Selima napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

helena napsal(a):

Jinak nevidím žádný rozdíl ... i modlitbou člověk zklidní mysl
To je podle mně právě ta "mechanika" - zklidní, ale jiným způsobem... jinou cestou...

No pořád jsou to slova, slova, slova

Aj kliatba sú slová - ja by som slová nepodceňovala.

Sila kletby neni ve slovech, gestech, obrazech, mistech atd. atd. ... ale ve vire prijemce, ze se to muze stat ... Lomikara nezabila Kozinova slova, ale vaha, kterou tem slovum sam prilozil ... a nasledne strach a stres s nim spoleny ...

Selima napsal(a):

No, asi poprosiť buď Boha, toho jedného, Ježiša, Panenku Máriu, alebo niekoho, koho si vyberiem (boha, bohyňu, anjela), ale nechať to na NIEKOHO môže znamenať prípadne aj to, že mi želanie splní Mefisto a ja upíšem dušu diablovi... alebo sa na mňa namotá nejaký nebožtík, čo tiež neviem, či je dobré, aj keď konkrétne príbuzní to asi myslia dobre.

Zakladem mozna je neprat si nic, co si sama nemuzu splnit ... A pokud uz k tomu dojde, neprijimat, pokud je akt splneni prani spojen s prekrocenim tveho moralniho kodexu ...

"Kladnej výsledke" je v uvozovkách - takže jinak řečeno pokud kletba dopadne, jak dle přání proklínajícího dopadnout měla... takhle je to srozumitelnější?

Judyna napsal(a):

Já se v duchovních věcech nevyznám a v Boha nevěřím. A nikdy jsem se nemodlila. Ale už zhruba rok si přeříkávám před spaním jedinou motlitbu, kterou jsem se kdy pomodlila dobrovolně (jen proto, že mi ji naučila moje babička a mě se prostě líbila). Je to Andělíčku, můj strážníčku.
Ne, že bych s tím začala nějak plánovaně nebo s nějakým úmyslem něco vyslat - měla jsem jen těžké období - umřela mi kamarádka a tak to nějak vyplynulo. Andělíčky strážníčky jsou pro mě právě ta kamarádka, taťka a babička.

Já ti teda nechci do toho kecat, ale Andělíček je modlitba pro děti ..........ne pro dospělé ....aby ses nevrátila do dětskýho věku a neustrnula. Děti nemaj práci ani peníze ani sex, proto pak ty lidí řeší, že jim mnoho chybí .
Nauč se spíš Otčenáš to je silná modlitba , která hýbe skálama .
I když mě ta staročeština taky jde těžko přes pysky.

Upravil(a) olasik (12. 8. 2014 10:06)

olasik napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

Selima napsal(a):

No, asi poprosiť buď Boha, toho jedného, Ježiša, Panenku Máriu, alebo niekoho, koho si vyberiem (boha, bohyňu, anjela), ale nechať to na NIEKOHO môže znamenať prípadne aj to, že mi želanie splní Mefisto a ja upíšem dušu diablovi... alebo sa na mňa namotá nejaký nebožtík, čo tiež neviem, či je dobré, aj keď konkrétne príbuzní to asi myslia dobre.

Zakladem mozna je neprat si nic, co si sama nemuzu splnit ... A pokud uz k tomu dojde, neprijimat, pokud je akt splneni prani spojen s prekrocenim tveho moralniho kodexu ...

co to je nesmysl ? Pokud si přeju , abych měla víc peněz , nebo sličného muž tak si to těžko můžu sama splnit , to bych pak nepotřebovala vysílat přání .......
Pravda je , že tam lítaj i ty černý potvory, to má Selima pravdu a mohly by se chytit mýho přání......

Bůh ani andělé ti peníze nepřinesou ... to už spíš ten Mefisto ... takže je lépe vydělat si je sama ... Se sličným mužem je to obdobné ... jestlipak ti ti sliční muži přinesli do života lásku a klid v duši?

Judyna napsal(a):

Já vím, že je to dětská modlitbička. Ale když já nic nežádám - jenom tu ochranu . Ale to vlastně není málo.
Otčenáš nějak nemůžu (možná zatím), i když vím - četla jsem, že je to silná modlitba. Mám ho spojený s tím, že jsem se ho musela modlit v náboženství a v kostele. Já jsem nevěřící, ani se ho tedy modlit nemůžu.

