Je to těžké, ale změnitelné jsou.
Neporazitelné ne, porážet je, antagonistická cesta - není to správné.
Změnit je lze. Aby se nám žilo lépe. Abychom to, co jsme dostali, jestli je to negativní, nepředávali dál. Vím, o čem mluvím.

Vždycky jsem genetickou výbavu odhadovala tak na 50 %, ale mnozí v tomto směru opravdu znalí, jí dávají daleko víc...

vrabčák napsal(a):

Vždycky jsem genetickou výbavu odhadovala tak na 50 %, ale mnozí v tomto směru opravdu znalí, jí dávají daleko víc...

Genetická výbava je mocná čarodějka. Něco nezměníme, možná zdravotní dispozice, nadání, ... Ale pro naše chování a to, jak se cítíme, jestli dovedeme být šťastní, ... jsme nejmocnějšími čaroději my sami.

Eva. napsal(a):

Anna M napsal(a):

Eva. napsal(a):

O tom, kým jsme, rozhodujeme my.

..také rodiče, kteří nás počali, jakou láskou nás očekávali, jak nás milovali v počátku našeho života...atd.
To následně v nás vytváří naší osobnost, jak následně v životě umíme lásku dávat, jak se máme rádi, jak nedovolíme, aby nám někdo zbytečně ubližoval...atd.

S tím nesouhlasím. Je jenom na nás, kým jsme. Nezáleží tolik na našich rodičích. Nemůžeme se na ně, na to, v jaké rodině jsme vyrostli, do smrti vymlouvat. O tom je dospělost. Být zodpovědný za sebe, za své chování. Když chceme, můžeme to, co nám do života rodiče ne/dali, protože to sami neuměli, změnit. Je to pouze na nás. Rodiče dělali to nejlepší, co v dané chvíli dovedli. Jinak to prostě tady a teď neuměli.
Například, když nás rodiče do života nevybavili odvahou, ale strachem, my toto nastavení v sobě můžeme změnit. Nejsme povinni se celý život bát.
Pokud se nemáme rádi, protože nás to rodiče nenaučili, pokud potlačovali naši osobnost a říkali nám v dětství, že jsme neschopní, k ničemu, to také můžeme změnit.
Můžeme změnit vše, co budeme chtít.
Je jen na nás, dělat v dané chvíli to nejlepší, co tady a teď můžeme. A nevymlouvat se alibisticky na to, že to já ne, to nastavili mí rodiče...

to je pravda. přesně tak to v životě funguje

Genetika je aj kód toho, čo sme dostali od predkov - sú to aj dispozície (len zhodou okolností prenášané "materiálnom", ono sa to kľudne môže prenášať, a možno aj prenáša, aj informačnými poľami). Plus programy - tie sa neprenášajú geneticky, ale "vtláčajú sa možno rovnako silno".

Eva. napsal(a):

Anna M napsal(a):

Eva. napsal(a):

O tom, kým jsme, rozhodujeme my.

..také rodiče, kteří nás počali, jakou láskou nás očekávali, jak nás milovali v počátku našeho života...atd.
To následně v nás vytváří naší osobnost, jak následně v životě umíme lásku dávat, jak se máme rádi, jak nedovolíme, aby nám někdo zbytečně ubližoval...atd.

S tím nesouhlasím. Je jenom na nás, kým jsme. Nezáleží tolik na našich rodičích. Nemůžeme se na ně, na to, v jaké rodině jsme vyrostli, do smrti vymlouvat. O tom je dospělost. Být zodpovědný za sebe, za své chování. Když chceme, můžeme to, co nám do života rodiče ne/dali, protože to sami neuměli, změnit. Je to pouze na nás. Rodiče dělali to nejlepší, co v dané chvíli dovedli. Jinak to prostě tady a teď neuměli.
Například, když nás rodiče do života nevybavili odvahou, ale strachem, my toto nastavení v sobě můžeme změnit. Nejsme povinni se celý život bát.
Pokud se nemáme rádi, protože nás to rodiče nenaučili, pokud potlačovali naši osobnost a říkali nám v dětství, že jsme neschopní, k ničemu, to také můžeme změnit.
Můžeme změnit vše, co budeme chtít.
Je jen na nás, dělat v dané chvíli to nejlepší, co tady a teď můžeme. A nevymlouvat se alibisticky na to, že to já ne, to nastavili mí rodiče...

Kéž by to tak bylo!
Nikdo by nechtěl být chudý a nemohoucí již v mládí, nikdo by zřejmě nechtěl být neschopný, nešťastný, zlý, s psychickými potížemi, atd... . Ano, vše máme ve svých rukou, pokud jsme silní a láskyplní! Jenže ta vybavenost do života začíná právě v úplném začátku....

