|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Dobrý den,
i já jsem se odhodlala svěřit se svým problémem. Jsem rozvedená, mám ve své péči dva syny, 9, 11 let. Již pět let jsem ve vztahu s přítelem, který má taktéž 2 děti, syna 19 a dceru 17. nežijeme spolu, každý máme svůj byt. Máme spolu hezký vztah, přítel mě miluje, zahrnuje pozornostmi a láskou. ALE právě že jen mě. Děti mu vadí, ubírají mu mou pozornost. Ne že by na ně byl zlý - on je zkrátka prakticky ignoruje. Odpoví jim na otázku, jednou za pár m2síců zakope fotbal. Do výchovy mi nemluví. Býváme spolu z toho důvodu jen o víkendech, kdy jsou děti u ex, nebo dva týdny v týdnu. Tvrdí mi, že je to normální, že na starosti, radosti, péči a výchovu mají svého tatínka. A že se mnou vydrží, dokud děti nevyrostou a že není rodinný typ a blabla. Pravdou je, že k synovi nemá také nic moc vztah, dceru naopak zboznuje. Asi problémy z dětství, jeho otec pil, bil matku atd. Jinak je slušný, nepije a podniká, není arogantní, agresivní. Má spoustu dobrých vlastností. Já sama mám ale jasno - děti jsou přednější, takže na prvním místě jsou vždy oni. Ze začátku mi to nevadilo, byla jsem ráda, že jsem sama, uživím se slušně podnikáním. Poslední rok už ale mi to nějak začíná vadit a chtěla bych víc společných chvil. Na dovolenou jezdím s klukama sama - s rodiči, kamarádkou. Když se s přítelem na to téma bavíme, tvrdí mi, že mám počkat tak 5 - 10 let, až mu vyroste dcera. Ta mě ani nezná. Četla jsem tady spoustu příspěvků a názorů - někdo radí odejít, někdo že děti časem vyrostou a osamostnaní se a že se vyplatí zůstat v hezkém vztahu a i za tuto cenu - no nevím. Uvažuji o rozchodu. Prosím o nějaké rady nebo jestli má někdo zkušenost, budu vděčná za cokoliv.
Děkuji.
Není tady
Je to ťažké - ja chápem aj teba, aj jeho... On má už deti väčšie, prakticky "z krku" a nechce sa mu hrať sa na otecka (má pravdu v tom, že deti majú otca - jeho by možno ani neprijali) menších detí. na druhej strane chápem, že ty by si chcela, aby ste boli viac ako rodina... ale otázke je, či to ide a či o to napr. deti vôbec stoja. 
A on teda clekovo nebude veľmi rodinný typ. Na druhej strane, dobrých chlapov tiež z neba len tak nezhadzujú a v istom veku nájsť niekoho fajn a použiteľného je vcelku dar. 
A fakt je, že deti ti síce vždy budú deťmi a nikdy neprestanú, ale zrejme sa časom osamostatnia (ak ich nebudeš držať násilím osamelej ženy za nohu) a budú mať svoje životy. Ja by som si ho nechala a počkala, ale ja nie som ty a v tvojej situácii som nikdy nebola, to je holý fakt.
Není tady
No právě že děti by o to stáli - ex jako otec není bůhvíco. Já nechci aby si hrál na tatínka, jen bych chtěla, aby s nima zašel třeba na bazén, vzal je na fotbal, zahrál si karty apod. Ani nepotřebuji aby s námi bydlel. Prostě více společných aktivit. Aby byl aspoň kamarád. Vím, že jim chybí se s někým chlapsky vyblbnout. Na druhé straně - je mi 40, vztah s ním je jinak moc hezký. Rozumíme si a chová se ke mě opravdu moc hezky. Proto to také nechci hodit za hlavu.
Není tady
Já si myslím, že chceš moc a seš náročná.
K tobě se chová hezky, vztah máte fajn a ty bys ještě tatínka pro děti a modrý z nebe k tomu.
Ty chceš po něm hrozně moc , aby chodil do práce , věnoval se svým dětem, z toho zřejmě má starosti se synem a ještě si nabral dvě cizí děti ?
Já nevěřím na funkční náhradní tatínky , já jsem našla pár takových náhradníků a vždycky to bylo tak, že dětem se líbili a já jsem je nesnesla.
A když někdo vyhovoval mně , zase ho dcery neměly rády.
J8 třeba jsem rodinný typ a dva cizí "haranty" bych taky nedala, kdyby mě nutil někdo dělat náhradní matku .
