Modroočka napsal(a):

Normálně zapomínám, prostě mi něco totálně vypadne. Ale vzpomenu si,někdy pozdě, ale vzpomenu si. Dřív jsem si pamatovala skoro všechno, teď si pamatuju taky hodně, ale zapomínám. Asi už mám ten software přeplněnej a potřeboval by vyčistit a zdefragmentovat. Aby tam bylo zase místo na další informace.

Jdu pro ocet, koupím kdeco,ocet nemám,stejně tak to bylo s kečupem. Včera jsem u máti v lednici zapomněla šunku a párky, přitom deset minut před odchodem od ní jsem říkala, že na to nesmím zapomenout. Šla jsem se vyčůrat a asi s močí odešla i myšlenka vzít ty párky a šunku. A tak podobně, no.

Já si myslím, že ten mozek se právě čistí sám, vypustí kraviny

Já si myslím, že ten mozek se právě čistí sám, vypustí kraviny
Tak asi jak u koho... protože kraviny bejvaj to jediný, co si můj mozek pamatuje celkem spolehlivě...
Protože bych nosila všechno na krku.
Všechno tahám v - no, eufemisticky řečeno kabelce... ovšem mý kabelky jednak musejí pojmout "nezbytnosti" (a co to je, o tom rozhoduju já ), občas taky nákup nebo balíček z pošty - a aspoň trochu by měly bej poplatný svýmu názvu, abych netahala fakt pytel na hady... to by nikdo nevěřil, co dá práce sehnat takový zavazadlo...

Wikina napsal(a):

Já si myslím, že ten mozek se právě čistí sám, vypustí kraviny

Asi jak který. Můj si zásadně ponechává kraviny a podstatné informace, jako třeba data narození dětí nebo rodičů, vypouští.
To se mi fakt stalo minulý týden. Byla jsem tázána na datum narození mladšího děcka, a ze mě fakt vypadlo o den a měsíc jiné datum. Můj drahý muž mě hbitě upozornil, že tohle datum patří k úplně jiné události a uvedl správnou informaci. Kdybyste viděly ten pohled toho ouřady. Evidentně zvažoval, jestli na mě nezavolat sociálku.
No nemáme to my sklerotičky vůbec jednoduchý.

To bude asi důvod, proč potřebuju rok od roku větší kabelky.
Možná časem plynule přejdu na RVHP tašku s kolečkama... ještěže to vzhledem k mýmu věku nebude nápadný...

prý stačí si zapamatovat 3,14
Na Ludolfa mám úžasnou mnemotechnickou pomůcku... víceméně taky patří do kolonky "kravinky", páč jsem nikdy nepotřebovala znát víc, než tři desetinný čísla... ale samozřejmě, že TOHLE si pamatuju...
Mám ó bože ó dobrý pamatovat si takový čísel řad. Velký slovutný Archiméde pomáhej trápenému dej mu moc nazpamět nechť odříká ty slavné sice ale nám od*por*né číslice Ludolfova čísla
Jsem zvědavá, komu to utkví taky - ale brejle nebo data bude hledat furt dál

Upravil(a) helena (11. 3. 2014 18:41)

modrovous napsal(a):

Wikina napsal(a):

Já si myslím, že ten mozek se právě čistí sám, vypustí kraviny

Asi jak který. Můj si zásadně ponechává kraviny a podstatné informace, jako třeba data narození dětí nebo rodičů, vypouští.
To se mi fakt stalo minulý týden. Byla jsem tázána na datum narození mladšího děcka, a ze mě fakt vypadlo o den a měsíc jiné datum. Můj drahý muž mě hbitě upozornil, že tohle datum patří k úplně jiné události a uvedl správnou informaci. Kdybyste viděly ten pohled toho ouřady. Evidentně zvažoval, jestli na mě nezavolat sociálku.
No nemáme to my sklerotičky vůbec jednoduchý.

Z toho si nič nerob, moja mama udáva úplne nerealistický čas môjho narodenia... Niekedy uvažujem, či pri ňom vôbec bola. (A ona to tak má odjakživa, nedá sa to zviesť na vek, hoci teraz by už mala nárok...)

Selima napsal(a):

Už som tu možno spomínala prípad mojej známej, ktorá sa po zistení, že jej brat čaká tretie dieťa zaradovala, že jej mala sa konečne dočká pekného počtu päť vnúčat, čím konečne tromfne svoju sestru. Muž sa jej udivene (a trochu s obavou) spýtal: "My máme jedno dieťa a oni čakajú tretie - ako si došla na číslo 5?" Načo sa ona úprimne začudovala. "My Máme fakt len M.?"

