Barča napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Eva. napsal(a):

Mám zkušenost, že když jsem odešla z nefunkčního vztahu po vnitřním boji, nepřipadala jsem si jako vyvrhel. Věděla jsem, že je to správné, zavřela jsem dveře, odcházela a cítila, jak volně dýchám. Bylo mi to líto, ale cítila jsem se dobře, že jsem se konečně rozhodla udělat to, co je správné, že bychom se trápili oba. Jen to trvá, než člověk dojde k rozhodnutí, to před rozhodnutím bolí.

No.. a právě o ten vnitřní boj jde
Když proběhne a ty se pro to rozhodneš, odejdeš.
Někdy ale odejdeš i když se tak docela nerozhodneš.... a to je pak mazec.

Vnitřní boj, který navíc pískám já? Dost smutná představa, boj vždycky někdo prohraje, už nikdy víc. To radši vnitřní dialog. Může být i nahlas, kdyby se člověk dost neslyšel. Při něm je dobré jít nebo vytírat v zákleku, nebo něco podobného,více méně  rytmického, kývavého a prostého. První, na co je třeba se zeptat, poté co si přeříkáš VŠECHNO jak to vidíš, cítíš, neseš a tak, je: o co OPRAVDU jde, jak to vlastně OPRAVDU JE. A ve vnitřním dialogu, ne boji, hledáš odpověď Když si tohle všechno vyříkáš, máš po problému. Žes to udělala poznáš, že tě najednou vede přímá cestička k určitému řešení bez toho, že bys měla pocit, žes ZBYTEČNĚ UBLÍŽILA (včetně sebe), že je ti odpovědnost příliš těžká a nechce se ti ji nést. Že nejsi unavená, neztrácíš energii, nemáš výčitky. Nemusí se to podařit hned napoprvé, vnitřně to probrat, pravdy se dobrat a domluvit se. Ale už první setkání na této bázi ti přinese úlevu.

Máš pravdu, vnitřní dialog je přesnější pojmenování, protože vnitřní boje samých se sebou vždycky prohrajeme. Taky je blbost bojovat sám se sebou.

Nicméně to v určitém období života děláme všichni

Proč mámě neodpustíš její chorobnou závislost? Proto, že ty jsi na partnerovi také závislá?
Ty se nemůžeš spolehnout především sama na sebe? Proč?

Eva. napsal(a):

Proč mámě neodpustíš její chorobnou závislost? Proto, že ty jsi na partnerovi také závislá?
Ty se nemůžeš spolehnout především sama na sebe? Proč?

Láska je přeci vždycky závislost.
City se dají těžko ovládat rozumem si myslím

Eva. napsal(a):

Filoménka napsal(a):

Láska je přeci vždycky závislost.
City se dají těžko ovládat rozumem si myslím

Skutečná láska není závislost.
Láska je láska.
Závislost je závislost. Pleteš si to.

Asi záleží na osobnosti člověka, co je podle tebe skutečná láska? Já to vidím tak, že lidi se na začátku vztahu do sebe poblázní, pak to opadne zůstane takové přátelství na vyšší úrovni, tak bych to asi nazvala. Tam já asi nikdy nedojdu, já potřebuji mít asi pořád ten adrenalin

Filoménka napsal(a):

Co mi ten vztah dává? Asi především, že teď momentálně mám někoho na koho se můžu spolehnout, opravdu spolehnout, i když je to na dálku, vím, že když budu potřebovat mám kam se obrátit. Drív jsem taky díky tomuto vztahu byla hodně nabitá energií, ale to už je fuč, teď mám spíš pocit, že mi tu energii zase zpátky bere.
Vztah s mámou? Jde to, mám ji ráda, ale asi ji nikdy neodpustím její až chorobnou závislost na mém otci.

Možná tak trochu klameš sama sebe, že? To neříkám ironicky ani ve zlém. Prostě jsi UVNITŘ, tak nevidíš to, co já ZVENKU.
Něco bylo, už není, ale ty to stále nebereš na vědomí.... To je normální, takový poločas rozpadu.

Nu a pokud jde o mámu, tak jednak ji nemáš co odpouštět a druhák se zaměř na to, zda ji tak trochu nekopíruješ. Tak trochu hodně. A nebylo by divu, co jiného bys taky měla dělat, když jsi to viděla od dětství...

Tipnu si: táta není slaboch, možná spíš z tvého pohledu despota....? Nakonec i slaboch je despota, protože svou "slabostí" - kňouráním, pláčem, citovým vydíráním - ovládá toho,kdo se dá, stejně efektivně jako to někdo jiný dělá svou otevřenou agresivitou. Protože ono hodně záleží na tom, na co "slyšíme". Ten, kdo to rozezná a použije proti nám, se pak vždycky už najde.

Filoménka napsal(a):

Eva. napsal(a):

Filoménka napsal(a):

Láska je přeci vždycky závislost.
City se dají těžko ovládat rozumem si myslím

Skutečná láska není závislost.
Láska je láska.
Závislost je závislost. Pleteš si to.

Asi záleží na osobnosti člověka, co je podle tebe skutečná láska? Já to vidím tak, že lidi se na začátku vztahu do sebe poblázní, pak to opadne zůstane takové přátelství na vyšší úrovni, tak bych to asi nazvala. Tam já asi nikdy nedojdu, já potřebuji mít asi pořád ten adrenalin

Hmm...kdo chce kam, pomůže si tam

Filoménka napsal(a):

Asi záleží na osobnosti člověka, co je podle tebe skutečná láska? Já to vidím tak, že lidi se na začátku vztahu do sebe poblázní, pak to opadne zůstane takové přátelství na vyšší úrovni, tak bych to asi nazvala. Tam já asi nikdy nedojdu, já potřebuji mít asi pořád ten adrenalin

Neumím ti slovy popsat, co je láska. Cítím ji. Ale nedovedu najít slova, kterými bych to popsala.

mám někoho na koho se můžu spolehnout, opravdu spolehnout
Neodporuješ si poněkud, když současně říkáš "no jo, celý život si vybírám slabochy, to vím"?
já potřebuji mít asi pořád ten adrenalin
Trochu mi to připomíná Grainne...

MUDr. Plzák kdysi psal o tom, jak žena uloví orla a pokusí se ho obratem nacpat do bačkor...

Filomenka- odporuješ si a vlastně nevíš co chceš a myslím, že my Ti tady nepomůžeme- protože máš pořád tu svoji teorii. Těch Tvých partnerů je mi asi líto.
Pořiď si tygra, když chceš adrenalin.

spíše o udržení  toho počátečního stavu  než to upadne do stereotypu a lehkého nezájmu
Jako kafemlejnek...

jen poznámka k těm podivínům
Ale prd a vořech... pořád to samý... koukám, že na věku někdy fakt nezáleží...

Grainne napsal(a):

asi ne .. je vidět , že někdo ten " adrenalin "  v mém pojetí ..zájem , touhu , vášen.. k životu nepotřebuje a stačí mu něco  jiného .. to už zase já netuším co to je .

O tom, kdo adrenalin ve tvém pojetí potřebuje, si myslím, že je nevyzrálý. Ještě nedospěl. I když je mu třeba 50.
Btw touha a vášeň je v dobrém vztahu pořád.