. My nevíme, jak to bylo, jestli a jak dlouho a jakým způsobem o tom spolu diskutovali. Já si nemyslím, že řekl hned - pojeď se mnou, nebo...

To je fakt. Všichni víme houby. Jen ty máš jasno, jak a proč kacatko jedná:  Kvůli psovi - to je jenom výmluva, že nechceš.

Eva. napsal(a):

Já bych byla jela pracovat na Nový Zéland. Kdy jindy sbírat zkušenosti ve světě, když ne teď, když jste mladí a nemáte děti? Psa si buď vzít sebou, nebo zařídit, aby se o něj někdo postaral. Kvůli psovi - to je jenom výmluva, že nechceš. Kdybys chtěla, už byste tam byli. Udělalas chybu. Lze to ještě napravit a na Nový Zéland jet? Nebo může jet sám, když po tom touží? Neměla bys mu v tom bránit, jestli může a chce jet i sám. To je úžasná příležitost.

Já tohle vidím jinak. Pokud by pes nešel vzít sebou, tak bez bych nikam nejela ani kdybych stokrát chtěla. Každý jsme jiný.

kacatko napsal(a):

Eva. napsal(a):

kacatko napsal(a):

jj, přesně tak.. Nabídla jsem alternativu, abychom jeli do zahraničí, ale někam blíž.. Kde bych měla možnost se v pohodě vrátit kdykoliv sem nebo by případně nebyl takový problém vzít psa tam. To odmítl... Prý jde o ten princip..

Tak jestli měl konkrétní nabídku na Nový Zéland, proč by měl hledat něco blíž? Nebo to nebyla konkrétní nabídka?

Ne nebyla, prostě ho to jen tak napadlo, protože tam před pár lety byla jeho sestra s přítelem a líbilo se jim tam.

Takže chtěl prostě, aby bylo po jeho . Nechtěl se domlouvat na kompromisu nebo co bys chtěla ty a spolu to nějak vyřešit. A když jsi nekývla a neposlechla, tak si ještě bude hrát na uraženého?

Eva. napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Já tohle vidím jinak. Pokud by pes nešel vzít sebou, tak bez bych nikam nejela ani kdybych stokrát chtěla. Každý jsme jiný.

Pro mě jsem důležitější já a partner, než zvíře.
Myslím, že kdyby kačka jet chtěla, pes by pro ni důvod nebyl. Ona prostě jet nechce. To není nic proti ničemu, není povinna jet.
Ale tohle řešit je už teď pasé. Už jsou jinde. A čas ukáže.

Evo, samozřejmě - však píšu, že každý tohle má jinak. Já tohle komentovala proto, že né vždy musí jít o výmluvu na psa. Že jsme lidé různí a někdo by fakt psa neopustil. Né že to je správné pro všechny, jen že i toto je možnost a né výmluva.

modrovous napsal(a):

karfice napsal(a):

Co já bych dala za chlapa, který by mi řekl, pojď, jdeme makat na nový zéland, rok dva tam pobudeme, pak se vrátíme. A ty? Nejedeš kvůli psa? To se nedivím, že se ti chlap zasekl v kruhu, protože nechápe, jak jej můžeš vyměnit za čokla!
Proboha slečno, vzpamatuj se, psa dej na rok mamce nebo jinam a odjeďte, tady tě nic dobrého v česku nečeká.
Když už ti chlap říká, že chce čas - je to jasné, že se s tebou chce rozejít ale neví jak, protože ty mu jinou možnost nedáš.

Aha, takže když přijde přítel s tím, že mi nalajnoval život na příští rok někde na druhém konci světa, tak si musím radostí dřepnout na zadek a hned poté začít radostně balit? Kacatko nepsala, že to bylo jen kvůli psovi, ale I kvůli němu (asi je natolik soudná, že když si pořídila zvíře, chápe, že je to taky závazek, a musí se teď starat, ne ho jen tak hodit někomu na rok na krk )
Holt nejsou všichni jako ty. Já bych ho s tím asi poslala taky k šípku, a jestli na tomhle ten vztah zkrachuje, protože on trvá tvrdohlavě na svém, tak bych ho na ten Zéland poslala v klidu samotného. I s tím, že tam může klidně zůstat.

Přesně tak

Vztah je někdy/často i o přizpůsobení se. Nelze škatulkovat. Jste spolu ještě velmi krátce a nemáte děti. To vztah také prověří.

gymnasión napsal(a):

kacatko napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Takže chtěl prostě, aby bylo po jeho . Nechtěl se domlouvat na kompromisu nebo co bys chtěla ty a spolu to nějak vyřešit. A když jsi nekývla a neposlechla, tak si ještě bude hrát na uraženého?

