Taha napsal(a):

Otazka : setrite si na vlastni pohreb nebo to nechate zaplatit pozustale? Ptam se , protoze jsem X let platila pohrebne a ted ta spolecnost zkrachovala , takze to bylo k prdu  . Ja sama si chci na to nasetrit , nechci zatezovat moje syny . Jak to mate vy ?Mam kamaradku  a ta rika ,po me potopa a nesetri nic , pry at se na ni potom decka slozi . Ja tohle nechapu a pripada mi to bezohledne

nemůžu říct, že šetřím, ale peníze mám...takže kdyby něco ...mají mě za co pochovat

Jako Damila, nechci žádnej obřad.
Nechci hrob, nechci nic podobnýho, jen žeh, bez všeho kolem. Když si na mě někdo bude chtít vzpomenout, vzpomene, ale nemusí kvůli tomu kupovat kytky a chodit někam povinně truchlit.

Modroočka napsal(a):

Jako Damila, nechci žádnej obřad.
Nechci hrob, nechci nic podobnýho, jen žeh, bez všeho kolem. Když si na mě někdo bude chtít vzpomenout, vzpomene, ale nemusí kvůli tomu kupovat kytky a chodit někam povinně truchlit.

tak s tím bych se nějak neuměla smířit... to po čem touží dam a oli mi přijde hodně zvláštní až divné

Modroočka napsal(a):

Jako Damila, nechci žádnej obřad.
Nechci hrob, nechci nic podobnýho, jen žeh, bez všeho kolem. Když si na mě někdo bude chtít vzpomenout, vzpomene, ale nemusí kvůli tomu kupovat kytky a chodit někam povinně truchlit.

Bez všeho kolem znamená bez obřadu? Víš, že je obřad pro blízké hodně důležitý? Je to taková tečka, ne každý se umí rozloučit sám a rozloučit se je třeba. Pro klid v duši. Takže to stejně jako april nechápu.
Jinak na pohřeb nešetřím, ale nějaké peníze mám, takže by bylo z čeho zaplatit.

To je zvláštní, že mě nikdy nenepadlo, že by lidi chodili na pohřeb ze slušnosti a přitom toho dotyčného neměli rádi. Asi se to děje, ale vůbec by mě to nenapadlo. Stejně tak s tím, že by mě pomluvilo okolí kvůli hrobu....máš s obojím asi velké zkušenosti. Z prvního příspěvku to vypadalo, že nechceš pohřeb, teď píšeš, že je ti jedno jak to pozůstalí udělají. Trochu zmatek

Taha napsal(a):

Otazka : setrite si na vlastni pohreb nebo to nechate zaplatit pozustale? Ptam se , protoze jsem X let platila pohrebne a ted ta spolecnost zkrachovala , takze to bylo k prdu  . Ja sama si chci na to nasetrit , nechci zatezovat moje syny . Jak to mate vy ?Mam kamaradku  a ta rika ,po me potopa a nesetri nic , pry at se na ni potom decka slozi . Ja tohle nechapu a pripada mi to bezohledne

Šetřit si na pohřeb je škoda peněz, pak člověk potřebuje peníze na léčbu a nebudou, akorát se dočká člověk toho pohřbu dříve. Dobrý je šetřit si na stáří a když člověk umře, tak po něm něco zbude a z toho se pohřeb zaplatí.

holcina napsal(a):

To je zvláštní, že mě nikdy nenepadlo, že by lidi chodili na pohřeb ze slušnosti a přitom toho dotyčného neměli rádi. Asi se to děje, ale vůbec by mě to nenapadlo. Stejně tak s tím, že by mě pomluvilo okolí kvůli hrobu....máš s obojím asi velké zkušenosti. Z prvního příspěvku to vypadalo, že nechceš pohřeb, teď píšeš, že je ti jedno jak to pozůstalí udělají. Trochu zmatek

Není to zmatek. Řekla jsem, že kdyby se se mnou cokoli stalo, nechci obřad ani hrob. Že budu ráda, když na mě budou vzpomínat v dobrým. Ale pokud se synové rozhodnou pro obřad, nezabráním jim v tom. Budu mrtvá a těžko jim budu moct něco zakazovat.
A zkušenost s pohřbem a melou kvůli hrobům, tu mám přímo z rodiny.

holcina napsal(a):

To je zvláštní, že mě nikdy nenepadlo, že by lidi chodili na pohřeb ze slušnosti a přitom toho dotyčného neměli rádi. Asi se to děje, ale vůbec by mě to nenapadlo. Stejně tak s tím, že by mě pomluvilo okolí kvůli hrobu....máš s obojím asi velké zkušenosti. Z prvního příspěvku to vypadalo, že nechceš pohřeb, teď píšeš, že je ti jedno jak to pozůstalí udělají. Trochu zmatek

Jo, taky mám zkušenost, že lidi chodili na pohřeb jen že se to hodí, a taky jsem zažila, že pozůstalé pomlouvali, jak byli oblečení, apod., prostě svatba nebo pohřeb, je to často divadlo pro okolí.