Co je mi po nich , každej máme svých starostí dost .
I kdybych toho pána milovala, tak se nemůžu rozkrájet a rozdat .
Upravil(a) olasik (6. 8. 2014 20:25)
Není tady
Já nechci aby si hrál na tatínka, jen bych chtěla, aby s nima zašel třeba na bazén, vzal je na fotbal, zahrál si karty apod.
Hm... to skoro vypadá, že spíš chceš pro synky "mužskej vzor", zvlášť když "ex jako otec není bůhvíco"... navíc pokud současně píšeš "Ani nepotřebuji aby s námi bydlel."
Nevím, ale po pěti letech tvrdit "Máme spolu hezký vztah" a současně nechtít s přítelem žít, ale jen "víc společných chvil" - samozřejmě společně s dětmi... přijde mi, že ty děláš to samý, co on, jen v opačným gardu - přítel tvý děti "nemusí", ty si přeješ, aby pro ně "byl aspoň kamarád" - což jsou z mýho pohledu dvě naprosto odlišný cesty.
Jen se divím, že vám to vydrželo tak dlouho - možná právě proto, že spolu nejste pořád. Asi by ses měla smířit s tím, že přítel se nezmění, když to neudělal doteď... a rozmyslet se, co je pro tebe priorita. Jestli vztah vás dvou, nebo touha, aby se věnoval tvým dětem.
Není tady
Já nechci aby si hrál na tatínka, jen bych chtěla, aby s nima zašel třeba na bazén, vzal je na fotbal, zahrál si karty apod.
No ja v tomhle muzsky vzor nevidim. Vsechno se da preci delat s matkou. Ty tohle s nimi nezvladnes?
Ja tveho partnera naprosto chapu. Proste se mu to nechce delat, tak ho do toho nenut. Ty sama jeho dceru neznas a to chapu, sam te nenuti ji delat nahradni matku. Proste to tak vyslo. Urcite bych se s nim nerozchazela.
Není tady
Děkuji za odpovědi. Mele se ve mě láska k dětem a láska k němu. Nechce s námi bydlet -OK, to chápu a časem jsem i já nabyla pocit, že to není nutné, ale přece jezdit s klukama všude sama.. Jasně, jezdím ráda, podnikáme výlety, aktivity, jsem stastna, že se baví, jen mi u toho prostě někdo chybí, to je všechno.
Není tady
baram: strašně nerada to říkám, ale chtít najít partnera, který by sedl Tobě, zároveň by sedl i Tvým dětem a ještě by s nimi dobrovolně a rád podnikal nějaké aktivity - to je jako hledat jehlu v kupce sena a já se obávám, že takový ideál se Ti jen těžko podaří najít. Tvoje děti mají vlastního tatínka, který je podle mého skromného mínění první na řadě, aby se svými syny smysluplně trávil volný čas. Pokud se tatínek v tomto smyslu nevydařil, je to smutné, ale nemůžeš požadovat od naprosto cizího člověka, aby v tomto směru klukům jejich otce nahrazoval, jezdil s vámi na výlety a podnikal s dětmi sportovní aktivity, to všechno ve svém volném čase. Pán má navíc svoje vlastní děti, z toho jedno nezletilé, logicky tedy svůj volný čas musí věnovat v první řadě jim.
Já chápu, že je složité žít v takovém "studeném odchovu", kdy Ti pán jasně dává najevo, že ho Tvoje děti zas až tak moc nezajímají. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že solidních partnerů, ochotných se dát na dvě cizí děti zas tak moc po světě neběhá a pokud by se i nějaký takový pán našel, musela bys možná dost podstatně slevit ze svých ostatních požadavků. Ony takové případy, kdy partner k něčemu vypadá, má něco v hlavě, je přitažlivý, s jásotem přivítá i partnerčiny cěti a ty si ho okamžitě zamilují, načež spolu všichni utvoří novou, šťastnou a spokojenou rodinku patří v dnešní době spíš do říše sci-fi, nežli do reality 
Není tady
Baram, mně se líbí, že je Tvůj partner k Tobě upřímný a řekl Ti, jak to je. Já měla kdysi jednu známost - vypadalo to, jako kdyby se mnou chodil hlavně kvůli mému synovi - tak moc se mu věnoval. Ovšem po čase jsem zjistila, že to bylo jenom v mé přítomnosti. To ten Tvůj je lepší.
A jinak Ti to moc hezky napsala Kiara.
