každý si se svým majetkem může udělat co chce a ostatním po tom není nic
Máš recht... ale upřímně řečeno, spíš se dá skousnout, že se "maminka zbláznila" a rozfrcala dědictví po kasinech či kočičích útulcích, než že všechno dostane jedno dítě... zvlášť když se to ty ostatní dozvědí až u notáře.
Ono často nejde jen/hlavně o ten majetek, ale o to "proč?"

Adela11 napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

adélo, taková stará baba, ale budeš se sem chodit hádat jako malej harantík.

mám to okoukaný od tvýho "mládí", hvězdo jasná. zameť si práh,  pak vyskakuj.

adélo, vzhledem k tomu, že věkový rozdíl mezi tebou a mnou může být nějákých 30 let, pak není potřeba dávat to mládí do uvozovek
a řekla bych, že to tvé muselo být taky docela výživný, když se ještě v nějákých 65 bavíš na fóru stylem, jaký jsi tenkrát předvedla na právním.
tím tuhle debatu končím, jestli se chceš hádat dál, budeš si k tomu muset najít někoho jiného.

Modroočka napsal(a):

Selima napsal(a):

aprill napsal(a):

výše příspěvku se neodvíjí od diagnozy, jen od schopnosti zvládat úkony.

No tak, pri amputovanej nohe alebo nefunkčnej ľadvine sa asi "schopnosti zvládať úkony" nebudú prudko meniť, ale tak zisťovať to všetko treba stál dokola... a keď je diagnóza nevyliečiteľná choroba, tak asi zmeny ani netreba veľmi skúmať, a keď už, tak nie opýtaním sa na všeobecné blaho dotyčnej chorej osoby...?

Jenže u babiččiny nemoci je patrná demence a babička ti vždycky řekne, že se má dobře. A když se jí zeptáš, jestli spáchala atentát na Franze Josefa, klidně ti bezelstně odpoví, že jo.
Je to o lidech.
Když jsme požádali znovu, přišla jiná a ta se jen neptala, ta poznala, že je babička už dementní a chtěla vidět prakticky, co babička zvládne. zjistila, že v podstatě nic. Nají se, ale můžeš uklidit půlku kuchyně, jde sama na záchod, ale neutře se, takže gaťky putují do popelnice, to je maximum, co zvládne. Hygiena je pro ni neznámá věc, na to musíme dohlížet. Když ji děda vezme na zahradu, sedí na židli, pes ji olizuje, ruce,obličej, ona se nebrání a mě bere čert. Tak ji odvedu,musím dohlídnout,aby si umyla ruce, obličej. Neví ani, co je za den, ztratila by se hned před barákem, doktora by nenašla a že by si ohřála jen blbej párek, to bych se bála, že vyhoří celej barák. Ale babička ti klidně odpoví, když se zeptáš, jestli vaří, pere, uklízí, nakupuje - "jo".
Stříhala jsem jí vlasy a dělala pedikúru na nohách a ona mi strkala dvoutisícovku, že se prý za to platí. Ona neví, jakou hodnotu mají peníze. Myslela jsem, že mě trefí. Ještěže nikam sama nemůže jít, ani nikomu nechodí otevírat, kdoví, jak by o dopadlo. Naštěstí ta další paní ze sociálky byla rozumná a posuzovala skutečnej stav babičky a ne jen, co jí babička řekla.

kamarádka má maminku, co je na tom hodně podobně. je s ní doma, bere na ni peníze za péči.
mám pocit, že říkala, že s ní snad byli u psychologa, než s ní zůstala doma. už nevím, jak to tam bylo.
ona byla celkem dobrá, ale když ji umřel manžel, tak to vzalo dost ryhlej sešup dolů.

helena napsal(a):

každý si se svým majetkem může udělat co chce a ostatním po tom není nic
Máš recht... ale upřímně řečeno, spíš se dá skousnout, že se "maminka zbláznila" http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png a rozfrcala dědictví po kasinech či kočičích útulcích, než že všechno dostane jedno dítě... zvlášť když se to ty ostatní dozvědí až u notáře.
Ono často nejde jen/hlavně o ten majetek, ale o to "proč?"

