lupina montana napsal(a):

Grainne napsal(a):

maleho bych nedala ani omylem ...

Nikdy neříkej nikdy víš, že univerzum má škodolibej smysl pro srandu!

no jo , zrovna mi jednoho přihrál do cesty:/

Ivana napsal(a):

Mě třeba většina chlapů nepřitahuje vůbec. Teda někteří se mi líbí, většinou tak třicátníci, vysocí, tmavovlasí, oholení, voňaví, v oblecích, ale vím, že bych je za partnery nechtěla. Já abych se zamilovala, musí toho člověka dobře poznat, musíme mít hodně společného, společný pohled na svět, smysl pro humor, musí to být hodný a laskavý člověk a teprve po hodně dlouhé době zjistím, že mě ten člověk neskutečně přitahuje, i když na první pohled to tak vůbec nebylo. A pak to nemusí být žádný krasavec. (No, a pak se můžu divit, že jsem se nemohla seznámit přes seznamku, kde je právě ten první dojem rozhodující, chjo...)

To je zvláštní, to tvoje "zamrznutí" v jiné generaci.
Ta nedůležitost prvního dojmu by se dala obejít tím, že prostě zkusíš vydržet a třeba se z toho něco vyklube, což nechceš, takže nepřipadá v úvahu.
Mohl by k tobě do práce nastoupit někdo zajímavý, nebo tam už je? Asi jediná možnost.
Tenhle dlouhatananánský rozjezd mám taky ...... a pak můžu tančit rozkvetlou loukou s mrňavým staroušem, neupraveným a zarostlým bývalým blonďákem a je to ten nejúžasnější můž.

nechápu co může kdo chtít více než to porozumění a přitažlivost... bez toho se ani žádný vztah konat nemůže
Mluvíme pořád o partnerským vztahu, předpokládám... u jinejch to až tak podstatný není.
Jenomže člověk má a "může chtít více" - protože tohle je dost málo... představ si, že je ti nějakým způsobem blbě a tvůj přítel na tebe s "porozuměním" hledí, možná ti bude povídat, jak tě chápe... bude u toho působit "přitažlivě"... a jinak nehne prstem...
Co vadí mně , to tedy neříkám...  tam mám prostě strach , abych nějak netlačila a nezkazila to
Do zblbnutí je ti tu opakováno, že málokterej chlap chce pasivní bytost, která mu všechno vodkejvá, se vším souhlasí, neřekne co jí nedělá dobře... aby se pána nedejbóže nedotkla.
Jenže oni jednak nejsou jasnovidný, aby ti odečítali přání z očí, druhak potřebujou "jasnější instrukce" než my... a do třetice je ta nepohoda na tobě poznat, jen není jasný co a proč ti vadí - čímž pána dokonale znejistíš.
Skoro bych řekla, že patříš mezi ty, který na otázku "Je ti něco?" zásadně odpovídají "ˇAááále nic..."
nesmím v tom být prostě citově zainteresovaná... do situací jako já, kdy se do někoho úplně zblázníš
Možná by to (v rámci oněch zmiňovanejch změn) chtělo pokusit se o "zlatej střed" - on stav "kdy se do někoho úplně zblázníš" je dobrej trénink pro mláďata, který si ještě můžou dovolit nepoužívat rozum... ale ty už bys to trochu ukočírovat měla umět.
Ono je to trochu jako se čtením - nejdřív se musíš naučit poznávat písmenka, abys je později uměla používat pro skládání smysluplnejch slov a vět. Někdy teda i nesmyslnejch... ale to už je hra nebo ouřední výnoss...

Grainne napsal(a):

Selima napsal(a):

Asi tak nejako... Mala som menších, rovnako veľkých, vyšších - dnes mám problém spomenúť si, kto z nich bol ako vysoký . Skôr si pamätám pocit, aký som pri tom-ktorom mala (a ten u mňa nesúvisí s výškou).

maleho bych nedala ani omylem ... jsem mala a tezko zkousnu jen mirne vyssiho .. cim vyssi tim lepsi .
Ohledne veku uz to nebudu zkouset, jednou stacilo

No tak veľa šťastia... Inak, potvrdzuje sa mi, že ženy často hľadajú u partnera to, čo im samým chýba (výška napr. ).

gymnasión napsal(a):

helena napsal(a):

maleho bych nedala ani omylem
I kdyby měl všechno, co od chlapa chceš a vyžaduješ?

