Jelikož u nás v mém dětství bydlela babička, maminka i babička měly společnou kuchyni a byly mezi nimi pořád třenice... byla jsem poučena a takhle jsem žít nechtěla. My jsme to řešili tak, že mí rodiče bydlí v jiném státě a má tchýně s tchánem bydleli 150 km od nás. Čili přestěhovali jsme se do neznámého světa, kde bylo vše jenom na nás. A jsem za to moc ráda, bylo to super. Dnes už jsem babička, takže už dovedu ocenit naši tehdejší volbu. Sice jsme neměli hlídání, ale zase nám do toho, jak žijeme a vychováváme děti, nikdo nemluvil.

Ale s tím by musela souhlasit i tvá žena. Pokud nesouhlasí a ty to nechceš tak, jako ona, pak nezbývá, než se rozvést.

Upravil(a) Eva. (10. 4. 2014 9:53)

modrovous napsal(a):

Jak bych ji řešila? Možná radikálně. Poslala bych manželku zpátky k mamince a tatínkovi, ať si ji laskavě ponechají do doby, než dospěje a začne se tak chovat. 
Rozhodně bych s takovým "partnerem" neplánovala dítě!

Tos vystihla perfektně. Jiná možnost totiž v tomhle vztahu ani není.

modrovous napsal(a):

Jak bych ji řešila? Možná radikálně. Poslala bych manželku zpátky k mamince a tatínkovi, ať si ji laskavě ponechají do doby, než dospěje a začne se tak chovat. 
Rozhodně bych s takovým "partnerem" neplánovala dítě!

Naprostý souhlas.
Jen dodám: sama bych se vydala do světa, abych i já dospěla a postavila se na vlastní nohy.

Tohle všechno do budoucna spolužití s rodiči nevylučuje, ale jako dospělí s dospělými, kteří se vzájemně respektují a nekecají si do životů, nelezou si do soukromí, které formují k obrazu svému, nevisí na sobě citově ani finančně.

Oba byste měli dospět a odpoutat se od svých rodičů, automaticky do budoucna nepočítat s jejich pomocí a tak se zbavit závislosti, vztah raději postavit na vzájemné lásce, úctě a respektu.

Já po studiích neměl kde bydlet, takže jsem do toho domu šel. Člověk tam měl celkem klid.
Kterej ti majitelka domu rušila tím, že se zajímala o to, jak se zachází s jejím majetkem...
Ale to, že "moji rodiče + tchýně s tchánem koupili kamna na dřevo" je skoro samozřejmost, že? Stejně jako že "moji rodiče už na to nemohli dívat a koupili nám byt".

Řekla bych, že se vzali dva haranti zvyklí na to, že jejich starosti na cizí hlavu a mámatáta všechno "nějak" zařídí... ale jak není po jejich, tak se začnou vztekat - viz "Nebere na mě vůbec ohled." Ty na ni ano?
Bereš vůbec v úvahu její důvody (pokud ses o ně vůbec zajímal), nebo je to, že "Se svým tchánem a s švagrem si skoro vůbec nerozumím", dostačující podmínka k tomu, aby bylo po tvým?
V první řadě byste si měli s manželkou ujasnit důvody pro a proti bydlení v bytě, stavění dalšího (proč vlastně?) baráku, kontaktů s vašimi rodiči a tak dál - a pak se zkusit dohodnout. Ovšem plánování dítěte do tohohle jednání fakt nepatří.

darovaný byt  vyměnit
Těžko... není jeho - "Byt je tedy psán na otce"...

To je těžký, jste oba jak malé děti zvyklé brát od rodičů, přičemž ona s nimi chce i bydlet. Ty asi nebudeš moc praktický chlap do baráku když zřejmě ani dřevo v lese nanaděláš... a musí Ti ho sehnat jiní (a pak kecají do spotřeby...). To je dobrý argument pro setrvání v bytě, ale nejlépe si najděte svůj byt.

