Eva. napsal(a):

Nejde o lépe. Jde o správně, si myslím.

Správně...nad tímhle slovem přemýšlím...co tohle znamená?
Co je to správně? V souladu s čím je to správně? Kdo určí správnost?

Ale to už jsme fakt jinde.

Damila napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

helena napsal(a):

To je životní program na ho...
Možná, Pan... z tvýho pohledu, či hlediska někoho jinýho k nepochopení... nicméně i když mně se zvedá žaludek při pouhým pohledu mořský plody, beru jako daný, že jinej se po nich může utlouct...http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png

To není "můj pohled" To je životní zkušenost stovek lidí, kteří už prošli kolem mně
Dá se s tím pochopitelně žít a to i celkem spokojeně. Ti lidé si vždy najdou něco, co jim částečně dovolí "zapomenout" a alespoň částečně se realizovat jinde.
Ale dá se o takovém žití říci, že je skutečným naplněním konkretního života?

A já si myslím, že může být, že každý má prostě jiné vnímání, a co je dobré pro jednoho nemusí být dobré pro všechny.
A naopak. to že je to nějak správné nevylučuje, že jednotlivec to může vnímat úplně opačně.

Já bych netlačila všechny do jedné trasy.
Pojďme přijmout naši jinakost, vždyť to je hybná síla změny a pokroku. kdybychom nebyli jiní, zakrníme jako lidstvo.

Je dobré ctít tradice a je dobré oslavovat jedinečnost. Myslím, že to v pohodě může existovat vedle sebe

Pokud to vnímáš jako tlačení, tak mne to mrzí, protože tak to není myšleno.
Nakonec každý jsme prostě na své cestě jinde. Každý má jiné zkušenosti a každý jednou stejně dojde tam, kam dojít má, i když se mu to třeba právě teď nelíbí. Dostane to, co potřebuje a ne to, co chce.... a časem si řekne: aháááá

To, co momentálně nepřijímá, přijme zcela automaticky a bude se divit sám sobě, že s tím tak dlouho bojoval.
To, co dlouho žil, držel se toho jako klíště, protože si svůj život bez toho neuměl představit, odloží zcela přirozeně.
O tom to je.
Protože měnit názory a postoje je zcela přirozený důsledek vývoje a poznání. Jen blbec celý život stojí na svém, své názory nemění ani o kousíček malilinkatej

helena napsal(a):

Oslavy ustanou
Ale neustanou... dokonce neustaly, čestný pionýrský...
Slaví všichni ostatní všechno ostatní... s radostí, nadšením a všema příslušnejma atributama, ergo nemá co přeskakovat. Nakonec v každý rodině je nějaká ta
http://www.pictu.cz/image.php?di=HSL0

Protože měnit názory a postoje je zcela přirozený důsledek vývoje a poznání.
Vidíš... změnila jsem - a podle tebe to není to vono

Všichni slaví, jen ty ne?
Teď jsi mi připomněla klientku,která vždy navařila dobroty, prostřela stůl, pozvala děti s rodinami, všem nandala a pak zmizela v kuchyni, kde v koutě vyškrabovala zbytky z kastrolu. Děti, které chtěly, aby stolovala s nimi, odháněla se slovy, že pro ni je to takhle dobré, jen ať se baví a pochutnají si, ona si zůstane ve své kuchyni a kdyby něco potřebovaly, tak ať dojdou...Ta paní se hrozně divila, proč k ní děti a hlavně vnoučata už nechtějí jezdit.
Nic v tom nehledej, jen mi ta vzpomínka při čtění toho, co píšeš, naskočila, takže je to moje, ne tvoje

Pokud měníš, je to vono vždy, když ti to tak opravdu vyhovuje, cítíš se v tom dobře a jakékoliv "podle tebe" můžeš brát jen jako "kontrolního chrousta"

aprill napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Jako Damila, nechci žádnej obřad.
Nechci hrob, nechci nic podobnýho, jen žeh, bez všeho kolem. Když si na mě někdo bude chtít vzpomenout, vzpomene, ale nemusí kvůli tomu kupovat kytky a chodit někam povinně truchlit.