Dospělí lidi řeší výšku? Vlasy? Hubenost nebo obezitu? Nebo jestli má rozhled v neznámo jaké oblasti, nedejbože, jestli miluje tuhle muziku, nebo snad sbírá známky, či jezdí na kole, zatímco já se věnuji akrobatickému tanci u tyče ?
To všechno přece nejsou parametry na vážnej seriózní vztah...

Ak miluje dychovku a ako koníčka má balenie ženských (alebo chov tarantúl), tak bohužiaľ, to by som asi pre zmenu nedala ja....

Co se týká výšky, taky jsem si myslela, že jedině vysoký, minimálně 180 cm a čím víc, tím líp. Až dokud jsem nepotkala svého přítele.
Teď už vím, že to není o výšce. Ale o lásce.

Selima napsal(a):

Ivana napsal(a):

Mě třeba většina chlapů nepřitahuje vůbec. Teda někteří se mi líbí, většinou tak třicátníci, vysocí, tmavovlasí, oholení, voňaví, v oblecích, ale vím, že bych je za partnery nechtěla. Já abych se zamilovala, musí toho člověka dobře poznat, musíme mít hodně společného, společný pohled na svět, smysl pro humor, musí to být hodný a laskavý člověk a teprve po hodně dlouhé době zjistím, že mě ten člověk neskutečně přitahuje, i když na první pohled to tak vůbec nebylo. A pak to nemusí být žádný krasavec. (No, a pak se můžu divit, že jsem se nemohla seznámit přes seznamku, kde je právě ten první dojem rozhodující, chjo...)

No tak sa zoznámiš v nejakej partii, kolektíve - kde by ste sa mohli spoznať... Aj aj som to tak mávala, hlavne zamladi. Je fakt, že teraz už si to neviem predstaviť.

To je ale pro mě zásadní problém. Já jako introvertní samotářka nemám žádnou partiu, kromě práce, samozřejmě, kde jsou jen 4 chlapi, všichni ženatí. Ale neboj, já ani o nikoho nestojím, jen jsem to napsala jako protiklad ke grainne, která hned na první pohled pozná, jestli ano nebo ne. U mě je to tak, že ze začátku vždycky "ne" a po důkladném seznámení je z toho někdy "ano". Ale až po důkladném a zcela nezávazném seznámení. U známostí z internetu to nejde, protože tam už člověk jde na schůzku s tím, že z toho bude vztah, to já nedávám. U mě na první pohled je vždycky "ne".

Ivana napsal(a):

To je ale pro mě zásadní problém. Já jako introvertní samotářka nemám žádnou partiu, kromě práce, samozřejmě, kde jsou jen 4 chlapi, všichni ženatí. Ale neboj, já ani o nikoho nestojím, jen jsem to napsala jako protiklad ke grainne, která hned na první pohled pozná, jestli ano nebo ne. U mě je to tak, že ze začátku vždycky "ne" a po důkladném seznámení je z toho někdy "ano". Ale až po důkladném a zcela nezávazném seznámení. U známostí z internetu to nejde, protože tam už člověk jde na schůzku s tím, že z toho bude vztah, to já nedávám. U mě na první pohled je vždycky "ne".

Ivano, mýlíš se. To je jenom tvůj výklad.
Tam jde člověk na schůzku s tím, aby zjistil, jestli by z toho mohl být vztah.
Já jsem chodila na první schůzku až po nějaké době dopisování anebo povídání si na icq nebo skype, abych nejdříve zjistila, jestli na tu schůzku vůbec jít chci. A stejně to má i protistrana. A někdy jsem poznala po prvním mailu, že ani nechci dál zjišťovat a vím, že na schůzku nechci. A stejně tak i protistrana. A většinou jsem na první schůzce věděla buď já nebo druhá strana, že další schůzky už pokračovat nebudou, že se nechceme víc poznávat. Vztahy jsou křehká záležitost a je velká náhoda, když potkáme toho, s kým chceme mít vztah.
Jo, a čekala jsem, jestli mě protistrana na schůzku pozve, když jsem odpovídala na inzerát. Protože zvát má podle mě muž, když si podal inzerát.
Já sama jsem si nikdy inzerát na seznámení nedala.

