gymnasión napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Neřvi! Slyšim

Houby slyšíš, já se směju.
Ty neznáš hlášku néééémááá problééémaa?
Tak to pak mi je ten "boj" už jasný

...příliš hlučná samota... no comment

Tý voe... Až tak blbě na tom jsi?
TOHLE vnímáš?
Tak to se drž.

Barča napsal(a):

Vědět, co je dobro pro někoho osobně je věc názoru toho někoho osobně. Myslím, že jde o to dávat pozor, co je dobro. Ne vědět, ale sledovat a vnímat dobro, co je dobro. Být pozorná vůči dobru, být sto ho rozlišit a v dobru/pro dobro konat.

No já nevím, jestli zrovna dobro.....to je takový slovo do pranice. Mně třeba spíš lebedí, když je všechno kolem spokojený co to jde. A když nejde, lze najít příčiny...........A někdy je to hodně vysoká dívčí: například takové silnice, až dálnice: z jednoho pohledu úhlu je to zlé - ale zase na druhou stranu není v současnosti lepšího duchovního semináře, než autodoprava A ještě je to nejhromadnější seminář v dějinách a ještě! se ho všichni účastní dobrovolně.....
Jen to chce kapku rovnováhy, jíst, jíst a nejen nebýt sněden - ale nesníst si všechno.
Přílišný úspěch je smrtelný, to se ví už poměrně dlouho.

lupina montana napsal(a):

Barča napsal(a):

Vědět, co je dobro pro někoho osobně je věc názoru toho někoho osobně. Myslím, že jde o to dávat pozor, co je dobro. Ne vědět, ale sledovat a vnímat dobro, co je dobro. Být pozorná vůči dobru, být sto ho rozlišit a v dobru/pro dobro konat.

No já nevím, jestli zrovna dobro.....to je takový slovo do pranice. Mně třeba spíš lebedí, když je všechno kolem spokojený co to jde. A když nejde, lze najít příčiny...........A někdy je to hodně vysoká dívčí: například takové silnice, až dálnice: z jednoho pohledu úhlu je to zlé - ale zase na druhou stranu není v současnosti lepšího duchovního semináře, než autodoprava A ještě je to nejhromadnější seminář v dějinách a ještě! se ho všichni účastní dobrovolně.....
Jen to chce kapku rovnováhy, jíst, jíst a nejen nebýt sněden - ale nesníst si všechno.
Přílišný úspěch je smrtelný, to se ví už poměrně dlouho.

Nejsem si jistá, jestli rozumím. Možná, že máme různé termíny, možná jiné zkušenosti. Já jsem tady nepovažovala dobro až tak za slovo, natož slovo do pranice, ale za něco, třeba nějakou emanaci, kterou pravděpodobně produkuje Bůh, ale stejně tak i my, jakožto boží obrazy, příbytky, ztělesnění Boha, a pod.. A to neustále.
Pro mě je kupříkladu spokojenost všehomíra nesmírně zrádný stav, protože je to cosi, po čem nesmírně pasu a jsem schopna pro něj udělat cokoli, abych jej co nejdříve nastolila a již nikdy neztratila - třeba spokojenost i účinně předstírat.
Takže toto mé bažení mi, bohužel, nedovoluje se tím dostatečně důkladně a nestranně zaobírat.
Není možné, že máš dojem, že pokud by člověk rozeznával a lapal dobro, případně emanoval jen je, byla by to zpupná snaha o dokonalost, zvrácení rovnováhy, pokus o rozvrat jin/jang, stavba Babylonské věže a vše po zásluze potrestáno?

Vanil, Ja to nevidím tak, že zlo vyvažuje dobro a tak se udržuje rovnováha. Pro mne dobro samo o sobě je rovnováha.
Jen dobro pro jednoho nemusí být dobrém pro druhého...
Proto stále tvrdím, že lidé jsou svou podstatou dobří, tedy v rovnováze.

Barča napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Barča napsal(a):

Vědět, co je dobro pro někoho osobně je věc názoru toho někoho osobně. Myslím, že jde o to dávat pozor, co je dobro. Ne vědět, ale sledovat a vnímat dobro, co je dobro. Být pozorná vůči dobru, být sto ho rozlišit a v dobru/pro dobro konat.

No já nevím, jestli zrovna dobro.....to je takový slovo do pranice. Mně třeba spíš lebedí, když je všechno kolem spokojený co to jde. A když nejde, lze najít příčiny...........A někdy je to hodně vysoká dívčí: například takové silnice, až dálnice: z jednoho pohledu úhlu je to zlé - ale zase na druhou stranu není v současnosti lepšího duchovního semináře, než autodoprava A ještě je to nejhromadnější seminář v dějinách a ještě! se ho všichni účastní dobrovolně.....
Jen to chce kapku rovnováhy, jíst, jíst a nejen nebýt sněden - ale nesníst si všechno.
Přílišný úspěch je smrtelný, to se ví už poměrně dlouho.

Nejsem si jistá, jestli rozumím. Možná, že máme různé termíny, možná jiné zkušenosti. Já jsem tady nepovažovala dobro až tak za slovo, natož slovo do pranice, ale za něco, třeba nějakou emanaci, kterou pravděpodobně produkuje Bůh, ale stejně tak i my, jakožto boží obrazy, příbytky, ztělesnění Boha, a pod.. A to neustále.
Pro mě je kupříkladu spokojenost všehomíra nesmírně zrádný stav, protože je to cosi, po čem nesmírně pasu a jsem schopna pro něj udělat cokoli, abych jej co nejdříve nastolila a již nikdy neztratila - třeba spokojenost i účinně předstírat.
Takže toto mé bažení mi, bohužel, nedovoluje se tím dostatečně důkladně a nestranně zaobírat.
Není možné, že máš dojem, že pokud by člověk rozeznával a lapal dobro, případně emanoval jen je, byla by to zpupná snaha o dokonalost, zvrácení rovnováhy, pokus o rozvrat jin/jang, stavba Babylonské věže a vše po zásluze potrestáno?