Já už jsem dospěla k tomu, že nežádám ani si nepřeji nic, protože to neumím, vždy jsem na něco zapomněla.
Takže večer před spaním, když přijdu do kostela atp. poděkuju bohu za všechny dary, které mně a mé rodině dává.
No právě - "jenom" ochrana je strašně veliká žádost či přání. A může se vymstít, když žádám špatně. Mě může bůh ochránit, ale může zabít jiné. Např. při autohavárii, kterou zaviní mí blízcí. Jim se nestalo nic fyzicky, ale co psychicky, jak ponesou, že byť nechtěne, umřel člověk? Takže tohle je ohromně dvojsečné.

Otčenáš je úžasný. Myslím, že nežádá nic, co by mohlo jiným ublížit, kdybych to já dostala. A část - odpusť nám naše viny, ako i my odpúšťame svojim viníkom (umím jen slovensky) nemá chybu. Nejdříve já odpouštím svým viníkům a až pak je mi odpuštěno, jestli je to boží vůle.
Otčenáš je jedinečný i v tom, že pokud je tam přání, je tam pro nás, ne pro mě.
Ještě pořád v něm objevuji nové a nové, je fakt dokonalý.
V Jeruzalemě je nádherný chrám, kde je Otčenáš v různých jazycích.

Upravil(a) Eva. (12. 8. 2014 11:35)

A uz se to nekomu skutecne stalo?
Tak pro některý úkony černý magie je přímo podmínkou, aby cíl nic netušil...

Pokud si přeju , abych měla víc peněz , nebo sličného muž tak si to těžko můžu sama splnit
Můžeš... ty by sis měla správně přát jen příležitost k poctivýmu vejdělku a příležitost k seznámení s chlapem, kterej krom toho, že je "sličnej", je taky slušnej (nebo jak to pojmenovat).
Když si budeš přát jenom "víc peněz , nebo sličného muže", tak to samozřejmě dostat můžeš... ale v nějakejch vošklivejch souvislostech...

helena napsal(a):

A uz se to nekomu skutecne stalo?
Tak pro některý úkony černý magie je přímo podmínkou, aby cíl nic netušil...

Jenže když "cíl" nic netuší, tak mu může "slovo" těžko ublížit, pokud nevyužiješ nějaký další nástroj třebas v podobě třetí osoby ... to je jak s pomluvou - není nebezpečná, nejsou-li k dispozici další uši a ústa ... to je pak zase jen v lidech, ne ve slovech ... a tak prostě ... slovo samo o sobě neškodí - to lidé, kteří slovům přikládají nějakou váhu, význam, důležitost a tak prostě ...

Judyna napsal(a):

Já se v duchovních věcech nevyznám a v Boha nevěřím. A nikdy jsem se nemodlila. Ale už zhruba rok si přeříkávám před spaním jedinou motlitbu, kterou jsem se kdy pomodlila dobrovolně (jen proto, že mi ji naučila moje babička a mě se prostě líbila). Je to Andělíčku, můj strážníčku.
Ne, že bych s tím začala nějak plánovaně nebo s nějakým úmyslem něco vyslat - měla jsem jen těžké období - umřela mi kamarádka a tak to nějak vyplynulo. Andělíčky strážníčky jsou pro mě právě ta kamarádka, taťka a babička.

Jsem nevěřící, ale modlitba Andělíčku, můj strážníčku, je mi rozhodně bližší než Otčenáš. Asi taky proto, že jí lépe rozumím.
Když se podívám jenom na první verše Otčenáše:

Otče náš, jenž si na nebesích, posvěť se jméno tvé
-jaké jméno, čí a jaký bůh tam sídlí?
-proč posvětit jméno, které věřící neznají, ale které je považováno za svaté a hodné uctívání?

přijď království tvé
-království Boží na zemi?
-nebo v myslích lidí?
-co si mám pod tím představit?
-pakliže království Boží na zemi, je to totožné s myslí lidí nebo stavem, ve středověku tak byla vnímána sociální   rovnost, což ovšem popírá samotná církev.....

buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi
-je vůle Boží a vůle lidská totéž?
-pakliže ano, je člověk a Bůh totéž?
-pakliže ne, nemá člověk tak jako tak svobodnou vůli?

chléb náš vezdejší dej nám dnes
-jak to mám vnímat?
-dej nám vůli pachtit se v potu tváře?
-nedej nám zahynout?
-poskytuj nám duchovní stravu?.... mnozí se lopotí v potu tváře, ale Boží vůlí je, aby zahynuli?

a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.......
-latina i staroslověnština mají v překladu dluhy, ne viny
-znamená to, že je člověk svým bližním něčím povinován?
-pokud ano , čím?



