Víš, Bartep, nikdo ti nikdy nedokáže, že je ti věrný. Když tě bude přítel přesvědčovat, že je ti věrný, bude ti to podezřelé. Důkazy o věrnosti totiž neexistují. Existují pouze důkazy o nevěře a to ještě s.p.o.r.n.é.

Je to třeba nastavit u sebe – zakázat si hned na začátku takové myšlenky.

Máš náskok – již víš, že tě trápí žárlivost. Takže znáš problém a můžeš s ním něco dělat.
Ale jen ty, přítele do toho netahej, to je jen tvůj job.

Navíc to trochu vypadá, jak bys neměla moc důvěry (tedy sebedůvěry) v sebe.
Takže další pole, kde se můžeš realizovat. Víš – jaký si to uděláš, takový to máš 
Hodně štěstí, Jess.

Zapracovala by som na vašom vzťahu, ak sa to ešte dá... Ich vzťah nemáš šnacu ovplyvniť. Jeidné, čoti inak ostáva, je odísť úplne...

Bety napsal(a):

Příteli a jeho "kamarádce" se to hezky cukruje a srdíčkuje, když spolu nemusejí sdílet všednodenní starosti ale naopak jen ty hezké zprávy a srdíčka a můžou si vzájemně vylívat srdce a stěžovat si na partnerskou krizi... to pak lehce sklouzne někam jinam. Mně osobně by takové neustálé cukrování a flirtování s "kamarádkou" taky vadilo.  Myslím si že to v pořádku není. A na nějaké "zapracování na vztahu" musejí být ochotní oba, to nestačí aby se snažil jen jeden.

Souhlasím s Bety. Aby si přítel psal od rána do večera sms a posílal srdíčka a cukroval denně po telefonu, tak to by mi taky vadilo a hodně. Pro mne osobně tohle už v pořádku není a už je to za hranicemi kamarádství nebo toho, co bych byla ochotná akceptovat. Co na to říká manžel kamarádky - nevadí mu to?
Ale jak psaly holky níže, zapracovala bych na vašem vztahu a hlavně také na sobě - ve smyslu na svojí sebedůvěře.
Držím moc pěsti!

Mně by takové chování přítele vadilo. Nemyslím si, že je to vzhledem k tobě a vašemu vztahu vhodné. Popovídala bych si s ním o tom, co mi vadí a proč. Pokud by se jeho "vztah" s kamarádkou nezměnil, myslím, že bych se s ním ve tvé situaci, kdy jsi svobodná a bezdětná, rozešla. A nejenom kvůli způsobu jeho vztahu s jeho kamarádkou.

Bety napsal(a):

Příteli a jeho "kamarádce" se to hezky cukruje a srdíčkuje, když spolu nemusejí sdílet všednodenní starosti ale naopak jen ty hezké zprávy a srdíčka a můžou si vzájemně vylívat srdce a stěžovat si na partnerskou krizi... to pak lehce sklouzne někam jinam. Mně osobně by takové neustálé cukrování a flirtování s "kamarádkou" taky vadilo.  Myslím si že to v pořádku není. A na nějaké "zapracování na vztahu" musejí být ochotní oba, to nestačí aby se snažil jen jeden.

Souhlasím s Bety.
A to, že je ona dáma vdaná, to nic neznamená.
Tohle v pořádku není a můj dojem je, že to je začínající vztah mezi tvým partnerem a jeho vdanou kamarádkou.
Každopádně bych se vyvarovala jakýchkoli výstupů a žárlivých scén,jakýchkoli poznámek na tuto skutečnost. Věnovala bych se sama sobě, svým aktivitám a partnerovi nechala "volné pole působnosti".
Jakákoli scéna a připomínka tvoji pozici jenom zhorší. Takže bych se chovala tak,jako by ti to bylo víceméně jedno. Když se tomá stát,stejně tomu nezabráníš,ani scénama a výčitkama.A ani tím přístupem,který ti doporučuju, ale aspoň si zachováš hrdost a nebudeš u toho a doprošující se chudinku.

