Já se vždycky nestačím divit, že se berou lidi, kteří mají jiné zájmy, hodnoty a životní cíle. No, ale když už je to tak, tak bych si našla na cestování kamarádku, která má podobné zájmy.

A proč sis ho brala ,když je uplně jinej?

Cestovat můžeš sama , všude jsou nějaký lidi na cestách s kterýma se dá povídat .
A má to tu výhodu,že tě nikdo neomezuje ,můžeš jít kam chceš ty a kdy chceš .

dagmar.vonaskova napsal(a):

Ahoj,

potřebuji se trochu vypsat a slyšet i něčí názory.
Blíží se léto a můj drahý manžel mě opět ničí svým jiným vztahem k zážitkům a cestování.
Nejsou pro něj nijak moc důležité, takhle spíš nová ještě větší televize, motorka , ale pracovitý to on je, šetřivý a snaživý ale cestovat a zážitky ho vůbec nebere a přitom pro mě je to docela důležité. Celý rok v práci od rána do večera, za nic neutrácím, nehty umělý ani řasy si nedělám, oblečení si kupuju minimálně někdy i v sekáčích, značkový žádný, vcelku skromná žena, ale něco prožít, někam se podívat, to mi jednou za rok naplňuje.
Já beru jako zážitky, možnost někam se podívat a něco zažít prožít kort i s kamarády či přáteli jako důležité pro život.
Věci ty pominou, rozbijou se, ale to jak jsme byli někde na výletě, dovolené, to si pamatujeme ještě dlouho i on na to vzpomíná, když jsme jeli s kamarádama (protože samotný ve dvou nikam nejezdíme).
Teď stavíme a samozřejmě jen naprosto minimálně abychom nevidali peníze, ale mě to tak ničí.
Příští rok bude třeba mimčo a co, mi se nikam nepodívali, když tak se to nehodí a mně tohle opravdu chybí.

Máte to někdo také tak??
Co s tím dělat?

Sama jezdit nechci, bez něj taky ne ale co mi jiného zbývá?

Když ale někdo jede, tak věčně dvojice a co tam mám pak dělat sama?? není to zrovna ideální


:-( :-(

jenomže v tomhle se on asi nezmění, ani to po něm nechci, ale nevím co stím mám dělat

Na poznávací kľudne sama... Bývalý bol podobný, plus workoholik k tomu - po troch dňoch ho začali žrať mrle a chcel pracovať, úradovať, vybavovať...  A postupne sa to zhoršovalo, nie zlepšovalo.

Ivana napsal(a):

Já se vždycky nestačím divit, že se berou lidi, kteří mají jiné zájmy, hodnoty a životní cíle. No, ale když už je to tak, tak bych si našla na cestování kamarádku, která má podobné zájmy.

Rikalo se,ze protiklady se pritahuji.Ne vzdy je to pravda.

Měla jsem to tak s ex.....ale protože jsme se brali a já už byla těhotná, do roka a půl se nám narodilo druhé dítko, na to, že jsem každý v tomhle jiný jsme přišli až po několika letech. Manžel totální pecivál, dostat ho jenom do kina nebo na večeři byl celkem problém. A já jsem od mala ráda cestovala, po vlastech českých, po horách o víkendech apod. Začala jsem jezdit sama nebo jenom s dětmi. Sama s kamarádkami, byla jsem několikrát i u moře, nebo jenom s dětmi. Zezačátku mi to vadilo, že nejsme spolu a nesdílíme společnou radost z poznávání nových míst apod. Ale pak jsem si zvykla. Volali jsme si, těšili se na sebe a oba byli spokojení. Mně se nechtělo pořád sedět doma, a ex by se trápil někde na cestách. Těch pár dnů jsme bez sebe v pohodě vydrželi.

helena napsal(a):

chtěla jsem případné peníze věnovat spíše do zvelebovaní bytu a podobných záležitostí
Pak ovšem těžko jet na dovolenou, "na které se nebude šetřit" http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png

taky se nezvelebovalo a jelo se na dovolenou

protiklady sa pritiahli, ale akosi nevedia spolu žiť
Nevím... mladá paní si stěžuje akorát na to ne/ježdění - "jsou pak další věci společný, který máme, společný pohled na svět, který máme" - akorát mi přijde, že při tom "společným pohledu" nekoukali do všech směrů...

Ja mám tiež rada protiklady v partnerstve - ale sú veci/oblasti, kde to fakt nerobí dobrotu... a inde to robí skôr pozitívne napätie.

verunkaruda napsal(a):

Proč si ho brala...
No, tak u nás je to trochu podobné, a navíc jsme se oba trochu změnili - já se lehce zaktivněla a také bych chtěla nějaké ty zážitky, on naopak ještě trochu víc zlenivěl, ale i tak máme společných zájmů celkem dost.

Souhlas, neznám žádný pár, který by měl absolutně společné zájmy. Něco máme společného, něco máme každý zvlášť.
Na dovču jezdím sama, protože manžela poznávací zájezdy nebaví a já do Norska na ryby v dubnu tedy nepojedu /ani jindy/.
A na zájezdě se vždycky najde pár prima lidí, se kterými si sedneme a pak chodíme spolu. Nemusím řešit, že chlap má hlad a památky ho nebaví a on si ode mne odpočine. Já od něj taky. Po návratu si o svých dovolených popovídáme, já přežiju podrobný popis, jak braly nebo nebraly ryby a on přežije mých 500 fotek z dovolené.

helena napsal(a):

neznám žádný pár, který by měl absolutně společné zájmy
Zato znám páry, kde se "ryby" dokážou změnit na "památky" a naopak... záleží na tom, kdo je silnější... http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png (nebo kdo ustoupí, aby "měl pokoj").
Holt existujou jedinci, co druhýho samotnýho nenechají ani dvě hodiny v sobotu odpoledne, ať už proto, že žárlí, nedovedou se sami zabavit nebo žijou v představě, že "dva mají bejt spolu... naši to dělali taky tak"...

Jo a ten, co se přizpůsobil, to takhle vydrží třeba dvacet let a pak jednou mu bouchnou saze a odejde ne za někým, ale od někoho. A ten druhý pak vůbec nechápe, co se stalo, vždyť byli jedno tělo, jedna duše.