Oznámení

3. července : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

3. července : Praktické grilovací desatero pro úspěšný start letních grilovaček!

3. července : Prázdniny jsou tady a s nimi i doba dovolených a výletů. Kam vyrazit? Mrkněte na naše tipy!

#251 1. 7. 2014 10:48

kostka
♥♥♥♥---
Registrovaný: 3. 2. 2013
Příspěvky: 406

Re: Život se ženáčem...

To je teda čtení roll
Andy, třeba já jsem z okolí Ostravy, ale k čemu Ti tato informace bude?

Člověk nemusí mít zrovna spoustu peněz, auto, atp, aby dětem dopřál nějaký výlet, malou dovolenou. My třeba občas sedneme na vlak a jedeme právě do ostravy, tam se povozíme tramvají, koupíme si zmrzlinu a jedeme vlakem zpět. Máme to výlet na celé odpoledne, protože jedna cesta vlakem nám trvá hodinu. Kluci jsou vždy nadšení a není to nijak finančně náročný výlet.

Můžeš s nimi vyrazit do Beskyd, na Slovensko, vždy možnosti jsou neomezené. I tady v okolí Ostravy se najdou levné penziony, hotely s welness, dětskými koutky, a jinými možnostmi. Stačí hledat.

Proč řešíš, co si kolegyně můžou koupit a ty ne? proč se srovnávat?
Nehty, taková kravina, stačí si každý večer nehty promazat jakýmkoliv krémem na ruce, každý nehet pečlivě zvlášt, za pár týdnů je budeš mít krásně pevné, zdravé, koupit nějaký lak. Umělé jsou stejně nepřirozené a většinou ošklivé.

Že se nemᚠkomu líbit? Co takhle sobě a dětem? Vždyt i pro žáky, které učíš je příjemnější pohled na pohlednou, upravenou učitelku.

Starší kluk chce být raději s otcem, příliš se mu nedivím, pokud se maximálně věnuješ tomu druhému, ten starší chce taky Tvoji pozornost. A u otce ji asi má. Chápu, že s nemocnáým dítětem je to složitější, ale pokud se chce, všechno jde. Navíc rodiče jste oba, tak se domluv s otcem, aby si někdy vzal toho nemocného a ty se pověnuješ zdravému klukovi, který to jistě ocení.
Holky Ti tady radí, abys chodila mezi lidi, kteří mají podobně postižené děti, i to je dobrá rada, dobrý způsob, jak navázat kontakt, rozšířit si možnosti. Zjistit, co takoví rodiče podnikají, jak rozdělují čas mezi zdravé a nemocné dítě, atp.

Ve FNsP na neurologickém oddělení, aspoň myslím, že tam, je údajně psycholožka, velmi schopná, která se zabývá pomoci rodičům s postiženými dětmi, možná by neškodilo se tam objednat. Tohle vím jen z doslechu, ale od fundované pracovnice FNsP, tak na tom asi něco bude.

A to je jen něco málo, co jsem si zapamatovala z toho mnoha, co tady bylo napsáno.

Není tady

 

#252 1. 7. 2014 11:53

andy75
♥♥♥----
Registrovaný: 30. 6. 2013
Příspěvky: 174

Re: Život se ženáčem...

Není to tak, že bych si necenila rad ostatních,potřebuji znát i jiný úhel pohledu.
Na výlety typu vlakem někde jsem jezdila dlouho a ještě jezdím,není to o tom, že bych měla představu bůhví čeho.
Starší syn je však v pubertě, nebaví ho nic nebo málo a se mnou a mladším jde jenom někdy,no stydí se za nás( i bráchu a vím, že mu vadí, že nejsem štíhlá, že by chtěl,abych vypadala jinak).
Taky vymýšlet něco pořád sama, když ti nikdo nezavolá, že by rád někam šel, po čase velmi ubijí a mi je smutno.
A bývalý?
Řešila jsem s ním nedávno, že se starším nejsem nikdy sama, nemám tedy stejnou pozici, nemyslete si, já se s ním o tom často hádám.
Podařilo se mi, že ze dva týdny si vezme mladšího na týden a já budu se starším sama,chceme jet do Prahy,jsem ráda, zase, raději bych jela s někým, kdo má stejně staré dítě,vždy na tom není nic divného.
A syn se ptal, kdo s námi pojede?Co mu mám říct?
Jinak bývalý na stížnost, že si bere jen staršího mi řekl, že si tedy nebude brát děti vůbec a že řekne staršímu, že mu ho nechci dávat,ví, že syn by to nepřežil a obviňoval mě z toho, že je problém,je do od bývalého hnusárna číslo jedna.
Jak mám reagovat,když chci,aby si bral i druhého,ale zároveň aby i starší syn byl někdy u něj sám, chápu, že někdy potřebuje klid?
Starší syn začal sice chodit ven, ale nic moc a není schopen zazvonit na kamaráda, jestli jde ven a přitom se chová velmi sebevědomě.
taky si myslím, když člověk se cítí osamělý, tak někdy pomůže to, že má aktivní babičku s dědou, mají společné aktivity s dětma,občas výlet nebo na zahrádku,taky pomůže mít sourozence vrstevníka s dětma atd.A potom třeba nehledᚠtolik lidi kolem,ale já nic z toho nemám,ano zase si stěžuji.
Ale ty nehty,nemám opravdu kvalitní nehty,ale zkusím krémovat,třeba se to podaří....
Mívala jsem umělé,protože jsem si jednak na to zvykla,vypadalo to dobře ve škole a přítel měl na to úchylku.
Ve škole vím, že pro studenty nejsem hezká, cítím to, všechny kolegyně do 40 let jsou štíhlé,opravdu,až by tomu člověk nevěřil.jsem zvláštní typ,buď se líbím nebo ne, nula nebo jedna a nesnáším konfekční oblečení, takže někdy bojuji s tím, co si obléknout.