No , a tak bych mohla pokračovat, včetně otázky, proč je v druhé části Otčenáše používán plurál, ne singulár, jedná - li se o něco tak intimního, jako je rozhovor s Bohem.

carpediem napsal(a):

No , a tak bych mohla pokračovat, včetně otázky, proč je v druhé části Otčenáše používán plurál, ne singulár, jedná - li se o něco tak intimního, jako je rozhovor s Bohem.

Přece proto, že prosíš za všechny. A ne jenom za sebe?
Otčenáš není dokonce ani trochu sobecký.

Eva. napsal(a):

carpediem napsal(a):

No , a tak bych mohla pokračovat, včetně otázky, proč je v druhé části Otčenáše používán plurál, ne singulár, jedná - li se o něco tak intimního, jako je rozhovor s Bohem.

Přece proto, že prosíš za všechny. A ne jenom za sebe?
Otčenáš není dokonce ani trochu sobecký.

No, někde jsem se dočetla, že byl původně určen pro Kristovy učedníky. Proto možná ten plurál.

Otčenáš možná sobecký není, mnozí věřící ano. No a já jako nevěřící k těm modlitbám přistupuju dost s odstupem.
Myslím si, že samotný výklad Otčenáše je dost složitý i díky nepřesným překladům. Ale docela mne to zajímá.

gymnasión napsal(a):

carpediem napsal(a):

Judyna napsal(a):

Já se v duchovních věcech nevyznám a v Boha nevěřím. A nikdy jsem se nemodlila. Ale už zhruba rok si přeříkávám před spaním jedinou motlitbu, kterou jsem se kdy pomodlila dobrovolně (jen proto, že mi ji naučila moje babička a mě se prostě líbila). Je to Andělíčku, můj strážníčku.
Ne, že bych s tím začala nějak plánovaně nebo s nějakým úmyslem něco vyslat - měla jsem jen těžké období - umřela mi kamarádka a tak to nějak vyplynulo. Andělíčky strážníčky jsou pro mě právě ta kamarádka, taťka a babička.

Jsem nevěřící, ale modlitba Andělíčku, můj strážníčku, je mi rozhodně bližší než Otčenáš. Asi taky proto, že jí lépe rozumím.
Když se podívám jenom na první verše Otčenáše:

Otče náš, jenž si na nebesích, posvěť se jméno tvé
-jaké jméno, čí a jaký bůh tam sídlí?
-proč posvětit jméno, které věřící neznají, ale které je považováno za svaté a hodné uctívání?

přijď království tvé
-království Boží na zemi?
-nebo v myslích lidí?
-co si mám pod tím představit?
-pakliže království Boží na zemi, je to totožné s myslí lidí nebo stavem, ve středověku tak byla vnímána sociální   rovnost, což ovšem popírá samotná církev.....

buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi
-je vůle Boží a vůle lidská totéž?
-pakliže ano, je člověk a Bůh totéž?
-pakliže ne, nemá člověk tak jako tak svobodnou vůli?

chléb náš vezdejší dej nám dnes
-jak to mám vnímat?
-dej nám vůli pachtit se v potu tváře?
-nedej nám zahynout?
-poskytuj nám duchovní stravu?.... mnozí se lopotí v potu tváře, ale Boží vůlí je, aby zahynuli?

a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.......
-latina i staroslověnština mají v překladu dluhy, ne viny
-znamená to, že je člověk svým bližním něčím povinován?
-pokud ano , čím?



No , a tak bych mohla pokračovat, včetně otázky, proč je v druhé části Otčenáše používán plurál, ne singulár, jedná - li se o něco tak intimního, jako je rozhovor s Bohem.