Měla jsem i malou svatbu (tam to bez obřadu nešlo), a nechci pohřeb. Přijdou mi to tak intimní záležitosti, že si je chci prožít sama v sobě, nebo s nejbližšími. to je ale mým nastavením, dokážu pochopit, že druzí to mají jinak.

Např. se mi stalo, že umřel známý (mladý člověk), a jak se pohřbům vyhýbám, tak u něj jsem měla přímo potřebu na ten pohřeb jít. Cítila jsem závazek.  Tenzi, prostě jsem tam potřebovala jít. ani nevím jestli kvůli němu nebo kvůli sobě, tohle jsem vůbec neřešila.

Stejně tak chodím na hřbitov za rodiči-ale tam čistě kvůli nim, protože vím, že by to chtěli, jaký měli přístup k tradici. Chodím tam málo a mám proto černé svědomí. Tam přesně vím, že kvůli nim, ne kvůli sobě.
Je to trochu z ruky, tak se vymlouvám, ale dnes bych tam zajet mohkla, když tak o tom píšu...vezmu kolo a pojedu.

helena napsal(a):

Spálit bez obřadu a rozptýlit... i když je fakt, že pak už do toho nebudu mít pozůstalejm co kecat... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
Když budou chtít zajít s kytkou a vzpomínkou, můžou kdyykoliv... ale proč by měli udržovat hrob nebo okýnko? Protože "se to sluší"? Aby je "lidi nepomluvili"? Jsou i jiný způsoby, jak si ty, co odešli, připomenout... když chceme...

protože chtějí

vidím, že to máme každý jinak... já chodím na hřbitov na návštěvu (jen to kafe jaksi není).  vzpomínání doma u stolu u fotky mi nic nedá.

helena napsal(a):

protože chtějí
A co když nechtějí, nemůžou, nezvládají?
Ono stačí, abys měla hrob/y kdovíkde a byla ráda, že je stačíš objet jednou za rok kolem dušiček...

však my ty hroby taky nemáme za komínem... co je tak pracného na udržování hrob, jednu za čas ten mramor umýt?

Naše společnost kašle na rituály...pak se divíme, že morálka, etika, slušnost, atd. upadá, mizí....

Jediné, co ještě oslavujeme, to je příchod dítěte na svět.
Je to velká radost.
Pak už to podle toho, jak se chováme, vypadá jen na samé starosti.
Chybí přechody z jednoho světa do druhého:

- ze světa malých děti do světa adolescentů
- ze světa dětí, do světa dospělých
- ze světa svobodných, do světa zadaných (vždyť svatba, to je přece jenom papír, my se milujeme, žádný nepotřebujeme)
- ze světa ekonomicky aktivních do světa odpočívajících
- vzpomněla bych si jistě i na víc přechodových rituálů, ale to není teď podstatné
- podstatný je na tomto vlákně přechod ze světa živých do světa mrtvých
Pohřební rituál je důležitější než si myslíte. Především pro pozůstalé.
Ve chvíli, kdy je opouští blízká bytost a oni cítí velkou bolest, to ani tak nevnímají, ale po čase se objeví prázdnota - po zemřelém, se kterým se pořádně nerozloučili..... pak je dost problém to zpětně udělat. Vím, co říkám, znám to jak z osobní zkušenosti - a to obřad v rodinném kruhu byl, taky hrob existuje, ale rituál pro mne nebyl naplňující - tak z příběhů klientů.
Nepodceňujte to.

Rituál rozloučení nemusí být honosný a takový, "jak se sluší".
Měl by být hlavně dostatečným rozloučením pro pozůstalé. Láskyplným odpoutáním se a vyprovozením zemřelého do "říše mrtvých".

Rozptýlení na k tomu určeném místě a nebo do moře, potůčku, v horách ap. to se mi líbí. To může být moc hezký a naplňující rituál
I s kytkou se tam dá pak přijít, pokud někdo z pozůstalých bude mít tu potřebu. A to nejspíš s přibývajícím věkem mít bude