To je moc krásné.., myslím tím, jak to vnímáš Ty. Každý po svém, dle jeho vnímání i priorit, dle momentální životní situace. Hladím Tě ~~..

A datum, co bývá vpravo, tam ještě nebylo? Nebo tam pro něj už nezbylo místo? A nebo bylo za ležatou osmičkou?

haiel napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

haiel napsal(a):

Vidím, že můj převratný komunikační vynález se zde nesetkává s odezvou. Nevadí. Počkám si.

Soráč, ale reaguju jen na to, co mě zaujme

Tedy tě zaujalo moje postesknutí. Díky aspoň za to, dobrá ženo.

Ale takto – ono nejde o nějaké přímé reakce na to, co jsem napsala. Jde o tu změnu myšlení a potažmo psaní. O tuto podstatnou změnu jde. A ta je těžká přetěžká. Protože lidi chtějí, aby jim bylo rozumět. A kdyby navazovali v reakcích nelogicky, nebylo by jim rozumět. Jak se domnívají. Ale to se mýlí, mýlí se hluboce. A dojde jim to až tak za takových cca stopadesát inkarnací.    A kromě toho chtějí zde prezentovat své bolestně nabyté názory a zkušenosti a to by v takovém zmatku, jak tady haiel navrhuje, jaksi nevyznělo. Najednou by ty naše vzácné zkušenosti a názory vůbec nic neznamenaly, když by na ně nikdo přímo nenavázal…. A tak se ptám: nebylo by to krásné a osvobozující?

Haiel a proč si teda nějaké takové téma nezaložíš? Kdo bude chtít, zúčastní se.
Mně osobně se to moc nepozdává, i když by to mohlo být zajímavé. Lehce se tomu snad podobá vlákno Asociace, kde si každý může pokračovat tak, jak chce sám a vůbec nemusí přímo navazovat, jelikož určité postřehy či události mohou každému říkat něco jiného. Mám to vlákno ráda.
Ale jinak si myslím, že je skoro důležitější, aby si lidé naslouchali a reagovali na sebe.

Ty pomlčky - pomlky - pauzy mi připomněly asi 3 roky starý zážitek - Bachovu Hohe Messe v Rudolfinu, kdy Gardiner dirigoval "svůj" ansámbl. Úžasné, navíc skvělé výkony, skvělí interpreti, skvělý zvuk v relativně malém obsazení. Sólisté zpívali na "plný úvazek" ve sboru, z něhož se ve sborovém stejnokroji na své sólo vynořili a poté do něj zase zapluli. Sbor stál na dřevěných stupínkách, jeden sólista při návratu do sboru vstoupil na stupínek a ten zavrzal, zpěvák strnul na jedné noze a tak zůstal. Vzápětí nastala dlouhá pomlka, v duchu jsem na něj křičela "rychle, rychle, běž! teď můžeš! teď je pauza!" Ani se nepohnul. Když se zase halasně rozezněly nástroje a rozezpíval sbor, i on rychle a neslyšitelně došel na své místo.
Až v tu chvíli mi došlo, že tam prostě měla být a byla pauza. Tu on ctil. Zastyděla jsem se a zamyslela se nad svým dosavadním životem, vnímáním a sebe-vědomím.

Judyna napsal(a):

Baruš, kdybys byla muzikant, věděla bys, jak jsou pauzy v hudbě důležité a jak je nutné je ctít. Jsou součástí díla.
(Což ovšem nemá s pomlčkami nic společného).

Víš, co je na tom nejhorší, Judyno? V dětství a mládí jsem několik let hrála na nástroj, v dospělosti zpívala,  s pomlkama jsem měla vždycky problém, přehlížela, odbývala, nedopočítávala, ........ sprdávali mně pořád (skutečně špatně jsem si ale přišla jen při orchestru). A já zapomněla! Až v tomhle pokročilém věku mi to najednou došlo, najednou mě to praštilo, ta neschopnost vydržet sama o sobě to ticho, tu absenci pláštíku dění se, činorodého ruchu. Tu neschopnost být sama o sobě.

