29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
jarena napsal(a):
Základem bych řekla je to, že každý si se svým majetkem může udělat co chce a ostatním po tom není nic. Když někdo rok před smrtí prodá svoji vilu a odjede na cestu kolem světa a zbytek peněz prohraje v Las Vegas, je do toho každému nic i kdyby měl dětí pět. Jestli někdo dá svůj majetek jen jednomu dítěti, tak to tak chtěl a ostatní děti nechť škrabou nehtíky o desku nad hrobem a vyčítají to mrtvému. Jestli se zboří vztahy kvůli majetku, tak nestály za nic ani před tím a není jich škoda. Jestli se někdo o rodiče chce starat, bude se starat i bez dědictví právě proto, že je má rád. Rodiče nejsou povinní svým dětem po své smrti COKOLIV odkazovat, pokud to tak nechtějí. A děti nemají na NIC nárok, pokud to člověk před smrtí zařídí tak, jak chce on sám. Rodiče je vychovali, zabezpečili vzdělání, nějak podle svých možností postavili do života a konec. Tím to opravdu končí. Pokud si někdo myslí, že ho budou rodiče podporovat i po své smrtí a čekají na to, může se dočkat velkého překvapení. Asi tak.
JJ,pravdu díš.
Mimochodem, ta myšlenka s cestou kolem světa........... usadila bych se někde v ráji a dožila své dny v teple, pod palmou u krásně blankytného moře krásná představa
Není tady
každý si se svým majetkem může udělat co chce a ostatním po tom není nic
Máš recht... ale upřímně řečeno, spíš se dá skousnout, že se "maminka zbláznila" a rozfrcala dědictví po kasinech či kočičích útulcích, než že všechno dostane jedno dítě... zvlášť když se to ty ostatní dozvědí až u notáře.
Ono často nejde jen/hlavně o ten majetek, ale o to "proč?"
Není tady
-B- napsal(a):
Dostali jsme s manželem od mojí matky rodinný domek. Mám ještě dva sourozence, ale protože jsme s mamkou bydleli a starali se o ní, než zemřela, domek se rozhodla dát mně a část mému manželovi. Učinila tak i proto, že sourozenci o ní nepečovali, nestarali se. Do domu jsme s manželem hodně investovali už za mamky života. No a sourozenci mi vyčítají že oni nic nedostali, že jsem všechno schrábla já. Nemluví kvůli tomu se mnou a bratr když se napije, píše mi zlé esemesky. Chtějí po mně peníze. Vím, že jim nejsem nic dlužná, ale už nějak nedokážu unést ten nátlak a nevím co mám dělat. Jsem zoufalá.
Sourozence pozvi na kafe a řekni jim naposledy, že kdyby ten domek matka chtěla rozdělit mezi všechny děti, tak by to určitě udělala. Ale rozdělit to nechtěla a oni se s tím musí prostě smířit. Oni tě budou pomlouvat, nebudou se s tebou bavit, nic s tím nenaděláš. Nikdy bych to neprodala a peníze nerozdělila. Já bych to vydržela. Ale každý jsme jiný. Když dům prodáš, odečtete svoje investice, zbytek peněz rozdělíte mezi všechny. A myslíš, že se vztahy změní? Stejně tě budou pomlouvat a stejně jim to bude málo a ještě ti vyčtou, že jsi prodala dům, kde oni vyrůstala i tím jsi jim vzala domov.
Není tady
Adela11 napsal(a):
PPavlaa napsal(a):
adélo, taková stará baba, ale budeš se sem chodit hádat jako malej harantík.
mám to okoukaný od tvýho "mládí", hvězdo jasná. zameť si práh, pak vyskakuj.
adélo, vzhledem k tomu, že věkový rozdíl mezi tebou a mnou může být nějákých 30 let, pak není potřeba dávat to mládí do uvozovek
a řekla bych, že to tvé muselo být taky docela výživný, když se ještě v nějákých 65 bavíš na fóru stylem, jaký jsi tenkrát předvedla na právním.
tím tuhle debatu končím, jestli se chceš hádat dál, budeš si k tomu muset najít někoho jiného.
Není tady
odečtete svoje investice
Pokud je neprokáže, zas jim to nemusí stačit...
