Před 2 měsíci mě kamarádka seznámila s 2 roky rozvedeným mužem,avšak nesmělým a málomluvným.Seznámit se chtěl on,na 1 schůzku mě sms pozval sám,šla jsem jen ze slušnosti,muž mě na poprvé vůbec nijak nezaujal při seznamování,ale na schůzce jsem v něm něco objevila a začala přeskakovat jiskra zřejmě z obou stran,strávili jsme spolu 6 hod.,moc nemluvil,spíše já,ale měla jsem pocit,že ho znám dlouho a snad jsem se i zamilovala.Při loučení mě dal nesmělou pusu a zeptal se,jestli nebyl trapnej,trochu mě to zarazilo,ale nějak jsem to přešla.Další schůzku jsme si nedomluvili,2 dny se neozýval,tak jsem mu napsala sms na dobrou noc,zeptal se,jestli nechci k němu přijet,omluvila jsem se a domluvili si schuzku na následující den,přijel a omluvil se,že nemá Mercedes,ale běžnou značku,byl lehce nervozní a nevěděl kam, s očima,jeli jsme se projít a mluvili o ničem,nedal mi ani pusu,zarazilo mě to a přemýšlela v duchu,jestli to nemám na konec ukončit,byla jsem z něj sklamaná a kamarádce se omlouvala,ale že to asi nevypadá na lásku z románu,chtěla at mu dám šanci,ok,zase se vůbec neozval,tak jsem mu opět popřála krásné sny sms a poslala pusu,chtěl dojet osobně,že mi taky jednu dá,ale to jsem odmítla,bylo příliš brzy,u pusy by to nezůstalo,poslal mě sms 2 a pak zase nic,tak jsem v týdnu písla co se sejít v pátek,napsal co ted,tak jsem k němu jela,proběhlo milování,zůstala jsem do rána,tisknul se jako klíště...Ráno jsme moc nemluvili,šla jsem brzy do práce a spala asi 2 hodky,poslala jsem mu pochvalnou sms,poděkoval za příjemné překvapení večera a nic.Za 2 dny jsem zase písla co se děje,že se neozývá,zase nic,2 den přišla odpověd,že potřebuje asi trochu času a že se polepší.ok,času mám dost,za 2 týdny měl jmeniny,tak jsem mu chtěla popřát,přijel,rozhovor jsem vedla o ničem,nechtěla jsem se vyptávat,ke konci schůzky mě řekl,jak vše táhnul 24 let co byl ženatý sám a žena si šetřila a při rozvodu chtěla polovinu od něj,že ji to vyplatil a ona má ted luxusně zařízenej byt a stále po něm chce peníze,mají ve střídavé péči syna a psa...vše financuje on,řekla jsem mu,že se musí naučit říkat ne,pak už jsem šla domů a on odjel za dětmi.Domluvili jsme se,na sport,ale zase se neozval a pak se omluvil na syna,ok,2 týdny zase nic,tak se ptám co bude s tím sportem,slíbil,že někdy zajdem,pak už jsme se skoro domluvili,jen upřesnit čas,nic,tak mu volám,tel.mi tipnil,to mě tak vytočilo,že jsem mu napsala o jeho slušnosti a popřála mu hodně štěstí v životě,štastný ,že buide až bude mít vyřešenou minulost,zase slíbil,že někdy půjdeme na kolo,je mi to už uplně jedno,jen nevím,proč se tak chová člověk s určitým postavením ve svém věku,na otázku jestli mě už nechce vidět odpoví,že někdy zajdem na kolo.Co jsem slyšela od kamarádky,tak je velmi nesmělý a zřejmě se na něm podepsalo manželství s intrikánkou,která ho ždíme z pěněz a on se nechá,je to takový věrný typ,ale asi se neumí odpoutat nebo nevím co si myslet.Vnucovat se mu už nechci,nikdy jsem se s takovým mužem nesetkala,zřejmě bude zakomplexovaný a o sebevědomí ani nepíšu.Je mi ho líto,možná ho mám i ráda,ale co s takovým chlapem?Mám čekat a na co?Připadala bych si už jako pronásledovatelka,místo dobývané jsem se stala dobyvatelkou,ale třeba nu to zvedlo sebevědomí i za mojí cenu.Já vím,že jsem se na to měla už dávno vykašlat,ale dala jsem mu tu šanci a mě už o nic nejde,skončila jsem to sama.