19. dubna : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 19. dubna : Obyčejný citrón a jeho netradiční vyuití beze zbytku. V kuchyni i v domácnosti je skvělý pomocník! 19. dubna : Rodičovství podle zvěrokruhu: tíři jsou přísní, Panny umí ustoupit. |
|
|
Dobrý den,
i já jsem se odhodlala svěřit se svým problémem. Jsem rozvedená, mám ve své péči dva syny, 9, 11 let. Ji pět let jsem ve vztahu s přítelem, který má takté 2 děti, syna 19 a dceru 17. neijeme spolu, kadý máme svůj byt. Máme spolu hezký vztah, přítel mě miluje, zahrnuje pozornostmi a láskou. ALE právě e jen mě. Děti mu vadí, ubírají mu mou pozornost. Ne e by na ně byl zlý - on je zkrátka prakticky ignoruje. Odpoví jim na otázku, jednou za pár m2síců zakope fotbal. Do výchovy mi nemluví. Býváme spolu z toho důvodu jen o víkendech, kdy jsou děti u ex, nebo dva týdny v týdnu. Tvrdí mi, e je to normální, e na starosti, radosti, péči a výchovu mají svého tatínka. A e se mnou vydrí, dokud děti nevyrostou a e není rodinný typ a blabla. Pravdou je, e k synovi nemá také nic moc vztah, dceru naopak zboznuje. Asi problémy z dětství, jeho otec pil, bil matku atd. Jinak je sluný, nepije a podniká, není arogantní, agresivní. Má spoustu dobrých vlastností. Já sama mám ale jasno - děti jsou přednějí, take na prvním místě jsou vdy oni. Ze začátku mi to nevadilo, byla jsem ráda, e jsem sama, uivím se sluně podnikáním. Poslední rok u ale mi to nějak začíná vadit a chtěla bych víc společných chvil. Na dovolenou jezdím s klukama sama - s rodiči, kamarádkou. Kdy se s přítelem na to téma bavíme, tvrdí mi, e mám počkat tak 5 - 10 let, a mu vyroste dcera. Ta mě ani nezná. Četla jsem tady spoustu příspěvků a názorů - někdo radí odejít, někdo e děti časem vyrostou a osamostnaní se a e se vyplatí zůstat v hezkém vztahu a i za tuto cenu - no nevím. Uvauji o rozchodu. Prosím o nějaké rady nebo jestli má někdo zkuenost, budu vděčná za cokoliv.
Děkuji.
Není tady
Je to aké - ja chápem aj teba, aj jeho... On má u deti väčie, prakticky "z krku" a nechce sa mu hra sa na otecka (má pravdu v tom, e deti majú otca - jeho by mono ani neprijali) meních detí. na druhej strane chápem, e ty by si chcela, aby ste boli viac ako rodina... ale otázke je, či to ide a či o to napr. deti vôbec stoja. A on teda clekovo nebude vežmi rodinný typ. Na druhej strane, dobrých chlapov tie z neba len tak nezhadzujú a v istom veku nájs niekoho fajn a pouitežného je vcelku dar.
A fakt je, e deti ti síce vdy budú demi a nikdy neprestanú, ale zrejme sa časom osamostatnia (ak ich nebude dra násilím osamelej eny za nohu) a budú ma svoje ivoty. Ja by som si ho nechala a počkala, ale ja nie som ty a v tvojej situácii som nikdy nebola, to je holý fakt.
Není tady
No právě e děti by o to stáli - ex jako otec není bůhvíco. Já nechci aby si hrál na tatínka, jen bych chtěla, aby s nima zael třeba na bazén, vzal je na fotbal, zahrál si karty apod. Ani nepotřebuji aby s námi bydlel. Prostě více společných aktivit. Aby byl aspoň kamarád. Vím, e jim chybí se s někým chlapsky vyblbnout. Na druhé straně - je mi 40, vztah s ním je jinak moc hezký. Rozumíme si a chová se ke mě opravdu moc hezky. Proto to také nechci hodit za hlavu.
Není tady
Já si myslím, e chce moc a se náročná.
K tobě se chová hezky, vztah máte fajn a ty bys jetě tatínka pro děti a modrý z nebe k tomu.
Ty chce po něm hrozně moc , aby chodil do práce , věnoval se svým dětem, z toho zřejmě má starosti se synem a jetě si nabral dvě cizí děti ?
Já nevěřím na funkční náhradní tatínky , já jsem nala pár takových náhradníků a vdycky to bylo tak, e dětem se líbili a já jsem je nesnesla.
