Uff, no tak to je silné kafe! Dost mě děsí, že by se mi podobná zkušenost mohla stát znovu. Připustíte si k tělu hodného člověka, který se pak může chovat takhle zle!
Je mi z toho špatně a mám i trochu strach. V hlavě si říkám: ,,Proboha, s kým jsem to byla? Komu jsem věnovala svůj čas a srdce? On není dobrý člověk.''

Byla to pro tebe velká rána nebo jsi to vzala jako ,,součást života'' (stylem ,,lidi se holt mění'') ?

Rinato, to vypadá jako by se ti za něco mstil. Nešlápla jsi mu na nějaký kuří oko?

Já myslím, že se před tebou partner jen přetvařoval, že ve skutečnosti není hodný, pozorný, to byla jen jeho maska. Podle mě má problémy sám ze sebou. Peníze rodičů nejsou jeho, snad jich jen využívá, má je....tot vše. Ten problém bude u něho v jiné rovině. Evidentně má nějaké mindráky, komplexy, ono to časem vyjde možná i najevo. Bud ráda, že jsi se toho zbavila !!!

Judyna napsal(a):

Rinato, rozkopla jsi mu bábovičku tím, že ses s ním rozešla. Doteď jsi přece byla příkladně poslušná a dělala jsi (zřejmě) vše, co chtěl. Jednou jsi udělala něco opravdu podle sebe a tady máš výsledek. Jenom by Tě to mělo utvrdit v tom, že je dobře, že ses s ním rozešla a nemáš čeho litovat.

rinato se nerozešla s přítelem, on se rozešel s ní.

Barča napsal(a):

Jo, stalo se mi to a ne jednou. A myslím, že se ten člověk zásadně nezměnil, ale já jsem neviděla, co jsem vidět nechtěla. Nebyla jsem s ním, ale se svou představou. Navíc, člověk si zvykne i na šibenici a žába na pomalu se zahřívající vodu - a mně po čase přišlo běžné to, co by mě možná dřív překvapilo a rozzlobilo.
Z vlastní zkušenosti - pokud jsi ve vztazích s muži opakovaně zklamávaná a opouštěná, je to pravděpodobně tím, že tě oni sami vůbec nezajímají, že nevíš, co jsou zač, a je ti to jedno, protože máš svou představu a basta fidli. Ty nemůžešbýt nezklamaná, protože tvoje představa nemůže odpovídat opravdovému, živému člověku.
Je totiž úplně klidně možné, že kdyby ses opravdu podívala na chlapíka, po kterém teď nyješ a nemůžeš spát, ani by tě nenapadlo si s ním něco začít.

Děkuji.
Když odešel můj BM za milenkou, taky jsem se nestačila divit, s kým jsem to žila.
Tohle jsem potřebovala. I do budoucnosti. Hezky a srozumitelně jsi to popsala. Myslím, že na tom něco bude.

rinato napsal(a):

Ahoj všichni,

název diskuze myslím hovoří za vše. Stalo se vám, že jste měly vztah a po rozchodu (nebo i před ním) se váš partner začal chovat natolik jinak, že jste si uvědomily, že ho vůbec neznáte?
Stalo se mi to po 6 měsíčním vztahu, kdy se dá čekat všelicos, protože nejde o dlouhou dobu. Ale stejně- jste s ním většinu svého času, je hodný, pozorný, věříte si. Celou dobu žijete v představě, že se jedná o hodného člověka, který by se nikdy nezachoval podle, nikdy záměrně neublížil.
Po rozchodu jsme se potkali a chvíli si povídali. Začal se chvástat, že žije v jiném světě, že jeho rodina má spoustu peněz a moje ne a žijeme v jiném světě. A přede mnou se objímal s jinými holkami, schválně před mýma očima.

Nejde mi na rozum, že se někdo takhle zachová a hlavně, že se takhle změní. Všichni říkali, jak je hodný kluk a teď se nestačíme divit, co se s ním stalo. Opíjí se a je namyšlený na peníze rodičů, střídá holky atd. Zkrátka fuj

Nikdy předtím takový nebyl, moji kamarádi ho znají už přes 7 let.

Co vy na to a jaké máte zkušenosti?

Já naštěstí takovou zkusenost neudělala s nikým a ty můžeš být ráda,žes k této zkušenosti došla tzv. bez ztráty kytičky.A příště musíš být holt vnímavější a ne se na lidi dívat přes růžové brýle.

Po rozchodu se začal chovat takhle.
Tys byla jeho první známost?

Nejvíce mě bolí ten obrat k horšímu. Vím, že partnera poznáváme celý život, ale tohle je prostě příliš. Má v očích úplně něco jiného.
Ale asi bych se o  něj už neměla starat.

Přede mnou měl 2 přítelkyně, ale max na 3/4 roku. Je mu teprve 20 let.
Tak čemu se divíš?
Nakonec lepší, aby si představu "nic jsem si neužil" kompenzoval teď, než za pár let s manželkou, kojencem a hypotékou...

rinato napsal(a):

Zas tak ideální to nevylo, protože se rozešel ON se mnou a já doteď nevím proč. Po rozchodu se začal chovat takhle. Změnil se a já ho vůbec nepoznávám.
Začal mluvit o penězích, že si vedle mě připadá jak dítě a začal hodně pít a myslím, že i střídat holky.
Popravdě jsem z toho dost zmatená a ublížená. Ale vrátit bych se nechtěla, skoro se ho až bojím.

Jestli je mu dvacet, tak si myslim, ze je nedospely, nevyzraly. Asi si predstavoval, ze za nim polezes, ze mu vsechno udelas, slibis, ze ho budes furt milovat a ze ho furt strasne milujes. To producirovani je jen projevem nejakeho komplexu, nebo predstirani, ze je silene uzasnej.

A proč jsi pak do toho vztahu šla? Nechala ses ukecat? Asi ses velmi změnila po cestě od nechuti ke vztahu a strachu (z osoby nebo ze vztahu?) až k zoufalé opuštěné dívce toužící po návratu. Jak a proč se to stalo? Prošla ses teď v duchu po svých stopách, aby sis mohla odpovědět? A která jsi opravdu ty?

Protože jsem se zamilovala:) Ale já se vztahu bránila, protože jsem měla za sebou několik vztahů, které trvaly více let a nedopadly. Měla jsem strach a zároveň si uvědomovala velký věkový rozdíl. PO nějakém čase se mi však zdálo, že je na svůj věk vyspělý a že se vůbec nechová, jako kdyby byl mladší.

Samozřejmě, že jsem se prošla po stopách vztahu a změny v mém přístupu. Ale jsem pořád stejná. Toužím po vztahu s člověkem, který mě bude milovat tak jako já jeho a který bude hodný. To znamená, že se nezmění v povrchního kluka.
To, že se do vztahu nevrhnu po hlavě, je jen obranný reflex vyplývající z předešlých zkušeností.