Selima napsal(a):

Ja teda dosť trpím, keď mi v garsónke, kde prevažne bývam sama s andulkami, zmizne nejaká vec... Naposledy, čo si pamätám, tak zubná kefka - a vtedy tu okrem mňa fakt nikto nebol . To už som sa cítila ako blázon...

Sel, ja som to v mojom zivote zazila mockrat...
Ked som sa zmierila s tym, ze sa to nijako vysvetlit neda (stratili sa aj veci vacsich rozmerov, ako ihla...), uzavrela som to tym, ze vzdycky vsade je nejaka cierna diera..., kam sa veci nepochopitelne stracaju, naozaj. A nerobi to ani nas nemecky nepriatel...

Veci sa podľa mňa nejako schovávajú... alebo premiestňujú. Čierna diera existuje, ale pevne dúfam, že nie v mojom byte - a zákon zachovania hmoty nepustí... Kefka sa nemôže ani teleportovať, ani vypariť...

Selima napsal(a):

Eva. napsal(a):

Selimo, já jsem tak "dokonalá", až jsem úplně nedokonalá. Takže v pohodě já sama se sebou i mí blízcí se mnou.
Nebo jsi zapomněla, jak jiná jsem byla naživo, než jsem se ti jevila ze psaní?
Prostě jsem i v písemném projevu nedokonalá.

Skoro zabudla, to je fakt. Naživo je toho málo, škoda favoriť... A cez písmenká - tiež škoda favoriť.

Nerozumím. Ale to je jedno.

Upravil(a) Eva. (13. 3. 2014 7:49)

Tak dneska jsem se dostala do vyššího levelu sklerózy:

šla jsem domů rychle vyvenčit psa, páč jsem se zdržela v práci. Když jsem přiběhla, převlékla jsem se do venčícího oblečení, psovi dala náhubek a obojek. Vtom zazvonil telefon, tak jsem začala vyřizovat pracovní záležitosti a druhou rukou vzala vodítko a jdu z bytu.
U výtahu jsem si všimla, že mám sice vodítko, ale není na něm pes. Ach jo. Naštěstí jsem takhle nedošla ven. Ten chudák stál doma za dveřmi a asi se jenom divil.

Suzie napsal(a):

Tak dneska jsem se dostala do vyššího levelu sklerózy:

šla jsem domů rychle vyvenčit psa, páč jsem se zdržela v práci. Když jsem přiběhla, převlékla jsem se do venčícího oblečení, psovi dala náhubek a obojek. Vtom zazvonil telefon, tak jsem začala vyřizovat pracovní záležitosti a druhou rukou vzala vodítko a jdu z bytu.
U výtahu jsem si všimla, že mám sice vodítko, ale není na něm pes. Ach jo. Naštěstí jsem takhle nedošla ven. Ten chudák stál doma za dveřmi a asi se jenom divil.

občas odcházím z domu hrát badminton bez pálky nebo s velkým deštníkem (pálku mám zastrčenou ve stojanu  spolu s paryzoly )

Ronja napsal(a):

Suzie, pěkný! Ty zvonící telefony jsou vražednej nástroj, já jednou vzala v obchodě zvonící mobil a věc, kterou jsem si zrovna prohlížela (samozřejmě nezaplacenou) automaticky dala tam, kde mi nebude zavazet - do kapsy

Jinak jsem byla za sklerózu minulý týden, měla jsem jet na kontrolu na gynekologii. Odjezd naštěstí až kolem poledne, takže jsem velmi pomalu a velmi pečlivě všechno sbalila - oběma dětem náhradní oblečení, hračky, jídlo, pití, sobě kabelku s peněženkou (a řidičákem a všemi doklady) a telefonem, dokonce i nabíječku do auta, stihla jsem si i umýt hlavu, no pyšná jsem na sebe byla, jak v pohodě a bez nervů jsme se s holkama vypravily! Tak je hodinu před schůzkou hodím holky do auta, jedeme do Brna, tam ještě vyzvedávám kamarádku s roční holčičkou (je stejně těhotná jako já a máme stejného doktora, tak chodíme na kontroly spolu a vzájemně si hlídáme děti). Chci jí zavolat, že už se blížíme - šátrám po telefonu - kde je ta zatr... kabelka??? Ahá, společně s tou skvěle sbalenou taškou zůstaly doma na schodech, takže jsem v Brně bez jídla, pití, peněz, telefonu, čehokoli pro holky, klíčů, řidičáku...

Sestra na recepci mě nemohla pochooit. Prý "to nevadí, že dnes nemáte těhotenskou průkazku, tak mi dejte jen kartičku pojišťovny". "aha, to nemáte taky, no tak příště. Tak tu moč na kontrolu". "Jak to že ani moč???" (no jak to, sakra, protože jsem to všechno VELMI PEČLIVĚ sbalila a zapomněla, no! ) Jen tu umytou hlavu jsem si vzala s sebou

Ja jsem byla taky v tehotenstvi hodne skleroticka ,mela jsem uplna okna . Bylo to tak strasne ,ze jsem premyslela ,zda-li je to zacatek nejake nemoci nebo pouze vliv diky tehotenstvi.Nastesti to po narozeni deti odeznelo,samo i kdyz uz to neni co to byvavalo predtim

aprill napsal(a):

Suzie napsal(a):

Tak dneska jsem se dostala do vyššího levelu sklerózy:

šla jsem domů rychle vyvenčit psa, páč jsem se zdržela v práci. Když jsem přiběhla, převlékla jsem se do venčícího oblečení, psovi dala náhubek a obojek. Vtom zazvonil telefon, tak jsem začala vyřizovat pracovní záležitosti a druhou rukou vzala vodítko a jdu z bytu.
U výtahu jsem si všimla, že mám sice vodítko, ale není na něm pes. Ach jo. Naštěstí jsem takhle nedošla ven. Ten chudák stál doma za dveřmi a asi se jenom divil.

občas odcházím z domu hrát badminton bez pálky nebo s velkým deštníkem (pálku mám zastrčenou ve stojanu  spolu s paryzoly )

Áno, veci sa škodoradostne schovávajú - to pripúšťam - ale táto kefka ma opustila už nadobro.

Konvalinka 21 napsal(a):

Já jsem jednou dávala ve vlaku průvodčímu místo průkazky bankovní kartu , ještě že ji nechtěl

Tak já jsem jednou u televize vzala do ruky mobil /tehdy ještě s tlačítky/ a namířila ho na TV a snažila se přepnout kanál.

LENNNA napsal(a):

Tak já sklerózu a hledání věcí zatím neznám . Můj přítel neustále něco hledá a neví, kam si co dal. Já to absolutně neumím pochopit! Přece vím, kam si co dávám . No, snad mi to dlouho vydrží.

Tak sklerózu na hledání věcí mám odjaktěživa. Co já prohledám času. S věkem to nemá nic společného. Jsem schopna dát lístky do kina do ledničky a hledat je hodinu.....