Ivana napsal(a):

Moje známá si k sobě nastěhovala tchyni s Alzheimerem. Po třech měsících byla totálně na dně. Pak ji (tu tchyni) přestěhovali do domova a obě okřály. Známá už zas normálně žije a tchyně doslova rozkvetla díky novým kamarádkám a pozornostem spolubydlících mužů. Takže přestěhovat ano, ale otázka je kam.

To je šťastný příklad.
Sama se těch domovů pro seniory spíš obávám...

modrovous napsal(a):

K otázce KOHO přestěhovat, můžu přidat vlastní zkušenost - už nikdy bych se nesnažila přesadit seniora z prostředí, na které je po léta zvyklý.

To je fakt. Otec, jakože chce jít do penzionu. Jenže vidím, že je pro něj náročné si zvykat na něco nového. A když je v neznámém prostředí sám, tak je trochu dezorientovaný a neví, CO má dělat a JAK to má dělat, i když jsou to věci, které si doma u sebe dělá v pohodě sám... Třeba nechce jinde ani zapnout konvici, aby ji nepoškodil. (Je fakt skvělej, protože si uvědomuje, že spoustu věcí nepobírá.)

Upravil(a) gymnasión (28. 3. 2014 7:33)

Selima napsal(a):

Otec sa drží, mama je už pokročilá zabúdačka. Snažím sa ju naučiť používať pripomienkovač v mobile, ale asi zabúda, ako sa s ním narába... Vrchol bol, keď som jej kúpila gingko na zlepšenie pamäti, a ona zabudla, kam ho dala!

Připomínky dobře řeší budík v senior mobilu. Prostě zazvoní a jde se udělat, co je třeba... A nebo prostě rodiči sama volat, volat, volat... Jinak jsem přitakala starému přísloví: Starého psa novým kouskům nenaučíš. Spíš hledám, jak využít to, co otec zná a sám má pocit, že to zvládá.
Na paměť je dobrej tady v Česku Acutil... testováno na lidech (tedy na mně )

Upravil(a) gymnasión (28. 3. 2014 7:58)

gymnasión napsal(a):

... a pak jsou rodiče, kteří si pamatují všechno: i to, co nemají. Ale to je jiná pohádka

Môj deduško mal selektívnu pamäť - a to len bola chuťovka!

Selima napsal(a):

Dík, za tip: kúpim aj mame, aj sebe (prevencia je vždy lepšia a bojím sa, že u mňa sa to začína už teraz...)

No přesně... Prostě nastavit si jednoduché, co nejjednodušší návyky i pro sebe (a zároveň neuhnívat ).
Otec stará vojna si prostě sám udělal režim, který se snaží dodržovat, což je paráda, protože i mě uklidňuje, že tak nějak tuším, co třeba zrovna dělá. A taky se učí pravidelně se hlásit telefonem. Když to neproběhne, volám já. Mimochodem, otci se šíleně ulevilo, když vyfasoval telefon, který vypadá jako bejvalej telefon na pevnou linku. Najednou mu bylo všechno jasný, protože TOHLE ZNÁ. A druhý mobil je prostě jen budík s připomínkami.
Děkujupánubohu za tuhle zkušenost.
Je fakt, že mám vymyšlenej i software: doma by měl tatík jen monitor a reproduktor, který by mu psal a říkal, kdy co má udělat. A možná potvrzovací tlačítko , ale nestíhám to napsat.

Upravil(a) gymnasión (28. 3. 2014 9:04)

Selima napsal(a):

Inak, môj otec ešte udrží myšlienku aj moč, ale do minulých Vianoc odmietla mobil. Potom sme ho zlomili, ale číslo nedal nikomu cudziemu a stráži si ho ako štátne tajomstvo. Ale hlavne, že ho vie aspoň trochu používať a už sa s tým neondie.

Chvalabohu...
Neondiat sa s tým poondiatým telefónom si žiada veľa osobnej statočnosti a trpezlivosti
(Pardonuj pls mou pokroucenou slovenštinu)

Upravil(a) gymnasión (28. 3. 2014 20:34)

bellatrix napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Na paměť je dobrej tady v Česku Acutil... testováno na lidech (tedy na mně )

Testované aj na mne. Nejaké tie zmeny k lepšiemu pociťujem, aj keď teda čakala som, že po užívaní bude proti mne wikipedia prd.
K takým technickým veciam....z príkladu v rodine...výmena zámkov vo dverách za také, ktoré sa dajú odomknúť, aj keď nechá zvnútra kľúče, bezpečnostný sporák, no neviem, ako presne funguje, tuším sa vypne plyn, keď zhasne plameň, nenechávať mu príliš veľkú hotovosť doma. Ešte ma napadá opatrovateľka, čo teda nie vždy je možné. Práve táto príbuzná ju chcela a keď došlo isté k istému, tak ani za svet.

Zámky jsou skvělý nápad . Díky!
Co se týče opatrovateĺky/pečovatelky: musím se smát . Otcova pečovatelka dochází každý den. Je to chytrá ženská, otce něžně donutí třeba umýt nádobí, protože ví, že on prostě může. Otec se mi s jiskřičkami v očích svěřil, že to na ni zkoušel, když je za takové práce zaplacená. A já paní zase podporuju, aby otci nedovolila lenošit .

gymnasión napsal(a):

Selima napsal(a):

Inak, môj otec ešte udrží myšlienku aj moč, ale do minulých Vianoc odmietla mobil. Potom sme ho zlomili, ale číslo nedal nikomu cudziemu a stráži si ho ako štátne tajomstvo. Ale hlavne, že ho vie aspoň trochu používať a už sa s tým neondie.

Chvalabohu...
Neondiat sa s tým poondiatým telefónom si žiada veľa osobnej statočnosti a trpezlivosti
(Pardonuj pls mou pokroucenou slovenštinu)

Slovenčina je lepšia než u mnohých mojich spoluobčanov, vrátane národoveckých politikov.

Ivana napsal(a):

Moje známá si k sobě nastěhovala tchyni s Alzheimerem. Po třech měsících byla totálně na dně. Pak ji (tu tchyni) přestěhovali do domova a obě okřály. Známá už zas normálně žije a tchyně doslova rozkvetla díky novým kamarádkám a pozornostem spolubydlících mužů. Takže přestěhovat ano, ale otázka je kam.

Vidím to stejně. Často se ale uchyluje k těmto "drastickým" řešením, aniž by byly opravdu nutné. Hodně může zachránit SOS tlačítko. I lidi s Alzheimerem a dalšími chronickými onemocněními pak mohou zůstat déle soběstačnější, užívat si život sami doma a přitom o ně je postaráno:dudlik:

hanculajzna napsal(a):

Vidím to stejně. Často se ale uchyluje k těmto "drastickým" řešením, aniž by byly opravdu nutné. Hodně může zachránit SOS tlačítko. I lidi s Alzheimerem a dalšími chronickými onemocněními pak mohou zůstat déle soběstačnější, užívat si život sami doma a přitom o ně je postaráno:dudlik:

Už vidím babičku s Alzeheimerem nebo dědečka s jinou demencí, kterak ho korektně používají a užívají si života...