Není to tak, že bych si necenila rad ostatních,potřebuji znát i jiný úhel pohledu.
Na výlety typu vlakem někde jsem jezdila dlouho a ještě jezdím,není to o tom, že bych měla představu bůhví čeho.
Starší syn je však v pubertě, nebaví ho nic nebo málo a se mnou a mladším jde jenom někdy,no stydí se za nás( i bráchu a vím, že mu vadí, že nejsem štíhlá, že by chtěl,abych vypadala jinak).
Taky vymýšlet něco pořád sama, když ti nikdo nezavolá, že by rád někam šel, po čase velmi ubijí a mi je smutno.
A bývalý?
Řešila jsem s ním nedávno, že se starším nejsem nikdy sama, nemám tedy stejnou pozici, nemyslete si, já se s ním o tom často hádám.
Podařilo se mi, že ze dva týdny si vezme mladšího na týden a já budu se starším sama,chceme jet do Prahy,jsem ráda, zase, raději bych jela s někým, kdo má stejně staré dítě,vždyť na tom není nic divného.
A syn se ptal, kdo s námi pojede?Co mu mám říct?
Jinak bývalý na stížnost, že si bere jen staršího mi řekl, že si tedy nebude brát děti vůbec a že řekne staršímu, že mu ho nechci dávat,ví, že syn by to nepřežil a obviňoval mě z toho, že je problém,je do od bývalého hnusárna číslo jedna.
Jak mám reagovat,když chci,aby si bral i druhého,ale zároveň aby i starší syn byl někdy u něj sám, chápu, že někdy potřebuje klid?
Starší syn začal sice chodit ven, ale nic moc a není schopen zazvonit na kamaráda, jestli jde ven a přitom se chová velmi sebevědomě.
taky si myslím, když člověk se cítí osamělý, tak někdy pomůže to, že má aktivní babičku s dědou, mají společné aktivity s dětma,občas výlet nebo na zahrádku,taky pomůže mít sourozence vrstevníka s dětma atd.A potom třeba nehledáš tolik lidi kolem,ale já nic z toho nemám,ano zase si stěžuji.
Ale ty nehty,nemám opravdu kvalitní nehty,ale zkusím krémovat,třeba se to podaří....
Mívala jsem umělé,protože jsem si jednak na to zvykla,vypadalo to dobře ve škole a přítel měl na to úchylku.
Ve škole vím, že pro studenty nejsem hezká, cítím to, všechny kolegyně do 40 let jsou štíhlé,opravdu,až by tomu člověk nevěřil.jsem zvláštní typ,buď se líbím nebo ne, nula nebo jedna a nesnáším konfekční oblečení, takže někdy bojuji s tím, co si obléknout.

Nějak mi uniklo, že syn je už v pubertě. Jak píše Eva, většina puberťáku se drží od rodičů dále, sami jsme většinou nebyli jiní....a není to tím, že by se za rodiče styděli. Syn je tedy dost velký, aby se uměl zabavit sám, aby se rozhodl, jestli zazvoní na kamarády a třeba je nevyhledává, je samotář.
Štíhlé neznamená nutně spokojené, šťastné a pokud chceš, taky můžeš být na konci prázdnin štíhlejší a kolegyně překvapit. Proč se pořád s někým srovnáváš?

Trochu si odporuješ, když píšeš, že manžel Ti řekl, že si nebude brát žádného kluka a přitom si vezme na týden toho nemocného. To je přece pokrok a třeba, když budeš taktní a diplomatická, podaří se ti, že si ho vezme častěji, třeba jen na pár hodin.

Andy, ty máš hlavně problém sama se sebou, ne s dětma......to je jen problém zástupný. Nesváděj to na ně, ať jim nevypěstuješ trauma, že oni jsou příčinou tvé nespokojenosti.

Jistě je to těžké mít postižené dítě, ale mám dojem, že většinou bývají rodiče těchto dětí jaksi smířenější, pokornější, nebo jak to říct......prostě to dokázali přijmout, kdežto u tebe mi připadá, že pořád hledáš viníky..........všeho, co se ti v životě děje. Přitom klíč je jen v tobě.

Neber to jako kritiku, na to moc málo vím, spíš jen takové zamyšlení, jaký to na mě dělá dojem.

