Dítě potřebuje hranice. Cítí se pak bezpečně. Nemůžeš chtít u tak malého kluka to, co ty požaduješ. Ani u žádného svého dítěte. To není partner. To je syn. A ty jsi rodič. A vždy to tak bude. Nepleť si to.

Tulipánka napsal(a):

Asi trochu hloupý název, nicméně bych potřebovala poradit.
Stále se v poslední době řeší otázka nevýchovy, spratků, nastavování hranic...
Mám totiž pořád problém se synem. Je mu 6 roků. Jedna paní, která se prý dokáže nacítit, mi řekla, že pokud budu v takovéto výchově pokračovat, tak budu mít z dítěte spratka, co mi domů přivede v 16 dítě.

Takhle "nacítit" se umí každej. Je to prostě věta typu obecný blábol

Snažím se totiž o výchovu, kde se snažím co nejvíc vyhýbat trestům, zákazům, nařízením. Nechci, aby mé dítě vyrostlo v neustálém strachu, jako já.

Se vykašli na starý mrtvý křivdy, nikdo z toho nic nemá, a ty už vůbec ne

Chtěla bych, aby si dítě uvědomovalo

to je poněkud předčasnéééé

následky svého jednání a proto to neudělalo, ne proto, že bude mít strach z výprasku.
Jenže syn mi to vůbec neulehčuje. Odsekává, občas i křičí nebo řekne, že to nebude dělat. A protože je ještě malý, nemůžu ho nechat pocítit následky svého jednání (nemůžu ho nechat samotného v obchodě na rušné ulici). Ano, asi jsem moc hodná, nejistá, on to cítí. Ale na druhou stranu, když zvýším hlas a řeknu to opravdu tvrdě, tak většinou poslechne (pokud tedy není unavený).
Jenže to už pak popírám vztah rodič*dítě jako partner

(a tuhle duchaplný blábol jsi vyčetla kde? )

, protože se musí podřizovat.
Mám pocit, že dítě v 6 letech ještě nechápe partnerství a pokud mu dá člověk volnost, tak začne překračovat hranice a začne si myslet, že on je tady ten pán.
Co myslíte vy?

Vykašli se na "duchovno" ve výchově a nekomplikuj si život .

když přitvrdím, že se syn vzteká o hodně víc
Samozřejmě... protože už se (asi) naučil, že svým vztekáním tě nakonec dostane tam, kde tě chce mít... nebo se mejlím?

Tuli, tohle mně třeba trápilo až do dospělosti dětí: přesně jako ty - nechtěla jsem, aby vyrůstaly ve strachu, smutku, osamění, takže jsem taky tápala. A mmch měla jsem doma podobný dáreček jako ty a ta zase má podobný dáreček Jojo, pámbu nám naloží, jen co si uneseme......
Takže jednak on opravdu zkouší tvoje hranice a někde je prostě musíš mít, takže čím dříve si je uděláš, tím dříve bude....no, klid asi ne, ale jasněji mezi vámi.
Vnučka je totéž v bleděmodrým a  docela si odpočine u dědy, který se s nikým nemaže a kdo se nechá, toho sekýruje. Nadlouho by to asi nebylo, to by se servali jako psi - ale den/dva spolu vycházejí báječně. Podle mně je to pro malé děti dost náročné, to, jak se musejí pořád o něčem rozhodovat a jsou rády semtam za nějaké omezení.
Ale zase na druhou stranu musím říct, že pokud je máš připravit na svět, do kterého přijdou, tak by jim autoritářská výchova byla úplně k ničemu a za sebe vidím, že ta liberální má skvělé výsledky i když teda pro rodiče je to strašnej záhul.
A nejsi a nemáš být partner - to si nech, až mu bude tak dvaadvacet ty máš být milující maminka, která ví, co se může a co ne! A on holt zkouší, co až se může.

