Tak si najdi někoho nového, a půl roku není žádná dlouhá doba. Mamánci jsou nejhorší, pryč od takového.

Moc ráda bych z toho vztahu vycouvala... Necítím se ve vztahu šťastná
Přítel je takovej a makovej, ale po případným rozchodu "mi pak bude chybět"...nebude ti spíš scházet stav "někoho mám"?
Ty se chceš "bezbolestně rozejít", ale vztahem si klidně ubližovat necháš.

Už po dvou měsících chození jsi psala o problémech. Tak to ukonči dříve, než se váš vztah ještě protáhne, nebo nedejbože budeš těhotná.

Mám zkušenost, že když jsem odešla z nefunkčního vztahu po vnitřním boji, nepřipadala jsem si jako vyvrhel. Věděla jsem, že je to správné, zavřela jsem dveře, odcházela a cítila, jak volně dýchám. Bylo mi to líto, ale cítila jsem se dobře, že jsem se konečně rozhodla udělat to, co je správné, že bychom se trápili oba. Jen to trvá, než člověk dojde k rozhodnutí, to před rozhodnutím bolí.

No jo, je to těžké, asi jsem ještě k tomu rozchodu úplně nedospěla, asi to chce ještě čas. Obávám se, že nejsem dostatečně silná, abych toho nakonec ještě nelitovala a pak ještě nakonec nedolejzala já za ním.On má i kladné stránky,myslím,že to je hodný chlap, pracovitý, fér, když něco potřebuji vždy ochotně pomůže atd. Je ale velmi citlivý. Asi dvakrát jsem mu už naznačovala, že mi některé věci vadí a že s ním nemusím být a on vždy brečel. Fakt je, že jsem to ještě u chlapa neviděla, že by se takhle choval. Kvůli jeho zdravotním problémům mám obavy, že když se s ním rozejdu ublížím mu a hodně. Bohužel i sex není co býval, nějak se vše horší, ale to je možná tím, že ta počáteční euforie je pryč. Uvažovala jsem, že možná já prostě na dlouhodobý vztah nemám, prostě se mi nedaří si chlapa udržet, bud ho omrzím já, nebo on omrzí mě.

Filoménka napsal(a):

No jo, je to těžké, asi jsem ještě k tomu rozchodu úplně nedospěla, asi to chce ještě čas. Obávám se, že nejsem dostatečně silná, abych toho nakonec ještě nelitovala a pak ještě nakonec nedolejzala já za ním.On má i kladné stránky,myslím,že to je hodný chlap, pracovitý, fér, když něco potřebuji vždy ochotně pomůže atd. Je ale velmi citlivý. Asi dvakrát jsem mu už naznačovala, že mi některé věci vadí a že s ním nemusím být a on vždy brečel. Fakt je, že jsem to ještě u chlapa neviděla, že by se takhle choval. Kvůli jeho zdravotním problémům mám obavy, že když se s ním rozejdu ublížím mu a hodně. Bohužel i sex není co býval, nějak se vše horší, ale to je možná tím, že ta počáteční euforie je pryč. Uvažovala jsem, že možná já prostě na dlouhodobý vztah nemám, prostě se mi nedaří si chlapa udržet, bud ho omrzím já, nebo on omrzí mě.

Pokud o tom nejsi stoprocentne presvedcena ... tak bych to zatim nedelala

Filoménka napsal(a):

Grainne napsal(a):

Filoménka napsal(a):

No jo, je to těžké, asi jsem ještě k tomu rozchodu úplně nedospěla, asi to chce ještě čas. Obávám se, že nejsem dostatečně silná, abych toho nakonec ještě nelitovala a pak ještě nakonec nedolejzala já za ním.On má i kladné stránky,myslím,že to je hodný chlap, pracovitý, fér, když něco potřebuji vždy ochotně pomůže atd. Je ale velmi citlivý. Asi dvakrát jsem mu už naznačovala, že mi některé věci vadí a že s ním nemusím být a on vždy brečel. Fakt je, že jsem to ještě u chlapa neviděla, že by se takhle choval. Kvůli jeho zdravotním problémům mám obavy, že když se s ním rozejdu ublížím mu a hodně. Bohužel i sex není co býval, nějak se vše horší, ale to je možná tím, že ta počáteční euforie je pryč. Uvažovala jsem, že možná já prostě na dlouhodobý vztah nemám, prostě se mi nedaří si chlapa udržet, bud ho omrzím já, nebo on omrzí mě.

Pokud o tom nejsi stoprocentne presvedcena ... tak bych to zatim nedelala

Ono to většinou skončí tak, že jak jsem vnitřně rozervaná, tak pak dělám takový věci, že ten chlap se mnou prostě nevydrží a rozejde se se mnou on :-(

tak s tim uz nic nenadelas ... treba je to lepsi verze

Filoménka napsal(a):

Grainne napsal(a):

Filoménka napsal(a):

No jo, je to těžké, asi jsem ještě k tomu rozchodu úplně nedospěla, asi to chce ještě čas. Obávám se, že nejsem dostatečně silná, abych toho nakonec ještě nelitovala a pak ještě nakonec nedolejzala já za ním.On má i kladné stránky,myslím,že to je hodný chlap, pracovitý, fér, když něco potřebuji vždy ochotně pomůže atd. Je ale velmi citlivý. Asi dvakrát jsem mu už naznačovala, že mi některé věci vadí a že s ním nemusím být a on vždy brečel. Fakt je, že jsem to ještě u chlapa neviděla, že by se takhle choval. Kvůli jeho zdravotním problémům mám obavy, že když se s ním rozejdu ublížím mu a hodně. Bohužel i sex není co býval, nějak se vše horší, ale to je možná tím, že ta počáteční euforie je pryč. Uvažovala jsem, že možná já prostě na dlouhodobý vztah nemám, prostě se mi nedaří si chlapa udržet, bud ho omrzím já, nebo on omrzí mě.

