Je to ťažké - ja chápem aj teba, aj jeho... On má už deti väčšie, prakticky "z krku" a nechce sa mu hrať sa na otecka (má pravdu v tom, že deti majú otca - jeho by možno ani neprijali) menších detí. na druhej strane chápem, že ty by si chcela, aby ste boli viac ako rodina... ale otázke je, či to ide a či o to napr. deti vôbec stoja. A on teda clekovo nebude veľmi rodinný typ. Na druhej strane, dobrých chlapov tiež z neba len tak nezhadzujú a v istom veku nájsť niekoho fajn a použiteľného je vcelku dar. A fakt je, že deti ti síce vždy budú deťmi a nikdy neprestanú, ale zrejme sa časom osamostatnia (ak ich nebudeš držať násilím osamelej ženy za nohu) a budú mať svoje životy. Ja by som si ho nechala a počkala, ale ja nie som ty a v tvojej situácii som nikdy nebola, to je holý fakt.

Já si myslím, že chceš moc a seš náročná.
K tobě se chová hezky, vztah máte fajn a ty bys ještě tatínka pro děti a modrý z nebe k tomu.
Ty chceš po něm hrozně moc , aby chodil do práce , věnoval se svým dětem,  z toho zřejmě má starosti se synem a ještě si nabral dvě cizí děti ?
Já nevěřím na funkční náhradní tatínky , já jsem našla pár takových náhradníků a vždycky to bylo tak, že dětem se líbili a já jsem je nesnesla.
A když někdo vyhovoval mně , zase ho dcery neměly rády.
J8 třeba jsem rodinný typ a dva cizí "haranty" bych taky nedala, kdyby mě nutil někdo dělat náhradní matku .
Co je mi po  nich , každej máme svých starostí dost .
I kdybych toho pána milovala, tak se nemůžu rozkrájet a rozdat .

Upravil(a) olasik (6. 8. 2014 20:25)

Já nechci aby si hrál na tatínka, jen bych chtěla, aby s nima zašel třeba na bazén, vzal je na fotbal, zahrál si karty apod.

No ja v tomhle muzsky vzor nevidim. Vsechno se da preci delat s matkou. Ty tohle s nimi nezvladnes?

Ja tveho partnera naprosto chapu. Proste se mu to nechce delat, tak ho do toho nenut.  Ty sama jeho dceru neznas a to chapu, sam te nenuti ji delat nahradni matku. Proste to tak vyslo. Urcite bych se s nim nerozchazela.

baram: strašně nerada to říkám, ale chtít najít partnera, který by sedl Tobě, zároveň by sedl i Tvým dětem a ještě by s nimi dobrovolně a rád podnikal nějaké aktivity - to je jako hledat jehlu v kupce sena a já se obávám, že takový ideál se Ti jen těžko podaří najít. Tvoje děti mají vlastního tatínka, který je podle mého skromného mínění první na řadě, aby se svými syny smysluplně trávil volný čas. Pokud se tatínek v tomto smyslu nevydařil, je to smutné, ale nemůžeš požadovat od naprosto cizího člověka, aby v tomto směru klukům jejich otce nahrazoval, jezdil s vámi na výlety a podnikal s dětmi sportovní aktivity, to všechno ve svém volném čase. Pán má navíc svoje vlastní děti, z toho jedno nezletilé, logicky tedy svůj volný čas musí věnovat v první řadě jim.

Já chápu, že je složité žít v takovém "studeném odchovu", kdy Ti pán jasně dává najevo, že ho Tvoje děti zas až tak moc nezajímají. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že solidních partnerů, ochotných se dát na dvě cizí děti zas tak moc po světě neběhá a pokud by se i nějaký takový pán našel, musela bys možná dost podstatně slevit ze svých ostatních požadavků. Ony takové případy, kdy partner k něčemu vypadá, má něco v hlavě, je přitažlivý, s jásotem přivítá i partnerčiny cěti a ty si ho okamžitě zamilují, načež spolu všichni utvoří novou, šťastnou a spokojenou rodinku patří v dnešní době spíš do říše sci-fi, nežli do reality

Souhlasím s Kiarou - po chlapovi chceš moc. Narovinu, mít své děti a dělat matku dalším dvou cizím děckám bych také nechtěla.

Vzhledem k tomu, že jsem všeobjímající a myslím, že bych byla schopna maminkovat své děti i všechny děti svých partnerů (včetně svých partnerů ), kdybych měla sebemenší příležitost, rozumím ti.
Vypadá to, že stejně jako ty, i on svým způsobem chce dát přednost svým dětem. Jinak, než ty, protože je pravděpodobně nemá ve své péči a protože je muž. Takže ji dává tím, že nebude obsazovat ani kousek "jejich prostoru" někým jiným, ani tvými dětmi.
Je to pochopitelné, vyrovnal se takhle se svou i jejich bolestí ze ztráty.
Pokud jde o mužské vzory, myslím, že i tohle chování tvého přítele může tvým synkům bezděky poskytnout zkušenost s mužskými vzorci. Škoda jen, že ze strany obou "tvých mužů" je to asi v nemalé míře lhostejnost. Jinak mé osyněné a osamělé kamarádky posílaly své synky do skautu a do sportovních oddílů, do chlapeckého sboru. Nebylo to zbytečné a dost to nahradilo, či doplnilo.
Je fajn, že mají kontakt s vlastním tatínkem.