Eva. napsal(a):

andy75 napsal(a):

Není to tak, že bych si necenila rad ostatních,potřebuji znát i jiný úhel pohledu.
Na výlety typu vlakem někde jsem jezdila dlouho a ještě jezdím,není to o tom, že bych měla představu bůhví čeho.
Starší syn je však v pubertě, nebaví ho nic nebo málo a se mnou a mladším jde jenom někdy,no stydí se za nás( i bráchu a vím, že mu vadí, že nejsem štíhlá, že by chtěl,abych vypadala jinak).
Taky vymýšlet něco pořád sama, když ti nikdo nezavolá, že by rád někam šel, po čase velmi ubijí a mi je smutno.
A bývalý?
Řešila jsem s ním nedávno, že se starším nejsem nikdy sama, nemám tedy stejnou pozici, nemyslete si, já se s ním o tom často hádám.
Podařilo se mi, že ze dva týdny si vezme mladšího na týden a já budu se starším sama,chceme jet do Prahy,jsem ráda, zase, raději bych jela s někým, kdo má stejně staré dítě,vždyť na tom není nic divného.
A syn se ptal, kdo s námi pojede?Co mu mám říct?
Jinak bývalý na stížnost, že si bere jen staršího mi řekl, že si tedy nebude brát děti vůbec a že řekne staršímu, že mu ho nechci dávat,ví, že syn by to nepřežil a obviňoval mě z toho, že je problém,je do od bývalého hnusárna číslo jedna.
Jak mám reagovat,když chci,aby si bral i druhého,ale zároveň aby i starší syn byl někdy u něj sám, chápu, že někdy potřebuje klid?
Starší syn začal sice chodit ven, ale nic moc a není schopen zazvonit na kamaráda, jestli jde ven a přitom se chová velmi sebevědomě.
taky si myslím, když člověk se cítí osamělý, tak někdy pomůže to, že má aktivní babičku s dědou, mají společné aktivity s dětma,občas výlet nebo na zahrádku,taky pomůže mít sourozence vrstevníka s dětma atd.A potom třeba nehledáš tolik lidi kolem,ale já nic z toho nemám,ano zase si stěžuji.
Ale ty nehty,nemám opravdu kvalitní nehty,ale zkusím krémovat,třeba se to podaří....
Mívala jsem umělé,protože jsem si jednak na to zvykla,vypadalo to dobře ve škole a přítel měl na to úchylku.
Ve škole vím, že pro studenty nejsem hezká, cítím to, všechny kolegyně do 40 let jsou štíhlé,opravdu,až by tomu člověk nevěřil.jsem zvláštní typ,buď se líbím nebo ne, nula nebo jedna a nesnáším konfekční oblečení, takže někdy bojuji s tím, co si obléknout.

To jsou takové nesmysly, až hloupé, že tvému synovi vadí, že nejsi štíhlá. Že to máš hozeno do materiálna ty, nemusí znamenat, že to tak má i tvůj syn. Máma je prostě máma.
Většině dětí v pubertě se nechce trávit čas s rodiči, to nemusí být o tom, že starší syn nechce jet/jít s vámi proto, že se za vás stydí. Mám pocit, že staršího syna pořád do něčeho tlačíš. To přece není povinné, jít zazvonit na kamaráda.
A taky nechápu, proč vůbec řešíš, jaká jsi pro studenty, jestli ne/hezká. Copak ty je učíš proto, abys pro ně byla hezká? Však když budeš chtít a tolik těm kolegyním závidíš, můžeš být štíhlá i ty... Proč uvažuješ v těchto dimenzích?

Nikdy se me nestalo a ze moje deti reknou vsechno co se tyce kritiky narovinu,aby me rekli,ze se stydi za me,ze jsem tlusta.Vzdycky se ke me hlasili i kdyz sli s partou kamaradu.Zdravi me synovo pochybni pratele takze vi,ze jsem V. matka.Rozhodne me pred prateli neskryvali.

andy, Tvůj starší syn jde pomalu do puberty, chápeš to?!? Mimo jiné to znamená, že už ho společné akce s matkou začnou přinejmenším otravovat a nudit a bude dělat všechno možné pro to, aby se jim vyhnul (moje vlastní zkušenost s dvěma dnes již dospěými dětmi, které si obě prošly velmi výživnou pubertou).