Upravil(a) Modroočka (9. 4. 2014 7:54)

ahoj holky, děkuju vám všem za vaše reakce. V podstatě jak rozdílné reakce tu čtu, tak podobně se to ve mě pere. Na jednu stranu chápu, že si třeba opravdu rozumí a protože je to pro ně čistý, nechápe tolik můj pohled. Na druhou stranu pokud mu na mě záleží, měl by asi víc zvolnit s kamarádkou.
Já jsem vám asi měla ještě více popsat přítelovu povahu. On je velmi citlivý, empatický člověk. V rodině si uměli dávat najevo city, dotyky, takže v tomhle směru nikdy neměl problém. Spíše já byla ze začátku ta chladnější - ale ne proto, že bych nechtěla, ale proto že jsem byla opatrnější a šla do toho pomaleji. Přítel si velmi rozumí s holkama, jednak díky tomu, že na střední byly ve třídě jen dva kluci a taky díky rodině, kde holek bylo vždy spoustu. Je to navíc velmi společenský člověk, umí bavit druhé a lidi jsou rádi v jeho společnosti. má spoustu kamarádek...Ty srdíčka on tak píše normálně. Není to u něho něco specifického pro jeho nejlepší kamarádku. Píše to i jiným kamarádkám, píše to i některým kamarádům  ale přeci jen ta míra, kterou si píše se svojí nejlepší kámoškou je jiná.
On mi říkal, že se k ní chová jako k jiným holkám, baví se s ní jako s jinýma. On umí polichotit ženám a vím, že to myslí dobře...dřív mi to nevadilo, ještě jsem si říkala, jak je fajn, že není studený jako spousta chlapů...ale tím, že se náš vztah dostal do určité krize, začalo mi tohle vadit...vím, že v tomhle je vina hlavně u mě...vždycky jsem měla problém se sebevědomím...přítelovi chci víc věřit, on chce na našem vztahu pracovat...snaží se psát si s kamarádkou méně (trochu to začalo vadit už i jejímu manželovi), takže se dohodli spolu, že to aspoň trochu omezí...není to pro ně lehké, protože se znají roky a tím, že říkají, že je to opravdu jak sourozenecký vztah, nevidí v tom takový problém...vím, že bych neměla být tak přecitlivělá a vztahovačná...že když se dokážu nad něco povznést, zlepší se to...asi si to stěžuju sama...ale je to pro mě strašně těžké...rozumem vím jednu věc, ale city neovlivním...nejvíc mě štve, že nechci ten vztah kazit víc svým žárlením...někdy jsem pak docela protivná...
před krizí jsem mi přítel dával najevo jak mě miluje, nemusel jsem se bát, proto mi i jeho povaha nevadila - myslím to jak se chová k holkám, jak jsem psala naopak - byla jsem ráda, že je takový citlivý...ale teď, když má ode mě odstup, tak je to najednou moc těžký...a pak mám někdy pocit, že jeho kamarádka je pro něj přednější než já...že nemám vedle ní šanci...vím, že je to hodně v mé hlavě...nepitvat to všechno tolik...jak někdo psal - hned špatnou myšlenku zahnat a neživit...nechci ho ztratit a věřím, že náš vztah se dá zase do pořádku...nemůžu ho k ničemu nutit, vím že on je tak vztah s kamarádkou nezmění...já si nechci nic vynucovat...a svým chováním ho nechci odhánět...
jen chci ještě říct, že dobře známe oba i jejího manžela...přítel s ním velmi kamarádí...a pořád si říkám, že by se přeci nemohli tak přetvařovat...tím, že společně trávíme dost času, bylo by to poznat...
jsem v tomhle hrozná, vím to...

Bartep - rozhodně to není v pořádku. Je v jejich vztahu trochu víc než přiznávají. Jinak by řešili své problémy každý ve svém vztahu. A píšeš, že poslední 3 měsíce máte krizi-kamarádi jsou déle přeci.