Není tady
Souhlasím s Kiarou - po chlapovi chceš moc. Narovinu, mít své děti a dělat matku dalším dvou cizím děckám bych také nechtěla.
Není tady
baram napsal(a):
Dobrý den,
i já jsem se odhodlala svěřit se svým problémem. Jsem rozvedená, mám ve své péči dva syny, 9, 11 let. Již pět let jsem ve vztahu s přítelem, který má taktéž 2 děti, syna 19 a dceru 17. nežijeme spolu, každý máme svůj byt. Máme spolu hezký vztah, přítel mě miluje, zahrnuje pozornostmi a láskou. ALE právě že jen mě. Děti mu vadí, ubírají mu mou pozornost. Ne že by na ně byl zlý - on je zkrátka prakticky ignoruje. Odpoví jim na otázku, jednou za pár m2síců zakope fotbal. Do výchovy mi nemluví. Býváme spolu z toho důvodu jen o víkendech, kdy jsou děti u ex, nebo dva týdny v týdnu. Tvrdí mi, že je to normální, že na starosti, radosti, péči a výchovu mají svého tatínka. A že se mnou vydrží, dokud děti nevyrostou a že není rodinný typ a blabla. Pravdou je, že k synovi nemá také nic moc vztah, dceru naopak zboznuje. Asi problémy z dětství, jeho otec pil, bil matku atd. Jinak je slušný, nepije a podniká, není arogantní, agresivní. Má spoustu dobrých vlastností. Já sama mám ale jasno - děti jsou přednější, takže na prvním místě jsou vždy oni. Ze začátku mi to nevadilo, byla jsem ráda, že jsem sama, uživím se slušně podnikáním. Poslední rok už ale mi to nějak začíná vadit a chtěla bych víc společných chvil. Na dovolenou jezdím s klukama sama - s rodiči, kamarádkou. Když se s přítelem na to téma bavíme, tvrdí mi, že mám počkat tak 5 - 10 let, až mu vyroste dcera. Ta mě ani nezná. Četla jsem tady spoustu příspěvků a názorů - někdo radí odejít, někdo že děti časem vyrostou a osamostnaní se a že se vyplatí zůstat v hezkém vztahu a i za tuto cenu - no nevím. Uvažuji o rozchodu. Prosím o nějaké rady nebo jestli má někdo zkušenost, budu vděčná za cokoliv.
Děkuji.
Jestliže ani po pěti letech vztahu, který začal, když tvé děti byly ještě malinké, spolu nebydlíte a nehodláte spolu bydlet ani do budoucnosti, nevidím důvod, proč by měl tvůj přítel dělat náhradního tatínka tvým dětem. Pokud jsi to tak chtěla, mělas mu to říct hned na začátku, že máš představu, abyste spolu žili a vytvořili novou rodinu. I s tím, že by jeho děti byly u vás v době, kdy mají styk se svým otcem. Před pěti lety byly také ještě ve věku, kdy mohly čas s otcem trávit ve vaší nové společné rodině.
Mě by se nelíbilo, kdybych měla partnera jako máš ty, kdybych na dovolené jezdila sama se svými dětmi a ne s partnerem a se všemi našimi dětmi.
Ale že to chceš takhle, tos měla říct na začátku vztahu a ne po pěti letech. On byl k tobě dle tvého psaní upřímný a řekl ti rovnou, že není rodinný typ atd. Buď nech vztah tak, jak je, anebo se s ním rozejdi. Myslím, že jiná možnost ve vašem případě není.
Ještě dodám k tomu, že on ti říká, že je normální... Podle mého názoru je normální to, co vyhovuje oběma partnerům.
Osobně kdybych hledala partnera s tak malými dětmi, jaké jsi měla ty, hledala bych takového, se kterým (a jeho dětmi, pokud by měl) bychom vytvořili rodinu se společným bydlištěm a se vším všudy, co k rodině patří, se společnými dovolenými s dětmi atd. Přijde mi samozřejmé, že matka tak malých dětí hledá současně i partnera, který se bude mít k jejím dětem (a ona k jeho), který je nebude ignorovat ale budou spolu normálně žít. Včetně výchovy, to mi přijde normální v rodině s malými dětmi.
