29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Mám cca půl roku vztah na dálku, který mi nevyhovuje. Svého přítele mám ráda, vídáme se cca o víkendech, ale zjistila jsem, že mi nevyhovují některé věci - především, že každý bydlíme jinde a společné bydlení se nerýsuje. Navíc přítel je mamánek, nedokáže opustit svoji matku a své rodné město, má zdravotní problémy, které odmítá řešit atd. Moc ráda bych z toho vztahu vycouvala, ale mám obavu, že to nezvládnu a přítel mi pak bude chybět. Co dělat? Necítím se ve vztahu šťastná
Není tady
Co dělat? To, čo ti pomôže ísť za svojím šťastím... a dať tú možnosť aj jemu. Spolu asi veľmi šťastní nie ste a sotva sa to SAMO od seba zmení...
Není tady
Tak si najdi někoho nového, a půl roku není žádná dlouhá doba. Mamánci jsou nejhorší, pryč od takového.
Není tady
No Filoménko, když nejsi ve vztahu šťastná, nemáte spolu děti ani společnou domácnost, tak proč ve vztahu pokračovat?
A bezbolestný rozchod neexistueje.
Není tady
Moc ráda bych z toho vztahu vycouvala... Necítím se ve vztahu šťastná
Přítel je takovej a makovej, ale po případným rozchodu "mi pak bude chybět"...nebude ti spíš scházet stav "někoho mám"?
Ty se chceš "bezbolestně rozejít", ale vztahem si klidně ubližovat necháš.
Není tady
Asi ti nezbude nic jiného, než se skutečně rozejít, i když bezbolestné to, zejména zpočátku, asi nebude. Takovýto vztah nemá žádnou perspektivu, ničil by tě.
Není tady
Už po dvou měsících chození jsi psala o problémech. Tak to ukonči dříve, než se váš vztah ještě protáhne, nebo nedejbože budeš těhotná.
Není tady
Bezbolestně se rozejít s někým, koho mám ráda, je stejně tak iluzorní, jako nechat si bezbolestně vytrhnout zub, který se rozpadá
Přestaň se chovat jak malá holka a prostě na sebe vezmi zodpovědnost, za to, co chceš a potřebuješ udělat - za odchod z neperspektivního a nefunkčního vztahu. Chvíli to bude bolet, chvíli si budeš připadat jak ten největší vyvrhel, který druhého zranil, ale nakonec to dopadne jako s tou ránou po vytrženém zubu - zacelí se a na jejím místě vznikne něco funkčního nebo minimálně zahojené a bezbolestné místo s malou nostalgickou vzpomínkou, že tam kdysi něco bylo, ale dnes už prostě není.
Není tady
Mám zkušenost, že když jsem odešla z nefunkčního vztahu po vnitřním boji, nepřipadala jsem si jako vyvrhel. Věděla jsem, že je to správné, zavřela jsem dveře, odcházela a cítila, jak volně dýchám. Bylo mi to líto, ale cítila jsem se dobře, že jsem se konečně rozhodla udělat to, co je správné, že bychom se trápili oba. Jen to trvá, než člověk dojde k rozhodnutí, to před rozhodnutím bolí.
Není tady
Eva. napsal(a):
Mám zkušenost, že když jsem odešla z nefunkčního vztahu po vnitřním boji, nepřipadala jsem si jako vyvrhel. Věděla jsem, že je to správné, zavřela jsem dveře, odcházela a cítila, jak volně dýchám. Bylo mi to líto, ale cítila jsem se dobře, že jsem se konečně rozhodla udělat to, co je správné, že bychom se trápili oba. Jen to trvá, než člověk dojde k rozhodnutí, to před rozhodnutím bolí.
No.. a právě o ten vnitřní boj jde
Když proběhne a ty se pro to rozhodneš, odejdeš.
Někdy ale odejdeš i když se tak docela nerozhodneš.... a to je pak mazec.