Judyna napsal(a):

.........
Haiel a proč si teda nějaké takové téma nezaložíš? Kdo bude chtít, zúčastní se.
Mně osobně se to moc nepozdává, i když by to mohlo být zajímavé. Lehce se tomu snad podobá vlákno Asociace, kde si každý může pokračovat tak, jak chce sám a vůbec nemusí přímo navazovat, jelikož určité postřehy či události mohou každému říkat něco jiného. Mám to vlákno ráda.
Ale jinak si myslím, že je skoro důležitější, aby si lidé naslouchali a reagovali na sebe.

Judyno, úmysl založit takové vlákno jsem měla, ale později jsem usoudila, že to nebyl správný úmysl

Míša Kulička napsal(a):

Nathan napsal(a):

"Pomlčky, co se obvykle nachází mezi datem narození a datem úmrtí na pomnících". No jo, už mi to docvaklo. Kdesi na videžu se o tom kouzelně zmínil E.T - tedy Eckhart Tolle, a vy jste mi to připomněly. Ale že mi to trvalo :-). Ležatá osmička je ovšem taktéž velmi kouzelná :-). Tak to jo.., není pomčka jako pomlčka :-)

Jj, tam někde moje úvahy o pomlčkách začaly ... No, ale ta pomlčka v prázdnotě mi stále vrtá hlavou ... pokud je i pomlčka prázdná, v čem je jiná, jak prázdnota okolo ... čím se odlišuje?

Nestihneš ji ani myslet

haiel napsal(a):

Judyna napsal(a):

.........
Haiel a proč si teda nějaké takové téma nezaložíš? Kdo bude chtít, zúčastní se.
Mně osobně se to moc nepozdává, i když by to mohlo být zajímavé. Lehce se tomu snad podobá vlákno Asociace, kde si každý může pokračovat tak, jak chce sám a vůbec nemusí přímo navazovat, jelikož určité postřehy či události mohou každému říkat něco jiného. Mám to vlákno ráda.
Ale jinak si myslím, že je skoro důležitější, aby si lidé naslouchali a reagovali na sebe.

Judyno, úmysl založit takové vlákno jsem měla, ale později jsem usoudila, že to nebyl správný úmysl

No tak to potom jó

Gymnasion, ta tvoje osobní asociace (viz to, co píšu jako odpověď Barči výše) - to není nic vyjímečného, každý muzikant to musí cítit a jako interpret ctít.
Ovšem pomlka není pomlčka.

gymnasión napsal(a):

Barča napsal(a):

Ty pomlčky - pomlky - pauzy mi připomněly asi 3 roky starý zážitek - Bachovu Hohe Messe v Rudolfinu, kdy Gardiner dirigoval "svůj" ansámbl. Úžasné, navíc skvělé výkony, skvělí interpreti, skvělý zvuk v relativně malém obsazení. Sólisté zpívali na "plný úvazek" ve sboru, z něhož se ve sborovém stejnokroji na své sólo vynořili a poté do něj zase zapluli. Sbor stál na dřevěných stupínkách, jeden sólista při návratu do sboru vstoupil na stupínek a ten zavrzal, zpěvák strnul na jedné noze a tak zůstal. Vzápětí nastala dlouhá pomlka, v duchu jsem na něj křičela "rychle, rychle, běž! teď můžeš! teď je pauza!" Ani se nepohnul. Když se zase halasně rozezněly nástroje a rozezpíval sbor, i on rychle a neslyšitelně došel na své místo.
Až v tu chvíli mi došlo, že tam prostě měla být a byla pauza. Tu on ctil. Zastyděla jsem se a zamyslela se nad svým dosavadním životem, vnímáním a sebe-vědomím.

Barčo, dík za nástřel k osobní asociaci:
na hudbě miluju nejvíc pomlky a zjišťuju, že vynikající muzikanti se liší od všech ostatních podivuhodnou schopností ve správnou chvíli pomlku dodržet, ba o mikrookamžik ji protáhnout. Tím je pak nástup k další hudební sekvenci přesnější, a to podstatně ovlivňuje dynamiku skladby...
Ale proč to říkám: soustředěně poslouchaná a interpretovaná hudba je Tichu nejblíž...
Miluju pomlky!

Báseň ticha
Jiří Kolář

Christian Morgenstern Noční rybí zpěv

Upravil(a) helena (22. 12. 2014 6:51)

Chtěla bych být teď na moři (sama, bez ostatních dvounožců) pod hvězdnatou oblohou a poslouchat noční velrybí zpěv.
Krásné Vánoce!