Zajímavé otázky, často hodné teologického výkladu.
Představ si, že ten Otčenáš není jedinej. Existuje třeba ještě tzv. aramejský otčenáš, který by měl být původní verzí textu:
Abvún d-bá-šmája.
BIBLE KRALICKÁ: Otče náš, jenž jsi na nebesích.
ARAMEJSKY: Ty, jenž zrozuješ, Otče-Matko Kosmu, soustřeď v nás své světlo, ať je k užitku. ... Dechu všech světů, slyšíme Tě dýchat - dovnitř a ven - v tichu.

Netkádaš šmach.
BIBLE KRALICKÁ: Posvěť se jméno tvé Tvé.
ARAMEJSKY: Pomoz nám v jediném svatém dechu pociťovat jenom Tebe - to vytvoří svatyni v nitru, v celistvosti. To světlo my všichni hledáme jinde, a to nás od nás samých odvádí, ale Jméno vždy žije uvnitř.

Tejtej malkutach.
BIBLE KRALICKÁ: Přijď království Tvé.
ARAMEJSKY: Svou vládu jednoty stvoř teď. ... Z Tebe se rodí vůle vševládnoucí, život a síla k činu, píseň, která vše odívá do krásy a obnovuje se od věků do věků. ... Ať Tvé rady řídí naše životy a očistí naše úmysly pro spolu-tvoření. Tvá vláda vytryskne, až se naše paže rozpřáhnou a obejmou všechno stvoření.

Nechvej c´vjánach ajkána d-bá šmája af b-árha
BIBLE KRALICKÁ: Buď vůle Tvá jako v nebi tak i na zemi.
ARAMEJSKY: Jak nacházíme Tvou lásku ve své, tak nebe s přírodou ať zplodí nové stvoření. Tvá jediná touha pak s naší působí jak ve všem světle, tak i ve všech formách.

Hav lan lachma d-sunkanán jaomána.
BIBLE KRALICKÁ: Chléb náš vezdejší dejž nám dnes.
ARAMEJSKY: Dopřej nám náš denní chléb a vhled pro potřebu, o níž se hlásí rostoucí život. ... Vytvoř v nás, pro nás, to, co je jen možné: osviť každý lidský krok k domovu.

Wa-š´bok lán chaubéjn (w-achtachejn) ajkána d-af ch´nán švokn l-chaj´bejn.
BIBLE KRALICKÁ: A odpusť nám naše viny jakož i my odpouštíme našim viníkům.
ARAMEJSKY: Uvolni lana chyb, které nás svazují, jakož i my pouštíme z rukou vlákna, jimiž držíme viny ostatních. ... Odpusť naši skrývanou minulost i utajené hanby, jakož i my neustále odpouštíme, co jiní skrývají. Ulehči nám tíhu utajených dluhů, jakož i my zbavujeme druhé povinnosti je splácet.

We-la tachlán le-nesjúna Ela pacan min biša.
BIBLE KRALICKÁ: A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
ARAMEJSKY: Nedej, aby nás oklamal povrch věcí, ale osvoboď nás od toho, co nás zdržuje. ... Nedej, aby do nás vstoupilo zapomnění, a pokoušela nás falešná zdání. Zlom moc naší nezralosti, vnitřní stagnaci, která brání dobrému ovoci.

Metol d´lache malkuta wa-chajlá wa-tešbuchta l´alám almín Amén.
BIBLE KRALICKÁ: Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky věků. Amen.
ARAMEJSKY: V pravdě - síla těchto výroků nechť je půdou, ze které vyrůstají všechny mé činy: Amen. ... Z Tebe se rodí vůle vševládnoucí, život a síla k činu, píseň, která vše odívá do krásy a obnovuje se od věků do věků. Vpravdě - díla těchto výroků nechť jsou půdou, ze které vyrůstají všechny mé činy. Amen. ... Od Tebe pocházejí králové a královny korunovaní - principy vlády, kosmické "Já mohu". Amen. ... Z Tebe ten plamen budící úžas, ta sláva rození, vracející světlo a zvuk do kosmu zpět. Amen.

Třeba Tě to osloví jinak a srozumitelněji než obvyklý text. Ostatně: aramejský otčenáš se tančí a zpívá, a to je hodně další rozměr věci...