Doporučovala bych Ti to, co Ti tady radila děvčata přede mnou - zkontaktovat sdružení či organizace, zabývající se autisty a začít hledat kamarády či společnost právě mezi jejich členy. Zdraví lidé Tvým problémům s postiženým dítětem nikdy neporozumí a mezi sebe Tě vezmou jen stěží, protože naše společnost - bohužel - stále není připravena na inkluzi handicapovaných mezi zdravé. Tak to prostě je. Já bych na Tvém místě vzdala pokusy začlenit se mezi zdravé a raději bych se hleděla začlenit tam, kde nikomu nebude vadit Tvoje handicapované dítě a kde ho přijmou takového, jaký je. Od toho byla ostatně taková sdružení založena - aby sdružovala rodiče se stejnými problémy, kteří si vzájemně vyměňují zkušenosti a rady a vzájemně si poskytují tolik potřebnou podporu v každodenním životě. Vždyť nemusíš být sama, samota Tě vůbec nemusí ubíjet, ale chce to hledat si přátele a známé tam, kde Tebe a Tvé dítě bez podmínek přijmou, ne tam, kde jste pod různými výmluvami neustále vyčleňováni a odmítáni

Jinak jsem si nepovšimla, že by se šití či ruční práce dneska "nenosily".  Pravdou je, že v dnešní hektické době už to spíš málokdo dovede a ještě spíš na to nezbývá čas. Pokud neumíš šít a ani se ručním pracem nejsi ochotna věnovat, existují buďto second-handy nebo sezonní výprodejové akce, kde se lze obléknout či obout za hubičku. Jenomže, andy, to se chce také naučit počítat a o Tvém nevyrovnaném hospodaření s penězi, konkrétně pravidelném nakupování drahých a naprosto zbytečných hraček pro dítě, které z nich nemá rozum a které ty hračky okamžitě omrzí - o tom už jsme si několikrát psaly

zamknout ho doma nemůžu ani nechci,ale kdyby nemohl chodit k otci, tak by byl v depresi
Tys to úpně otočila... o "zamykání" jsem psala v souvislosti s hrozbama tvýho bejvalýho - "řekne staršímu, že mu ho nechci dávat" - ne, že bys něco takovýho měla udělat. Buď pořádně nečteš, nebo si text přizpůsobíš k obrazu svýmu...
Třeba kamarádky z mládí, co mají děti a se kterýma se stýkám domluvily chatu na tento víkend,ale mi nic neřekly
Věřila bys, že jim celkem rozumím?
Ženskou s přístupem "mohly mě přibrat do auta, buď ony řídí nebo mají chlapa a to se známe 20 let" bych si taky na víkend nevzala... aby mi na chatě tři dny jamrovala a otrávila všechny přítomný.
Co kdybys jim neupírala právo strávit víkend podle jejich představ a ZASE se necejtila ublížená, že tě z nich vyynechaly?
A šít si věci do školy, to už se dávno nenosí,opravdu je to jinak.
Ano? A jak, prosím? To víš, já do školy nechodím už dávno...
Jestli si TY myslíš, že je to o značkách, dost se mejlíš... mám příbuznou v zahraniční firmě, oblíká se krom prádla svým šicím strojem a a) je oblečená na míru, b) je originální, c) ještě ušetří. A přestože tam mají dress code pravděpodobně přísnější, než na nějaký škole, v životě jí nikdo nic nevytknul.

Čekala jsme , že budete v opozici, ale ne tolik,nedá se nic dělat.
Jen poznámka: vám připadá divné, že by mě vzaly holky do auta s dětma, když je místo a já auto nemám, copak to kamarádky nedělají?Já kdybych měla auto a řídila, mě by to nepřipadalo divné,vždyť všichni neřídí,to mě dost překvapilo.
A bývalý, ano po velkém přesvědčování si vezme mladšího na týden a to mám jako oslavovat, že se uráčil, vždyť je to jeho dítě a bývalý je normální chlap,tomu taky nerozumím,podle mě jste asi v takové situaci jako já nebyla, sama  s dětma,jedno nemocné, bez podpory rodiny a ještě i se starším máme problémy a hlavně bez bytu, což mě hodně trápí, chtěla bych mít pocit jistoty a zázemí pro děti,vždyť takové potřeby má snad každý rodič?
A v sekáči občas něco koupím, jen na mou postavu tam nejsou věci, které by byly ok do školy, spíše pro štíhlejší.
A hlavně, já nemám čas chodit pořád po obchodech a hledat sekáče a slevy,musím se věnovat dětem, být doma atd.
Navíc do školy se musím chystat hodně přes rok,vymýšlet o víkendu program, pokud to jde.
A je normální, že pubertální dítě má ke všemu výhrady,ale většinou chodí ven s vrstevníky, má nějaké zájmy,ale syn takový není,sedí mi doma u PC,když mu to zarazím, dostaneme se do křížku a chce k otci.
Navíc nemocný syn potřebuje pc,je to součást nemoci,tak se obtížně staršímu tohle zakazuje.
Starší syn si nechce nikoho pozvat k nám, že máme škaredý byt,jak by se vám to poslouchalo?
Když se ho zeptám, proč si teda k otci nikoho nezve, vymlouvá se,že někdy.Prostě hledá doma, na mě i na bratrovi negativa v případě, že není něco po jeho,často si vyměňujeme názory a diskutujeme, nevíte, kolik mi to bere energie, když si nemůžu koupit byt a snažit se,aby to doma vypadalo k ¨světu, v podnájmu, kde bydlím,nic měnit nebudu,majitelka by mi nezaplatila.Je tu hnusná stará koupelna a záchod, kuchyň to samé,ale byt je v místě, kde chci a je to přiměřená cena.