A kdy někdo vyhovoval mně , zase ho dcery neměly rády.
J8 třeba jsem rodinný typ a dva cizí "haranty" bych taky nedala, kdyby mě nutil někdo dělat náhradní matku .
Co je mi po nich , kadej máme svých starostí dost .
I kdybych toho pána milovala, tak se nemůu rozkrájet a rozdat .
Upravil(a) olasik (6. 8. 2014 20:25)
Není tady
Já nechci aby si hrál na tatínka, jen bych chtěla, aby s nima zael třeba na bazén, vzal je na fotbal, zahrál si karty apod.
Hm... to skoro vypadá, e spí chce pro synky "muskej vzor", zvlá kdy "ex jako otec není bůhvíco"... navíc pokud současně píe "Ani nepotřebuji aby s námi bydlel."
Nevím, ale po pěti letech tvrdit "Máme spolu hezký vztah" a současně nechtít s přítelem ít, ale jen "víc společných chvil" - samozřejmě společně s dětmi... přijde mi, e ty dělá to samý, co on, jen v opačným gardu - přítel tvý děti "nemusí", ty si přeje, aby pro ně "byl aspoň kamarád" - co jsou z mýho pohledu dvě naprosto odliný cesty.
Jen se divím, e vám to vydrelo tak dlouho - moná právě proto, e spolu nejste pořád. Asi by ses měla smířit s tím, e přítel se nezmění, kdy to neudělal doteď... a rozmyslet se, co je pro tebe priorita. Jestli vztah vás dvou, nebo touha, aby se věnoval tvým dětem.
Není tady
Já nechci aby si hrál na tatínka, jen bych chtěla, aby s nima zael třeba na bazén, vzal je na fotbal, zahrál si karty apod.
No ja v tomhle muzsky vzor nevidim. Vsechno se da preci delat s matkou. Ty tohle s nimi nezvladnes?
Ja tveho partnera naprosto chapu. Proste se mu to nechce delat, tak ho do toho nenut. Ty sama jeho dceru neznas a to chapu, sam te nenuti ji delat nahradni matku. Proste to tak vyslo. Urcite bych se s nim nerozchazela.
Není tady
Děkuji za odpovědi. Mele se ve mě láska k dětem a láska k němu. Nechce s námi bydlet -OK, to chápu a časem jsem i já nabyla pocit, e to není nutné, ale přece jezdit s klukama vude sama.. Jasně, jezdím ráda, podnikáme výlety, aktivity, jsem stastna, e se baví, jen mi u toho prostě někdo chybí, to je vechno.
Není tady
baram: straně nerada to říkám, ale chtít najít partnera, který by sedl Tobě, zároveň by sedl i Tvým dětem a jetě by s nimi dobrovolně a rád podnikal nějaké aktivity - to je jako hledat jehlu v kupce sena a já se obávám, e takový ideál se Ti jen těko podaří najít. Tvoje děti mají vlastního tatínka, který je podle mého skromného mínění první na řadě, aby se svými syny smysluplně trávil volný čas. Pokud se tatínek v tomto smyslu nevydařil, je to smutné, ale nemůe poadovat od naprosto cizího člověka, aby v tomto směru klukům jejich otce nahrazoval, jezdil s vámi na výlety a podnikal s dětmi sportovní aktivity, to vechno ve svém volném čase. Pán má navíc svoje vlastní děti, z toho jedno nezletilé, logicky tedy svůj volný čas musí věnovat v první řadě jim.
Já chápu, e je sloité ít v takovém "studeném odchovu", kdy Ti pán jasně dává najevo, e ho Tvoje děti zas a tak moc nezajímají. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, e solidních partnerů, ochotných se dát na dvě cizí děti zas tak moc po světě neběhá a pokud by se i nějaký takový pán nael, musela bys moná dost podstatně slevit ze svých ostatních poadavků. Ony takové případy, kdy partner k něčemu vypadá, má něco v hlavě, je přitalivý, s jásotem přivítá i partnerčiny cěti a ty si ho okamitě zamilují, nače spolu vichni utvoří novou, astnou a spokojenou rodinku patří v dnení době spí do říe sci-fi, neli do reality
Není tady
Baram, mně se líbí, e je Tvůj partner k Tobě upřímný a řekl Ti, jak to je. Já měla kdysi jednu známost - vypadalo to, jako kdyby se mnou chodil hlavně kvůli mému synovi - tak moc se mu věnoval. Ovem po čase jsem zjistila, e to bylo jenom v mé přítomnosti. To ten Tvůj je lepí.
