Nejspíš moc tlačíš na pilu..
My střelci potřebujeme hodně svobody, ale často máme problém s tím, dopřát ji i těm ostatním, protože když do něčeho jdeme, tak naplno

Přesně, začni myslet sama na sebe. A jemu dej více volnosti, ať si tě začne vážit.

Wikina napsal(a):

Zřejmě jsi typ ženy , která miluje pečováním a zahrnováním lásky. Což je sice fajn, ale když si vzpomenu na tetu Kateřinu kterak balila dědečka do deky...

Já bych se zřejmě držela zpět (já teda nespekulativně, podvědomě), něco ve mně by nedovolilo položit se do vztahu, necítím-li totéž z druhé strany. Myslím obrovský zájem z druhé strany. Možná jsem bestie, ale pokud z chlapa necítím, že by i pro můj úsměv položil i život, (ne řečmi!), tak ho neberu vážně. Vím, že to může znít hloupě, princeznovsky, ale neumím jinak vyjádřit tu podstatu. Nesnesu, aby mě chlap chtěl jen tak trochu, abych ho trošku jako přemlouvala, aby se jen vezl....tam mám něco nastaveno, co mě do tohoto nepustí. Mluvím zejména o počátku vztahu. Po 30letém manželství pro můj (možná bezzubý ) úsměv nepohne ani brvou,  - to je dost možné


Každá jsme ale jiná a taky nevidíme do vašeho žití, nevíme jak se k sobě chováte, z čeho pramení ten tvůj pocit že dostáváš méně atd. Tohle ale vycítíš, myslím si že to člověk poznáš. Já bych to poznala určitě.

Já bych se zřejmě držela zpět (já teda nespekulativně, podvědomě), něco ve mně by nedovolilo položit se do vztahu, necítím-li totéž z druhé strany. Myslím obrovský zájem z druhé strany. Možná jsem bestie, ale pokud z chlapa necítím, že by i pro můj úsměv položil i život, (ne řečmi!), tak ho neberu vážně. Vím, že to může znít hloupě, princeznovsky, ale neumím jinak vyjádřit tu podstatu. Nesnesu, aby mě chlap chtěl jen tak trochu, abych ho trošku jako přemlouvala, aby se jen vezl....tam mám něco nastaveno, co mě do tohoto nepustí. Mluvím zejména o počátku vztahu. Po 30letém manželství pro můj (možná bezzubý ) úsměv nepohne ani brvou,  - to je dost možné




dekuji ... mam to uplne stejne , ale myslela jsem si , ze je to spatne ... diky radam , ze mam davat a necekat nic zpatky , coz nejak nechapu

helena napsal(a):

ze mam davat a necekat nic zpatky , coz nejak nechapu
Buď dávám dobrovolně... protože to (například) dělá radost mně - tedy jsem "odměněna" vlastním aktem dávání... nebo dávám proto, že očekávám reciprocitu - tedy že "odměna" přijde odjinud - "musí přece kruciš přijít, když dávám, ne?"
To jsou přece dva rozdílný způsoby jednání. Co je na tom k nepochopení?
Možná jen to, že si je lidi dost často pletou...

asi ... ja proste jedu na zpetnou vazbu  ... jinak to taky nedokazu

Podle mě, má přítel pocit méněcennosti,protože veškerý servis si dokážeš asi zařídit sama a i když děláš pro něj vše,tak on ti to nemůže vrátit stejně,protože je vázaný alimenty a dětmi obecně.
Prožila jsem něco podobného, ne úplně stejně,ale pocit méněcennosti u přítele taky,časem mě to začalo otravovat,chtěla jsem být víc žena o kterou se někdo stará,byla jsem taky chápající, tolerantví velmi,špatně.
Máš velké děti, já malé,ale na tvém místě bych hledala muže, který má velké děti, budete více vyrovnaní a on nebude méněcenný, bude mít vše vyřešeno.
Chlapi s malýma dětma pokud si hledají ženu, tak buď bezdětnou,která stejně časem má nároky a děti od muže jí časem vadí ( peníze, čas) a mnohdy to neskončí dobře nebo takové rozumné ženy jako ty, které jsou zajištěné a nemají nároky i za cenu, že ten muž se cítí před ženou blbě jako u maminky a u těch vydrží dlouho.
Pokud ho ale miluješ,chápu, že tě to trápí a chceš být s ním,bude tě to ale hodně zatěžovat a myslet si, že se to časem změní ( taky jsem si myslela),je zbytečné.