29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Jak jsem tu četla příspěvky od nás zapomnětlivých, tak mě napadlo, jestli jsem tak sklerotická jenom já v padesáti dvou letech, nebo to máte taky tak:
Ráno odcházím do práce a vracím se ujistit, že jsem zhasla, vypla žehličku a zamkla /proto ta turistika/.
Hledám brýle, které si strkám za výstřih, protože je mám jen na blízko, ale zapomenu, kam jsem je strčila.
Hledám mobil, musím si na něj občas zavolat, abych ho našla.
Když mi volá moje maminka, tak občas vypínam pozornost /je dost ukecaná/ a když zavěsím, tak nevím, o čem jsme mluvily a co jsem jí slíbila.
A je toho víc.
Není tady
Už jsme si o tom psaly, - líbí se mi už nadpis - obávám se, že budu mít dost příspěvků, vzpomenu-li si na ně.
Že jsem štastná když "udržím" klíče, telefon, tašku a auto, to už není nic nového. Hledám něco permanentně. Strašně si tím komplikuju život, ale kolegové se dost dobře baví. Sice taky mají svého dost, ale pochopitelně zapomnětlivost druhých vždycky potěší. Proto taky mám velmi v oblibě Švestku od Járy C a jeho "jmelí"
- Nedávno jsem si odemykala výtah. Teda neodemykala, není na zamykání.
- Jela jsem podepisovat smlouvu, která se týkala asi 10ti lidí. Měsíc jsme dávali dohromady termín podpisu, abychom to mohli dát hned po podpisu na katastr. Já se na schůzku pečlivě připravila, sml byla odsouhlasena, všechno v pořádku - zbýval poslední krok. Podpisy + katastr. Jela jsem na to. Na čerpačce (na dálnici)jsem si koupila kafe, sundávala bundu a zároveň si přeorganizovávala tašky, papíry -vzadu na sedačce. Odkládala jsem některé věci na střechu auta. Včetně kafe. Udělala jsem teda pořádek, a spokojená sedla za volant a rozjela se. Když jsem byla v připojovacím pruhu a najížděla jsem do pravého pruhu, všimla jsem si blikajícího auta. Okamžitě mi došlo co se stalo. Takže jsem sjela na dalším sjezdu, pracně se vrátila a posbírala z dálnice smlouvy. Nic se jim nestalo. Kafe jsem tam nechala...
Není tady
Jé, to je krásný...já si takhle nechala na střeše auta iPhone, jeli jsme s ním přes celý Brno. Pak jsem chtěla vystoupit a začala ho shánět, manžel mi volal a NĚKDE v tom autě to bylo slyšet...trvalo nám dost dlouho, než jsme zjistili, že na střeše
Připadala bych si jako rodinný idiot nebýt toho, že můj táta před lety takhle nechal na benzínce na střeše auta tašku s tržbou čítající tehdy 80 (!) tisíc. Odjel 20 kiláků než mu to došlo, vracel se, ale taška nikde. Ale měl štěstí nás bezduchých, nějaká ženská viděla, jak mu při rozjíždění padá z auta, a schovala ji s tím, že se třeba pro ni vrátí. A nechyběla ani kačka
Není tady
Ronja napsal(a):
Jé, to je krásný...já si takhle nechala na střeše auta iPhone, jeli jsme s ním přes celý Brno. Pak jsem chtěla vystoupit a začala ho shánět, manžel mi volal a NĚKDE v tom autě to bylo slyšet...trvalo nám dost dlouho, než jsme zjistili, že na střeše
Připadala bych si jako rodinný idiot nebýt toho, že můj táta před lety takhle nechal na benzínce na střeše auta tašku s tržbou čítající tehdy 80 (!) tisíc. Odjel 20 kiláků než mu to došlo, vracel se, ale taška nikde. Ale měl štěstí nás bezduchých, nějaká ženská viděla, jak mu při rozjíždění padá z auta, a schovala ji s tím, že se třeba pro ni vrátí. A nechyběla ani kačka
Tak to je dobrej frajer. ještě lepší, než já. Měl teda zprdelekliku, bych řekla.
Je to šílený, protože člověk myslí už deset kroků dopředu, telefonuje a vlastně jedná nevědomě- teda mluvím o sobě, ale myslím, že nebudu jediná. A taky automaticky ten mozek vypouští to nepotřebné. Pořídila jsem si dokonce diktafon, abych si nahrávala co mám udělat(abych nezapomněla), když mám světlou chvilku a produkuju smysluplné myšlenky. To mě popadne kdekoliv a kdykoliv, když zrovna třeba nemůžu psát. Moc mi to pomáhalo. Jenže...jsem ho někde zapomněla, i když jsem ho nosila na krku, stejně jako klíče. (a rukavice na gumičce )
Není tady
Ne, že bych já sklerotická nebyla, ale vzpomněla jsem si na svého bývalého, hodně postiženého kolegu.
