Bartep napsal(a):

a ono to není tak, že by byl naprosto chladný...umí mě vyslechnout, podpořit, umíme spolu mluvit, umí mě obejmout...ale prostě dřív to dělal daleko víc, přišel a pohladil mě a dal mi pusu, jen tak...teď to udělá, ale víceméně jen když je potřeba...není to takové to spontánní jako dřív...je to ovlivněno tím útlumem...a právě proto, že vím jaký byl dřív ke mě je to teď tak těžký...
vím, že se ho teď zastávám asi moc, jen je to těžké všechno popsat aby to bylo objektivní...což asi stejně nikdy nebude...už kolikrát jsem se přesvědčila, že jsem měla na něco zkreslený pohled...vím, že hodně záleží na postoji - jak co chci vidět...pokud za každou jejich sms, každým pohledem budu chtít vidět flirtování, uvidím to tak...já to nechci tak vidět, nechci být tak přecitlivělá a vztahovačná...a oba dva se to snaží omezit...
a ty srdíčka a pusinky - posílá je komukoliv - i kamarádům a u nikoho jiného mi to nevadí, ani u jiného holky, jen tady mi to vadí...navíc má celkově spoustu kamarádů a píše si hodně s kýmkoliv - on je trochu mobilový závislák...snaží se to omezovat, ale stejně mám pořád pocit, že to je dost...

Chceš mi říct, že posílá pusinky a srdíčka kamarádům? Neděláš si srandu?
Moc mu podléháš, moc se jím řídíš, buď sama sebou.
Možná mi to uniklo, ale proč máte nebo jste měli krizi, jakýho druhu?

ono se to těžko popisuje...zkusím to popsat...když jsme spolu začali chodit, bylo to moc hezký...oba jsme byli zamilovaní...já byla ale už přeci jen víc opatrná, takže jsem si dávala pozor a brzdila jsem svoje city...přítel ne...po pár měsících jsem věděla, že mě miluje, říkal mi to a dokazoval i svým chováním...opravdu jsem viděla, že to není jen nějaké poblouznění, i naši přátelé mi to potvrzovali...cítila jsem od něj lásku a choval se moc hezky...jenže mě to trvalo dýl, přítel byl trpělivý a snažil se netlačit, ale přeci jen si přál, abych k němu byla více blízká - jak říkám, byl zvyklý z rodiny na pohlazení, pěkná slova a já mu to nedokázala ještě tolik dát...postupně se to měnilo, ale pořád to byl on, kdo byl víc v těchle věcech aktivnější - dát pusu, pohladit, obejmout...příteli to nedodávalo moc na klidu a bál se, že ho opustím, že nejsem s ním spokojená...pak se začali řešit určité problémy, o některých jsem měla dobrý přehled o některých ne...nedokázala jsem ho v některých věcech tolik podpořit jak si přestavoval...vidím v tom chybu obou dvouch - on po mě chtěl něco, co jsem v té době nebyla schopná a já se mohla snažit více ho podpořit a vcítit se do jeho problémů...a jak to tak bývá, k jednomu problému se přidá další a bylo toho v jednu chvíli dost - problémy doma, v práci atd. myslím, že měl toho dost, bylo to náročný na psychiku pořád něco řešit...a tím začala naše krize...proto věřím, že teď, když se situace vyklidnila, on si oddychne, může se náš vztah posunout dál...protože během té doby jsem si uvědomila jak ho miluji a nechci ho ztratit...jenže to bylo ve chvíli, kdy on už trošku ochladl...a teď musím být trpělivá já...jenže mi to komplikuje všechno moje žárlení...
čtu tady různé názory...holky, já vím, že ten vztah nechci zatracovat...chci zapracovat na sebevědomí a trochu se povznést nad trápení s jeho nejlepší kamarádkou...přeci jen opravdu dobře znám i jí...pořád si říkám, že by se tak nedokázala přetvařovat...nechci náš vztah pohřbívat, protože opravdu může z jejich strany jít jen o čisté kamarádství...a mohla bych pak litovat, že jsem to vzdala...

dusička napsal(a):

Mno Majko - ale co je intuice a co strach z něčeho.
Když budu mluvit o sobě - pamatuješ jak jsem žárlila na spolubydlící manžela? co mi našeptávala intuice - intuice mě nahlodávala,že ano (ne to rozum), nebo mi intuice uklidnovala.
Bartep - jestliže byl manžel na ty srdíčka už od začátku, ted ho nezměníš. Předtím,když jste spolu začínali, tak Ti to nevadilo,a ted Ti to vadí? Kamarádí s ní pořád stejně, jen Tebe tak často nepohladí jako dřív?
Jestli chceš, rozepiš se víc o tom problému - proč máte krizi.
řekla bych,že za tím není ta kámoška, ale něco jiného.