Není tady

 

#253 1. 7. 2014 13:00

Eva.
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 13. 10. 2012
Příspěvky: 11753

Re: Život se ženáčem...

andy75 napsal(a):

Není to tak, že bych si necenila rad ostatních,potřebuji znát i jiný úhel pohledu.
Na výlety typu vlakem někde jsem jezdila dlouho a ještě jezdím,není to o tom, že bych měla představu bůhví čeho.
Starší syn je však v pubertě, nebaví ho nic nebo málo a se mnou a mladším jde jenom někdy,no stydí se za nás( i bráchu a vím, že mu vadí, že nejsem štíhlá, že by chtěl,abych vypadala jinak).
Taky vymýšlet něco pořád sama, když ti nikdo nezavolá, že by rád někam šel, po čase velmi ubijí a mi je smutno.
A bývalý?
Řešila jsem s ním nedávno, že se starším nejsem nikdy sama, nemám tedy stejnou pozici, nemyslete si, já se s ním o tom často hádám.
Podařilo se mi, že ze dva týdny si vezme mladšího na týden a já budu se starším sama,chceme jet do Prahy,jsem ráda, zase, raději bych jela s někým, kdo má stejně staré dítě,vždy na tom není nic divného.
A syn se ptal, kdo s námi pojede?Co mu mám říct?
Jinak bývalý na stížnost, že si bere jen staršího mi řekl, že si tedy nebude brát děti vůbec a že řekne staršímu, že mu ho nechci dávat,ví, že syn by to nepřežil a obviňoval mě z toho, že je problém,je do od bývalého hnusárna číslo jedna.
Jak mám reagovat,když chci,aby si bral i druhého,ale zároveň aby i starší syn byl někdy u něj sám, chápu, že někdy potřebuje klid?
Starší syn začal sice chodit ven, ale nic moc a není schopen zazvonit na kamaráda, jestli jde ven a přitom se chová velmi sebevědomě.
taky si myslím, když člověk se cítí osamělý, tak někdy pomůže to, že má aktivní babičku s dědou, mají společné aktivity s dětma,občas výlet nebo na zahrádku,taky pomůže mít sourozence vrstevníka s dětma atd.A potom třeba nehledᚠtolik lidi kolem,ale já nic z toho nemám,ano zase si stěžuji.
Ale ty nehty,nemám opravdu kvalitní nehty,ale zkusím krémovat,třeba se to podaří....
Mívala jsem umělé,protože jsem si jednak na to zvykla,vypadalo to dobře ve škole a přítel měl na to úchylku.
Ve škole vím, že pro studenty nejsem hezká, cítím to, všechny kolegyně do 40 let jsou štíhlé,opravdu,až by tomu člověk nevěřil.jsem zvláštní typ,buď se líbím nebo ne, nula nebo jedna a nesnáším konfekční oblečení, takže někdy bojuji s tím, co si obléknout.

To jsou takové nesmysly, až hloupé, že tvému synovi vadí, že nejsi štíhlá. Že to mᚠhozeno do materiálna ty, nemusí znamenat, že to tak má i tvůj syn. Máma je prostě máma.
Většině dětí v pubertě se nechce trávit čas s rodiči, to nemusí být o tom, že starší syn nechce jet/jít s vámi proto, že se za vás stydí. Mám pocit, že staršího syna pořád do něčeho tlačíš. To přece není povinné, jít zazvonit na kamaráda.
A taky nechápu, proč vůbec řešíš, jaká jsi pro studenty, jestli ne/hezká. Copak ty je učíš proto, abys pro ně byla hezká? va Však když budeš chtít a tolik těm kolegyním závidíš, můžeš být štíhlá i ty... Proč uvažuješ v těchto dimenzích?


May the road rise to meet you, may the wind be always at your back.
The sun shine warm upon your face, the rain fall soft upon your fields.
And until we meet again, may God hold you in the hollow of his hand.

Není tady

 

#254 1. 7. 2014 13:25

kostka
♥♥♥♥---
Registrovaný: 3. 2. 2013
Příspěvky: 406

Re: Život se ženáčem...

Nějak mi uniklo, že syn je už v pubertě. Jak píše Eva, většina puberáku se drží od rodičů dále, sami jsme většinou nebyli jiní....a není to tím, že by se za rodiče styděli. Syn je tedy dost velký, aby se uměl zabavit sám, aby se rozhodl, jestli zazvoní na kamarády a třeba je nevyhledává, je samotář.
Štíhlé neznamená nutně spokojené, šastné a pokud chceš, taky můžeš být na konci prázdnin štíhlejší a kolegyně překvapit. Proč se pořád s někým srovnáváš?

Trochu si odporuješ, když píšeš, že manžel Ti řekl, že si nebude brát žádného kluka a přitom si vezme na týden toho nemocného. To je přece pokrok a třeba, když budeš taktní a diplomatická, podaří se ti, že si ho vezme častěji, třeba jen na pár hodin.

Není tady

 

#255 1. 7. 2014 13:34

helena
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 12. 1. 2006
Příspěvky: 31213

Re: Život se ženáčem...

vím, že mu vadí, že nejsem štíhlá, že by chtěl,abych vypadala jinak... všechny kolegyně do 40 let jsou štíhlé
Zrovna s tímhle můžeš začít něco dělat - hned a bez finančních nákladů. Nebo ti zas něco brání?
A syn se ptal, kdo s námi pojede?Co mu mám říct?
Panebože... že pojedete sami, spolu, abyste se užili a měli z vejletu radost...
že řekne staršímu, že mu ho nechci dávat
Ty bys nedovedla synovi vysvětlit, že to není pravda? Ostatně "nechci dávat" (když už pominu samotnej výraz) může platit tak do batolecího věku... velkýho kluka doma nezamkneš.
když člověk se cítí osamělý, tak někdy pomůže to, že má aktivní babičku s dědou, mají společné aktivity s dětma,občas výlet nebo na zahrádku
Není pravda... prarodiče jsou jiná kategorie.
Mimo to nejsou od toho, aby svejm dospělejm dětem suplovali partnerskej vztah nebo se starali o jejich rozptýlení. Nedovedu si představit, že bych svejm dětem dělala kašpárka, aby se necejtily vosamělý... a aby nedošlo k omylu - máme společný akce, jen z diametrálně odlišnejch pohnutek.
nesnáším konfekční oblečení
Nauč se šít, plést...


http://img1.wapster.pl/logosrv.aspx?id=2134840
Láska je to, čemu dovolujeme, aby nám ubližovalo.
chtěl bych jak ponorka lehnout až na dno a přestat vysílat volací znak...