Ten tak jednou skočil do auta, manželka přisedla a vyjeli do stavebnin pro cosi. A jak tak jeli centrem okresního města po mírně se svažující silnici, vyjekla najednou manželka "Pepo, koukej, předjíždí nás vozejk, asi někomu ujel. A vypadá jako ten náš."
Pepa se hbitým pohledem do zpětného zrcátka ujistil o hrůzné pravdě a obratem choti sdělil, že nejenže tak vypadá, ale on jejich taky je.
Vozík ve všem pohodlí dojel až na křižovatku, kde způsobil lehčí dopravní nehodu. Díkybohu to odnesly jen plechy, takže Pepa vyvázl jen s tučnou pokutou. Ale vozík pak už prý nikdy zajistit nezapomněl.
Není tady
Suzie napsal(a):
Jak jsem tu četla příspěvky od nás zapomnětlivých, tak mě napadlo, jestli jsem tak sklerotická jenom já v padesáti dvou letech, nebo to máte taky tak:
Ráno odcházím do práce a vracím se ujistit, že jsem zhasla, vypla žehličku a zamkla /proto ta turistika/.
Hledám brýle, které si strkám za výstřih, protože je mám jen na blízko, ale zapomenu, kam jsem je strčila.
Hledám mobil, musím si na něj občas zavolat, abych ho našla.
k občas vypínaKdyž mi volá moje maminka, tam pozornost /je dost ukecaná/ a když zavěsím, tak nevím, o čem jsme mluvily a co jsem jí slíbila.
A je toho víc.
Jéjda,moje máti je přesně totéž při mých tedy 49 letech.Taky mám dojem,že mnohdy toho tolik namele,ježíš,jestli já taky budu mlít takový blbosti co nikoho nezajímaj,nebo ještě horší
Není tady
Jaku napsal(a):
Jéjda,moje máti je přesně totéž při mých tedy 49 letech.Taky mám dojem,že mnohdy toho tolik namele,ježíš,jestli já taky budu mlít takový blbosti co nikoho nezajímaj,nebo ještě horší
Třeba meleš a ani si to neuvědomuješ...
Těší mě, že se mě to zatím tolik netýká. Jsem zvědavá, jak dlouho mi to ještě vydrží, než bude hůř.
Ale u spousty věcí si myslím, že to není sklerózou, ale nesprávným návykem. Třeba když je člověk naučený, že nic nepokládá na auto, tak si to vždy dá dovnitř. Nepokládám nikdy nic na auto, které je přece jenom vždy aspoň trošku zaprášené, pokud nevyšlo čerstvě z myčky. Je mi nepříjemná představa položit to tam a mít to špinavé.
Ale občas už taky něco hledám.
Není tady
mám dojem,že mnohdy toho tolik namele
Ono to často platí i naopak...
Není tady
modrovous napsal(a):
Ne, že bych já sklerotická nebyla, ale vzpomněla jsem si na svého bývalého, hodně postiženého kolegu.
Ten tak jednou skočil do auta, manželka přisedla a vyjeli do stavebnin pro cosi. A jak tak jeli centrem okresního města po mírně se svažující silnici, vyjekla najednou manželka "Pepo, koukej, předjíždí nás vozejk, asi někomu ujel. A vypadá jako ten náš."
Pepa se hbitým pohledem do zpětného zrcátka ujistil o hrůzné pravdě a obratem choti sdělil, že nejenže tak vypadá, ale on jejich taky je.
Vozík ve všem pohodlí dojel až na křižovatku, kde způsobil lehčí dopravní nehodu. Díkybohu to odnesly jen plechy, takže Pepa vyvázl jen s tučnou pokutou. Ale vozík pak už prý nikdy zajistit nezapomněl.
výbornej kluk!!
měl štěstí
Není tady
Zrovna mám aktualitu - fakt už se na sebe zlobím , já opravdu dostanu ostrahu.
Včera večer jsem přijela domů a vyndávala něco z kufru auta, a protože toho bylo na odnesení víc, nechala jsem ho otevřený. Nemyslím úplně otevřený - naplno, ale jen jsem nedocvakla. Ale auto jsem si pěkně zamkla. Doma jsem se hned zaměstnala- telefon, psi, nevímco a na auto a něco nepodstatného v něm jsem zapomněla. No a ráno - pochopitelně ani neškytlo. Takže jsem přišla o celé dopoledne. Ani se tomu teď moc nesměju...
Není tady
Spíš než sklerózou to může být zbrklostí, nesoustředěností, vnitřním neklidem. Je to vidět i ze psaní příspěvků.
Upravil(a) Eva. (11. 3. 2014 11:52)
Není tady
A víte , proč se maluje v lednu nade dveře K+M+B?
Stačí mrknout nahoru před zavřením = klíče + mobil + brýle ...
Není tady
nebo to máte taky tak
Klídek... všichni... zastávám názor, že pokud člověk udrží myšlenku, moč a lžíci, je všechno v pořádku...
