Tulipánka napsal(a):

No, já si myslím, že je přirozené, když mě dítě vytočí, že se rozčílím. Konec konců jsem taky býk.
Tady není diskuze o tom, zda reaguji správně či ně, mě opravdu jde jen o to, zda se s dítětem na všem domlouvat a být partner nebo zda je potřeba přísnou výchovu.
Jak pak takhle člověk "vrávorá" mezi dvěma možnostma, tak pak žádná není v pořádku. Troufla bych si tvrdit, že má největší slabost je opravdu jen to, že si nejsem jistá tím, co dělám. Opravdu je třeba ta nejistota hlavní problém.

Stop yourself

helena napsal(a):

cos chtěla říct?
Že i kontakt s kultivovaným spratkem, kterej může bejt obecně obohacující (ten kontakt, prosím http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png), současně může i zatraceně bolet (ne spratka http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png)... aneb i když neskonale toužíš po medaili v maratónu, kyselina mléčná číhá...
Co s tim, do prkýnka?
Smířit se, má milá... když jsem kdysi váhala, zda své dítě zabít nebo bejt pyšná na jeho samostatnost, zvolila jsem možnost b) http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png
Je to velmi úlevné...

Každý kontakt môže bolieť , tobôž so spratkom, a ešte tomu kultivovaným. Ale zároveň - alebo práve preto - sa to nevylučuje s prínosom...

Selima napsal(a):

Môj otec tvrdí, že "prvá povinnosť rodiča je byť nepríjemný" ....

Proč mi to nikdo neřekl před dvaadvaceti lety?

Selima napsal(a):

... A žena, ktorá robí havajský šamanizmus a ktorú si vážim, povedala, že ona niekedy pred synmi "robila nahnevanú" ....

Aj to jsem zkoušela, ale děcko to prokouklo téměř ihned

Tulipánka napsal(a):

Jinak on je Davídek skvělý, všichni ve školce ho mají rádi, učitelky o něm mluví jako o zlatíčku. On jinde nezlobí, to potěšení máme jen my rodiče

Jo - jako moje dítě a její dítě a spousta jiných vzteklounků Víš, jak já pátrala po učitelkách a vedoucích a instruktorech? A všude jsem slyšela, jaké mám báječné děti......tehdy mi to bylo divný - až na toho zde citovaného Matejčka informace žádné, tak jsem nevěděla. Až na starý kolena jsem se dověděla, že tohle je právě ta lepší varianta - že to dělají děti, které se doma cítí v bezpečí No, takže jako pomyšlení dobrý - ale že by to měl rodič ulehčeno, to teda ne

Tulipánka napsal(a):

Eva. napsal(a):

Dítě potřebuje hranice. Cítí se pak bezpečně. Nemůžeš chtít u tak malého kluka to, co ty požaduješ. Ani u žádného svého dítěte. To není partner. To je syn. A ty jsi rodič. A vždy to tak bude. Nepleť si to.

Evo,
já to tak nastavené měla - dítě/rodič. Ale když vidím kamarádku, která opravdu s dcerou jedná jako partner s partnerem a funguje jim to (na všem se domluví), tak si říkám, jestli to nedělám blbě, víš?

Počkej - a vidíš je pořád? Protože s každým dítětem se občas domluvíš.....a s některým skoro vždycky, což je pravda - ale počkej, až to její dítě přijde do puberty! Pže není všem dnům konec......moje mladší dítě bylo skvělé na domlouvání do cca 13 let, pak bylo 5 let běsu a pak zase dobrý.
Každý je originál.....nepasuj na tvého prcka, co se na něj nenapasuje, stejně musíš sama přijít na to, jak to mezi vámi bude jakžtakž fungovat. A počítej s tím, že i při nejlepší vůli a snaze v jeho dvaceti přijdeš na to, že jsi nadělala kiksy ve výchově

helena napsal(a):

Smířit se, má milá... když jsem kdysi váhala, zda své dítě zabít nebo bejt pyšná na jeho samostatnost, zvolila jsem možnost b) http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png
Je to velmi úlevné...

Nejen že mi čajzne dědečka! I zážitky má stejný! Kruciš, babo...... Ano - a já dostala vynadáno, že se hned netvářím nadšeně, tak jsem musela vyložit, že se s tím napřed musím srovnat a rozhodnout se (mezi tebou zmíněnými variantami)

Tulipánka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Heleno,
ee, když se začne vztekat, tak se rozzuřím a pak to lítá
No asi si spíš brání to své vydobyté území

Děláš si srandu?

V čem si dělám srandu? Že pak zuřím jak rozzuřený býk?

Pokud před synem ztrácíš nervy a zuříš, pak se ale nediv, že se chová, jak se chová. On vlastně vůbec neví, na čem s tebou je......nepřipomíná ti to nic?

Přece TEORETICKY moc dobře víš, že v emocích nemůžeš nic vyřešit.
Tak to prostě převeď do praxe - pokud se už necháš vytočit, běž si to někde do ústraní vyřešit sama se sebou a pak teprve řeš syna. V klidu.

