Ahoj všichni,
ráda bych vás poprosila o radu. Mám to už "za pár" a čím dál víc se mi nelíbí myšlenka, že by mě měl vést před oddávajícího otec. Teď máme celkem slušné, byť chladné, vztahy, ale když jsem byla malá, byl agresivní a měla jsem z něho jen strach. Nějak to ve mně zůstalo a je mi fyzicky nepříjemné, když se mě dotýká. Navíc prostě emoce mezi náma nikdy nefungovaly, nikdy jsem za ním s ničím nechodila, spíš se mu vyhýbala. Je to tak v podstatě doteď, i když se vídáme sporadicky a fyzicky už mě nemlátí, protože jsem prostě dospělá a umím se bránit. Takže občas dojde, pokecáme o počasí a tím to končí. Občas mě ještě seřve, že jsem odpad společnosti a tlustá kráva a tím naše komunikace končí. Jenže... když jsem třeba křtila knihu, přišel tam, chtěl mě objímat a choval se jak milující otec. A takhle je to všude, kde jde nějakým způsobem o společenskou "repre" událost. Je mi to hodně nepříjemné, protože i když se teď k sobě chováme slušně, neumím si představit před ním projevit jakékoli city a tak. A svatba prostě citová záležitost je. Navíc si myslím, že si to prostě nezaslouží, protože když měl jako táta fungovat, fungoval spíš jako strašák. A když je dceří třicet, asi to už fakt nedožene. Zase se ale bojím, že když mu tu čest odmítnu, bude dělat scény, odmítne přivézt mámu, která by bez auta nikam nejela...
Další věc je, že můj milovaný nastávající má staré rodiče a navíc za oceánem, takže tam vlastně z rodiny nebude mít nikoho, kdo by ho vedl. Nedá se to udělat rovnou tak, že bychom přišli už my dva spolu? nakonec, jsme dospělí, rovnoprávní a já nejsem kus masa ani dobytka, aby mě otec musel "předávat." Co myslíte? Dá se to? Budu moc vděčná za odpovědi.
Díky,
Majda