Jej malá alebo jej mama? Teď jsem  z toho ale jelen letěl jetelem.

Přemýšlela jsem, že věci, položené na auto, můžou být nebezpečné pro jiné řidiče.
Holky, nepokládejte nic na ta auta. Nikdy. Vůbec nejde o zapomenutí nebo ztrátu těch věcí. To je to nejmenší.

Eva. napsal(a):

Přemýšlela jsem, že věci, položené na auto, můžou být nebezpečné pro jiné řidiče.
Holky, nepokládejte nic na ta auta. Nikdy. Vůbec nejde o zapomenutí nebo ztrátu těch věcí. To je to nejmenší.

Fakt jsi přemýšlela? A tohle má být výsledek? No má úcta.

modrovous napsal(a):

Eva. napsal(a):

Selima napsal(a):

Už som tu možno spomínala prípad mojej známej, ktorá sa po zistení, že jej brat čaká tretie dieťa zaradovala, že jej mala sa konečne dočká pekného počtu päť vnúčat, čím konečne tromfne svoju sestru. Muž sa jej udivene (a trochu s obavou) spýtal: "My máme jedno dieťa a oni čakajú tretie - ako si došla na číslo 5?" Načo sa ona úprimne začudovala. "My Máme fakt len M.?"

Jej malá alebo jej mama? Teď jsem  z toho ale jelen letěl jetelem.

Majko, pořád se tady oháníš svou vysokou inteligencí, tak já ti dám teď jednu radu, ju? Zkus ji použít, snad se ti ten "ukrutnej rébus" i přes ten překlep povede rozluštit.

Tady je i má vysoká inteligence bezradná. Prostě mi to na první čtení přišlo hodně zmatené, co má malá společného s tím, že trumfne svou sestru počtem vnoučat a už vůbec s tím, že mají jen M(alou). Než jsem se z toho vysomárila.

Možná ne, když to dělají.
Neumím posoudit. Mám v sobě blok pokládat cokoliv na auto.
A sranda to fakt není, ohrozit takovou blbostí životy.
Záleží na tom, pod jakým úhlem se na věc člověk dívá.

Upravil(a) Eva. (11. 3. 2014 21:08)

Na ohrožení životů jiných lidí, když už pominu vlastní život, nic humorného nevidím. Tohle pro mě není humor. Když trpím vlastní sklerózou já, to je jiná. Ale ohrožovat blbým zvykem (ne sklerózou) jiné, to opravdu není vtipné.
Pardon za , chtěla jsem to napsat už přes den, mlčela jsem, ale ty dnešní televizní noviny, to bylo snad jako na zavolanou. Třeba aspoń jeden člověk přestane pokládat cokoliv na auto. Vypěstuje si prostě takový zvyk.

Upravil(a) Eva. (11. 3. 2014 21:17)

Jsem ráda,že jsem po delší době zavítala na Babinet,pročetla jsem se tímto tématem a směju se jak blázen,hlavně mě pobavil ten VPDSP.Dočetla jsem a zjišťuji,že mám nějaký hlad a žízeň,tak si jdu do kuchyně pro mandarinku a natočit vodu.Cestou vezmu z konferenčního stolku talíř od manželovy večeře a prázdnou flašku od piva.Talíř jdu umejt,ale vidím za oknem toulavýho kocoura,co ke mě chodí na žrádlo a dneska tu ještě nebyl,tak mu dám misku za okno,odnesu flašku do špajzu,jdu kolem WC,tak že si ještě odskočím.Všimnu si,že umyvadlo je špinavý od hlíny,jak se manžílek vrtal v hlíně na zahradě,trochu je i na chodbě,tak umeju umyvadlo,zametu hlínu a jsem tu.A pořád mám hlad a žízeň a chce se mi ehm.....,ale mě ten VPDSP zatím ještě určitě nehrozí.

Eva. napsal(a):

Na ohrožení životů jiných lidí, když už pominu vlastní život, nic humorného nevidím. Tohle pro mě není humor. Když trpím vlastní sklerózou já, to je jiná. Ale ohrožovat blbým zvykem (ne sklerózou) jiné, to opravdu není vtipné.
Pardon za , chtěla jsem to napsat už přes den, mlčela jsem, ale ty dnešní televizní noviny, to bylo snad jako na zavolanou. Třeba aspoń jeden člověk přestane pokládat cokoliv na auto. Vypěstuje si prostě takový zvyk.

Tragédie se dá udělat ze všeho a noční mury taky. Poradila bych ti - nekoukej na televizi a nečti černou kroniku. Víš co se říká, smích léčí a je fajn brát život s humorem.