Není tady
Modroočka napsal(a):
Selima napsal(a):
aprill napsal(a):
výše příspěvku se neodvíjí od diagnozy, jen od schopnosti zvládat úkony.No tak, pri amputovanej nohe alebo nefunkčnej ľadvine sa asi "schopnosti zvládať úkony" nebudú prudko meniť, ale tak zisťovať to všetko treba stál dokola... a keď je diagnóza nevyliečiteľná choroba, tak asi zmeny ani netreba veľmi skúmať, a keď už, tak nie opýtaním sa na všeobecné blaho dotyčnej chorej osoby...?
Jenže u babiččiny nemoci je patrná demence a babička ti vždycky řekne, že se má dobře. A když se jí zeptáš, jestli spáchala atentát na Franze Josefa, klidně ti bezelstně odpoví, že jo.
Je to o lidech.
Když jsme požádali znovu, přišla jiná a ta se jen neptala, ta poznala, že je babička už dementní a chtěla vidět prakticky, co babička zvládne. zjistila, že v podstatě nic. Nají se, ale můžeš uklidit půlku kuchyně, jde sama na záchod, ale neutře se, takže gaťky putují do popelnice, to je maximum, co zvládne. Hygiena je pro ni neznámá věc, na to musíme dohlížet. Když ji děda vezme na zahradu, sedí na židli, pes ji olizuje, ruce,obličej, ona se nebrání a mě bere čert. Tak ji odvedu,musím dohlídnout,aby si umyla ruce, obličej. Neví ani, co je za den, ztratila by se hned před barákem, doktora by nenašla a že by si ohřála jen blbej párek, to bych se bála, že vyhoří celej barák. Ale babička ti klidně odpoví, když se zeptáš, jestli vaří, pere, uklízí, nakupuje - "jo".
Stříhala jsem jí vlasy a dělala pedikúru na nohách a ona mi strkala dvoutisícovku, že se prý za to platí. Ona neví, jakou hodnotu mají peníze. Myslela jsem, že mě trefí. Ještěže nikam sama nemůže jít, ani nikomu nechodí otevírat, kdoví, jak by o dopadlo. Naštěstí ta další paní ze sociálky byla rozumná a posuzovala skutečnej stav babičky a ne jen, co jí babička řekla.
kamarádka má maminku, co je na tom hodně podobně. je s ní doma, bere na ni peníze za péči.
mám pocit, že říkala, že s ní snad byli u psychologa, než s ní zůstala doma. už nevím, jak to tam bylo.
ona byla celkem dobrá, ale když ji umřel manžel, tak to vzalo dost ryhlej sešup dolů.
Není tady
Modroočka napsal(a):
A jinak k dědictví jako takovýmu. Švagr se nestará o rodiče, bydlí tam zadarmo, inkaso platí děda, dostal půlku baráku. My se staráme, bydlet tam nemůžeme, přesto, že můj chlap má druhou půlku baráku. Platíme sedm tisíc měsíčně, jezdíme tam furt, abysme dohlídli na všechno. Takže co je vlastně spravedlivější?
Tak to prostě je a nic s tím nenaděláme. Starat se nemusíme, ale musíme, nedá nám to, nechat rodiče jen tak. Shnili by ve špíně a bez pomoci.
když to jeho rodičům nevadí ..
Není tady
helena napsal(a):
každý si se svým majetkem může udělat co chce a ostatním po tom není nic
Máš recht... ale upřímně řečeno, spíš se dá skousnout, že se "maminka zbláznila" http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png a rozfrcala dědictví po kasinech či kočičích útulcích, než že všechno dostane jedno dítě... zvlášť když se to ty ostatní dozvědí až u notáře.
Ono často nejde jen/hlavně o ten majetek, ale o to "proč?"
Proč? To se ptají děti, které samy už jsou v pokročilém věku a mají třeba svá vnoučata? A tihle se ptají proč? Prostě proto. To nejsou natolik dospělí, aby si to sami ve své hlavě neposkládali a nepřenesli se přes to? To chtějí zbytek života strávit tou strašnou nespravedlností? Mají se řešit věci, které řešit jdou. S mrtvým rodičem už nic nevyřeším a proto to řešení nemá. Řešit jsem měla dokud žil. Teď můžu akorát tak sklapnout a nepřemýšlet o majetku, který mi nepatří. Jiná věc je samozřejmě vylákání majetku na člověku, který je na hranici svéprávnosti, pod nátlakem a v podobných případech. I to se stává. Pokud s rodiči někdo bydlí a stará se o ně ve stáří a pak dostane všechno on, je to úplně v pořádku.