Není tady

 

#256 1. 7. 2014 14:04

mia
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 11. 9. 2006
Příspěvky: 3671

Re: Život se ženáčem...

Andy, ty mᚠhlavně problém sama se sebou, ne s dětma......to je jen problém zástupný. Nesváděj to na ně, a jim nevypěstuješ trauma, že oni jsou příčinou tvé nespokojenosti.

Jistě je to těžké mít postižené dítě, ale mám dojem, že většinou bývají rodiče těchto dětí jaksi smířenější, pokornější, nebo jak to říct......prostě to dokázali přijmout, kdežto u tebe mi připadá, že pořád hledᚠviníky..........všeho, co se ti v životě děje. Přitom klíč je jen v tobě.

Neber to jako kritiku, na to moc málo vím, spíš jen takové zamyšlení, jaký to na mě dělá dojem.

Není tady

 

#257 1. 7. 2014 14:49

olasik
Zablokovaný
Registrovaný: 1. 6. 2014
Příspěvky: 1747

Re: Život se ženáčem...

Andy ty jsi hrozně náročná a závistivá a takový lidi nebývají šastní, protože jim ke štěstí vždycky chybí asi sto věcí ! smile

Kromě toho řešíš každou volovinu a to tě stojí obrovský množství energie .

Moje dcera v pubertě už od 13 let s náma nikam nikdy nejela, nebavilo jí to s náma, to je normální . A strašně se za mě styděla a já jsem se kdysi styděla za svoje "debilní " rodiče .

tady mᚠtémata  na Facebooku, kde jsou maminky , který řeší přesně stejný potíže jako ty , vztah zdravého a autistického sourozence, nebo maminky autíček z Moravy , který hledaj kámošku  ........tam si můžeš počíst :

Rodiče dětí nejen s PAS

Autismus - alternativní léčba...

AUTÍCI NA FACEBOOKU


Radši umřít a být svatý než dřít jako mourovatý.

Není tady

 

#258 1. 7. 2014 19:48

eremuruss
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 6. 3. 2007
Příspěvky: 12210

Re: Život se ženáčem...

Eva. napsal(a):

andy75 napsal(a):

Není to tak, že bych si necenila rad ostatních,potřebuji znát i jiný úhel pohledu.
Na výlety typu vlakem někde jsem jezdila dlouho a ještě jezdím,není to o tom, že bych měla představu bůhví čeho.
Starší syn je však v pubertě, nebaví ho nic nebo málo a se mnou a mladším jde jenom někdy,no stydí se za nás( i bráchu a vím, že mu vadí, že nejsem štíhlá, že by chtěl,abych vypadala jinak).
Taky vymýšlet něco pořád sama, když ti nikdo nezavolá, že by rád někam šel, po čase velmi ubijí a mi je smutno.
A bývalý?
Řešila jsem s ním nedávno, že se starším nejsem nikdy sama, nemám tedy stejnou pozici, nemyslete si, já se s ním o tom často hádám.
Podařilo se mi, že ze dva týdny si vezme mladšího na týden a já budu se starším sama,chceme jet do Prahy,jsem ráda, zase, raději bych jela s někým, kdo má stejně staré dítě,vždy na tom není nic divného.
A syn se ptal, kdo s námi pojede?Co mu mám říct?
Jinak bývalý na stížnost, že si bere jen staršího mi řekl, že si tedy nebude brát děti vůbec a že řekne staršímu, že mu ho nechci dávat,ví, že syn by to nepřežil a obviňoval mě z toho, že je problém,je do od bývalého hnusárna číslo jedna.
Jak mám reagovat,když chci,aby si bral i druhého,ale zároveň aby i starší syn byl někdy u něj sám, chápu, že někdy potřebuje klid?
Starší syn začal sice chodit ven, ale nic moc a není schopen zazvonit na kamaráda, jestli jde ven a přitom se chová velmi sebevědomě.
taky si myslím, když člověk se cítí osamělý, tak někdy pomůže to, že má aktivní babičku s dědou, mají společné aktivity s dětma,občas výlet nebo na zahrádku,taky pomůže mít sourozence vrstevníka s dětma atd.A potom třeba nehledᚠtolik lidi kolem,ale já nic z toho nemám,ano zase si stěžuji.
Ale ty nehty,nemám opravdu kvalitní nehty,ale zkusím krémovat,třeba se to podaří....
Mívala jsem umělé,protože jsem si jednak na to zvykla,vypadalo to dobře ve škole a přítel měl na to úchylku.
Ve škole vím, že pro studenty nejsem hezká, cítím to, všechny kolegyně do 40 let jsou štíhlé,opravdu,až by tomu člověk nevěřil.jsem zvláštní typ,buď se líbím nebo ne, nula nebo jedna a nesnáším konfekční oblečení, takže někdy bojuji s tím, co si obléknout.

To jsou takové nesmysly, až hloupé, že tvému synovi vadí, že nejsi štíhlá. Že to mᚠhozeno do materiálna ty, nemusí znamenat, že to tak má i tvůj syn. Máma je prostě máma.
Většině dětí v pubertě se nechce trávit čas s rodiči, to nemusí být o tom, že starší syn nechce jet/jít s vámi proto, že se za vás stydí. Mám pocit, že staršího syna pořád do něčeho tlačíš. To přece není povinné, jít zazvonit na kamaráda.
A taky nechápu, proč vůbec řešíš, jaká jsi pro studenty, jestli ne/hezká. Copak ty je učíš proto, abys pro ně byla hezká? va Však když budeš chtít a tolik těm kolegyním závidíš, můžeš být štíhlá i ty... Proč uvažuješ v těchto dimenzích?