Když zůstane žena (muž) sama v mém věku, kdy už mám děti dospělé a samostatné, jsou zase jiná kritéria pro hledání partnera. Tam už není třeba hledat partnera, který by se současně měl k mým dětem. I když je příjemné, když spolu vychází, znají se, když nový partner nemá problém s vnoučaty druhého partnera... Taková kritéria mám zase já. Ale je třeba to potencionálnímu partnerovi říct, mluvit spolu o svých vzájemných představách. Láska a fyzická přitažlivost jsou důležité, ale neméně důležité je mít i podobné představy o fungování případného budoucího vztahu.
Upravil(a) Eva. (7. 8. 2014 7:59)
Není tady
Vzhledem k tomu, že jsem všeobjímající a myslím, že bych byla schopna maminkovat své děti i všechny děti svých partnerů (včetně svých partnerů 
), kdybych měla sebemenší příležitost, rozumím ti.
Vypadá to, že stejně jako ty, i on svým způsobem chce dát přednost svým dětem. Jinak, než ty, protože je pravděpodobně nemá ve své péči a protože je muž. Takže ji dává tím, že nebude obsazovat ani kousek "jejich prostoru" někým jiným, ani tvými dětmi.
Je to pochopitelné, vyrovnal se takhle se svou i jejich bolestí ze ztráty.
Pokud jde o mužské vzory, myslím, že i tohle chování tvého přítele může tvým synkům bezděky poskytnout zkušenost s mužskými vzorci. Škoda jen, že ze strany obou "tvých mužů" je to asi v nemalé míře lhostejnost. Jinak mé osyněné a osamělé kamarádky posílaly své synky do skautu a do sportovních oddílů, do chlapeckého sboru. Nebylo to zbytečné a dost to nahradilo, či doplnilo.
Je fajn, že mají kontakt s vlastním tatínkem.
Není tady
Já si dokonce myslím, že chlap , kterej se nadšeně stará o dvě cizí děti je "ujetej" a něco si kompenzuje .
Zažila jsem pár takových a byli to lidi plný komplexů a moje děti zuřivě "vychovávali" , což mi hrozně vadilo a mým dětem taky .
A taky jsem kolem sebe měla pár vztahů, kdy muž přišel do rodiny s děckem a končilo to strašnou Itálií a hádkama a rozchodem .
Není tady
Mám kolem sebe i takové muže, kteří žijí s partnerkou, která měla před nimi malé děti, mají i své děti a případně ještě i dítě/děti společné a fungují normálně jako rodina.
Není tady
Miláčku, moje děti a tvoje děti se perou s našima dětma... 
Není tady
helena napsal(a):
Miláčku, moje děti a tvoje děti se perou s našima dětma... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png
No právě .
Tam vždycky vzniká Sophiina volba.........komu dát za pravdu , když dojde ke konfliktu ? Milovaným dětem, nebo milovanýmu partnerovi ?At vyberu jak vyberu , vždycky ublížím.
A Evo , lidi se rozcházejí i když mají jen spolu děti , spousta manželství se rozpadne , natož když je tam několik různých dětí.
Do cizího vztahu nevidíme, zvenčí se může jevit jako spokojená rodina .
Není tady
helena napsal(a):
Miláčku, moje děti a tvoje děti se perou s našima dětma... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png
Zažila jsem jako dítě ... bylo to skvělý
Není tady
Děkuji za příspěvky. Myslím, že pravdu máte asi každá svým způsobem. Přikláním se k názoru Evy a Barči. Opravdu se svými dětmi není skoro vůbec, bydlí s matkou, stýká se jen s dcerou a to tak 1 den za 14 dnů. Ještě k jejich vztahu - byli spolu 17 let, ona si pak našla přítele, vyhodila ho. Prý kvůli tomu, že měl špatný vztah k synovi. Asi mě to mělo varovat...Pak ho vzala zpátky, poté jsem se potkali, zamilovali a on odešel. Ale já jsem nenaléhala - v té době jsem byla po rozvodu a potřebovala se také vzpamatovat, takže mi samota vyhovovala. Prý už ji po té nevěře nemiloval a nikdy neodpustil. Bohužel, ex vysvětlila dětemi, že je špatný, odešel kvůli mě, zradil je, nemá je rád, achjo... Přitom má už 3. chlapa..Takže dcera mě ani neviděla, i když bych ráda.Přitom já vím, že bych ji měla ráda, mám obecně ráda děti a umím s nimi vyjít. Tak nevím - asi má špatné svědomí - věnovat se cizím dětem na úkor dcerky...? Ale nechci pátrat po příčinách, je to tak, jak je. Řešili jsme to mockrát, ano, je upřímný. Nechce cizí děti, vadí mu. Snad kdybych měla dcerky...? Tak a co ted. Jsem samostatná. vydělám, prý hezká:-), nabídky mám čas od času. Jen jsem je nikdy nevyužila. Myslím si, že bych právě možná měla hledat někoho, kdo je rozvedený a má malé děti. I takové znám. Jen jsem nedala nikomu šanci, zatím.