Není tady
PPavlaa napsal(a):
Modroočka napsal(a):
Selima napsal(a):
No tak, pri amputovanej nohe alebo nefunkčnej ľadvine sa asi "schopnosti zvládať úkony" nebudú prudko meniť, ale tak zisťovať to všetko treba stál dokola... a keď je diagnóza nevyliečiteľná choroba, tak asi zmeny ani netreba veľmi skúmať, a keď už, tak nie opýtaním sa na všeobecné blaho dotyčnej chorej osoby...?Jenže u babiččiny nemoci je patrná demence a babička ti vždycky řekne, že se má dobře. A když se jí zeptáš, jestli spáchala atentát na Franze Josefa, klidně ti bezelstně odpoví, že jo.
Je to o lidech.
Když jsme požádali znovu, přišla jiná a ta se jen neptala, ta poznala, že je babička už dementní a chtěla vidět prakticky, co babička zvládne. zjistila, že v podstatě nic. Nají se, ale můžeš uklidit půlku kuchyně, jde sama na záchod, ale neutře se, takže gaťky putují do popelnice, to je maximum, co zvládne. Hygiena je pro ni neznámá věc, na to musíme dohlížet. Když ji děda vezme na zahradu, sedí na židli, pes ji olizuje, ruce,obličej, ona se nebrání a mě bere čert. Tak ji odvedu,musím dohlídnout,aby si umyla ruce, obličej. Neví ani, co je za den, ztratila by se hned před barákem, doktora by nenašla a že by si ohřála jen blbej párek, to bych se bála, že vyhoří celej barák. Ale babička ti klidně odpoví, když se zeptáš, jestli vaří, pere, uklízí, nakupuje - "jo".
Stříhala jsem jí vlasy a dělala pedikúru na nohách a ona mi strkala dvoutisícovku, že se prý za to platí. Ona neví, jakou hodnotu mají peníze. Myslela jsem, že mě trefí. Ještěže nikam sama nemůže jít, ani nikomu nechodí otevírat, kdoví, jak by o dopadlo. Naštěstí ta další paní ze sociálky byla rozumná a posuzovala skutečnej stav babičky a ne jen, co jí babička řekla.kamarádka má maminku, co je na tom hodně podobně. je s ní doma, bere na ni peníze za péči.
mám pocit, že říkala, že s ní snad byli u psychologa, než s ní zůstala doma. už nevím, jak to tam bylo.
ona byla celkem dobrá, ale když ji umřel manžel, tak to vzalo dost ryhlej sešup dolů.
U nás je Huntingtonova nemoc. Ne moc rozšířená,často o nevědí moc ani doktoři,kteří s ní nepřišli do styku. Je to z 50% dědičný, postupně ochrnuje tělo, odchází nervovej systém, přichází demence a devastace osobnosti, smrt. Děda viděl svýho švagra, jak ho nemoc postupně devastovala, když ji pak diagnostikovali i babičce, děda onemocněl těžkou depresí. Babičce je už teď všechno vlastně jedno,ona už si svůj stav neuvědomuje, děda je na tom psychicky čím dál hůř. Švára to neřeší a nezajímá ho to, dědu akorát buzeruje. Děda chtěl skákat z okna,pak pod vlak a pak si chtěl vzít prášky a umřít. Kdo tohle nezažil,nepochopí, že péče o tyhle staroušky je náročná a k nezaplacení. Děda pustne taky, musím ho nahnat do vany, říct mu, že se má převlíct do čistýho, vyměnit jim povlečení, ručníky, utěrky, jen třeba utřít upatlanej stůl, úplný banality, už je nezvládá ani děda. Ale na něho jsme nežádali o nic. I když nám to psychiatrička doporučila. Děda sám taky nikam nejde, k doktorům a na nákup s ním jezdím já. babička už nezvládne ani cestu autem k doktorovi.
Není tady
To chtějí zbytek života strávit tou strašnou nespravedlností?
O nespravedlnosti mluvíš ty...
Já na svý proč odpověď znám
Není tady
PPavlaa napsal(a):
Modroočka napsal(a):
A jinak k dědictví jako takovýmu. Švagr se nestará o rodiče, bydlí tam zadarmo, inkaso platí děda, dostal půlku baráku. My se staráme, bydlet tam nemůžeme, přesto, že můj chlap má druhou půlku baráku. Platíme sedm tisíc měsíčně, jezdíme tam furt, abysme dohlídli na všechno. Takže co je vlastně spravedlivější?