Nikdy se me nestalo a ze moje deti reknou vsechno co se tyce kritiky narovinu,aby me rekli,ze se stydi za me,ze jsem tlusta.Vzdycky se ke me hlasili i kdyz sli s partou kamaradu.Zdravi me synovo pochybni pratele takze vi,ze jsem V. matka.Rozhodne me pred prateli neskryvali.


Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život...ale poté trvá celý život než na tu osobu zapomene.

Není tady

 

#259 1. 7. 2014 20:50

andy75
♥♥♥----
Registrovaný: 30. 6. 2013
Příspěvky: 174

Re: Život se ženáčem...

Ke staršímu synovi - zamknout ho doma nemůžu ani nechci,ale kdyby nemohl chodit k otci, tak by byl v depresi a dělal by mi peklo, je bohužel v něčem hodně vyzrálý a zároveň v něm bývalý buduje pocit sobeckosti.
Nemít žádné zážitky s vlastním dítětem v 11 letech není úplně normální.
Ano jsou děti samotáři, ale on je společenský, jen chce, a to někdo za něj zařídí podle jeho režie, neumí dělat kompromisy.
Nikdy jsem nevěřila, že by mě dítě považovalo za tlustou, ale je to tak.
Třeba dneska nechtěl jít s námi na bazén, prý se stydí, že je hubený a přitom chce jenom hrát hry na PC, když mu to zarazím, chytne záchvat a uteče mi k otci, který bydlí o 2 domy,otec mu sice řekne svoje, ale nepošle ho zpátky....
Pokorná já jsem a dost,ale to úplně jde jenom v případě, kdy mám nějakou jistotu, zázemí a já mám pocit, že nemám nic.
Třeba kamarádky z mládí, co mají děti a se kterýma se stýkám domluvily chatu na tento víkend,ale mi nic neřekly a já jsem se to dozvěděla náhodou před 2 týdny,když jsme se potkaly na pouti.
Ano, mám nemocné dítě, ony ne,ano,nemám ano a neřídím, ale mohly mě přibrat do auta, buď ony řídí nebo mají chlapa a to se známe 20 let a já se mám cítit dobře, víte vůbec, jak mě to mrzelo?
Samota je hrozně těžká a mě to ubíjí.
A šít si věci do školy, to už se dávno nenosí,opravdu je to jinak.
Tvrdíte, že je chyba ve mě,ale já kolem sebe nemám moc pozitiv, nemám z čeho brát a moc bych chtěla.
Dneska jsem byla cvičit a chci cvičit celé prázdniny,a se cítím lépe a narodila se nám dneska dvě malá morčata, děti mají radost i já, bojím s etoho, že to bude málo, že stejně budu někde vzadu a smutná.

Není tady

 

#260 1. 7. 2014 22:19

Kiara
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: Praha - východ
Registrovaný: 10. 1. 2006
Příspěvky: 9643

Re: Život se ženáčem...

andy, Tvůj starší syn jde pomalu do puberty, chápeš to?!? Mimo jiné to znamená, že už ho společné akce s matkou začnou přinejmenším otravovat a nudit a bude dělat všechno možné pro to, aby se jim vyhnul big_smile (moje vlastní zkušenost s dvěma dnes již dospěými dětmi, které si obě prošly velmi výživnou pubertou).

Doporučovala bych Ti to, co Ti tady radila děvčata přede mnou - zkontaktovat sdružení či organizace, zabývající se autisty a začít hledat kamarády či společnost právě mezi jejich členy. Zdraví lidé Tvým problémům s postiženým dítětem nikdy neporozumí a mezi sebe Tě vezmou jen stěží, protože naše společnost - bohužel - stále není připravena na inkluzi handicapovaných mezi zdravé. Tak to prostě je. Já bych na Tvém místě vzdala pokusy začlenit se mezi zdravé a raději bych se hleděla začlenit tam, kde nikomu nebude vadit Tvoje handicapované dítě a kde ho přijmou takového, jaký je. Od toho byla ostatně taková sdružení založena - aby sdružovala rodiče se stejnými problémy, kteří si vzájemně vyměňují zkušenosti a rady a vzájemně si poskytují tolik potřebnou podporu v každodenním životě. Vždy nemusíš být sama, samota Tě vůbec nemusí ubíjet, ale chce to hledat si přátele a známé tam, kde Tebe a Tvé dítě bez podmínek přijmou, ne tam, kde jste pod různými výmluvami neustále vyčleňováni a odmítáni pussa

Jinak jsem si nepovšimla, že by se šití či ruční práce dneska "nenosily".  Pravdou je, že v dnešní hektické době už to spíš málokdo dovede a ještě spíš na to nezbývá čas. Pokud neumíš šít a ani se ručním pracem nejsi ochotna věnovat, existují buďto second-handy nebo sezonní výprodejové akce, kde se lze obléknout či obout za hubičku. Jenomže, andy, to se chce také naučit počítat a o Tvém nevyrovnaném hospodaření s penězi, konkrétně pravidelném nakupování drahých a naprosto zbytečných hraček pro dítě, které z nich nemá rozum a které ty hračky okamžitě omrzí - o tom už jsme si několikrát psaly wink


"Náhody neexistují - to jen Bůh chce zůstat inkognito ..."

Není tady

 

#261 1. 7. 2014 22:32

dusička
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: DC
Registrovaný: 14. 6. 2006
Příspěvky: 24389

Re: Život se ženáčem...