Pokud o tom nejsi stoprocentne presvedcena ... tak bych to zatim nedelala

Ono to většinou skončí tak, že jak jsem vnitřně rozervaná, tak pak dělám takový věci, že ten chlap se mnou prostě nevydrží a rozejde se se mnou on :-(

A ty se tomu divíš?
Nauč se být ve vztahu sama za sebe. Nikoho nezachraňuj, ale taky se nenechej zneužívat a bude to OK.

Pandorraa napsal(a):

Filoménka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

No.. a právě o ten vnitřní boj jde
Když proběhne a ty se pro to rozhodneš, odejdeš.
Někdy ale odejdeš i když se tak docela nerozhodneš.... a to je pak mazec.

Přesně jak to píšeš, když nejsi docela rozhodnutá, může to být pak pro mě špatné, toho se obávám.

JAK to pro tebe bude špatné?
V ČEM?
ČEHO se to konkretně bojíš?
Že budeš sama? Jako bez kluka? Bez CHLAPA? Ale to přece už jsi. Reakce tvého přítelé na to, že nejsi tak úplně ve všem spokojená rozhodně nejsou CHLAPSKÉ. A není to vůbec o tom, že chlapi nepláčou. Jasně, že pláčou, protože i oni mají city. Jenže je nepoužívají k tomu, aby druhého vydírali....

Bojím se toho, že se s ním rozejdu, pak budu litovat a budu ho chtít zpátky, že to prostě nezvládnu vydržet pak bez něho.

Dnes jsem se ho po telefonu ptala, jestli chce abych přijela teď co budu mít volno. Řekl mi, že přece musím přijet, když mám volno, řekla jsem že nemusím, že on půjde do práce a nebude mít na mě čas atd., že jsem u něho pořád, že bych jela třeba zase ke kámošce. On, že co to má být a prý tedy až přijedu tak to vyřešíme....

Pandorraa napsal(a):

Eva. napsal(a):

Mám zkušenost, že když jsem odešla z nefunkčního vztahu po vnitřním boji, nepřipadala jsem si jako vyvrhel. Věděla jsem, že je to správné, zavřela jsem dveře, odcházela a cítila, jak volně dýchám. Bylo mi to líto, ale cítila jsem se dobře, že jsem se konečně rozhodla udělat to, co je správné, že bychom se trápili oba. Jen to trvá, než člověk dojde k rozhodnutí, to před rozhodnutím bolí.

No.. a právě o ten vnitřní boj jde
Když proběhne a ty se pro to rozhodneš, odejdeš.
Někdy ale odejdeš i když se tak docela nerozhodneš.... a to je pak mazec.

Vnitřní boj, který navíc pískám já? Dost smutná představa, boj vždycky někdo prohraje, už nikdy víc. To radši vnitřní dialog. Může být i nahlas, kdyby se člověk dost neslyšel. Při něm je dobré jít nebo vytírat v zákleku, nebo něco podobného,více méně  rytmického, kývavého a prostého. První, na co je třeba se zeptat, poté co si přeříkáš VŠECHNO jak to vidíš, cítíš, neseš a tak, je: o co OPRAVDU jde, jak to vlastně OPRAVDU JE. A ve vnitřním dialogu, ne boji, hledáš odpověď Když si tohle všechno vyříkáš, máš po problému. Žes to udělala poznáš, že tě najednou vede přímá cestička k určitému řešení bez toho, že bys měla pocit, žes ZBYTEČNĚ UBLÍŽILA (včetně sebe), že je ti odpovědnost příliš těžká a nechce se ti ji nést. Že nejsi unavená, neztrácíš energii, nemáš výčitky. Nemusí se to podařit hned napoprvé, vnitřně to probrat, pravdy se dobrat a domluvit se. Ale už první setkání na této bázi ti přinese úlevu.

Barča napsal(a):

Vnitřní boj, který navíc pískám já? Dost smutná představa, boj vždycky někdo prohraje, už nikdy víc. To radši vnitřní dialog. Může být i nahlas, kdyby se člověk dost neslyšel. Při něm je dobré jít nebo vytírat v zákleku, nebo něco podobného,více méně  rytmického, kývavého a prostého. První, na co je třeba se zeptat, poté co si přeříkáš VŠECHNO jak to vidíš, cítíš, neseš a tak, je: o co OPRAVDU jde, jak to vlastně OPRAVDU JE. A ve vnitřním dialogu, ne boji, hledáš odpověď Když si tohle všechno vyříkáš, máš po problému. Žes to udělala poznáš, že tě najednou vede přímá cestička k určitému řešení bez toho, že bys měla pocit, žes ZBYTEČNĚ UBLÍŽILA (včetně sebe), že je ti odpovědnost příliš těžká a nechce se ti ji nést. Že nejsi unavená, neztrácíš energii, nemáš výčitky. Nemusí se to podařit hned napoprvé, vnitřně to probrat, pravdy se dobrat a domluvit se. Ale už první setkání na této bázi ti přinese úlevu.

Barčo, neblbni. To bych někdy vytírala  třeba několik měsíců a já potřebuju někdy spát a taky chodit do práce, abych se uživila.
Není pravda, že boj vždy někdo prohraje. Svůj vnitřní boj, o kterém mluvím, si vždy vyhrávám a nikdo neprohrává. Přijde mi, že nevíš, o čem mluvím.

Upravil(a) Eva. (15. 10. 2014 19:41)