Není tady
No jo, je to těžké, asi jsem ještě k tomu rozchodu úplně nedospěla, asi to chce ještě čas. Obávám se, že nejsem dostatečně silná, abych toho nakonec ještě nelitovala a pak ještě nakonec nedolejzala já za ním.On má i kladné stránky,myslím,že to je hodný chlap, pracovitý, fér, když něco potřebuji vždy ochotně pomůže atd. Je ale velmi citlivý. Asi dvakrát jsem mu už naznačovala, že mi některé věci vadí a že s ním nemusím být a on vždy brečel. Fakt je, že jsem to ještě u chlapa neviděla, že by se takhle choval. Kvůli jeho zdravotním problémům mám obavy, že když se s ním rozejdu ublížím mu a hodně. Bohužel i sex není co býval, nějak se vše horší, ale to je možná tím, že ta počáteční euforie je pryč. Uvažovala jsem, že možná já prostě na dlouhodobý vztah nemám, prostě se mi nedaří si chlapa udržet, bud ho omrzím já, nebo on omrzí mě.
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Eva. napsal(a):
Mám zkušenost, že když jsem odešla z nefunkčního vztahu po vnitřním boji, nepřipadala jsem si jako vyvrhel. Věděla jsem, že je to správné, zavřela jsem dveře, odcházela a cítila, jak volně dýchám. Bylo mi to líto, ale cítila jsem se dobře, že jsem se konečně rozhodla udělat to, co je správné, že bychom se trápili oba. Jen to trvá, než člověk dojde k rozhodnutí, to před rozhodnutím bolí.
No.. a právě o ten vnitřní boj jde
Když proběhne a ty se pro to rozhodneš, odejdeš.
Někdy ale odejdeš i když se tak docela nerozhodneš.... a to je pak mazec.
Přesně jak to píšeš, když nejsi docela rozhodnutá, může to být pak pro mě špatné, toho se obávám.
Není tady
Filoménka napsal(a):
No jo, je to těžké, asi jsem ještě k tomu rozchodu úplně nedospěla, asi to chce ještě čas. Obávám se, že nejsem dostatečně silná, abych toho nakonec ještě nelitovala a pak ještě nakonec nedolejzala já za ním.On má i kladné stránky,myslím,že to je hodný chlap, pracovitý, fér, když něco potřebuji vždy ochotně pomůže atd. Je ale velmi citlivý. Asi dvakrát jsem mu už naznačovala, že mi některé věci vadí a že s ním nemusím být a on vždy brečel. Fakt je, že jsem to ještě u chlapa neviděla, že by se takhle choval. Kvůli jeho zdravotním problémům mám obavy, že když se s ním rozejdu ublížím mu a hodně. Bohužel i sex není co býval, nějak se vše horší, ale to je možná tím, že ta počáteční euforie je pryč. Uvažovala jsem, že možná já prostě na dlouhodobý vztah nemám, prostě se mi nedaří si chlapa udržet, bud ho omrzím já, nebo on omrzí mě.
Pokud o tom nejsi stoprocentne presvedcena ... tak bych to zatim nedelala
Není tady
Grainne napsal(a):
Filoménka napsal(a):
No jo, je to těžké, asi jsem ještě k tomu rozchodu úplně nedospěla, asi to chce ještě čas. Obávám se, že nejsem dostatečně silná, abych toho nakonec ještě nelitovala a pak ještě nakonec nedolejzala já za ním.On má i kladné stránky,myslím,že to je hodný chlap, pracovitý, fér, když něco potřebuji vždy ochotně pomůže atd. Je ale velmi citlivý. Asi dvakrát jsem mu už naznačovala, že mi některé věci vadí a že s ním nemusím být a on vždy brečel. Fakt je, že jsem to ještě u chlapa neviděla, že by se takhle choval. Kvůli jeho zdravotním problémům mám obavy, že když se s ním rozejdu ublížím mu a hodně. Bohužel i sex není co býval, nějak se vše horší, ale to je možná tím, že ta počáteční euforie je pryč. Uvažovala jsem, že možná já prostě na dlouhodobý vztah nemám, prostě se mi nedaří si chlapa udržet, bud ho omrzím já, nebo on omrzí mě.
