Začala jsem spát s klukem ze školy. Známe se sice už asi 2 roky, ale cestu k sobě jsme si našli až teď, kdy jsme se spolu vyspali po jedné společné akci. Oběma nám sex vyhovuje, takže v tom stále pokračujeme. Já z toho mám ale rozpolcené pocity. Na jednu stranu se mi takový "vztah" líbí, protože jsem od 15ti do téměř 20ti let měla jednoho partnera, ihned po něm jsem se vrhla do dalšího (ročního) vztahu, takže jsem si moc té svobody neužila. Na druhou stranu si ale připadám jak "věc na povyražení" a bojím se, že se do toho akorát zamotám, zamiluji se, protože sex pro mě vždy byl spojen se vztahem, láskou. Navíc on se mi opravdu líbí. Chodíme spolu i ven se známými ze školy, což je fajn, protože si pak nepřipadám tak nehodnotná
Pokračovat v tom ale chci, spíš se bojím té mé citové stránky. Nebránila bych se asi ani posunout to na vyšší level, než je jen postel, kdyby chtěl. Jen nevím, jestli to není hloupá představa . Potřebovala bych něčím otevřít oči, vidět to z jiného úhlu, abych se zbytečně netrápila otázkami a představami..
Je lepší to tak nechat a smířit se jen s pozicí milenky?