Podle mého Bartep cítí, že v jejich vztahu není vše OK. Ale rozumově se to snaží překřičet. Kamarádka je katalyzátor, který může krystalizaci vztahu urychlit.
(Osobně mi přijde trapný chlap, který rozdává srdíčka kde-komu na potkání.)

Upravil(a) Eva. (9. 4. 2014 14:56)

dusička
no, něco ještě doznívá a chvilku asi ještě potrvá než to všechno opadne...mám pocit, že se v tom asi trochu pořád plácá a potřebuje se srovnat...

Majko  - lidi jsou různí, no co,tak posílá srdíčka. Tobě to může přijít trapný, no a? Někoho tím třeba může povzbudit. Každý máme nějakou úchylku.
Bartep - je Tvůj přítel na tebe - nevím jak to napsat - naštvaný? to není správný slovo,že si ten váš problém řešila jinak než "očekával"? V tom se plácá? pOTŘEbuje se srovnat?
žárlíš na jeho kámošku,že vůči ní neochlad a vůči tobě ano? Proto žárlíš? I když tušíš - podle intuice,že spolu nic nemaj. Ale prostě to cítíš, že ve vztahu není něco v pořádku.

dusička - nejdřív ho to nějakou dobu mrzelo, snažila jsem se mu vysvětlit, co bylo důvodem mého chování...jenže mezitím uplynula nějaká doba a došlo k ochladnutí od něj...a já začala žárlit a občas jsem udělala nějakou scénu...nezvládla jsem to prostě...on mi to několikrát vysvětloval jaký mají vztah...tím svým chováním jsem ho ještě víc odehnala...
udělal jsem jednu velkou chybu - už dřív se mě ptal před krizí, jestli mi jejich kamarádství nevadí, já tvrdila že ne...opravdu v té době mi to nevadilo...pak s přišlým ochladnutím se to změnilo...jeden čas jsem byla trošku stíhačka - nečetla jsem mu sice nikdy zprávy, ale sledovala jestli je online a když byli oba, hned jsem si myslela že si píšou...i když si přítel píše s více lidma...vypěstovala jsem si tu žárlivost sama a teď se jí neumím zbavit...a živí jí jakýkoliv podnět, a někdy si to dělám zbytečně sama těžší
a proto třeba přítel nechápe, proč s tím mám takový problém...dřív mi to nevadilo, znám ho, všechno se mi snažil vysvětlil a do určité míry se to snaží omezovat...ach jo..kdyby šla ta hlava někdy vypnout, aby si člověk nemyslel co chce hned...

Upravil(a) Bartep (9. 4. 2014 15:21)

Bartep napsal(a):

maciik...más pravdu je to přesně tak, nechci se vnucovat, ale zase nechci být chladná - to už jsem byla a byl to problém...chci být jak píšeš sama sebou, zase být tou holkou, do které se zamiloval...vím že ho svým žárlením jen odeženu ještě dál...

Tak chtěj být také holkou, které bude samotné se sebou dobře. Když nebude mít přítel čas, nebo bude mít zrovna nějakou periodu a nic s ním nebude, tak aby ses nehroutila. Máš určitě koníčky nebo sportuješ, studuješ. Dělej to na 100% a pořád rozvíjej. Abys měla něco, co bude jenom tvoje a nebude to záviset na vztahu.

Ještě mě napadlo něco. Tvůj přítel je nějaký. Píšeš, že má spoustu přátel, je milý, empatický, společenský. Kdyby teď takový být přestal, byl by doma, přestal se stýkat s přáteli, trávil čas jenom s tebou, udělal si z tebe středobod světa - byl by to ještě ten kluk, kterýho chceš. Když použiju tvoje slova - ten do kterého jsi se zamilovala?
Třeba jsi ty tím svým sledováním, žárlením přestala být pro něho zajímavá.

Tak ono to nejde hned, je to dřina
A i když to nedáváš znát, tak je to stejně poznat. Zvlášť jestli on je citlivka - myšleno v dobrém - tak to pozná.

Já už jsem podobnou situaci řešila v životě několikrát. Vždycky jsem si myslela, že už mám vyřešno, ale ne. Momentálně jsem v tom zas. Je to jiná situace než u tebe, ale v podstatě jde o to samé. Závislost na chlapovi, očekávání věcí, které mi on dát nemůže (i kdyby chtěl). Urputná snaha ho někam natlačit, až on ochladne. To co ti radím, je pro mě práce asi na celý život - hledání jistoty a lásky sama v sobě.

maciik...je to tak, jsem teď hrozně přecitlivělá, často i pláču...dřív jsem taková nebyla...musím se "pochlapit" vím to, jen je to teď těžký, jenže já o něj moc stojím a chci zabojovat...nechci to vzdát

Upravil(a) Bartep (9. 4. 2014 15:55)

Bartep napsal(a):

já holky vím, že v mnoha případech to je jak píšete, že ty dva pak spolu něco mají...ale co když je tohle případ opravdu o dobrém přátelství?..vím co říkají oba dva, vím jak se chovají přede mnou, před manželem, když jsme společně...vím co mi říkají...já nechci být naivní *****, ale zase to nechci zahodit jen proto, že jsem se poddala příliš žárlivosti...
není na mě kakabus...i se doma zasmějeme, povídáme, hrajeme i hry třeba...jenže vezme do ruky pak telefon a ve mě se probouzí žárlivost...vždycky si s kámoškou nepíše, ale často to tak je...
a srdíčka - on je píše všem, to on nezmění...