Chlap, "empatický" k jiným ženám je opravdu výhra do vztahu i do rodičovství.
To byla těžká ironie z vlastních zkušeností, aby si to někdo nevykládal jinak.

nechci se ho zastávat teď holky...on je opravdu empatický celkově ke všem...i ke kamarádům - chlapům...když může, pomůže...umí naslouchat, poradit...to ochladnutí, které ve vztahu ke mě má, tak za to si můžu do určité míry sama (popisovat čím to bylo, by bylo na dlouho, udělali jsme prostě nějaké chyby oba dva)...s manželem kamarádky se dobře zná, tráví i spolu hodně času...radí si navzájem...všichni tři se znají roky...ono se těžko popisují všechny podrobnosti a souvislosti...já je oba taky dobře znám, kamarádka mi dokonce radí jak tu naši krizi zvládnout...což je úplně na hlavu tohle - žárlím na holku, se kterou si sama rozumím a ona  mi přitom radí, jak náš vztah zachránit...necítím z ní opravdu to, že by byla do mého přítele zamilovaná...proto si to žárlení dávám za vinu...kamarádíme se všichni dobře a já přesto mám ten užírající pocit žárlení...a přítel se snaží, není mu náš vztah lhostejný...vím, že dokud krizi s přítelem nepřekonáme, asi žárlení úplně neodstoupí...jen bych se chtěla trošku na to povznést a dát tomu šanci...nezabíjet to svým chováním...v jedné písničce se zpívá, že vyhrává ten, kdo má rád míň - a teď to tak je...nechci se nějak ponižovat a škemra u přítele, ale nechci ho zbytečně odhánět a zabíjet náš vztah...věřím, že to může být zase tak krásný, jako bylo...
a vím, že musím hodně zapracovat na svém sebevědomí...to mi to totiž ještě všechno stěžuje...

Upravil(a) Bartep (9. 4. 2014 12:51)

Bartep, můžu mít jednu otázku? Spíte spolu, milujete se (fyzicky) ?

Konvalinka...
ano, spíme spolu...on se ke mně chová hezky, snaží se na sobě pracovat a zvládnout tu krizi...jen vím jaký byl dřív před krizí, jak jsem od něj tu lásku hodně cítila - opravdu hodně,  a teď to tak není a to mě mrzí...vidím jak se chová k jiným - ne že by se ke mě choval hůř, ale přeci jen jsem jeho partnerka ne? ale zase s kamarádama neřeší každodenní problémy...

a ono to není tak, že by byl naprosto chladný...umí mě vyslechnout, podpořit, umíme spolu mluvit, umí mě obejmout...ale prostě dřív to dělal daleko víc, přišel a pohladil mě a dal mi pusu, jen tak...teď to udělá, ale víceméně jen když je potřeba...není to takové to spontánní jako dřív...je to ovlivněno tím útlumem...a právě proto, že vím jaký byl dřív ke mě je to teď tak těžký...
vím, že se ho teď zastávám asi moc, jen je to těžké všechno popsat aby to bylo objektivní...což asi stejně nikdy nebude...už kolikrát jsem se přesvědčila, že jsem měla na něco zkreslený pohled...vím, že hodně záleží na postoji - jak co chci vidět...pokud za každou jejich sms, každým pohledem budu chtít vidět flirtování, uvidím to tak...já to nechci tak vidět, nechci být tak přecitlivělá a vztahovačná...a oba dva se to snaží omezit...
a ty srdíčka a pusinky - posílá je komukoliv - i kamarádům a u nikoho jiného mi to nevadí, ani u jiného holky, jen tady mi to vadí...navíc má celkově spoustu kamarádů a píše si hodně s kýmkoliv - on je trochu mobilový závislák...snaží se to omezovat, ale stejně mám pořád pocit, že to je dost...

Upravil(a) Bartep (9. 4. 2014 14:05)