Andy ,myslim si,ze syn je nestastny s toho,ze si mu rozbila rodinu,nenavidi byt do ktereho si ho privedla.Byl stastny s vama obema.Bohuzel si udelala chybu,ze si naletela chlapovi a ted za to pykas.
Co se tyce obleceni nerikej me,ze v sekaci na svou postavu nic nesezenes,kdyz sezenu ja se znacnou nadvahou.Kdyz jsem mela o 16 kilo min byl pro me vyber veliky.Mam rada sportovne elegantni modu.
Me neprijde divne,ze by te mela kamaradka pribrat do auta,kdyz auto nemas.U me to bylo taky samozrejmost.Tady spise bude problem to postizene dite.Kdyz jsem mela deti male take jsme meli znamou co mela dite postizene v 10 letech na kocarku,ten chlapec nemluvil,slintal.Moc casto jsme ji nerikali,ze jdeme ven s detma.Nemohla s nama delat takove aktivity s detma jako my a vuci ni nam to bylo blbe,tak jsme s ni radci nechodili.

Tak když Andy nemáš byt, to je hodně ohrožující věc, to chápu, že člověk pak žije v nejistotě .
Ale ty k tomu řešíš ještě dalších 50 věcí , místo aby ses zaměřila na dvě nejdůležitější a řešila je .
A všechno je to negativní , což tě pak hází do depky .
Každý má v životě nějaký neúspěchy ,ale přehlíží je a hledá si i to hezký .

andy75 napsal(a):

Čekala jsme , že budete v opozici, ale ne tolik,nedá se nic dělat.
Jen poznámka: vám připadá divné, že by mě vzaly holky do auta s dětma, když je místo a já auto nemám, copak to kamarádky nedělají?Já kdybych měla auto a řídila, mě by to nepřipadalo divné,vždyť všichni neřídí,to mě dost překvapilo.
A bývalý, ano po velkém přesvědčování si vezme mladšího na týden a to mám jako oslavovat, že se uráčil, vždyť je to jeho dítě a bývalý je normální chlap,tomu taky nerozumím,podle mě jste asi v takové situaci jako já nebyla, sama  s dětma,jedno nemocné, bez podpory rodiny a ještě i se starším máme problémy a hlavně bez bytu, což mě hodně trápí, chtěla bych mít pocit jistoty a zázemí pro děti,vždyť takové potřeby má snad každý rodič?
A v sekáči občas něco koupím, jen na mou postavu tam nejsou věci, které by byly ok do školy, spíše pro štíhlejší.
A hlavně, já nemám čas chodit pořád po obchodech a hledat sekáče a slevy,musím se věnovat dětem, být doma atd.
Navíc do školy se musím chystat hodně přes rok,vymýšlet o víkendu program, pokud to jde.
A je normální, že pubertální dítě má ke všemu výhrady,ale většinou chodí ven s vrstevníky, má nějaké zájmy,ale syn takový není,sedí mi doma u PC,když mu to zarazím, dostaneme se do křížku a chce k otci.
Navíc nemocný syn potřebuje pc,je to součást nemoci,tak se obtížně staršímu tohle zakazuje.
Starší syn si nechce nikoho pozvat k nám, že máme škaredý byt,jak by se vám to poslouchalo?
Když se ho zeptám, proč si teda k otci nikoho nezve, vymlouvá se,že někdy.Prostě hledá doma, na mě i na bratrovi negativa v případě, že není něco po jeho,často si vyměňujeme názory a diskutujeme, nevíte, kolik mi to bere energie, když si nemůžu koupit byt a snažit se,aby to doma vypadalo k ¨světu, v podnájmu, kde bydlím,nic měnit nebudu,majitelka by mi nezaplatila.Je tu hnusná stará koupelna a záchod, kuchyň to samé,ale byt je v místě, kde chci a je to přiměřená cena.