No tak nějak..prostě si z toho vzal to, že jsem dala přednost psovi (jako někteří tady ), což zřejmě zranilo jeho ego a zanechalo takový stopy, že najednou neví co (mě) vlastně chce..nebo nevim celý mi to přijde ujetý a neumím to pochopit..   Pes je dle mého na tom v tuto chvíli to nejmenší, ačkoliv to vlastně celé odstartoval...
Nejde mi do hlavy, že si tak stojí na svým "principu".. chtěl jet, nabídla jsem kompromis a stejně problém.. Tak já už nevím o čem pak fungující vztah je - u nás to byla vždycky láska, tolerance a kompromis pokud měl každý jiný názor..

Jen k úvaze: kompromis v dusledku nemusi uspokojit ani jednu ze stran. Jeste je varianta: najit UPLNE neco jineho, co prekvapi a zaujme oba...

Ano, na to se tak nějak ptám.. jestli to jde znovu nakopnout? čím? změnou? nebo jak mu dokázat, že když nám bylo fajn, bude to fajn i dál, že to přece překonáme?
Je fajn, jak jste tu s tím hotové "seber se a jeď", "najdeš si jinýho" a podobně, ale přece jen je to kus života a pro mě nejlepší chlap a krásnej vztah, který do teď bezvadně fungoval, proto mi takovéhle rychlé soudy přijdou trochu mimo
Napadlo mě jet někam na víkend/prodloužený víkend, být chvíli mimo a jen spolu, třeba by to taky mohlo pomoct.. co já vím, nikdy jsem se s tím nesetkala..chová se ke mně pořád hezky, snaží se, já to vidím, ale zkrátka to není ono, nejsme to my, je to jen jako nějaká hra na "my"..

Eva. napsal(a):

Vztah je někdy/často i o přizpůsobení se. Nelze škatulkovat. Jste spolu ještě velmi krátce a nemáte děti. To vztah také prověří.

To je fakt. Až by byly děti, mohl by přítel taky v podobné situaci přijít s tím, že dala přednost dítěti před ním a odkráčet hrdě středem, protože nebylo po jeho.
Možná jsem s tím podle někoho brzo hotová, ale nesnáším ultimata a takovéhle zahánění do kouta a sprostá manipulace by mě donutila max. tak sbalit kufry.
Tohle si partnerství fakt nepředstavuju.

modrovous napsal(a):

Eva. napsal(a):

Vztah je někdy/často i o přizpůsobení se. Nelze škatulkovat. Jste spolu ještě velmi krátce a nemáte děti. To vztah také prověří.

To je fakt. Až by byly děti, mohl by přítel taky v podobné situaci přijít s tím, že dala přednost dítěti před ním a odkráčet hrdě středem, protože nebylo po jeho.
Možná jsem s tím podle někoho brzo hotová, ale nesnáším ultimata a takovéhle zahánění do kouta a sprostá manipulace by mě donutila max. tak sbalit kufry.
Tohle si partnerství fakt nepředstavuju.

No jo, to jsem si taky hned říkala, jestli by to takhle bylo až by se narodil v budoucnu prcek.. jestli by byl naštvaný, že najednou není on ten největší bod zájmu...
Taky jsem si to takhle nikdy nepředstavovala a za celou dobu jsem neměla šajna, že by k tomu mohlo dojít - vždycky byl opora, byla sjem si jistá, že mě udělá šťastnou..
A ultimátum to nebylo - nebylo to buď pojedeš nebo.. ale tím, že jsem odmítla jsem ho donutila přemyšlet (a já myslela, že takhle přemýšlí jen ženský )

Upravil(a) kacatko (17. 10. 2014 13:26)

Eva. napsal(a):

kacatko napsal(a):

No jo, to jsem si taky hned říkala, jestli by to takhle bylo až by se narodil v budoucnu prcek.. jestli by byl naštvaný, že najednou není on ten největší bod zájmu...
Taky jsem si to takhle nikdy nepředstavovala a za celou dobu jsem neměla šajna, že by k tomu mohlo dojít - vždycky byl opora, byla sjem si jistá, že mě udělá šťastnou..

Ty ještě nevíš, že šťastnou tě nikdo kromě tebe samotné neudělá. Tohle od partnera nemůžeš očekávat, to je pak koule na noze. Ale to už je vyšší dívčí.

No jo, holt jsem mladá a pitomá

Oba máte za sebou určitou ohraničenou a definovanou etapu života a ocitáte se v další, kterou každý z vás vidí jinak. Zajímavé je, že uplynulo těch symbolických 7 let známých z pohádek i z průběhu manželství, a že Nový Zéland je tak daleko.
Rozhodně si nemyslím, žes něco zkazila, jak píše Eva. Zároveň si nejsem jistá, jestli lze, nebo spíš jestli je moudré pokusit se ten vztah nakopávat. Spíš je třeba být pozorná a poslouchat své srdce. Sama sebe se ptát jaká jsem, co si přeji, co je pro mne opravdu dobré. Nenechat se manipulovat a znesvobozovat (ani přítelem, ani rodinou, ani psem), ani se nešprajcovat. A také být nelítostná ve smyslu nelitovat předem případných "ztracených" let a investic a nepodřizovat tomu svá rozhodnutí.