Podle toho jak zapomínat.
Pokud jde o zapomínání "stařecké"ANO matka začla zapomínat.A hodně.Jenže bohužel si to nepřipouští.Vždy tvrdí,že si pamatuje vše.Ale kolikrát ji přistihnu,že tomu tak není.Něco řekne a za chvíli řekne,že nic takového nikdy z pusy nevypustila.Zapomíná věci,kam co dá,a pak tvrdí,že jsme jí je schovali.
A pak je ještě zapomínání:zapomíná,že kdy vlastně měla děti.A to jsem já a moji sourozenci.Zapomíná,že jsme vůbec její děti.I když už dospělé.Odhání nás od sebe jako otravné mouchy.

aprill napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Začínají Vaši rodiče zapomínat? Jak k tomu přistupujete?

musím se s tím smířit nebo tě napadá něco lepšího ?

Měla jsem otázku formulovat v rozšířené podobě:
Začínají Vaši rodiče zapomínat? Jak k tomu přistupujete? Jak k nim přistupujete?

Upravil(a) gymnasión (23. 3. 2014 16:48)

Nerozumím tvé otázce. Stejně to nezměním, tak co jiného by šlo dělat, než to brát tak, jak to je? Přistupuju k nim normálně. Co myslíš tím přistupováním k rodičům?

Eva. napsal(a):

Nerozumím tvé otázce. Stejně to nezměním, tak co jiného by šlo dělat, než to brát tak, jak to je? Přistupuju k nim normálně. Co myslíš tím přistupováním k rodičům?

Normálně... přistupovat k zapomínajícím rodičům normálně asi úplně nejde. Změnit je nelze, ale člověk se potřebuje k této situaci nějak postavit, třeba už proto, že obává, že rodiče zapomenou něco takového jako zastavit vodu v zašpuntované vaně, vyplout elektrický spotřebič a pod.

Míša Kulička napsal(a):

Teď jsi mě dostala, Gymnasión ... přiznávám, že jsem si dosud tak nějak neuvědomovala, že k tomu dojde ... a zřejmě už dochází ... možná je na čase malinko zpozornět a trochu si staroušky ohlídat. Dík.

Nemusí k tomu dojít...
Ale může. A když to nastane, tak člověk neví, co s tím, když s nimi zrovna nebydlí

Upravil(a) gymnasión (23. 3. 2014 18:07)

O sobě už psát bohužel nemůžu, tak zmíním nádherný přístup mé kolegyně.
Má starou maminku, má přes 90 a je v pečovatelském domě. Občas zapomíná, vypráví ve třech časových liniích a tu a tam se rozhodne, že jí někdo něco ukradl, hlavně ty mladé sestřičky jí sebraly podprsenku , apod. Jednu spolubydlící v lázních obvinila, že jí ukradla svetr, který si někam založila, a když jsme ho našly, tak bábina řekla, no dobře, ale tak mohla ukrást něco jinýho. A bylo.
Když jsem tam s kolegyní byla, a bábina takto zase zlobila - zase někoho obvinila a brblala, kverulovala,  tak se na ni dcera  (kolegyně) zadívala, úplně něžně krásně se na ni usmála, objala ji, dala jí pusu a řekla jí s úsměvem, že ji miluje. Brala to nesmírně s nadhledem.  Chránila ji, opečovávala, milovala, nevyčítala.

Zapomíná,že jsme vůbec její děti.I když už dospělé.Odhání nás od sebe jako otravné mouchy.
Možná, že chce mít jenom klid...

My máme pořešeno. Jedna sestra bydlí ve stejné ulici, jako naši rodiče a druhá ve vedlejší vesnici.
Ale myslím, že když rodiče žijí sami a daleko, někdy je nezbytné řešit. Třeba i přestěhováním. Nedá se nic dělat, prostě se to nějak vyřešit musí, aby se jim něco nestalo.

Míša Kulička napsal(a):

Eva. napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Normálně... přistupovat k zapomínajícím rodičům normálně asi úplně nejde. Změnit je nelze, ale člověk se potřebuje k této situaci nějak postavit, třeba už proto, že obává, že rodiče zapomenou něco takového jako zastavit vodu v zašpuntované vaně, vyplout elektrický spotřebič a pod.

Už rozumím. Já tohle neřeším, neboť bydlím v jiném státě, než mí rodiče. Proto mi to tolik nedochází.

To je právě to ... docela by mě zajímalo, jak to pak řešit, pokud rodiče bydlí daleko, co se dá zachytit z telefonátů nebo mailů ... a jak citlivě postupovat, pokud to zapomínání přesáhne určitou mez ... a kde je ta mez, kdy je zapomínání normální (taky občas hledám brýle, klíče, zabouchnu si dveře a pod.), a kdy už je příznakem nemoci?

Ta mez nemá myslim žádnou univerzální definici. Myslim, že je to dáno prostě schopností postarat se funkčně o vlastní věci a záležitosti. A když to začne váznout na zapomínání jako u mého otce, tak prostě ZVOLNIT, což už bylo řečeno mnohokrát.
Osvědčilo se mi ubrat vysvětlování a přidat opakování pokynů, termínů a připomenutí zhušťovat, když se termín blíží. Taky nastavit seniorský mobil, aby zvonil, když je třeba brát léky, naobědvat se a pod. Zjistila jsem, že další technické vymoženosti jsou k ničemu, protože jejich obsluhu už prostě zapomínající člověk "nepobere".
Možná jsem něco neobjevila. Jakou máte zkušenost vy?

helena napsal(a):

někdy je nezbytné řešit. Třeba i přestěhováním
Přestěhováním koho?

a taky kam?

To je dobrý nápad s tím seniorským mobilem

pak jsou rodiče, kteří si pamatují všechno: i to, co nemají
Si nevybereš - i někteří potomci jsou tací...

a taky kam?
Možností je... jen bych je nerada specifikovala. Stačí, že jsem krkavčí matka...

helena napsal(a):

pak jsou rodiče, kteří si pamatují všechno: i to, co nemají
Si nevybereš - i někteří potomci jsou tací... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

My v sendvičovém věku bychom mohli povídat ... aktuálně to máme z obou stran