Mám kolem sebe i takové muže, kteří žijí s partnerkou, která měla před nimi malé děti, mají i své děti a případně ještě i dítě/děti společné a fungují normálně jako rodina.

helena napsal(a):

Miláčku, moje děti a tvoje děti se perou s našima dětma... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

No právě .
Tam vždycky vzniká Sophiina volba.........komu dát za pravdu , když dojde ke konfliktu ? Milovaným dětem, nebo milovanýmu partnerovi ?At vyberu jak vyberu , vždycky ublížím.
A Evo , lidi se rozcházejí i když mají jen spolu děti , spousta manželství se rozpadne , natož když je tam několik různých dětí.
Do cizího vztahu nevidíme, zvenčí se může jevit jako spokojená rodina .

Děkuji za příspěvky. Myslím, že pravdu máte asi každá svým způsobem. Přikláním se k názoru Evy a Barči. Opravdu  se svými dětmi není skoro vůbec, bydlí s matkou, stýká se jen s dcerou a to tak 1 den za 14 dnů. Ještě k jejich vztahu - byli spolu 17 let, ona si pak našla přítele, vyhodila ho. Prý kvůli tomu, že měl špatný vztah k synovi. Asi mě to mělo varovat...Pak ho vzala zpátky,  poté jsem se potkali, zamilovali a on odešel. Ale já jsem nenaléhala -  v té době jsem byla po rozvodu a potřebovala se také vzpamatovat, takže mi samota vyhovovala.  Prý už ji po té nevěře nemiloval a nikdy neodpustil. Bohužel, ex vysvětlila dětemi, že je špatný, odešel kvůli mě, zradil je, nemá je rád, achjo... Přitom má už 3. chlapa..Takže dcera mě ani neviděla, i když bych ráda.Přitom já vím, že bych ji měla ráda, mám obecně  ráda děti a umím s nimi vyjít. Tak nevím - asi má  špatné svědomí - věnovat se cizím dětem na úkor dcerky...? Ale nechci pátrat po příčinách, je to tak, jak je. Řešili jsme to mockrát, ano, je upřímný. Nechce cizí děti, vadí mu. Snad kdybych měla dcerky...?  Tak a co ted. Jsem samostatná. vydělám, prý hezká:-), nabídky mám čas od času. Jen jsem je nikdy nevyužila. Myslím si, že bych právě možná měla hledat někoho, kdo je rozvedený a má malé děti. I takové znám. Jen jsem nedala nikomu šanci, zatím.

Člověk nemůže chtít všechno- mít přítele, který mu absolutně vyhovuje a  zároveň dělá náhradního tatínka s kladnými vlastnostmi  "cizím"dětem. To je fakt veliký scifi.
Netlač na pilu, jestli Ti je s přítelem fajn, tak si to užívej a respektuj to, že Tvé děti ho moc nezajímají...i to se může časem změnit. Zkus si představit, že by Ti přítel mluvil do výchovy, nebo Tvé syny( třeba právem) potrestal. Jestli by se ti to líbilo...
Něco trošku podobného jsem zažila- já chtěla, aby se přítel i se svým synem nastěhoval k nám( a mým dětem), on z mnoha důvodů nechtěl. Největší důvod byl asi ten, že jsem se prostě k jeho synovi nedokázala chovat jako "máma". Prostě mi to nešlo a mohla jsem se snažit jak chtěla.
No a s přítelem jsem pořád, teď mi celkem vyhovuje, že máme každý své doma, i když většinu času trávíme spolu.
Můj názor- jestli je ti s přítelem dobře, buď ráda, že jste se našli.
Takhle to vidím já.

ano, je upřímný. Nechce cizí děti, vadí mu.
Jestliže pán od začátku jasně deklaruje, že o děti nestojí a jeho chování tomu odpovídá, pak dost dobře nechápu, proč jsi s ním pět let.
Doufala jsi, že ho přece jen "zlomíš"?
Nicméně pokud o něj stojíš, čeká tě nejmíň deset, ale spíš patnáct roků, než děti "půjdou z domu"... a skoro bych nevěřila tomu, že se pak konečně sestěhujete a budete společně trávit stáří...

baram napsal(a):

Právě proto uvažuji o rozchodu, protože mi nestačí vídat se tak málo. Sestěhovat se je pro něj reálné tak za 5-10 let, ale opravdu tomu mám věřit? a čekat? prostě babo raď. Srdce mi říká něco jiného než rozum.

Pro mě je důležité, jaký má můj partner vztah k mým dětem. I ke svým.
Nejspíš by mi přítel, jakého máš ty, z těchto důvodů neimponoval a nebyla bych s ním. Tomuto postoji táty od dětí a muže, co mě miluje (opravdu?), nerozumím.