Andy - tak jsem dočetla.
Bohužel - stěžováním si nepomůžeš.
Přijde mi, jakoby si žárlila na ex, že starší kluk má v něm jistotu a ty jí nikde nemáš.
Klukovi bude jedenáct, a cítí u táty pohodu, klid, na rozdíl u tebe doma, kde z tebe vycejtí, jak si nevyrovnaná, jak by si pořád něco chtěla.
Měla by si to všechno uplně obrátit, a ne myslet na to, co nemáš, ale co máš.
Mᚠzdravého jedenáctiletého pubertáka. A věř, že on už půjde svojí vlastní cestou a nechce od maminky řídit program, jestli jít do bazénu nebo ne. Nech ho žít. Proč by si mu zakazovala tátu? Vždyt je to jeho otec. Bud ráda za to, že má kluka rád, že se mu věnuje,, že je kluk u něho štastný. CO víc si přát štastný dítě.
S těma nehtama - promin, ale tři stovky měsíčně není zas taková darda, aby sis je nemohla dovolit. (pokud je tedy sakra moc chceš). Jen to chce přestat nakupovat mladšímu synovi kraviny, jak si tu psala. Všude se píše, že dětem stačí co nejmín hraček k hraní.
No a tak tě kluk považuje za tlustou . No a? je to jeho názor, to že seš tlustá je zas jen a jen tvoje věc. Jé já si pamatuju, jak mi přišla moje máma trapná, když jsem s ní byla coby jedenáctiletá holka v obchodě a ona vykecávala s prodavačkou. vissla A ted dělám to samý.
Víš,kdy se pozná puberta? že děti si myslí, jak maj debilní rodiče.
Tvrdíte, že je chyba ve mě,ale já kolem sebe nemám moc pozitiv, nemám z čeho brát a moc bych chtěla
Ty pozitiva jsou všude, jenomže ty je přehlížíš a nevidíš.
Hele, plno věcí se dá pořídit v sekáči a navíc - můžeš mít pár hadříků, když je budeš umět střídat, sem tam si hodíš nějakou šálu, koupíš sadu naušnic po 30korunách. Oblíkání je to nejmenší.
A podívej - chlap si nechce brát nemocného kluka. Ale jestliže si ho vezme  na týden, tak to je dobrý ne. ?


Každý den je jen jednou za život

Není tady

 

#262 2. 7. 2014 6:49

helena
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 12. 1. 2006
Příspěvky: 31213

Re: Život se ženáčem...

zamknout ho doma nemůžu ani nechci,ale kdyby nemohl chodit k otci, tak by byl v depresi
Tys to úpně otočila... o "zamykání" jsem psala v souvislosti s hrozbama tvýho bejvalýho - "řekne staršímu, že mu ho nechci dávat" - ne, že bys něco takovýho měla udělat. Buď pořádně nečteš, nebo si text přizpůsobíš k obrazu svýmu...
Třeba kamarádky z mládí, co mají děti a se kterýma se stýkám domluvily chatu na tento víkend,ale mi nic neřekly
Věřila bys, že jim celkem rozumím?
Ženskou s přístupem "mohly mě přibrat do auta, buď ony řídí nebo mají chlapa a to se známe 20 let" bych si taky na víkend nevzala... aby mi na chatě tři dny jamrovala a otrávila všechny přítomný.
Co kdybys jim neupírala právo strávit víkend podle jejich představ a ZASE se necejtila ublížená, že tě z nich vyynechaly?
A šít si věci do školy, to už se dávno nenosí,opravdu je to jinak.
Ano? A jak, prosím? To víš, já do školy nechodím už dávno...
Jestli si TY myslíš, že je to o značkách, dost se mejlíš... mám příbuznou v zahraniční firmě, oblíká se krom prádla svým šicím strojem a a) je oblečená na míru, b) je originální, c) ještě ušetří. A přestože tam mají dress code pravděpodobně přísnější, než na nějaký škole, v životě jí nikdo nic nevytknul.


http://img1.wapster.pl/logosrv.aspx?id=2134840
Láska je to, čemu dovolujeme, aby nám ubližovalo.
chtěl bych jak ponorka lehnout až na dno a přestat vysílat volací znak...

Není tady

 

#263 2. 7. 2014 7:41

Modroočka
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 31. 10. 2006
Příspěvky: 11401

Re: Život se ženáčem...

Když jsem to přečetla, došla jsem k závěru, že Andy je líná s tím vším něco dělat, že je pro ni jednodušší a pohodlnější jen skuhrat, brečet a žehrat na špatnej osud a smůlu.
Kámošku, která jen naříká, skuhrá a stěžuje si, bych na víkend sebou taky nevzala, protože by mi ten víkend leda otrávila.
Oblečení se dá koupit v sekáči, stačí hledat, dá se nakoupit levně a dá se kombinovat, změny docílí i různýma doplňkama. Šít? Někdo to neumí, ale jinak se dá šít i přešívat. Když má postižený dítě, našla bych si na netu rodiče s podobně postiženýma dětma. Navíc, možná mají ty rodiče i další zdravý děti, se kterýma by si mohl rozumět i Andy pubertální zdravý syn. Jen chtít. A nemyslím, že by všechny ty rodiče se museli topit v penězích, určitě jsou tam i tací, kteří taky počítají každou korunu.
Jenže, milá Andy, nesmíš hned každýmu plakat na rameni, jaká jsi chuděra.
A že jsi "tlustá"? No a? Tak se nauč sama sebe nosit s grácií a ne dávat všem kolem najevo "jsem tlustá, tudíž hnusná". Za rok doma jsem přibrala na váze a vůbec mě to netankuje. Upravím se, hezky obleču, podotýkám, že mám vesměs většinu věcí ze sekáče, protože tam nacházím naprosto úžasný kousky, některý i upravuju a přešívám. Oblíkám se podle nálady, ale hlavně tak, abych se cítila dobře. Je mi 45 a rozhodně se neoblíkám jako bába, ale mladistvě. Znám spoustu macatých ženských, který se umí hezky oblíknout a vypadají úžasně a nestojí je to moc peněz. Barvy, doplňky, žádná usedlost.
Aktivity si hledám takový, který odpovídají mým možnostem. Finančním, podle nálady a schopností. Nepolezu na Everest, když vím, že na to nemám finančně, ani fyzicky. Ani kdyby tam vylezlo celý moje okolí.
Jenže buď chceš něco změnit nebo jen vyplakávat. Opravdu jsem tady od tebe četla jen - to nejde, to je problém,na to nemám, tamto, ono, kdeco, prostě NIC nejde a VŠECHNO je špatně.


Dokud dýchám, žiju....aspoň to tak zatím vypadá

Není tady

 

#264 2. 7. 2014 9:25

andy75
♥♥♥----
Registrovaný: 30. 6. 2013
Příspěvky: 174

Re: Život se ženáčem...