Tak to prostě je a nic s tím nenaděláme. Starat se nemusíme, ale musíme, nedá nám to, nechat rodiče jen tak. Shnili by ve špíně a bez pomoci.když to jeho rodičům nevadí ..
Nejsou ve stavu, kdy by byli schopni to posoudit. Babička je úplně mimo, děda už tyhle věci taky nerozlišuje.
Není tady
helena napsal(a):
To chtějí zbytek života strávit tou strašnou nespravedlností?
O nespravedlnosti mluvíš ty...
Já na svý proč odpověď znám http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png
To bylo na mě, nebo jen tak plácnutí do větru a léééééť?
Abych se zbytečně nevysilovala.
Není tady
Selima napsal(a):
aprill napsal(a):
Modroočka napsal(a):
Možná, ale popsala jsem náš případ. Takže ne vždycky je výše příspěvku podle stavu a diagnózy člověka. U nás o tom evidentně rozhodovali lidi, kteří tomu moc nerozuměli. Chápu, že sociální pracovnice s maturitou nemůže znát charakteristiku lékařských diagnóz, ale primářka by si to měla umět minimálně nastudovat. Přede mnou ze sebe udělala blbce, protože o té nemoci nevěděla vůbec nic.výše příspěvku se neodvíjí od diagnozy, jen od schopnosti zvládat úkony.
No tak, pri amputovanej nohe alebo nefunkčnej ľadvine sa asi "schopnosti zvládať úkony" nebudú prudko meniť, ale tak zisťovať to všetko treba stál dokola... a keď je diagnóza nevyliečiteľná choroba, tak asi zmeny ani netreba veľmi skúmať, a keď už, tak nie opýtaním sa na všeobecné blaho dotyčnej chorej osoby...?
tak to by ses divila co jsou někteří schopní zvládnout při amputované končetině. máme případy, že nemají nárok na příspěvek, protože jsou naprosto soběstační...
Není tady
Modroočka napsal(a):
Selima napsal(a):
aprill napsal(a):
výše příspěvku se neodvíjí od diagnozy, jen od schopnosti zvládat úkony.No tak, pri amputovanej nohe alebo nefunkčnej ľadvine sa asi "schopnosti zvládať úkony" nebudú prudko meniť, ale tak zisťovať to všetko treba stál dokola... a keď je diagnóza nevyliečiteľná choroba, tak asi zmeny ani netreba veľmi skúmať, a keď už, tak nie opýtaním sa na všeobecné blaho dotyčnej chorej osoby...?
Jenže u babiččiny nemoci je patrná demence a babička ti vždycky řekne, že se má dobře. A když se jí zeptáš, jestli spáchala atentát na Franze Josefa, klidně ti bezelstně odpoví, že jo.
Je to o lidech.
Když jsme požádali znovu, přišla jiná a ta se jen neptala, ta poznala, že je babička už dementní a chtěla vidět prakticky, co babička zvládne. zjistila, že v podstatě nic. Nají se, ale můžeš uklidit půlku kuchyně, jde sama na záchod, ale neutře se, takže gaťky putují do popelnice, to je maximum, co zvládne. Hygiena je pro ni neznámá věc, na to musíme dohlížet. Když ji děda vezme na zahradu, sedí na židli, pes ji olizuje, ruce,obličej, ona se nebrání a mě bere čert. Tak ji odvedu,musím dohlídnout,aby si umyla ruce, obličej. Neví ani, co je za den, ztratila by se hned před barákem, doktora by nenašla a že by si ohřála jen blbej párek, to bych se bála, že vyhoří celej barák. Ale babička ti klidně odpoví, když se zeptáš, jestli vaří, pere, uklízí, nakupuje - "jo".
Stříhala jsem jí vlasy a dělala pedikúru na nohách a ona mi strkala dvoutisícovku, že se prý za to platí. Ona neví, jakou hodnotu mají peníze. Myslela jsem, že mě trefí. Ještěže nikam sama nemůže jít, ani nikomu nechodí otevírat, kdoví, jak by o dopadlo. Naštěstí ta další paní ze sociálky byla rozumná a posuzovala skutečnej stav babičky a ne jen, co jí babička řekla.
oli, opravdu byla babička při první posuzování tak marná jako při druhém? u šetření se zkoumá schopnost se sám o sebe postarat, dále orientace v čase, místě, osobou...