Pokud o tom nejsi stoprocentne presvedcena ... tak bych to zatim nedelala
Ono to většinou skončí tak, že jak jsem vnitřně rozervaná, tak pak dělám takový věci, že ten chlap se mnou prostě nevydrží a rozejde se se mnou on :-(
Není tady
Filoménka napsal(a):
Grainne napsal(a):
Filoménka napsal(a):
No jo, je to těžké, asi jsem ještě k tomu rozchodu úplně nedospěla, asi to chce ještě čas. Obávám se, že nejsem dostatečně silná, abych toho nakonec ještě nelitovala a pak ještě nakonec nedolejzala já za ním.On má i kladné stránky,myslím,že to je hodný chlap, pracovitý, fér, když něco potřebuji vždy ochotně pomůže atd. Je ale velmi citlivý. Asi dvakrát jsem mu už naznačovala, že mi některé věci vadí a že s ním nemusím být a on vždy brečel. Fakt je, že jsem to ještě u chlapa neviděla, že by se takhle choval. Kvůli jeho zdravotním problémům mám obavy, že když se s ním rozejdu ublížím mu a hodně. Bohužel i sex není co býval, nějak se vše horší, ale to je možná tím, že ta počáteční euforie je pryč. Uvažovala jsem, že možná já prostě na dlouhodobý vztah nemám, prostě se mi nedaří si chlapa udržet, bud ho omrzím já, nebo on omrzí mě.
Pokud o tom nejsi stoprocentne presvedcena ... tak bych to zatim nedelala
Ono to většinou skončí tak, že jak jsem vnitřně rozervaná, tak pak dělám takový věci, že ten chlap se mnou prostě nevydrží a rozejde se se mnou on :-(
tak s tim uz nic nenadelas ... treba je to lepsi verze
Není tady
Filoménka napsal(a):
Pandorraa napsal(a):
Eva. napsal(a):
Mám zkušenost, že když jsem odešla z nefunkčního vztahu po vnitřním boji, nepřipadala jsem si jako vyvrhel. Věděla jsem, že je to správné, zavřela jsem dveře, odcházela a cítila, jak volně dýchám. Bylo mi to líto, ale cítila jsem se dobře, že jsem se konečně rozhodla udělat to, co je správné, že bychom se trápili oba. Jen to trvá, než člověk dojde k rozhodnutí, to před rozhodnutím bolí.
No.. a právě o ten vnitřní boj jde
Když proběhne a ty se pro to rozhodneš, odejdeš.
Někdy ale odejdeš i když se tak docela nerozhodneš.... a to je pak mazec.Přesně jak to píšeš, když nejsi docela rozhodnutá, může to být pak pro mě špatné, toho se obávám.
JAK to pro tebe bude špatné?
V ČEM?
ČEHO se to konkretně bojíš?
Že budeš sama? Jako bez kluka? Bez CHLAPA? Ale to přece už jsi. Reakce tvého přítelé na to, že nejsi tak úplně ve všem spokojená rozhodně nejsou CHLAPSKÉ. A není to vůbec o tom, že chlapi nepláčou. Jasně, že pláčou, protože i oni mají city. Jenže je nepoužívají k tomu, aby druhého vydírali....
Není tady
Filoménka napsal(a):
Grainne napsal(a):
Filoménka napsal(a):
No jo, je to těžké, asi jsem ještě k tomu rozchodu úplně nedospěla, asi to chce ještě čas. Obávám se, že nejsem dostatečně silná, abych toho nakonec ještě nelitovala a pak ještě nakonec nedolejzala já za ním.On má i kladné stránky,myslím,že to je hodný chlap, pracovitý, fér, když něco potřebuji vždy ochotně pomůže atd. Je ale velmi citlivý. Asi dvakrát jsem mu už naznačovala, že mi některé věci vadí a že s ním nemusím být a on vždy brečel. Fakt je, že jsem to ještě u chlapa neviděla, že by se takhle choval. Kvůli jeho zdravotním problémům mám obavy, že když se s ním rozejdu ublížím mu a hodně. Bohužel i sex není co býval, nějak se vše horší, ale to je možná tím, že ta počáteční euforie je pryč. Uvažovala jsem, že možná já prostě na dlouhodobý vztah nemám, prostě se mi nedaří si chlapa udržet, bud ho omrzím já, nebo on omrzí mě.