Čekala jsme , že budete v opozici, ale ne tolik,nedá se nic dělat.
Jen poznámka: vám připadá divné, že by mě vzaly holky do auta s dětma, když je místo a já auto nemám, copak to kamarádky nedělají?Já kdybych měla auto a řídila, mě by to nepřipadalo divné,vždy všichni neřídí,to mě dost překvapilo.
A bývalý, ano po velkém přesvědčování si vezme mladšího na týden a to mám jako oslavovat, že se uráčil, vždy je to jeho dítě a bývalý je normální chlap,tomu taky nerozumím,podle mě jste asi v takové situaci jako já nebyla, sama  s dětma,jedno nemocné, bez podpory rodiny a ještě i se starším máme problémy a hlavně bez bytu, což mě hodně trápí, chtěla bych mít pocit jistoty a zázemí pro děti,vždy takové potřeby má snad každý rodič?
A v sekáči občas něco koupím, jen na mou postavu tam nejsou věci, které by byly ok do školy, spíše pro štíhlejší.
A hlavně, já nemám čas chodit pořád po obchodech a hledat sekáče a slevy,musím se věnovat dětem, být doma atd.
Navíc do školy se musím chystat hodně přes rok,vymýšlet o víkendu program, pokud to jde.
A je normální, že pubertální dítě má ke všemu výhrady,ale většinou chodí ven s vrstevníky, má nějaké zájmy,ale syn takový není,sedí mi doma u PC,když mu to zarazím, dostaneme se do křížku a chce k otci.
Navíc nemocný syn potřebuje pc,je to součást nemoci,tak se obtížně staršímu tohle zakazuje.
Starší syn si nechce nikoho pozvat k nám, že máme škaredý byt,jak by se vám to poslouchalo?
Když se ho zeptám, proč si teda k otci nikoho nezve, vymlouvá se,že někdy.Prostě hledá doma, na mě i na bratrovi negativa v případě, že není něco po jeho,často si vyměňujeme názory a diskutujeme, nevíte, kolik mi to bere energie, když si nemůžu koupit byt a snažit se,aby to doma vypadalo k ¨světu, v podnájmu, kde bydlím,nic měnit nebudu,majitelka by mi nezaplatila.Je tu hnusná stará koupelna a záchod, kuchyň to samé,ale byt je v místě, kde chci a je to přiměřená cena.

Není tady

 

#265 2. 7. 2014 9:36

Eva.
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 13. 10. 2012
Příspěvky: 11753

Re: Život se ženáčem...

andy, ty mᚠv sobě asi nějaký filtr a čteš si jenom, co ti propustí.
Tak ještě jednou - není to o tom, jestli by tě s dětmi ne/vzali do auta. Ale nejspíš to bude o tom, že prostě s tebou takovou, jaká jsi teď, neustále si stěžující, nechtějí trávit víkend. Už rozumíš?


May the road rise to meet you, may the wind be always at your back.
The sun shine warm upon your face, the rain fall soft upon your fields.
And until we meet again, may God hold you in the hollow of his hand.

Není tady

 

#266 2. 7. 2014 9:39

eremuruss
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 6. 3. 2007
Příspěvky: 12210

Re: Život se ženáčem...

Andy ,myslim si,ze syn je nestastny s toho,ze si mu rozbila rodinu,nenavidi byt do ktereho si ho privedla.Byl stastny s vama obema.Bohuzel si udelala chybu,ze si naletela chlapovi a ted za to pykas.
Co se tyce obleceni nerikej me,ze v sekaci na svou postavu nic nesezenes,kdyz sezenu ja se znacnou nadvahou.Kdyz jsem mela o 16 kilo min byl pro me vyber veliky.Mam rada sportovne elegantni modu.
Me neprijde divne,ze by te mela kamaradka pribrat do auta,kdyz auto nemas.U me to bylo taky samozrejmost.Tady spise bude problem to postizene dite.Kdyz jsem mela deti male take jsme meli znamou co mela dite postizene v 10 letech na kocarku,ten chlapec nemluvil,slintal.Moc casto jsme ji nerikali,ze jdeme ven s detma.Nemohla s nama delat takove aktivity s detma jako my a vuci ni nam to bylo blbe,tak jsme s ni radci nechodili.


Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život...ale poté trvá celý život než na tu osobu zapomene.

Není tady

 

#267 2. 7. 2014 9:42

eremuruss
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 6. 3. 2007
Příspěvky: 12210

Re: Život se ženáčem...

Eva. napsal(a):

andy, ty mᚠv sobě asi nějaký filtr a čteš si jenom, co ti propustí.
Tak ještě jednou - není to o tom, jestli by tě s dětmi ne/vzali do auta. Ale nejspíš to bude o tom, že prostě s tebou takovou, jaká jsi teď, neustále si stěžující, nechtějí trávit víkend. Už rozumíš?

Proc by v realu mela byt stezujici?To,ze se tady vypise ze  svych problemu neznamena,ze si kamaradkam jen stezuje.


Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život...ale poté trvá celý život než na tu osobu zapomene.

Není tady

 

#268 2. 7. 2014 9:57

olasik
Zablokovaný
Registrovaný: 1. 6. 2014
Příspěvky: 1747

Re: Život se ženáčem...

Tak když Andy nemᚠbyt, to je hodně ohrožující věc, to chápu, že člověk pak žije v nejistotě .
Ale ty k tomu řešíš ještě dalších 50 věcí , místo aby ses zaměřila na dvě nejdůležitější a řešila je .
A všechno je to negativní , což tě pak hází do depky .
Každý má v životě nějaký neúspěchy ,ale přehlíží je a hledá si i to hezký .


Radši umřít a být svatý než dřít jako mourovatý.

Není tady

 

#269 2. 7. 2014 10:14

kostka
♥♥♥♥---
Registrovaný: 3. 2. 2013
Příspěvky: 406

Re: Život se ženáčem...

Jak už tady bylo mnohokrát napsáno, zkus si najít skupinu rodičů děti se stejnou diagnozou. Určitě mezi nimi nebudeš jediná, co má zdravé i nemocné dítě, možná ani jediná osamělá matka. Tihle lidé budou mít větší pochopení pro tvé problémy a starosti.