Ano, to mám. Až na tu emanaci...nemám pocit, že dobro/zlo je nějaká ektoplazma, nebo druh energie jako takový, ale že je to spíš otázka plynutí a rovnováhy sil. A pocitu, který z tohoto následně plyne.
Já si myslím Barčo, že pokud "uděláš cokoli" pro spokojenost, tak to nedopadne - nebo ne ve smyslu použití vůle. A pokud navíc předstíráš, tak ti prostě....bude předstíráno a spokojenost je v pérdeli. Nehledě k tomu, že i vlastní předstírání jen zastírá skutečnost.
Já hlasuju pro tu rovnováhu ve smyslu udržitelného rozkyvu směrem "nahoru" i dolů" poněvadž vposledku souhlasím s tím, že naprostá nepřítomnost "zlého" (ačkoli co to je, že.) je nebezpečná.......v tomhle smyslu jsem ochotná něco obětovat, ztratit, jakoby "jít dolů".

Pro Lupinu: Pro mě to dobře napsala Pandorraa, že v dobru je rovnováha, dobro je rovnováhou.
Rozumím ti, jak to myslíš se spokojeností, chtěla jsem popsat, že já sama, v závislosti na své zkušenosti se sebou chápu "spokojenost" s jistou nedůvěrou a neochotou/neschopností, možná stejnou, s jakou ty, na základě svých zkušeností, chápeš to mé "dobro".

Upravil(a) Barča (9. 12. 2014 22:00)

Pro Nathan: Promiň, nebylo to pro tebe a nedala jsem to jasně najevo. Nechtěla jsem kopírovat, na co navazuji, a udělala jsem zmatek.
Téma se rozvětvilo a rozvolnilo, asi by bylo třeba přečíst si alespoň poslední příspěvky, nebo počkat, až na tebe někdo naváže.
Jsi sklonná (gen Nathany), nebo nesklonná (gen Nathan)?

Upravil(a) Barča (9. 12. 2014 22:15)

Barča napsal(a):

Pro Lupinu: Pro mě to dobře napsala Pandorraa, že v dobru je rovnováha, dobro je rovnováhou.
Rozumím ti, jak to myslíš se spokojeností, chtěla jsem popsat, že já sama, v závislosti na své zkušenosti se sebou chápu "spokojenost" s jistou nedůvěrou a neochotou/neschopností, možná stejnou, s jakou ty, na základě svých zkušeností, chápeš to mé "dobro".

Jo, s tím můžu též veskrze souhlasit. Upřesnila bych jenom, že dynamická - to je to moje "kousek nahoru, kousek dolů"

Ano, přesně tak:-))). pavoučí sítě, světelné nítě.. Třebasco sa někedy chytněm... a to zní jako tabasco
si mi připomněla tu ovčí bábrlindu s nekonečným sprádám nití do šály všehorozměrného života..

Upravil(a) Nathan (10. 12. 2014 18:53)

Už jsem cosi podobného nedávno tady kdesi neúspěšně navrhovala, nyní se pokusím podruhé – co kdybychom "pletli šálu" tím způsobem, že by každý následující příspěvek navazoval nelogicky na ten předchozí? Vyhnuli bychom se tak spoustě nedorozumění, neb božstvu chaosu by bylo poslouženo již samou podstatou nelogického navazování a dalo by pokoj.  To zaprvé. Zadruhé – nově příchozí (staře příchozí též) by neměli potíže s orientací na vlákně. Prostě by se dalo připsat cokoliv k čemukoliv, čímž by vznikaly zajímavé přechody a vysvítaly zajímavé souvislosti.  Zde na duchárně si to můžeme směle dovolit, si alespoň myslím, protože málokteré zdejší téma by tím nějak zásadně utrpělo. Přinejhorším by to dopadalo stejně jako to dopadá teď, když se předpokládá, že navazující příspěvek bude k věci. 

Nathan napsal(a):

Já tedy tady :-), coby nováček, nemám co do čeho krafnout, ale život se vine absolutně svobodně.., jako voda, jako řeka.. neulpívá na ničem.. Nelze jinak, než plynout, větvit se, přeskakovat jako potok, asociovat.. Tak jako myšlenka, jako proud či zastavení mysli, pomlky v Práznotě a opětové tryskání Světla, myšlenek kamsi jinam jdoucích..

Nelze jinak.

Ovšem nevím, jak by se to dalo prakticky formulovat. Možná třeba takto : založil jsem nějaké vlákno, ale život sám jej navede v jeho samotné plynutí, čili nebojte se nikdy vstoupit do jeho proudu, je neustále promněnlivý a

Když tě tak čtu , zase mě napadlo, jako už u mnoha  lidí během života .......jak vypadá tvůj osobní život ? Kolik je v něm dětí, rodiny, vnoučat ........o kolik lidí pečuješ  ?

Zatím vůbec nevím, jak mám kopírovat citace. Ale k Růžičce - nemám děti, pěčuji jen o zvířecí živáčky

Upravil(a) Nathan (10. 12. 2014 22:41)