A jinak Ti to moc hezky napsala Kiara.
Není tady
Souhlasím s Kiarou - po chlapovi chce moc. Narovinu, mít své děti a dělat matku dalím dvou cizím děckám bych také nechtěla.
Není tady
baram napsal(a):
Dobrý den,
i já jsem se odhodlala svěřit se svým problémem. Jsem rozvedená, mám ve své péči dva syny, 9, 11 let. Ji pět let jsem ve vztahu s přítelem, který má takté 2 děti, syna 19 a dceru 17. neijeme spolu, kadý máme svůj byt. Máme spolu hezký vztah, přítel mě miluje, zahrnuje pozornostmi a láskou. ALE právě e jen mě. Děti mu vadí, ubírají mu mou pozornost. Ne e by na ně byl zlý - on je zkrátka prakticky ignoruje. Odpoví jim na otázku, jednou za pár m2síců zakope fotbal. Do výchovy mi nemluví. Býváme spolu z toho důvodu jen o víkendech, kdy jsou děti u ex, nebo dva týdny v týdnu. Tvrdí mi, e je to normální, e na starosti, radosti, péči a výchovu mají svého tatínka. A e se mnou vydrí, dokud děti nevyrostou a e není rodinný typ a blabla. Pravdou je, e k synovi nemá také nic moc vztah, dceru naopak zboznuje. Asi problémy z dětství, jeho otec pil, bil matku atd. Jinak je sluný, nepije a podniká, není arogantní, agresivní. Má spoustu dobrých vlastností. Já sama mám ale jasno - děti jsou přednějí, take na prvním místě jsou vdy oni. Ze začátku mi to nevadilo, byla jsem ráda, e jsem sama, uivím se sluně podnikáním. Poslední rok u ale mi to nějak začíná vadit a chtěla bych víc společných chvil. Na dovolenou jezdím s klukama sama - s rodiči, kamarádkou. Kdy se s přítelem na to téma bavíme, tvrdí mi, e mám počkat tak 5 - 10 let, a mu vyroste dcera. Ta mě ani nezná. Četla jsem tady spoustu příspěvků a názorů - někdo radí odejít, někdo e děti časem vyrostou a osamostnaní se a e se vyplatí zůstat v hezkém vztahu a i za tuto cenu - no nevím. Uvauji o rozchodu. Prosím o nějaké rady nebo jestli má někdo zkuenost, budu vděčná za cokoliv.
Děkuji.
Jestlie ani po pěti letech vztahu, který začal, kdy tvé děti byly jetě malinké, spolu nebydlíte a nehodláte spolu bydlet ani do budoucnosti, nevidím důvod, proč by měl tvůj přítel dělat náhradního tatínka tvým dětem. Pokud jsi to tak chtěla, mělas mu to říct hned na začátku, e má představu, abyste spolu ili a vytvořili novou rodinu. I s tím, e by jeho děti byly u vás v době, kdy mají styk se svým otcem. Před pěti lety byly také jetě ve věku, kdy mohly čas s otcem trávit ve vaí nové společné rodině.
Mě by se nelíbilo, kdybych měla partnera jako má ty, kdybych na dovolené jezdila sama se svými dětmi a ne s partnerem a se vemi naimi dětmi.
Ale e to chce takhle, tos měla říct na začátku vztahu a ne po pěti letech. On byl k tobě dle tvého psaní upřímný a řekl ti rovnou, e není rodinný typ atd. Buď nech vztah tak, jak je, anebo se s ním rozejdi. Myslím, e jiná monost ve vaem případě není.
Jetě dodám k tomu, e on ti říká, e je normální... Podle mého názoru je normální to, co vyhovuje oběma partnerům.
Osobně kdybych hledala partnera s tak malými dětmi, jaké jsi měla ty, hledala bych takového, se kterým (a jeho dětmi, pokud by měl) bychom vytvořili rodinu se společným bydlitěm a se vím vudy, co k rodině patří, se společnými dovolenými s dětmi atd. Přijde mi samozřejmé, e matka tak malých dětí hledá současně i partnera, který se bude mít k jejím dětem (a ona k jeho), který je nebude ignorovat ale budou spolu normálně ít. Včetně výchovy, to mi přijde normální v rodině s malými dětmi.