Ad víkend s dětmi, vy jste tři, aby někdo pro vás měl místo v autě, museli by být v autě maximálně dva, nebo mít 7 a více místné auto. Navíc si myslím, že problém bude jednak v tom, že si stále stěžuješ a chceš to, co mají ostatní, neumíš se smířit se situaci. A kamarádky si chtějí užít klidný víkend, neřešit stále dokola problémy a potom prostě v nemocném dítěti.

I v nájemním, starém bytě se dá za pár korun s trochou dobré vůle, vytvořit příjemné prostředí pro bydlení.

Nemyslím, že by v sekáči byly věci jen pro štíhlé, mimoto existují různé bazary na internetu, když nemᚠčas někam běhat. A nemusíš mít plnou skříň hader, stačí pár kousků, které se dají kombinovat,  nějaký šátek, vestu, korále, náušnice a hned bude mít tvůj model jiný šmrnc.

Není tady

 

#270 2. 7. 2014 10:27

Modroočka
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 31. 10. 2006
Příspěvky: 11401

Re: Život se ženáčem...

andy75 napsal(a):

Čekala jsme , že budete v opozici, ale ne tolik,nedá se nic dělat.
Jen poznámka: vám připadá divné, že by mě vzaly holky do auta s dětma, když je místo a já auto nemám, copak to kamarádky nedělají?Já kdybych měla auto a řídila, mě by to nepřipadalo divné,vždy všichni neřídí,to mě dost překvapilo.
A bývalý, ano po velkém přesvědčování si vezme mladšího na týden a to mám jako oslavovat, že se uráčil, vždy je to jeho dítě a bývalý je normální chlap,tomu taky nerozumím,podle mě jste asi v takové situaci jako já nebyla, sama  s dětma,jedno nemocné, bez podpory rodiny a ještě i se starším máme problémy a hlavně bez bytu, což mě hodně trápí, chtěla bych mít pocit jistoty a zázemí pro děti,vždy takové potřeby má snad každý rodič?
A v sekáči občas něco koupím, jen na mou postavu tam nejsou věci, které by byly ok do školy, spíše pro štíhlejší.
A hlavně, já nemám čas chodit pořád po obchodech a hledat sekáče a slevy,musím se věnovat dětem, být doma atd.
Navíc do školy se musím chystat hodně přes rok,vymýšlet o víkendu program, pokud to jde.
A je normální, že pubertální dítě má ke všemu výhrady,ale většinou chodí ven s vrstevníky, má nějaké zájmy,ale syn takový není,sedí mi doma u PC,když mu to zarazím, dostaneme se do křížku a chce k otci.
Navíc nemocný syn potřebuje pc,je to součást nemoci,tak se obtížně staršímu tohle zakazuje.
Starší syn si nechce nikoho pozvat k nám, že máme škaredý byt,jak by se vám to poslouchalo?
Když se ho zeptám, proč si teda k otci nikoho nezve, vymlouvá se,že někdy.Prostě hledá doma, na mě i na bratrovi negativa v případě, že není něco po jeho,často si vyměňujeme názory a diskutujeme, nevíte, kolik mi to bere energie, když si nemůžu koupit byt a snažit se,aby to doma vypadalo k ¨světu, v podnájmu, kde bydlím,nic měnit nebudu,majitelka by mi nezaplatila.Je tu hnusná stará koupelna a záchod, kuchyň to samé,ale byt je v místě, kde chci a je to přiměřená cena.

Je to marný, je to marný, je to marný.
Tebe to prostě baví, vyloženě se v tom vyžíváš, hledat jen negativa, stěžovat si, skuhrat, brečet.
Jo, mně připadá normální vzít do auta kámoška, která auto nemá a vzít ji sebou na víkend. Ale nevezmu pseudo-kámošku, která mi bude brát energii tím, že NEUMÍ NIC JINÝHO, NEŽ JEN NAŘÍKAT. To by otrávilo i stoika.
A teď, cos napsala, zase  - nejde, není možný, nemám čas, nechci, nemůžu, nic není, nemají, nesluší mi, nenajdu. Samý NEGATIVA.
Je naprosto normální, že puberák je neustále v opozici a matku považuje za divnou. To tak má většina puberáků. Ale pokud má matku fňuknu,která jen vyplakává, ale nechce s tím nic dělat,protože skuhrání je pohodlný, tak se nedivím, že s tebou nikam nechce.
A byt? NA co si jako stěžuješ? V jedné větě ten byt pohaníš a hned vzápětí napíšeš, že ti v podstatě vyhovuje. Tak co teda vlastně chceš?
Je opravdu naprosto zbytečný ti cokoli napsat, protože to okamžitě popliveš a obrátíš v to, že to nejde.


Dokud dýchám, žiju....aspoň to tak zatím vypadá

Není tady

 

#271 2. 7. 2014 10:31

kostka
♥♥♥♥---
Registrovaný: 3. 2. 2013
Příspěvky: 406

Re: Život se ženáčem...

Andy, mᚠna vše odpověď, bohužel negativní. Zatím na žádné doporučení, co ti tady byly napsány, a že jich bylo hodně, jsi nenapsala, jo, tohle bych mohla zkusit....

Není tady

 

#272 2. 7. 2014 10:44

Modroočka
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 31. 10. 2006
Příspěvky: 11401

Re: Život se ženáčem...