Judyna napsal(a):

Vícegenerační soužití má své velké klady - ovšem za předpokladu, že se k tomu všichni staví pozitivně a právě těch kladů dokážou využít. Což ovšem u Vás není.
A nezlob se na mě - první, kdo se snažil postarat o vaše bydlení - byla tvoje manželka, ne ty. O bydlení - jak barák, tak byt, se postarali také rodiče. Dokonce i o změnu vytápění. A ty, místo aby ses postaral sám, jenom přijímáš a kritizuješ. Chápu, že chceš bydlet sám, ale pokud na jedné straně necháš oboje rodiče, aby se téměř o vše starali a zárovneň to platili, nemůžeš se divit, že vám do toho i mluví.
Měl by ses postarat sám. A tvoje důvody, proč si nerozumíš s tchánem a švagrem - to asi nebude jenom proto, že oni mají technické vzdělání a ty pedagogické. Toto tvé zdůvodnění je hodně vachrlaté.
Promiň mi moji upřímnost.

Tak tohle sedlo, do puntíku. 

modrovous napsal(a):

Jak bych ji řešila? Možná radikálně. Poslala bych manželku zpátky k mamince a tatínkovi, ať si ji laskavě ponechají do doby, než dospěje a začne se tak chovat. 
Rozhodně bych s takovým "partnerem" neplánovala dítě!

Souhlasím, ale dospět by měli oba dva, nejen manželka. V tom smyslu, aby si pořídili vlastní bydlení a nespoléhali se jen na rodiče, kteří jim doteď bydlení zajišťovali. Potom se nemůžou vůbec divit, že se jim rodiče do všeho pletou, když bydlí v jejich!

Judyna napsal(a):

Vícegenerační soužití má své velké klady - ovšem za předpokladu, že se k tomu všichni staví pozitivně a právě těch kladů dokážou využít. Což ovšem u Vás není.
A nezlob se na mě - první, kdo se snažil postarat o vaše bydlení - byla tvoje manželka, ne ty. O bydlení - jak barák, tak byt, se postarali také rodiče. Dokonce i o změnu vytápění. A ty, místo aby ses postaral sám, jenom přijímáš a kritizuješ. Chápu, že chceš bydlet sám, ale pokud na jedné straně necháš oboje rodiče, aby se téměř o vše starali a zárovneň to platili, nemůžeš se divit, že vám do toho i mluví.
Měl by ses postarat sám. A tvoje důvody, proč si nerozumíš s tchánem a švagrem - to asi nebude jenom proto, že oni mají technické vzdělání a ty pedagogické. Toto tvé zdůvodnění je hodně vachrlaté.
Promiň mi moji upřímnost.

Tak, pokiaľ to bol študent na strednej a potom na vysokej, tak to celkom chápem - tam je tá samostatnosť obmedzená tak akosi prirodzene. Ale teraz je najvyšší čas osamostatniť sa - reálne - a začať žiť sám za seba, prípadne sami za seba, ak sa žena dokáže odstrihnúť z roly dieťaťa.

Neviem, to je ťažko posúdiť - mojim nestačilo, keď som u nich bývala, že veci BOLI urobené, ale aj KEDY a AKO. Napr. vysávať v nedeľu neprichádzalo do úvahy (a to nie sú veriaci a nechodia do kostola), ale muselo byť vysaté už v sobotu doobeda. Na druhej strane to môže byť aj chyba očakávaní: keď človek býva prakticky s niekým (alebo U niekoho), dá sa očakávať nátlak a komandovanie. Skôr opak je vzácny.

Na druhous tranu, heleno, kdybys mohla tenhle luxus svému dítěti dopřát a poskytla mu bydlení, chodila bys tam potom kontrolovat, jak se starají o trávník a kolik protopí?
Tím se "mladých" nezastávám, jen jsem chtěla konstatovat, že darovat bydlení s tímhle "břemenem", je taky na ránu.

helena napsal(a):

Já po studiích neměl kde bydlet, takže jsem do toho domu šel. Člověk tam měl celkem klid.
Kterej ti majitelka domu rušila tím, že se zajímala o to, jak se zachází s jejím majetkem...
Ale to, že "moji rodiče + tchýně s tchánem koupili kamna na dřevo" je skoro samozřejmost, že? Stejně jako že "moji rodiče už na to nemohli dívat a koupili nám byt".

Řekla bych, že se vzali dva haranti zvyklí na to, že jejich starosti na cizí hlavu a mámatáta všechno "nějak" zařídí... ale jak není po jejich, tak se začnou vztekat - viz "Nebere na mě vůbec ohled." Ty na ni ano?