Kdy zůstane ena (mu) sama v mém věku, kdy u mám děti dospělé a samostatné, jsou zase jiná kritéria pro hledání partnera. Tam u není třeba hledat partnera, který by se současně měl k mým dětem. I kdy je příjemné, kdy spolu vychází, znají se, kdy nový partner nemá problém s vnoučaty druhého partnera... Taková kritéria mám zase já. Ale je třeba to potencionálnímu partnerovi říct, mluvit spolu o svých vzájemných představách. Láska a fyzická přitalivost jsou důleité, ale neméně důleité je mít i podobné představy o fungování případného budoucího vztahu.
Upravil(a) Eva. (7. 8. 2014 7:59)
Není tady
Vzhledem k tomu, e jsem veobjímající a myslím, e bych byla schopna maminkovat své děti i vechny děti svých partnerů (včetně svých partnerů ), kdybych měla sebemení příleitost, rozumím ti.
Vypadá to, e stejně jako ty, i on svým způsobem chce dát přednost svým dětem. Jinak, ne ty, protoe je pravděpodobně nemá ve své péči a protoe je mu. Take ji dává tím, e nebude obsazovat ani kousek "jejich prostoru" někým jiným, ani tvými dětmi.
Je to pochopitelné, vyrovnal se takhle se svou i jejich bolestí ze ztráty.
Pokud jde o muské vzory, myslím, e i tohle chování tvého přítele můe tvým synkům bezděky poskytnout zkuenost s muskými vzorci. koda jen, e ze strany obou "tvých muů" je to asi v nemalé míře lhostejnost. Jinak mé osyněné a osamělé kamarádky posílaly své synky do skautu a do sportovních oddílů, do chlapeckého sboru. Nebylo to zbytečné a dost to nahradilo, či doplnilo.
Je fajn, e mají kontakt s vlastním tatínkem.
Není tady
Já si dokonce myslím, e chlap , kterej se nadeně stará o dvě cizí děti je "ujetej" a něco si kompenzuje .
Zaila jsem pár takových a byli to lidi plný komplexů a moje děti zuřivě "vychovávali" , co mi hrozně vadilo a mým dětem taky .
A taky jsem kolem sebe měla pár vztahů, kdy mu přiel do rodiny s děckem a končilo to stranou Itálií a hádkama a rozchodem .
Není tady
Mám kolem sebe i takové mue, kteří ijí s partnerkou, která měla před nimi malé děti, mají i své děti a případně jetě i dítě/děti společné a fungují normálně jako rodina.
Není tady
Miláčku, moje děti a tvoje děti se perou s naima dětma...
Není tady
helena napsal(a):
Miláčku, moje děti a tvoje děti se perou s naima dětma... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png
No právě .
Tam vdycky vzniká Sophiina volba.........komu dát za pravdu , kdy dojde ke konfliktu ? Milovaným dětem, nebo milovanýmu partnerovi ?At vyberu jak vyberu , vdycky ublíím.
A Evo , lidi se rozcházejí i kdy mají jen spolu děti , spousta manelství se rozpadne , nato kdy je tam několik různých dětí.
Do cizího vztahu nevidíme, zvenčí se můe jevit jako spokojená rodina .
Není tady
helena napsal(a):
Miláčku, moje děti a tvoje děti se perou s naima dětma... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png
Zaila jsem jako dítě ... bylo to skvělý
Není tady
Děkuji za příspěvky. Myslím, e pravdu máte asi kadá svým způsobem. Přikláním se k názoru Evy a Barči. Opravdu se svými dětmi není skoro vůbec, bydlí s matkou, stýká se jen s dcerou a to tak 1 den za 14 dnů. Jetě k jejich vztahu - byli spolu 17 let, ona si pak nala přítele, vyhodila ho. Prý kvůli tomu, e měl patný vztah k synovi. Asi mě to mělo varovat...Pak ho vzala zpátky, poté jsem se potkali, zamilovali a on odeel. Ale já jsem nenaléhala - v té době jsem byla po rozvodu a potřebovala se také vzpamatovat, take mi samota vyhovovala. Prý u ji po té nevěře nemiloval a nikdy neodpustil. Bohuel, ex vysvětlila dětemi, e je patný, odeel kvůli mě, zradil je, nemá je rád, achjo... Přitom má u 3. chlapa..Take dcera mě ani neviděla, i kdy bych ráda.Přitom já vím, e bych ji měla ráda, mám obecně ráda děti a umím s nimi vyjít. Tak nevím - asi má patné svědomí - věnovat se cizím dětem na úkor dcerky...? Ale nechci pátrat po příčinách, je to tak, jak je. Řeili jsme to mockrát, ano, je upřímný. Nechce cizí děti, vadí mu. Snad kdybych měla dcerky...? Tak a co ted. Jsem samostatná. vydělám, prý hezká:-), nabídky mám čas od času. Jen jsem je nikdy nevyuila. Myslím si, e bych právě moná měla hledat někoho, kdo je rozvedený a má malé děti. I takové znám. Jen jsem nedala nikomu anci, zatím.