Proč? To se ptají děti, které samy už jsou v pokročilém věku a mají třeba svá vnoučata? A tihle se ptají proč? Prostě proto. To nejsou natolik dospělí, aby si to sami ve své hlavě neposkládali a nepřenesli se přes to? To chtějí zbytek života strávit tou strašnou nespravedlností? Mají se řešit věci, které řešit jdou. S mrtvým rodičem už nic nevyřeším a proto to řešení nemá. Řešit jsem měla dokud žil. Teď můžu akorát tak sklapnout a nepřemýšlet o majetku, který mi nepatří. Jiná věc je samozřejmě vylákání majetku na člověku, který je na hranici svéprávnosti, pod nátlakem a v podobných případech. I to se stává. Pokud s rodiči někdo bydlí a stará se o ně ve stáří a pak dostane všechno on, je to úplně v pořádku.

To chtějí zbytek života strávit tou strašnou nespravedlností?
O nespravedlnosti mluvíš ty...
Já na svý proč odpověď znám

helena napsal(a):

To chtějí zbytek života strávit tou strašnou nespravedlností?
O nespravedlnosti mluvíš ty...
Já na svý proč odpověď znám http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png

To bylo na mě, nebo jen tak plácnutí do větru a léééééť?
Abych se zbytečně nevysilovala.

Modroočka napsal(a):

Selima napsal(a):

aprill napsal(a):

výše příspěvku se neodvíjí od diagnozy, jen od schopnosti zvládat úkony.

No tak, pri amputovanej nohe alebo nefunkčnej ľadvine sa asi "schopnosti zvládať úkony" nebudú prudko meniť, ale tak zisťovať to všetko treba stál dokola... a keď je diagnóza nevyliečiteľná choroba, tak asi zmeny ani netreba veľmi skúmať, a keď už, tak nie opýtaním sa na všeobecné blaho dotyčnej chorej osoby...?

Jenže u babiččiny nemoci je patrná demence a babička ti vždycky řekne, že se má dobře. A když se jí zeptáš, jestli spáchala atentát na Franze Josefa, klidně ti bezelstně odpoví, že jo.
Je to o lidech.
Když jsme požádali znovu, přišla jiná a ta se jen neptala, ta poznala, že je babička už dementní a chtěla vidět prakticky, co babička zvládne. zjistila, že v podstatě nic. Nají se, ale můžeš uklidit půlku kuchyně, jde sama na záchod, ale neutře se, takže gaťky putují do popelnice, to je maximum, co zvládne. Hygiena je pro ni neznámá věc, na to musíme dohlížet. Když ji děda vezme na zahradu, sedí na židli, pes ji olizuje, ruce,obličej, ona se nebrání a mě bere čert. Tak ji odvedu,musím dohlídnout,aby si umyla ruce, obličej. Neví ani, co je za den, ztratila by se hned před barákem, doktora by nenašla a že by si ohřála jen blbej párek, to bych se bála, že vyhoří celej barák. Ale babička ti klidně odpoví, když se zeptáš, jestli vaří, pere, uklízí, nakupuje - "jo".
Stříhala jsem jí vlasy a dělala pedikúru na nohách a ona mi strkala dvoutisícovku, že se prý za to platí. Ona neví, jakou hodnotu mají peníze. Myslela jsem, že mě trefí. Ještěže nikam sama nemůže jít, ani nikomu nechodí otevírat, kdoví, jak by o dopadlo. Naštěstí ta další paní ze sociálky byla rozumná a posuzovala skutečnej stav babičky a ne jen, co jí babička řekla.

oli, opravdu byla babička při první posuzování tak marná jako při druhém? u šetření se zkoumá schopnost se sám o sebe postarat, dále orientace v čase, místě, osobou...

jarena napsal(a):

Základem bych řekla je to, že každý si se svým majetkem může udělat co chce a ostatním po tom není nic. Když někdo rok před smrtí prodá svoji vilu a odjede na cestu kolem světa a zbytek peněz prohraje v Las Vegas, je do toho každému nic i kdyby měl dětí pět. Jestli někdo dá svůj majetek jen jednomu dítěti, tak to tak chtěl a ostatní děti nechť škrabou nehtíky o desku nad hrobem a vyčítají to mrtvému. Jestli se zboří vztahy kvůli majetku, tak nestály za nic ani před tím a není jich škoda. Jestli se někdo o rodiče chce starat, bude se starat i bez dědictví právě proto, že je má rád. Rodiče nejsou povinní svým dětem po své smrti COKOLIV odkazovat, pokud to tak nechtějí. A děti nemají na NIC nárok, pokud to člověk před smrtí zařídí tak, jak chce on sám. Rodiče je vychovali, zabezpečili vzdělání, nějak podle svých možností postavili do života a konec. Tím to opravdu končí. Pokud si někdo myslí, že ho budou rodiče podporovat i po své smrtí a čekají na to, může se dočkat velkého překvapení. Asi tak.