Upravil(a) Eva. (23. 7. 2014 10:34)

Eva. napsal(a):

Ivana napsal(a):

To je ale pro mě zásadní problém. Já jako introvertní samotářka nemám žádnou partiu, kromě práce, samozřejmě, kde jsou jen 4 chlapi, všichni ženatí. Ale neboj, já ani o nikoho nestojím, jen jsem to napsala jako protiklad ke grainne, která hned na první pohled pozná, jestli ano nebo ne. U mě je to tak, že ze začátku vždycky "ne" a po důkladném seznámení je z toho někdy "ano". Ale až po důkladném a zcela nezávazném seznámení. U známostí z internetu to nejde, protože tam už člověk jde na schůzku s tím, že z toho bude vztah, to já nedávám. U mě na první pohled je vždycky "ne".

Ivano, mýlíš se. To je jenom tvůj výklad.
Tam jde člověk na schůzku s tím, aby zjistil, jestli by z toho mohl být vztah.
Já jsem chodila na první schůzku až po nějaké době dopisování anebo povídání si na icq nebo skype, abych nejdříve zjistila, jestli na tu schůzku vůbec jít chci. A stejně to má i protistrana. A někdy jsem poznala po prvním mailu, že ani nechci dál zjišťovat a vím, že na schůzku nechci. A stejně tak i protistrana. A většinou jsem na první schůzce věděla buď já nebo druhá strana, že další schůzky už pokračovat nebudou, že se nechceme víc poznávat. Vztahy jsou křehká záležitost a je velká náhoda, když potkáme toho, s kým chceme mít vztah.
Jo, a čekala jsem, jestli mě protistrana na schůzku pozve, když jsem odpovídala na inzerát. Protože zvát má podle mě muž, když si podal inzerát.
Já sama jsem si nikdy inzerát na seznámení nedala.

Ale mně vadí, že toho člověka vidím poprvé na vlastní oči a mám se rozhodnout, zda s ním chci chodit nebo ne. Já se potřebuju seznámit nenápadně, tak, že se zcela nezávazně poznáváme v rámci normálního života ne na schůzkách. Byla jsem asi na 15-20 schůzkách a vždycky jsem si hned řekla - ne, ten ne!, i když ten člověk vypadal zcela normálně a sympaticky a taky jsme si spolu předtím psali. Asi 2-3 roky jsem to zkoušela, než jsem přišla na to, že mně se prostě na první pohled nelíbí nikdo a že tento způsob seznámení pro mě není. Možná taky hraje určitou roli, že jsem zvyklá na svého BM a nikdy jsem s nikým jiným opravdu nechodila a taky to, že se v přítomnosti mužů necítím moc dobře, nevěřím jim a bojím se jich. Nevím. Ale nechala jsem toho a ulevilo se mi, když jsem si uvědomila, že nikde není napsáno, že musím mít partnera a že můžu zůstat klidně sama.

olasik napsal(a):

Ivana napsal(a):

Selima napsal(a):

No tak sa zoznámiš v nejakej partii, kolektíve - kde by ste sa mohli spoznať... Aj aj som to tak mávala, hlavne zamladi. Je fakt, že teraz už si to neviem predstaviť.

To je ale pro mě zásadní problém. Já jako introvertní samotářka nemám žádnou partiu, kromě práce, samozřejmě, kde jsou jen 4 chlapi, všichni ženatí. Ale neboj, já ani o nikoho nestojím, jen jsem to napsala jako protiklad ke grainne, která hned na první pohled pozná, jestli ano nebo ne. U mě je to tak, že ze začátku vždycky "ne" a po důkladném seznámení je z toho někdy "ano". Ale až po důkladném a zcela nezávazném seznámení. U známostí z internetu to nejde, protože tam už člověk jde na schůzku s tím, že z toho bude vztah, to já nedávám. U mě na první pohled je vždycky "ne".

Tak pokud tě nebaví sex , tak stejně nemá cenu teoaretizovat o tom,  jestli ano nebo ne .
To by rychle bylo po vztahu, když by nefungoval sex.

To je pravda, ale v době, kdy jsem se chtěla seznámit, jsem si myslela, že kdybych se do někoho opravdu zamilovala, že by to třeba aspoň občas šlo. To nevím. Vždyť je plno lidí, kteří berou AD a sex provozují.

jsem si myslela, že kdybych se do někoho opravdu zamilovala, že by to třeba aspoň občas šlo
Nojo, Ivano - ale začít vztah na základě nějakýho "myšlení si" je docela nezodpovědný vůči tomu druhýmu... ledaže bys ho na to připravila předem, což asi není tak úplně tvůj styl, o něčem podobným mluvit.

Každej reaguje na AD jinak, moje dcera má AD 10 let a má normálně chuť na sex.