Pokud o tom nejsi stoprocentne presvedcena ... tak bych to zatim nedelala
Ono to většinou skončí tak, že jak jsem vnitřně rozervaná, tak pak dělám takový věci, že ten chlap se mnou prostě nevydrží a rozejde se se mnou on :-(
A ty se tomu divíš?
Nauč se být ve vztahu sama za sebe. Nikoho nezachraňuj, ale taky se nenechej zneužívat a bude to OK.
Není tady
Filoménka napsal(a):
No jo, je to těžké, asi jsem ještě k tomu rozchodu úplně nedospěla, asi to chce ještě čas. Obávám se, že nejsem dostatečně silná, abych toho nakonec ještě nelitovala a pak ještě nakonec nedolejzala já za ním.On má i kladné stránky,myslím,že to je hodný chlap, pracovitý, fér, když něco potřebuji vždy ochotně pomůže atd. Je ale velmi citlivý. Asi dvakrát jsem mu už naznačovala, že mi některé věci vadí a že s ním nemusím být a on vždy brečel. Fakt je, že jsem to ještě u chlapa neviděla, že by se takhle choval. Kvůli jeho zdravotním problémům mám obavy, že když se s ním rozejdu ublížím mu a hodně. Bohužel i sex není co býval, nějak se vše horší, ale to je možná tím, že ta počáteční euforie je pryč. Uvažovala jsem, že možná já prostě na dlouhodobý vztah nemám, prostě se mi nedaří si chlapa udržet, bud ho omrzím já, nebo on omrzí mě.
Kluk (muž tohle není), který mě vydírá a manipuluje tím, že brečí, to není partner do života a otec pro děti. Hledáš vztah, anebo chceš být matkou Terezou? Na to si odpověz.
Koukám, že už ti to napsala i Pan o tom vydírání.
Upravil(a) Eva. (15. 10. 2014 19:02)
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Filoménka napsal(a):
Pandorraa napsal(a):
No.. a právě o ten vnitřní boj jde
Když proběhne a ty se pro to rozhodneš, odejdeš.
Někdy ale odejdeš i když se tak docela nerozhodneš.... a to je pak mazec.Přesně jak to píšeš, když nejsi docela rozhodnutá, může to být pak pro mě špatné, toho se obávám.
JAK to pro tebe bude špatné?
V ČEM?
ČEHO se to konkretně bojíš?
Že budeš sama? Jako bez kluka? Bez CHLAPA? Ale to přece už jsi. Reakce tvého přítelé na to, že nejsi tak úplně ve všem spokojená rozhodně nejsou CHLAPSKÉ. A není to vůbec o tom, že chlapi nepláčou. Jasně, že pláčou, protože i oni mají city. Jenže je nepoužívají k tomu, aby druhého vydírali....
Bojím se toho, že se s ním rozejdu, pak budu litovat a budu ho chtít zpátky, že to prostě nezvládnu vydržet pak bez něho.
Není tady
To je tvůj první kluk?
Neboj, zvládneš to. Nebudeš první ani poslední.
Není tady
Dnes jsem se ho po telefonu ptala, jestli chce abych přijela teď co budu mít volno. Řekl mi, že přece musím přijet, když mám volno, řekla jsem že nemusím, že on půjde do práce a nebude mít na mě čas atd., že jsem u něho pořád, že bych jela třeba zase ke kámošce. On, že co to má být a prý tedy až přijedu tak to vyřešíme....
Není tady
Eva. napsal(a):
To je tvůj první kluk?
Neboj, zvládneš to. Nebudeš první ani poslední.
to rozhodně ne, možná desátý :-(
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Eva. napsal(a):
Mám zkušenost, že když jsem odešla z nefunkčního vztahu po vnitřním boji, nepřipadala jsem si jako vyvrhel. Věděla jsem, že je to správné, zavřela jsem dveře, odcházela a cítila, jak volně dýchám. Bylo mi to líto, ale cítila jsem se dobře, že jsem se konečně rozhodla udělat to, co je správné, že bychom se trápili oba. Jen to trvá, než člověk dojde k rozhodnutí, to před rozhodnutím bolí.
No.. a právě o ten vnitřní boj jde
Když proběhne a ty se pro to rozhodneš, odejdeš.