Máš úplnú pravdu, ale podľa seba súdim, že často existuje niečo ako žiarlivosť, pocit nerovnosti, krivdy (vo vzťahu rodič,rodičia/deti) a rozdelenie majetku je tohto akýmsi zmaterializovaním. Uznávam, že niekomu môže ísť čisto o majetok (hlavne ak si všetko prepil alebo pregambloval), ale u niekoho môže ísť skôr o túto symbolickú rovinu delenie majetku=vyjadrenie vzťahu. Ak je vzťah inak v poriadku, nemalo by byť akékoľvek ne/rozdelenie problém, ale čo je to vzťah v poriadku, že? Kto má ideálny vzťah s rodičmi, nech sa prihlási (a najlepšie nech sa prihlási už po rozdelení majetku ).

Upravil(a) Selima (22. 4. 2014 16:00)

aprill napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Selima napsal(a):

No tak, pri amputovanej nohe alebo nefunkčnej ľadvine sa asi "schopnosti zvládať úkony" nebudú prudko meniť, ale tak zisťovať to všetko treba stál dokola... a keď je diagnóza nevyliečiteľná choroba, tak asi zmeny ani netreba veľmi skúmať, a keď už, tak nie opýtaním sa na všeobecné blaho dotyčnej chorej osoby...?

Jenže u babiččiny nemoci je patrná demence a babička ti vždycky řekne, že se má dobře. A když se jí zeptáš, jestli spáchala atentát na Franze Josefa, klidně ti bezelstně odpoví, že jo.
Je to o lidech.
Když jsme požádali znovu, přišla jiná a ta se jen neptala, ta poznala, že je babička už dementní a chtěla vidět prakticky, co babička zvládne. zjistila, že v podstatě nic. Nají se, ale můžeš uklidit půlku kuchyně, jde sama na záchod, ale neutře se, takže gaťky putují do popelnice, to je maximum, co zvládne. Hygiena je pro ni neznámá věc, na to musíme dohlížet. Když ji děda vezme na zahradu, sedí na židli, pes ji olizuje, ruce,obličej, ona se nebrání a mě bere čert. Tak ji odvedu,musím dohlídnout,aby si umyla ruce, obličej. Neví ani, co je za den, ztratila by se hned před barákem, doktora by nenašla a že by si ohřála jen blbej párek, to bych se bála, že vyhoří celej barák. Ale babička ti klidně odpoví, když se zeptáš, jestli vaří, pere, uklízí, nakupuje - "jo".
Stříhala jsem jí vlasy a dělala pedikúru na nohách a ona mi strkala dvoutisícovku, že se prý za to platí. Ona neví, jakou hodnotu mají peníze. Myslela jsem, že mě trefí. Ještěže nikam sama nemůže jít, ani nikomu nechodí otevírat, kdoví, jak by o dopadlo. Naštěstí ta další paní ze sociálky byla rozumná a posuzovala skutečnej stav babičky a ne jen, co jí babička řekla.

oli, opravdu byla babička při první posuzování tak marná jako při druhém? u šetření se zkoumá schopnost se sám o sebe postarat, dále orientace v čase, místě, osobou...

Byla, dost, dokonce se nad tím pozastavovali jak psychiatr, tak neurolog a i obvoďačka, ta na adresu sociálky neměla lichotivý vyjádření. Řekla něco v tom smyslu, že potřebují ušetřit, tak prostě seškrtají pacienty, kteří se bez pomoci neobejdou. No a teď už je to s babičkou úplně v háji. Nejhorší je, že kvůli tomu strašně schází i děda, psychicky to nezvládá. Už jsem psala, chtěl páchat sebevraždu, několikrát, že už nechce žít.

A já všechno prodám, prachy rozfofruju a ať mi chlapečkové ještě zacálujou funus. Nebo ať mě rozpráší, stejně by mi kytky na hrob nenosili Prachy si užiju a oni nebudou mít důvod se dohadovat, ke komu jsem byla spravedlivější.

aprill napsal(a):

Modroočka napsal(a):

A já všechno prodám, prachy rozfofruju a ať mi chlapečkové ještě zacálujou funus. Nebo ať mě rozpráší, stejně by mi kytky na hrob nenosili Prachy si užiju a oni nebudou mít důvod se dohadovat, ke komu jsem byla spravedlivější.

taky možnost.. nikdo nedostane nic a bude klid....

No právě, pro klid a že na mě budou naštvaní..........mně už to bude šumák