Andy, mám kámošku, měla tři děti,když se jí zabil manžel v autě. Osm, jedenáct a čtrnáctiletou - ležáka, postiženou. Nikdy nebyla na dovolené, nemá na hezký oblečení, nemůže chodit do práce,musí se celodenně starat o tu postiženou dceru. Má starej dům, kde má vyplácet čtyři spolumajitele, nemá na to peníze, nemůže jít do práce, jen brigády, když jí zdravá dcera, pokud nemá sama směnu v práci,může pohlídat tu postiženou. Neslyšela jsem ji, že by takhle vyfňukávala, že nemá, nemůže, nejde to. Jde, protože musí. A nenaříká, by je na tom mnohonásobně hůř než ty. Teď je sama, má ještě malýho kluka, dva roky po smrti manžela si našla přítele, bezdětnýho,chtěl dítě,měli ho, vloni ji opustil, protože si chce užívat a ne být vázanej na postiženou holku. Věděl to, zkraje se o tom bavili,nevadilo mu to, za deset mu vadit začalo a odešel. Ale ta kámoška bere život reálně a není ufňukaná.
Jako jsi ty. Co bys chtěla? Tak otrávenou a nespokojenou ženskou aby pohledal.Nic ti není dobrý.
Možná kdyby ti někdo napsal - dám ti nějakej ten milonek, kup si byt, zapla si dovolenou, běž na liposukci, nakup si luxusní hadry a dám ti rentu do konce života.
Tohle by bylo podle tvých představ o spokojeným životě? Myslím, že i tohle by ti bylo málo.


Dokud dýchám, žiju....aspoň to tak zatím vypadá

Není tady

 

#273 2. 7. 2014 10:57

kostka
♥♥♥♥---
Registrovaný: 3. 2. 2013
Příspěvky: 406

Re: Život se ženáčem...

Modroočka ti dala dobrý příklad k zamyšlení, taky ti jeden dám.
Mám kamarádku, velmi blízkou, často jsme se navštěvovaly, volaly si. Opustila manžela kvůli ženatému milenci, společně nějakou dobu žili, pak se ten milenec vrátil k manželce a dětem, kamarádka zůstala sama, bezdětná, v drahém nájemním bytě, její manžel ji zpět už nechce. Pokaždé, když se vidíme, nebo si zavoláme, tak stále jen dokola poslouchám, jak je na tom špatně, že nic nemá, žádného muže, děti, platí drahý byt, nejezdí na dovolenou, atd. Neumí připustit vlastní podíl na tom všem a hledat řešení. Poslední půlrok se téměř nevídáme a pokaždé, když si zavoláme, poslouchám hodinový monolog o tom, jak se má špatně. Věř, že kolikrát telefon prostě nezvednu a pak napíšu krátkou smsku, nebo hovor v půlce ukončím nějakou výmluvou. Tohle by fakt umořilo i vola.

Není tady

 

#274 2. 7. 2014 11:29

eremuruss
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 6. 3. 2007
Příspěvky: 12210

Re: Život se ženáčem...

Modroočka napsal(a):

Andy, mám kámošku, měla tři děti,když se jí zabil manžel v autě. Osm, jedenáct a čtrnáctiletou - ležáka, postiženou. Nikdy nebyla na dovolené, nemá na hezký oblečení, nemůže chodit do práce,musí se celodenně starat o tu postiženou dceru. Má starej dům, kde má vyplácet čtyři spolumajitele, nemá na to peníze, nemůže jít do práce, jen brigády, když jí zdravá dcera, pokud nemá sama směnu v práci,může pohlídat tu postiženou. Neslyšela jsem ji, že by takhle vyfňukávala, že nemá, nemůže, nejde to. Jde, protože musí. A nenaříká, by je na tom mnohonásobně hůř než ty. Teď je sama, má ještě malýho kluka, dva roky po smrti manžela si našla přítele, bezdětnýho,chtěl dítě,měli ho, vloni ji opustil, protože si chce užívat a ne být vázanej na postiženou holku. Věděl to, zkraje se o tom bavili,nevadilo mu to, za deset mu vadit začalo a odešel. Ale ta kámoška bere život reálně a není ufňukaná.
Jako jsi ty. Co bys chtěla? Tak otrávenou a nespokojenou ženskou aby pohledal.Nic ti není dobrý.
Možná kdyby ti někdo napsal - dám ti nějakej ten milonek, kup si byt, zapla si dovolenou, běž na liposukci, nakup si luxusní hadry a dám ti rentu do konce života.
Tohle by bylo podle tvých představ o spokojeným životě? Myslím, že i tohle by ti bylo málo.

Ktera ta 11 leta ma smenu v praci??


Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život...ale poté trvá celý život než na tu osobu zapomene.

Není tady

 

#275 2. 7. 2014 11:31

Modroočka
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 31. 10. 2006
Příspěvky: 11401

Re: Život se ženáčem...

eremuruss napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Andy, mám kámošku, měla tři děti,když se jí zabil manžel v autě. Osm, jedenáct a čtrnáctiletou - ležáka, postiženou. Nikdy nebyla na dovolené, nemá na hezký oblečení, nemůže chodit do práce,musí se celodenně starat o tu postiženou dceru. Má starej dům, kde má vyplácet čtyři spolumajitele, nemá na to peníze, nemůže jít do práce, jen brigády, když jí zdravá dcera, pokud nemá sama směnu v práci,může pohlídat tu postiženou. Neslyšela jsem ji, že by takhle vyfňukávala, že nemá, nemůže, nejde to. Jde, protože musí. A nenaříká, by je na tom mnohonásobně hůř než ty. Teď je sama, má ještě malýho kluka, dva roky po smrti manžela si našla přítele, bezdětnýho,chtěl dítě,měli ho, vloni ji opustil, protože si chce užívat a ne být vázanej na postiženou holku. Věděl to, zkraje se o tom bavili,nevadilo mu to, za deset mu vadit začalo a odešel. Ale ta kámoška bere život reálně a není ufňukaná.
Jako jsi ty. Co bys chtěla? Tak otrávenou a nespokojenou ženskou aby pohledal.Nic ti není dobrý.
Možná kdyby ti někdo napsal - dám ti nějakej ten milonek, kup si byt, zapla si dovolenou, běž na liposukci, nakup si luxusní hadry a dám ti rentu do konce života.
Tohle by bylo podle tvých představ o spokojeným životě? Myslím, že i tohle by ti bylo málo.

Ktera ta 11 leta ma smenu v praci??

Dodávám,manžel je po smrti už 14 let.


Dokud dýchám, žiju....aspoň to tak zatím vypadá

Není tady

 
NÁŠ TIP:

Zápatí

Powered by PunBB 1.2.24c
© Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
Ochrana osobních údajů