Tulipánka napsal(a):

No, já si myslím, že je přirozené, když mě dítě vytočí, že se rozčílím. Konec konců jsem taky býk.
Tady není diskuze o tom, zda reaguji správně či ně, mě opravdu jde jen o to, zda se s dítětem na všem domlouvat a být partner nebo zda je potřeba přísnou výchovu.
Jak pak takhle člověk "vrávorá" mezi dvěma možnostma, tak pak žádná není v pořádku. Troufla bych si tvrdit, že má největší slabost je opravdu jen to, že si nejsem jistá tím, co dělám. Opravdu je třeba ta nejistota hlavní problém.

To přece vůbec není o výběru z možností, které jsi uvedla.
Není přirozené, když tě tvůj syn vytočí, že se rozčílíš. Můj pocit je, že o něm mluvíš tak neosobně. Jako o nějaké věci. Ty si něco naprogramuješ a ta tvá věc podle toho funguje. Dokonce jsi viděla, jak taková věc, zvaná dcerka, takhle funguje u tvé kamarádky. Pak udeří hodina H 6. narozenin a ty předáš věc otci.
Tulipánko, řekla bych, že čím víc se v vrtáš v duchovnu, tím víc je to u tebe to druhé.
Srovnej sebe, buď synovi matkou, a pak to bude fungovat.
A miluj svého syna. To není nějaké bezejmenné dítě. To je TVŮJ SYN.

zda se s dítětem na všem domlouvat a být partner nebo zda je potřeba přísnou výchovu
Ale prd a vořech... to je ode zdi ke zdi. Můj táta říkával "Makarenko, Komenský, Frištenský" (neználci nechať si vygůglí) - aneb střídat, střídat je třeba... podle situace. Dítě můžu nechat samostatně vybrat oblečení (době roční odpovídající) i kdyby mi z jeho kombinace kopřivka naskočila, můžu se s ním domluvit na tom, že si ne/dá k obědu i polívku a případně proč... ovšem tvrdou rukou a velice nesmlouvavě zasáhnu v okamžiku, kdy hrozí škody na životě, zdraví či majetku vlastním nebo cizím, fyzickým nebo virtuálním...

I zážitky má stejný!
Bodejť... když máme "toho samýho" dědečka...
"a já dostala vynadáno, že se hned netvářím nadšeně"
Si harantě netrouflo... on rodinnej Zeus hromovládnej nedřív "podezíral" mě, takže požadovat nějaký nadšení už by mohlo znamenat variantu a)

Selima napsal(a):

Môj otec tvrdí, že "prvá povinnosť rodiča je byť nepríjemný" - a jednoznačne sa toho drží. A žena, ktorá robí havajský šamanizmus a ktorú si vážim, povedala, že ona niekedy pred synmi "robila nahnevanú", hoci to tak necítila, lebo mala dojem, že je to potrebné - aby sa niečo naučili, aby pochopili svoje hranice apod. A to ju považujem za dosť benevolentnú, ale kvočkovsky ochraniteľskú... a zlepšuje sa, mladšiemu povolila motorku a staršiemu cestovanie (ale ani jedne nemá 6 rokov, uznávam).

No, to je ten rozdíl: i když to tak necítila.
A to je něco jiného, než se nechat vytočit a pak řádit jak tajfun.
Nejdřív se syn bojí a když povyroste, bude z toho mít vánoce a ještě později bude z maminčiných "záchvatů" lehce znechucený....

bude z maminčiných "záchvatů" lehce znechucený
Známí měli synka a ten podobnou maminku... když už ho - jako fakt velkýho - moc prudila, jednoduše ji popadnul a zašprajcnul mezi futra... hlavou dolů, což byla pozice, z který ona se nějak nedovedla či bála dostat zpátky - a měl klid

Pandorraa napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Na duchovno se asi nelze vykašlat, protože to má v sobě každý člověk, ale na duc-ho :-) se vykašli rozhodně.
Zapomeň na bláboly o partnerství rodič - dítě a chovej se zodpovědně, aby se to kluk měl od koho naučit.
A nejen ty, celá rodina, otec především. Protože on je teď pro syna důležitější než ty, jen on ho může naučit, jak se chová chlap. Případně všichni další chlapi v rodině.

Ale no tááááááák... nikdo nevi, co to slavny duchovno je, stejne jako nikdo nevi, co je sex... takze bych byla fest vopatrna . Vsichni vo tom mluvi, ale nikdo to nezna... duchovno je takovy zaříkadlo, pred kterym se kazdej zastavi Staci bejt realnej, to uplne staci... vcetne duchovna

Nahraď to slůvko "nikdo" slovem "já" a bude to v poho

Neni to v poho... kdo se Tě prosil o radu? Já fakt ne.
Sorry: nejsi lepší, ani horší než kdokoli zde a kdekoli.
Za vyslechnutí rady pro mne beru 500 Kč . Takže mi dlužíš...

Upravil(a) gymnasión (21. 3. 2014 17:53)

Tuli, proč jsi v názvu vlákna dala duchovního do uvozovek?