Je to marný, je to marný, je to marný.
Tebe to prostě baví, vyloženě se v tom vyžíváš, hledat jen negativa, stěžovat si, skuhrat, brečet.
Jo, mně připadá normální vzít do auta kámoška, která auto nemá a vzít ji sebou na víkend. Ale nevezmu pseudo-kámošku, která mi bude brát energii tím, že NEUMÍ NIC JINÝHO, NEŽ JEN NAŘÍKAT. To by otrávilo i stoika.
A teď, cos napsala, zase  - nejde, není možný, nemám čas, nechci, nemůžu, nic není, nemají, nesluší mi, nenajdu. Samý NEGATIVA.
Je naprosto normální, že puberťák je neustále v opozici a matku považuje za divnou. To tak má většina puberťáků. Ale pokud má matku fňuknu,která jen vyplakává, ale nechce s tím nic dělat,protože skuhrání je pohodlný, tak se nedivím, že s tebou nikam nechce.
A byt? NA co si jako stěžuješ? V jedné větě ten byt pohaníš a hned vzápětí napíšeš, že ti v podstatě vyhovuje. Tak co teda vlastně chceš?
Je opravdu naprosto zbytečný ti cokoli napsat, protože to okamžitě popliveš a obrátíš v to, že to nejde.

Andy, mám kámošku, měla tři děti,když se jí zabil manžel v autě. Osm, jedenáct a čtrnáctiletou - ležáka, postiženou. Nikdy nebyla na dovolené, nemá na hezký oblečení, nemůže chodit do práce,musí se celodenně starat o tu postiženou dceru. Má starej dům, kde má vyplácet čtyři spolumajitele, nemá na to peníze, nemůže jít do práce, jen brigády, když jí zdravá dcera, pokud nemá sama směnu v práci,může pohlídat tu postiženou. Neslyšela jsem ji, že by takhle vyfňukávala, že nemá, nemůže, nejde to. Jde, protože musí. A nenaříká, byť je na tom mnohonásobně hůř než ty. Teď je sama, má ještě malýho kluka, dva roky po smrti manžela si našla přítele, bezdětnýho,chtěl dítě,měli ho, vloni ji opustil, protože si chce užívat a ne být vázanej na postiženou holku. Věděl to, zkraje se o tom bavili,nevadilo mu to, za deset mu vadit začalo a odešel. Ale ta kámoška bere život reálně a není ufňukaná.
Jako jsi ty. Co bys chtěla? Tak otrávenou a nespokojenou ženskou aby pohledal.Nic ti není dobrý.
Možná kdyby ti někdo napsal - dám ti nějakej ten milonek, kup si byt, zaplať si dovolenou, běž na liposukci, nakup si luxusní hadry a dám ti rentu do konce života.
Tohle by bylo podle tvých představ o spokojeným životě? Myslím, že i tohle by ti bylo málo.

Modroočka napsal(a):

Andy, mám kámošku, měla tři děti,když se jí zabil manžel v autě. Osm, jedenáct a čtrnáctiletou - ležáka, postiženou. Nikdy nebyla na dovolené, nemá na hezký oblečení, nemůže chodit do práce,musí se celodenně starat o tu postiženou dceru. Má starej dům, kde má vyplácet čtyři spolumajitele, nemá na to peníze, nemůže jít do práce, jen brigády, když jí zdravá dcera, pokud nemá sama směnu v práci,může pohlídat tu postiženou. Neslyšela jsem ji, že by takhle vyfňukávala, že nemá, nemůže, nejde to. Jde, protože musí. A nenaříká, byť je na tom mnohonásobně hůř než ty. Teď je sama, má ještě malýho kluka, dva roky po smrti manžela si našla přítele, bezdětnýho,chtěl dítě,měli ho, vloni ji opustil, protože si chce užívat a ne být vázanej na postiženou holku. Věděl to, zkraje se o tom bavili,nevadilo mu to, za deset mu vadit začalo a odešel. Ale ta kámoška bere život reálně a není ufňukaná.
Jako jsi ty. Co bys chtěla? Tak otrávenou a nespokojenou ženskou aby pohledal.Nic ti není dobrý.
Možná kdyby ti někdo napsal - dám ti nějakej ten milonek, kup si byt, zaplať si dovolenou, běž na liposukci, nakup si luxusní hadry a dám ti rentu do konce života.
Tohle by bylo podle tvých představ o spokojeným životě? Myslím, že i tohle by ti bylo málo.

Ktera ta 11 leta ma smenu v praci??