Není tady
jarena napsal(a):
Základem bych řekla je to, že každý si se svým majetkem může udělat co chce a ostatním po tom není nic. Když někdo rok před smrtí prodá svoji vilu a odjede na cestu kolem světa a zbytek peněz prohraje v Las Vegas, je do toho každému nic i kdyby měl dětí pět. Jestli někdo dá svůj majetek jen jednomu dítěti, tak to tak chtěl a ostatní děti nechť škrabou nehtíky o desku nad hrobem a vyčítají to mrtvému. Jestli se zboří vztahy kvůli majetku, tak nestály za nic ani před tím a není jich škoda. Jestli se někdo o rodiče chce starat, bude se starat i bez dědictví právě proto, že je má rád. Rodiče nejsou povinní svým dětem po své smrti COKOLIV odkazovat, pokud to tak nechtějí. A děti nemají na NIC nárok, pokud to člověk před smrtí zařídí tak, jak chce on sám. Rodiče je vychovali, zabezpečili vzdělání, nějak podle svých možností postavili do života a konec. Tím to opravdu končí. Pokud si někdo myslí, že ho budou rodiče podporovat i po své smrtí a čekají na to, může se dočkat velkého překvapení. Asi tak.
je dost velký rozdíl jestli by rodiče utržené peníze prohýřili, procestovali nebo celý majetek darovali jen jednomu
Není tady
jarena napsal(a):
Základem bych řekla je to, že každý si se svým majetkem může udělat co chce a ostatním po tom není nic. Když někdo rok před smrtí prodá svoji vilu a odjede na cestu kolem světa a zbytek peněz prohraje v Las Vegas, je do toho každému nic i kdyby měl dětí pět. Jestli někdo dá svůj majetek jen jednomu dítěti, tak to tak chtěl a ostatní děti nechť škrabou nehtíky o desku nad hrobem a vyčítají to mrtvému. Jestli se zboří vztahy kvůli majetku, tak nestály za nic ani před tím a není jich škoda. Jestli se někdo o rodiče chce starat, bude se starat i bez dědictví právě proto, že je má rád. Rodiče nejsou povinní svým dětem po své smrti COKOLIV odkazovat, pokud to tak nechtějí. A děti nemají na NIC nárok, pokud to člověk před smrtí zařídí tak, jak chce on sám. Rodiče je vychovali, zabezpečili vzdělání, nějak podle svých možností postavili do života a konec. Tím to opravdu končí. Pokud si někdo myslí, že ho budou rodiče podporovat i po své smrtí a čekají na to, může se dočkat velkého překvapení. Asi tak.
Máš úplnú pravdu, ale podľa seba súdim, že často existuje niečo ako žiarlivosť, pocit nerovnosti, krivdy (vo vzťahu rodič,rodičia/deti) a rozdelenie majetku je tohto akýmsi zmaterializovaním. Uznávam, že niekomu môže ísť čisto o majetok (hlavne ak si všetko prepil alebo pregambloval), ale u niekoho môže ísť skôr o túto symbolickú rovinu delenie majetku=vyjadrenie vzťahu. Ak je vzťah inak v poriadku, nemalo by byť akékoľvek ne/rozdelenie problém, ale čo je to vzťah v poriadku, že? Kto má ideálny vzťah s rodičmi, nech sa prihlási (a najlepšie nech sa prihlási už po rozdelení majetku ).
Upravil(a) Selima (22. 4. 2014 16:00)
Není tady
rozdelenie majetku je tohto akýmsi zmaterializovaním
Dodávám, že to ovšem není zdaleka tak jednoduchý jako "naši měli Pepíčka/Mařenku vždycky radši, tak dostal/a všechno/víc"...
Není tady
aprill napsal(a):
Modroočka napsal(a):
Selima napsal(a):
No tak, pri amputovanej nohe alebo nefunkčnej ľadvine sa asi "schopnosti zvládať úkony" nebudú prudko meniť, ale tak zisťovať to všetko treba stál dokola... a keď je diagnóza nevyliečiteľná choroba, tak asi zmeny ani netreba veľmi skúmať, a keď už, tak nie opýtaním sa na všeobecné blaho dotyčnej chorej osoby...?Jenže u babiččiny nemoci je patrná demence a babička ti vždycky řekne, že se má dobře. A když se jí zeptáš, jestli spáchala atentát na Franze Josefa, klidně ti bezelstně odpoví, že jo.
Je to o lidech.