Někdy ale odejdeš i když se tak docela nerozhodneš.... a to je pak mazec.
Vnitřní boj, který navíc pískám já? Dost smutná představa, boj vždycky někdo prohraje, už nikdy víc. To radši vnitřní dialog. Může být i nahlas, kdyby se člověk dost neslyšel. Při něm je dobré jít nebo vytírat v zákleku, nebo něco podobného,více méně rytmického, kývavého a prostého. První, na co je třeba se zeptat, poté co si přeříkáš VŠECHNO jak to vidíš, cítíš, neseš a tak, je: o co OPRAVDU jde, jak to vlastně OPRAVDU JE. A ve vnitřním dialogu, ne boji, hledáš odpověď Když si tohle všechno vyříkáš, máš po problému. Žes to udělala poznáš, že tě najednou vede přímá cestička k určitému řešení bez toho, že bys měla pocit, žes ZBYTEČNĚ UBLÍŽILA (včetně sebe), že je ti odpovědnost příliš těžká a nechce se ti ji nést. Že nejsi unavená, neztrácíš energii, nemáš výčitky. Nemusí se to podařit hned napoprvé, vnitřně to probrat, pravdy se dobrat a domluvit se. Ale už první setkání na této bázi ti přinese úlevu.
Není tady
Filoménka napsal(a):
Pandorraa napsal(a):
Filoménka napsal(a):
Přesně jak to píšeš, když nejsi docela rozhodnutá, může to být pak pro mě špatné, toho se obávám.JAK to pro tebe bude špatné?
V ČEM?
ČEHO se to konkretně bojíš?
Že budeš sama? Jako bez kluka? Bez CHLAPA? Ale to přece už jsi. Reakce tvého přítelé na to, že nejsi tak úplně ve všem spokojená rozhodně nejsou CHLAPSKÉ. A není to vůbec o tom, že chlapi nepláčou. Jasně, že pláčou, protože i oni mají city. Jenže je nepoužívají k tomu, aby druhého vydírali....Bojím se toho, že se s ním rozejdu, pak budu litovat a budu ho chtít zpátky, že to prostě nezvládnu vydržet pak bez něho.
To není odpověď na mou otázku.
ČEHO budeš litovat, ČEHO KONKRÉTNĚ, CO ti ten vztah dává?
A odpověz si pravdivě, protože když budeš kličkovat, tak se z toho nevymotáš.
Jen na okraj: jaký je tvůj vztah k matce? Jak to u vás doma funguje?
Není tady
Barča napsal(a):
Vnitřní boj, který navíc pískám já? Dost smutná představa, boj vždycky někdo prohraje, už nikdy víc. To radši vnitřní dialog. Může být i nahlas, kdyby se člověk dost neslyšel. Při něm je dobré jít nebo vytírat v zákleku, nebo něco podobného,více méně rytmického, kývavého a prostého. První, na co je třeba se zeptat, poté co si přeříkáš VŠECHNO jak to vidíš, cítíš, neseš a tak, je: o co OPRAVDU jde, jak to vlastně OPRAVDU JE. A ve vnitřním dialogu, ne boji, hledáš odpověď Když si tohle všechno vyříkáš, máš po problému. Žes to udělala poznáš, že tě najednou vede přímá cestička k určitému řešení bez toho, že bys měla pocit, žes ZBYTEČNĚ UBLÍŽILA (včetně sebe), že je ti odpovědnost příliš těžká a nechce se ti ji nést. Že nejsi unavená, neztrácíš energii, nemáš výčitky. Nemusí se to podařit hned napoprvé, vnitřně to probrat, pravdy se dobrat a domluvit se. Ale už první setkání na této bázi ti přinese úlevu.
Barčo, neblbni. To bych někdy vytírala třeba několik měsíců a já potřebuju někdy spát a taky chodit do práce, abych se uživila.
Není pravda, že boj vždy někdo prohraje. Svůj vnitřní boj, o kterém mluvím, si vždy vyhrávám a nikdo neprohrává. Přijde mi, že nevíš, o čem mluvím.
Upravil(a) Eva. (15. 10. 2014 19:41)
Není tady