tak s tím bych se nějak neuměla smířit... to po čem touží dam a oli mi přijde hodně zvláštní až divné

Treba moje dcera me rikala,ze kdyby zemrela,tak nechce byt nikde uzavrena.Chce rozprasit na hezkem miste.

eremuruss napsal(a):

aprill napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Jako Damila, nechci žádnej obřad.
Nechci hrob, nechci nic podobnýho, jen žeh, bez všeho kolem. Když si na mě někdo bude chtít vzpomenout, vzpomene, ale nemusí kvůli tomu kupovat kytky a chodit někam povinně truchlit.

tak s tím bych se nějak neuměla smířit... to po čem touží dam a oli mi přijde hodně zvláštní až divné

Treba moje dcera me rikala,ze kdyby zemrela,tak nechce byt nikde uzavrena.Chce rozprasit na hezkem miste.

Tak od dítěte je tohle obzvlášť těžké slyšet.

Damila napsal(a):

eremuruss napsal(a):

aprill napsal(a):

tak s tím bych se nějak neuměla smířit... to po čem touží dam a oli mi přijde hodně zvláštní až divné

Treba moje dcera me rikala,ze kdyby zemrela,tak nechce byt nikde uzavrena.Chce rozprasit na hezkem miste.

Tak od dítěte je tohle obzvlášť těžké slyšet.

To je,ale bavili jsme se o tom nedavno co se ji zabila v aute znama co s ni jezdila na letni tabor.

já nad tím ještě nikdy nepřemýšlela
Zřejmě musí přijít ten pravej moment, odkdy začneš... ať už je to věk, výročí, strach...

ať do těch devadesáti jsi v pohodě a zdraví.

Děkuji. Takový je samozřejmě plán.
Jo, to by bylo fajn pro všechny, netrápit se....

Když jsem před více než 16 lety pohřbívala  manžela(bylo mu 44  ) tak jsem zvolila obřad bez řečníka,pouze hrála hudba. Nebývá to obvyklé,možná se to nelíbilo,ale bylo mi to jedno.Kdo se s ním chtěl přijít rozloučit,tak věděl jaký byl a jak žil a nebylo nutné o tom mluvit.Sama za sebe v té chvíli bych nejraději na žádný pohřeb nešla. S odstupem času to teď vnímám jako možnost posledního rozloučení....pro ty,kteří ho měli rádi,pro kolegy,známé,kamarády...

ajka50 napsal(a):

Když jsem před více než 16 lety pohřbívala  manžela(bylo mu 44  ) tak jsem zvolila obřad bez řečníka,pouze hrála hudba. Nebývá to obvyklé,možná se to nelíbilo,ale bylo mi to jedno.Kdo se s ním chtěl přijít rozloučit,tak věděl jaký byl a jak žil a nebylo nutné o tom mluvit.Sama za sebe v té chvíli bych nejraději na žádný pohřeb nešla. S odstupem času to teď vnímám jako možnost posledního rozloučení....pro ty,kteří ho měli rádi,pro kolegy,známé,kamarády...

To jsi mi připomněla pohřeb jednoho mého kamaráda, kde měl řeč jeden z jeho kamarádů (asi půlminutovou) a pak už jen hrála hudba. Hymny jeho milovaných fotbalových klubů. Drželi jsme se s mužem za ruce a smáli se a brečeli.
Tam jsem měla opravdu pocit, že se s ním loučíme.

Evo..     jako  myslivec  na posedu ...  jen  číháš,  kdy a na koho  vystřelit 

Taky moc nemám ráda nějaké pompézní oslavy. Ani jsem to nikdy nepraktikovala. Jo, donést kytičku, dárek, sníst si dort a ťuknout si vínem, to jo. Ale nějaké hostiny, kde je spousta lidí a "stoly se prohýbají", to tedy v žádném případě. Ale když děti přijdou a pogratulují mi k narozeninám, nebo si dáme dárky na Vánoce, to mám ráda.