V dnešní době se často rodí děti, které ještě ani nechtějí přijít na svět (jen oni mají právo rozhodovat, kdy je jejich čas). Jejich porod je uměle vyvolaný, což ovlivňuje spoustu věcí v jeho životě......

Genetika je velmi neskutečná věc. Nejedná se jen o zděděnou genetiku po rodičích, prarodičích .... úmyslně neuvádím až do kolika generací zpět můžeme být ovlivněni. Máme ve svých předcích duchovního předka nebo negativního předka - můžeme z nich něco zdědit, co neměli ani naše rodiče..... .atd.

Ano, máme vše ve svých rukou, pokud máme sílu, vůli a schopnost vše změnit, ale to bohužel každý nemá.... a ani jej za to nesmíme odsoudit. Vše souvisí se vším. Teď nemusím mluvit ani o karmě.

Upravil(a) Anna M (18. 12. 2015 23:19)

Eva. napsal(a):

Ano, Anno. Každý to může vidět a žít tak, jak on chce. Ty můžeš omlouvat, proč to nejde, když to nejde a hledat důvody.
Já můžu jásat, že to jde, a hledat způsoby.
Vše je jenom na nás. Vše je jenom v naší hlavě.

Evo, také mohu děkovat za to, že smím. Jen musíme cítit s těmi, co také štěstí neměli a nemohou tak jásat, že to vše nemají v hlavě.

luděk napsal(a):

vrabčák napsal(a):

Vždycky jsem genetickou výbavu odhadovala tak na 50 %, ale mnozí v tomto směru opravdu znalí, jí dávají daleko víc...

genetika je jen tělo, mysl a ducha je možno tvořit. (pokud se nejedná o genetickou poruchu, např downuv syndrom)

Luďku - s prominutím - to je fakt nesmysl. Geny a jejich odchylky tvoří i charakter, povahové vlastnosti, inteligenci, sklon k úzkostem, neurózy, tepmperament, sex. orientaci atd. Všechny tyto dispozice se pak mohou nebo nemusí vlivem prostředí projevit.
Je to tak, jak píše Vrabčák, jsou určitě genetické dispozice - hranice, přes které se nedostaneš.

Eva. napsal(a):

Anna M napsal(a):

Evo, také mohu děkovat za to, že smím. Jen musíme cítit s těmi, co také štěstí neměli a nemohou tak jásat, že to vše nemají v hlavě.

Anno, to je přece také jejich, že to vše nemají v hlavě. Každý zdravý člověk to v hlavě mít může, když opravdu chce. A ve svých rukách také.
Některé události, které přichází, člověk změnit nemůže, to je pravda. Ale vždy se může ve své hlavě rozhodnout, jak se k nim postaví.

Ano, ale i na tom rozhodnutí(vlastně i na té možnosti - zda k rozhodnutí vůbec může dojít) se podílí geny a jejich odchylky znásobené či utlumené vlivem prostředí.....

Eva. napsal(a):

Judyna napsal(a):

Ano, ale i na tom rozhodnutí(vlastně i na té možnosti - zda k rozhodnutí vůbec může dojít) se podílí geny a jejich odchylky znásobené či utlumené vlivem prostředí.....

Jak jsem psala, kdo nechce, hledá výmluvy.
Já nic, to rodiče. Já nic, to geny...
Geny jsou přece taky já. Takže když něco nemůžu, to ne geny, to ne rodiče, to JÁ.

To je protimluv.

Ale jinak se konečně shodnem - ano - i geny jsou naše já. To znamená, že jsme jimi ovlivńováni.
Tak, jako prostředím.
Zkus si o tom něco přečíst. Je zbytečné pořád pdosuvat výmluvy. Bavíme se zde přece obecně, žádný konkrétní případ, kdy někdo chce či nechce, neřešíme. Nebo Ty ano?

To je moc dobře Evo. Já vím, žes toho zvládla hodně. Ale je to i díky tomu, jaká jsi osobnost, že máš vůli ke změně, že jsi v sobě našla tu sílu. Žes ji vůbec hledala.Žes vůbec poznala, že je potřebná a že díky ní by to mohlo být lepší. Že jsi prostě taková, jaká jsi - vlivem genů i vlivem prostředí.
Pokud by bylo ve Tvé moci něco změnit a Tys to neudělala - pak jde o ten případ, který zmiňuješ - kdo nechce, hledá výmluvy.

Evo, kdybys to v sobě neměla, tak se nezvedneš. A nemysli si, i já mám něco za sebou.....

Ovšem optimismus (to už je ale vyšší level), víra, láska (i láska k sobě samé) je základ.

Ale mám takový pocit, že se opravdu nechápem, že každá píšeme o něčem jiném. Neva. Já už to ale jinak říct neumím.

Dorko, píšeš o něčem jiném.