Není tady
Jenže Eva a Barča tu situaci neznají prakticky, na rozdíl od žen tady , který zůstaly samy s malýma dětma .
Tvůj přítel asi bude divnej brouk,ale pokud se skutečně potřebuješ věnovat i třeba cizím dětem , hledej si muže s dětma .
Ale z mýho pohledu je to strašná naivita .
A zjevně nevíš jak to chodí , já jsem byla štíhlá prsatá kočka s dvouma malýma dětma a nabídky se hrnuly .....ovšem vždycky jak se ukázalo , šlo nakonec o jen sex.......schválně zkus nějakou využít, uvidíš sama.
Upravil(a) olasik (7. 8. 2014 9:50)
Není tady
Člověk nemůže chtít všechno- mít přítele, který mu absolutně vyhovuje a zároveň dělá náhradního tatínka s kladnými vlastnostmi "cizím"dětem. To je fakt veliký scifi.
Netlač na pilu, jestli Ti je s přítelem fajn, tak si to užívej a respektuj to, že Tvé děti ho moc nezajímají...i to se může časem změnit. Zkus si představit, že by Ti přítel mluvil do výchovy, nebo Tvé syny( třeba právem) potrestal. Jestli by se ti to líbilo...
Něco trošku podobného jsem zažila- já chtěla, aby se přítel i se svým synem nastěhoval k nám( a mým dětem), on z mnoha důvodů nechtěl. Největší důvod byl asi ten, že jsem se prostě k jeho synovi nedokázala chovat jako "máma". Prostě mi to nešlo a mohla jsem se snažit jak chtěla.
No a s přítelem jsem pořád, teď mi celkem vyhovuje, že máme každý své doma, i když většinu času trávíme spolu.
Můj názor- jestli je ti s přítelem dobře, buď ráda, že jste se našli.
Takhle to vidím já.
Není tady
No a s přítelem jsem pořád, teď mi celkem vyhovuje, že máme každý své doma, i když většinu času trávíme spolu
No právě že mi spolu trávíme velmi málo času, 1 víkend za 14 dnů a třeba dvě odpoledne v týdnu....Rekl mi, že problém (jednou použil slovo hendikep) je na mé straně, že mám děti...
Není tady
ano, je upřímný. Nechce cizí děti, vadí mu.
Jestliže pán od začátku jasně deklaruje, že o děti nestojí a jeho chování tomu odpovídá, pak dost dobře nechápu, proč jsi s ním pět let.
Doufala jsi, že ho přece jen "zlomíš"?
Nicméně pokud o něj stojíš, čeká tě nejmíň deset, ale spíš patnáct roků, než děti "půjdou z domu"... a skoro bych nevěřila tomu, že se pak konečně sestěhujete a budete společně trávit stáří...
Není tady
Právě proto uvažuji o rozchodu, protože mi nestačí vídat se tak málo. Sestěhovat se je pro něj reálné tak za 5-10 let, ale opravdu tomu mám věřit? a čekat? prostě babo raď. Srdce mi říká něco jiného než rozum.
Není tady
baram napsal(a):
Právě proto uvažuji o rozchodu, protože mi nestačí vídat se tak málo. Sestěhovat se je pro něj reálné tak za 5-10 let, ale opravdu tomu mám věřit? a čekat? prostě babo raď. Srdce mi říká něco jiného než rozum.
Pro mě je důležité, jaký má můj partner vztah k mým dětem. I ke svým.
Nejspíš by mi přítel, jakého máš ty, z těchto důvodů neimponoval a nebyla bych s ním. Tomuto postoji táty od dětí a muže, co mě miluje (opravdu?), nerozumím.
Není tady
baram napsal(a):
Právě proto uvažuji o rozchodu, protože mi nestačí vídat se tak málo. Sestěhovat se je pro něj reálné tak za 5-10 let, ale opravdu tomu mám věřit? a čekat? prostě babo raď. Srdce mi říká něco jiného než rozum.
Jestli zatím nevíš, jak dál, tak nedělej nic. Ono se to vytříbí a budeš řešit, až budeš vědět, až si budeš jista a budeš chtít řešit. Pak to půjde raz-dva.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.