Na naše vzteklounky taky neplatilo, když jsi přitvrdila - tedy, asi platilo, jen se nepřestávaly tak honem vztekat. Zase na druhou stranu vztekaly/vztekají se jen v domácím, bezpečném prostředí..........
a ad ty chyby.....teď vidím, že nějakou chybu jsem očividně někde taky udělala, liberalita/neliberalita. Ještě nevím kde, ale zjevně nedostatek hranic udělá svoje stejně, jako přebytek. Ale jelikož to prostě nemáš šanci přesně odhadnout, tak chyby prostě děláme Nakonec, nejdůležitější je naučit je, jak si s chybami poradit, ne?

asi si spíš brání to své vydobyté území
Zdá se mi, že spíš rozšiřuje... a jak tak koiukám, zjevně se mu to daří.

tak by jim autoritářská výchova byla úplně k ničemu
Mňo... ona úplně "liberální" taky není to pravý vořechový... nějaký hranice bejt musí, i když uznávám, že "svět, do kterého přijdou" je čím dál víc stírá - nebo spíš odmítá přijímat. Jenomže totální anarchie není to pravý místo k přežití.
když nechci, tak že mně NIKDO nedostane tam, kam by chtěl on
No právě - "když nechci".
Podle pohledu zvenčí bych řekla, že na rozdíl od matky vztekajícího se dítěte v tobě ta jistota je...

Upravil(a) helena (21. 3. 2014 9:29)

helena napsal(a):

tak by jim autoritářská výchova byla úplně k ničemu
Mňo... ona úplně "liberální" taky není to pravý vořechový... nějaký hranice bejt musí, i když uznávám, že "svět, do kterého přijdou" je čím dál víc stírá - nebo spíš odmítá přijímat. Jenomže totální anarchie není to pravý místo k přežití.
když nechci, tak že mně NIKDO nedostane tam, kam by chtěl on
No právě - "když nechci".
Podle pohledu zvenčí bych řekla, že na rozdíl od matky vztekajícího se dítěte v tobě ta jistota je...

Jo - však říkám, že jsem asi tou liberalitou taky něco napáchala. Ale kdo nic nedělá, nic nezkazí...no a ta jistota je ve mně ale proto, že já už to mám komplet za sebou, já vidím výsledky a vidím, že mé dílo je dobré - to jsem teda jako matka taky neměla a taky jsem byla nejistá, jako Tuli a budovala hranice za pochodu. Popravdě, když jsi sama prošla výchovou na prd, tak jedna může být ráda, že jí z děcka nevyrostl kriminálník a všechno ostatní je bonus

To taky

Takové dítě v 16 je rozhodně lepší než kriminálník
Zas o tom nebuď tak přesvědčená... nastanou okamžiky v životě matky, kdy by šestnáctiletýho puberťáka s radostí vyměnila třeba za kultivovanýho tuneláře...

Zdenek Matejcek

Tulipánka napsal(a):

Díky za rady
Je ale pravda, že když přitvrdím, že se syn vzteká o hodně víc.
Viděla jsem u Katky Králové v Nevýchově a i u Hanky Havrilcové (její i mé kamarádky), že jim domluva i s malými dětmi funguje. Ale evidentně to není pro každé dítě....
A máte pravdu: tak moc se snažím neopakovat chyby své matky a přitom je to přeci můj život a tak bych měla brát ohled v první řadě na sebe

Ja som sa snažila neopakovať chyby mojich rodičov, chcela som dať nevlastnému synovi benevolentnú výchovu - a v puberte potom zašiel až do krajnosti, len aby nás - oboch rodičov - donútil nastaviť mu hranice. On zjavne nebol ten správny typ na benevolentnú výchovu, holt... nehľadiac na ďalšie okolnosti jeho ne/výchovy.

Eva. napsal(a):

Dítě potřebuje hranice. Cítí se pak bezpečně. Nemůžeš chtít u tak malého kluka to, co ty požaduješ. Ani u žádného svého dítěte. To není partner. To je syn. A ty jsi rodič. A vždy to tak bude. Nepleť si to.

souhlasím.