Když jsme požádali znovu, přišla jiná a ta se jen neptala, ta poznala, že je babička už dementní a chtěla vidět prakticky, co babička zvládne. zjistila, že v podstatě nic. Nají se, ale můžeš uklidit půlku kuchyně, jde sama na záchod, ale neutře se, takže gaťky putují do popelnice, to je maximum, co zvládne. Hygiena je pro ni neznámá věc, na to musíme dohlížet. Když ji děda vezme na zahradu, sedí na židli, pes ji olizuje, ruce,obličej, ona se nebrání a mě bere čert. Tak ji odvedu,musím dohlídnout,aby si umyla ruce, obličej. Neví ani, co je za den, ztratila by se hned před barákem, doktora by nenašla a že by si ohřála jen blbej párek, to bych se bála, že vyhoří celej barák. Ale babička ti klidně odpoví, když se zeptáš, jestli vaří, pere, uklízí, nakupuje - "jo".
Stříhala jsem jí vlasy a dělala pedikúru na nohách a ona mi strkala dvoutisícovku, že se prý za to platí. Ona neví, jakou hodnotu mají peníze. Myslela jsem, že mě trefí. Ještěže nikam sama nemůže jít, ani nikomu nechodí otevírat, kdoví, jak by o dopadlo. Naštěstí ta další paní ze sociálky byla rozumná a posuzovala skutečnej stav babičky a ne jen, co jí babička řekla.oli, opravdu byla babička při první posuzování tak marná jako při druhém? u šetření se zkoumá schopnost se sám o sebe postarat, dále orientace v čase, místě, osobou...
Byla, dost, dokonce se nad tím pozastavovali jak psychiatr, tak neurolog a i obvoďačka, ta na adresu sociálky neměla lichotivý vyjádření. Řekla něco v tom smyslu, že potřebují ušetřit, tak prostě seškrtají pacienty, kteří se bez pomoci neobejdou. No a teď už je to s babičkou úplně v háji. Nejhorší je, že kvůli tomu strašně schází i děda, psychicky to nezvládá. Už jsem psala, chtěl páchat sebevraždu, několikrát, že už nechce žít.
Není tady
aprill napsal(a):
Selima napsal(a):
aprill napsal(a):
výše příspěvku se neodvíjí od diagnozy, jen od schopnosti zvládat úkony.No tak, pri amputovanej nohe alebo nefunkčnej ľadvine sa asi "schopnosti zvládať úkony" nebudú prudko meniť, ale tak zisťovať to všetko treba stál dokola... a keď je diagnóza nevyliečiteľná choroba, tak asi zmeny ani netreba veľmi skúmať, a keď už, tak nie opýtaním sa na všeobecné blaho dotyčnej chorej osoby...?
tak to by ses divila co jsou někteří schopní zvládnout při amputované končetině. máme případy, že nemají nárok na příspěvek, protože jsou naprosto soběstační...
Jasně, to chápu. Kolikrát když čtu, co dokážou, jakou mají vůli, sportují, žijou jako před tím, obdivuju je. Myslím, že mě by to asi položilo. Nevím, jestli bych byla schopná se zvetit a žít téměř stejně jako předtím. Asi bych byla srágora a zakrtkovala bych se doma.
Není tady
A já všechno prodám, prachy rozfofruju a ať mi chlapečkové ještě zacálujou funus. Nebo ať mě rozpráší, stejně by mi kytky na hrob nenosili Prachy si užiju a oni nebudou mít důvod se dohadovat, ke komu jsem byla spravedlivější.
Není tady
Modroočka napsal(a):
A já všechno prodám, prachy rozfofruju a ať mi chlapečkové ještě zacálujou funus. Nebo ať mě rozpráší, stejně by mi kytky na hrob nenosili
Prachy si užiju a oni nebudou mít důvod se dohadovat, ke komu jsem byla spravedlivější.
taky možnost.. nikdo nedostane nic a bude klid....
Není tady
aprill napsal(a):
Modroočka napsal(a):
A já všechno prodám, prachy rozfofruju a ať mi chlapečkové ještě zacálujou funus. Nebo ať mě rozpráší, stejně by mi kytky na hrob nenosili
Prachy si užiju a oni nebudou mít důvod se dohadovat, ke komu jsem byla spravedlivější.
taky možnost.. nikdo nedostane nic a bude klid....
No právě, pro klid a že na mě budou naštvaní..........mně už to bude šumák
Není tady