Gymnysión, já vím a dost mne to zajímá. A docela by mne zajímalo, jak vnímají běžní věřící. Dík.

carpediem napsal(a):

Ivana napsal(a):

carpediem napsal(a):

Jsem nevěřící, ale modlitba Andělíčku, můj strážníčku, je mi rozhodně bližší než Otčenáš. Asi taky proto, že jí lépe rozumím.
Když se podívám jenom na první verše Otčenáše:

Otče náš, jenž si na nebesích, posvěť se jméno tvé
-jaké jméno, čí a jaký bůh tam sídlí?
-proč posvětit jméno, které věřící neznají, ale které je považováno za svaté a hodné uctívání?

přijď království tvé
-království Boží na zemi?
-nebo v myslích lidí?
-co si mám pod tím představit?
-pakliže království Boží na zemi, je to totožné s myslí lidí nebo stavem, ve středověku tak byla vnímána sociální   rovnost, což ovšem popírá samotná církev.....

buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi
-je vůle Boží a vůle lidská totéž?
-pakliže ano, je člověk a Bůh totéž?
-pakliže ne, nemá člověk tak jako tak svobodnou vůli?

chléb náš vezdejší dej nám dnes
-jak to mám vnímat?
-dej nám vůli pachtit se v potu tváře?
-nedej nám zahynout?
-poskytuj nám duchovní stravu?.... mnozí se lopotí v potu tváře, ale Boží vůlí je, aby zahynuli?

a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.......
-latina i staroslověnština mají v překladu dluhy, ne viny
-znamená to, že je člověk svým bližním něčím povinován?
-pokud ano , čím?



No , a tak bych mohla pokračovat, včetně otázky, proč je v druhé části Otčenáše používán plurál, ne singulár, jedná - li se o něco tak intimního, jako je rozhovor s Bohem.

Také jsem nevěřící (nebo aspoň v klasickém slova smyslu), ale Otčenáš je mi celkem jasný. Posvěť se jméno tvé, beru jako, že Bůh je posvátný (jméno=bůh, název boha) a modlící se ho tímto chválí, přijď království tvé, Kristus přece tvrdil, že království boží brzy přijde, tudíž v modlitbě se touží po tom, aby to bylo co nejdřív, buď vůle tvá, samozřejmě boží vůle je víc než lidská a jediná spravedlivá, to, co chce bůh, je to dobré a správné, lidé jsou omylní, bůh je vševědoucí, jako v nebi, tak i na zemi beru jakože ta vůle boží má být všude, chléb náš vezdejší beru jako živobytí, to, co potřebujeme k životu a odpusť nám naše viny, to je jasné, přiznáváme, že jsme hříšní a tudíž chceme, aby nám to bůh odpustil, jako i my i odpouštíme našim viníkům -  i my máme odpouštět, nejen bůh a neuveď nás v pokušení - jasné, nechceme bojovat s hříchem, radši nám ho, bože, ani nenabízej, ale zbav nás od zlého - ať se nám nic zlého nestane.

Jo, Ivčo, ale mne by zajímalo, ječstli je třeba království nebeské myšleno v myslích lidí, nebo jako společenství lidí, ve kterém bude sociální rovnost. S tím posvěť se jméno, mi je sloveso celkem jasné, ale to jméno ne. Jestliže novozákonní Bůh vychází ze starozákonního a ten z judaismu.......doplň si. Asi jsem hnidopich, ale zajímá mne to, co ve skutečnosti měl autor textu na mysli. My už slovům dáváme nové významy....

Já myslím, že první křesťané vnímali království boží jako reálný nový světový řád, jako spravedlivou společnost, kde nebude ani sociální ani jiná nerovnost, nebudou nemoci, bída, hlad, války, všichni se budou mít dobře a Bůh bde tomu všemu vládnout místo všelijakých pozemských vládců. V dnešní době ale kdoví, jak to ten Kristus doopravdy myslel?
No a s tím jménem to neberu jako jméno třeba Honza nebo Jahve nebo Hospodin nebo cokoliv, ale jako název křesťanského boha, který samozřejmě vychází z judaismu. Jinak slovům dáváme každý trošku jiný význam a život není matematika, vše je vždy nejednoznačné. Já píšu, jak to vnímám já.