Tak samozřejmě, že je to možný. Když ti všichni tady napíšeme, že jsou jen kamarádi, tak ti bude líp? Myslím, že ne.

Problém máš ty sama v sobě. Když nebudeš žárlit na kamarádku, tak se objeví něco jinýho.

Začni si budovat svůj svět, svoje radosti. Začni pomalu, najdi si jednu věc denně - třeba. A na tu se těš, ta bude jenom tvá, nenecháš si jí vzít, užiješ si jí naplno. A další den zas. Maličkost - třeba kafe po obědě, cokoliv.  Pak budeš postupně přidávat, půjde to snadno.

Bartep napsal(a):

nechci se ho zastávat teď holky...on je opravdu empatický celkově ke všem...i ke kamarádům - chlapům...když může, pomůže...umí naslouchat, poradit...to ochladnutí, které ve vztahu ke mě má, tak za to si můžu do určité míry sama (popisovat čím to bylo, by bylo na dlouho, udělali jsme prostě nějaké chyby oba dva)...s manželem kamarádky se dobře zná, tráví i spolu hodně času...radí si navzájem...všichni tři se znají roky...ono se těžko popisují všechny podrobnosti a souvislosti...já je oba taky dobře znám, kamarádka mi dokonce radí jak tu naši krizi zvládnout...což je úplně na hlavu tohle - žárlím na holku, se kterou si sama rozumím a ona  mi přitom radí, jak náš vztah zachránit...necítím z ní opravdu to, že by byla do mého přítele zamilovaná...proto si to žárlení dávám za vinu...kamarádíme se všichni dobře a já přesto mám ten užírající pocit žárlení...a přítel se snaží, není mu náš vztah lhostejný...vím, že dokud krizi s přítelem nepřekonáme, asi žárlení úplně neodstoupí...jen bych se chtěla trošku na to povznést a dát tomu šanci...nezabíjet to svým chováním...v jedné písničce se zpívá, že vyhrává ten, kdo má rád míň - a teď to tak je...nechci se nějak ponižovat a škemra u přítele, ale nechci ho zbytečně odhánět a zabíjet náš vztah...věřím, že to může být zase tak krásný, jako bylo...
a vím, že musím hodně zapracovat na svém sebevědomí...to mi to totiž ještě všechno stěžuje...

Já si myslím, že s tou jeho empatií nebude tak horký, jestliže ti takto neustále cpe pod nos svoje kamarádství s paní nebo vztah s paní. Možná je ochoten naslouchat a poslat smajlíka s přiblblým srdíčkem, ale empatie?
Já si říkám, dobře, když chce chlap zahnout, tak a´t si to někde vyřídí a netahá do toho mě a rodinu a potažmo další. Když to nezvládá, když je takový diletant, tak at prostě nezahýbá.
Neschvaluju nevěru, ale taky to není to nejhorší co se ve vztahu může stát.
Ale co mě vážně vytáčí, to je ta blbost, nehorázná drzost- s kterou pán (obecně - ne tvůj)hrdinně to svoje "právo na štastný život" , nacpe všem zúčastněným. To je neomalenost. To myslím obecně k nevěře.
A ten tvůj ví, že ti to vadí, a přesto jede dál? A před tebou. I kdyby jen velké kamarádství. Je ti to nepříjemné, tak proč  tě tomu vystavuje?
Písnička? to je úplná blbost. To, že mě více /méně sebere konec vztahu(lásky) není vítězství ani prohra. Pokud se tím chceš řídit, "vyhrávat ",  tak ok, nepust si nikoho k tělu, neprožívej to, projeď  to pěkně po povrchu a jsi vítěz. A můžeš takto vítězit třeba do důchodu.
Blbost viď?
Věř si dál, máš správný instinkty, máš snahu řešit a klidně si pracuj na sobě. Ale nikdo nemá právo ti ubližovat, i kdybys sebevědomí neměla.

Upravil(a) Wikina (9. 4. 2014 17:16)

Lenno - ale jde o to, že když s ním Bartep začínala tak jí to nevadilo. Nebo možná vadilo od začátku, ale  chtěla ho za každou cenu,tak dělala,že to nevadí?

Upravil(a) dusička (9. 4. 2014 19:38)