Není tady
Jene Eva a Barča tu situaci neznají prakticky, na rozdíl od en tady , který zůstaly samy s malýma dětma .
Tvůj přítel asi bude divnej brouk,ale pokud se skutečně potřebuje věnovat i třeba cizím dětem , hledej si mue s dětma .
Ale z mýho pohledu je to straná naivita .
A zjevně neví jak to chodí , já jsem byla tíhlá prsatá kočka s dvouma malýma dětma a nabídky se hrnuly .....ovem vdycky jak se ukázalo , lo nakonec o jen sex.......schválně zkus nějakou vyuít, uvidí sama.
Upravil(a) olasik (7. 8. 2014 9:50)
Není tady
Člověk nemůe chtít vechno- mít přítele, který mu absolutně vyhovuje a zároveň dělá náhradního tatínka s kladnými vlastnostmi "cizím"dětem. To je fakt veliký scifi.
Netlač na pilu, jestli Ti je s přítelem fajn, tak si to uívej a respektuj to, e Tvé děti ho moc nezajímají...i to se můe časem změnit. Zkus si představit, e by Ti přítel mluvil do výchovy, nebo Tvé syny( třeba právem) potrestal. Jestli by se ti to líbilo...
Něco troku podobného jsem zaila- já chtěla, aby se přítel i se svým synem nastěhoval k nám( a mým dětem), on z mnoha důvodů nechtěl. Největí důvod byl asi ten, e jsem se prostě k jeho synovi nedokázala chovat jako "máma". Prostě mi to nelo a mohla jsem se snait jak chtěla.
No a s přítelem jsem pořád, teď mi celkem vyhovuje, e máme kadý své doma, i kdy větinu času trávíme spolu.
Můj názor- jestli je ti s přítelem dobře, buď ráda, e jste se nali.
Takhle to vidím já.
Není tady
No a s přítelem jsem pořád, teď mi celkem vyhovuje, e máme kadý své doma, i kdy větinu času trávíme spolu
No právě e mi spolu trávíme velmi málo času, 1 víkend za 14 dnů a třeba dvě odpoledne v týdnu....Rekl mi, e problém (jednou pouil slovo hendikep) je na mé straně, e mám děti...
Není tady
ano, je upřímný. Nechce cizí děti, vadí mu.
Jestlie pán od začátku jasně deklaruje, e o děti nestojí a jeho chování tomu odpovídá, pak dost dobře nechápu, proč jsi s ním pět let.
Doufala jsi, e ho přece jen "zlomí"?
Nicméně pokud o něj stojí, čeká tě nejmíň deset, ale spí patnáct roků, ne děti "půjdou z domu"... a skoro bych nevěřila tomu, e se pak konečně sestěhujete a budete společně trávit stáří...
Není tady
Právě proto uvauji o rozchodu, protoe mi nestačí vídat se tak málo. Sestěhovat se je pro něj reálné tak za 5-10 let, ale opravdu tomu mám věřit? a čekat? prostě babo raď. Srdce mi říká něco jiného ne rozum.
Není tady
baram napsal(a):
Právě proto uvauji o rozchodu, protoe mi nestačí vídat se tak málo. Sestěhovat se je pro něj reálné tak za 5-10 let, ale opravdu tomu mám věřit? a čekat? prostě babo raď. Srdce mi říká něco jiného ne rozum.
Pro mě je důleité, jaký má můj partner vztah k mým dětem. I ke svým.
Nejspí by mi přítel, jakého má ty, z těchto důvodů neimponoval a nebyla bych s ním. Tomuto postoji táty od dětí a mue, co mě miluje (opravdu?), nerozumím.
Není tady
baram napsal(a):
Právě proto uvauji o rozchodu, protoe mi nestačí vídat se tak málo. Sestěhovat se je pro něj reálné tak za 5-10 let, ale opravdu tomu mám věřit? a čekat? prostě babo raď. Srdce mi říká něco jiného ne rozum.
Jestli zatím neví, jak dál, tak nedělej nic. Ono se to vytříbí a bude řeit, a bude vědět, a si bude jista a bude chtít řeit. Pak to půjde raz-dva.
Není tady