Není tady
Tak já sklerózu a hledání věcí zatím neznám . Můj přítel neustále něco hledá a neví, kam si co dal. Já to absolutně neumím pochopit! Přece vím, kam si co dávám
. No, snad mi to dlouho vydrží.
Není tady
Přece vím, kam si co dávám
Všeho do času...
Ale je pravda, že ty "podstatný" věci pokládám na stále stejný místo - ne z puntičkářství, ale pro jistotu Ještěže už mi je nemá kdo přendavat - teprve až začnu já sama, bude to zajímavý...
Není tady
Jessika napsal(a):
A víte , proč se maluje v lednu nade dveře K+M+B?
Stačí mrknout nahoru před zavřením = klíče + mobil + brýle ...
No dobrý, no, ale ty si fakt při každým odchodu z bytu prohlížíš futra? Já jsem většinou ráda, že najdu dveře.
Není tady
ty si fakt při každým odchodu z bytu prohlížíš futra?
Si to nech příště napsat na dveře do pohledový vejšky... akorát si musíš vedle nalepit (přitlouct) cedulku "NEMAZAT!!!"
Není tady
helena napsal(a):
ty si fakt při každým odchodu z bytu prohlížíš futra?
Si to nech příště napsat na dveře do pohledový vejšky... akorát si musíš vedle nalepit (přitlouct) cedulku "NEMAZAT!!!" http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif
Nejsem si úplně jistá, jestli by to pomohlo. Navíc, i kdybych si nakrásně vzala klíče, mobil i brýle, určitě nechám doma doklady nebo peněženku. To bych na těch dveřích musela mít viset seznam půl metru dlouhej.
Není tady
seznam půl metru dlouhej,
kterej bez brejlí nepřečteš...
Proto pokud možno NIC z kabelky nevyndavám... a když už vyndám, nepokládám dál, než pět cenťáků od ní...
Není tady
Pro mě je nejhorší, jak se nalítám. Jdu zalít kytky. Takže nejdřív si přinesu konvičku. Cestou seberu prádlo, co kde odpadlo chlapům od pazoury, nesu ho do koše, cestou potkám špinavé hnky od kafe, které je potřeba umýt, pak zakopnu o kočku, takže jim vyměním vodu, vyčistím záchůdek a dosypu granule, no a tímhle postupem prolítám celé dopoledne, abych večer zjistila, že kytky pořád zvadle ležej, protože jsem na ně samozřejmě zapomněla.
Není tady
„VPDSP“ aneb Věkem Podmíněný Deficit Soustředění Pozornosti
Rozhodnu se zalít zahradu. Když jdu k hadici na zdi garáže, všimnu si, že i auto potřebuje opláchnout. Jdu si pro klíč od auta, abych ho vyvezl na prostor před garáží. Ovšem přitom uvidím na stolku v předsíni neotevřenou poštu.
Asi bude rozumné se podívat, jestli tam nejsou nějaké složenky k zaplacení. Položím klíče od auta na stolek a začnu probírat poštu. Přitom vidím řadu reklamních letáků a jdu je hodit do odpadkového koše v kuchyni. Vidím, že je plný, takže letáky položím na kredenc a jdu vyhodit odpadky z koše do kontejneru na ulici. Přitom si uvědomím, že vedle kontejnerů je schránka na dopisy, takže by bylo dobré hned dát do schránky i ten dopis, co jsem večer psal. Jdu si tedy pro něj do pokoje...
Na stole u dopisu leží hrnek s kávou, kterou jsem před chvílí pil.Vezmu ho do ruky a cítím, že káva už vychladla. Nevadí, uvařím si nový hrnek kávy. Vezmu hrnek a jdu do kuchyně. Cestou vidím, že kytka ve váze začíná uvadat. Tak položím hrnek na parapet a chci vzít vázu a napustit do ní čerstvou vodu. Přitom uvidím na parapetu své brýle, které jsem hledal ráno.
Musím si je dát na svůj pracovní stůl, abych o nich věděl. Ale nejdříve přece jen doleju vodu do vázy. Položím brýle, vezmu vázu do ruky a vidím, že za vázou leží dálkové ovládání od televize. Proboha, zase ho budeme večer hledat. Musím ovladač položit k televizi v obýváku.
No, ale to počká, napřed je přece nutno dolít vodu do vázy. Jdu do kuchyně a napouštím vodu. Přitom mi vyšplouchne na kuchyňskou linku. A trochu i na podlahu. Jdu do koupelny pro hadr, abych to utřel. Pak se vracím do předsíně a přemítám, co jsem chtěl udělat.
K večeru jen smutně konstatuju: zahrada není zalitá, auto není umyté (a nemůžu k němu najít klíče), na okně je hrnek se studenou kávou, kytky ve váze jsou už úplně zvadlé, dopis není vhozený do schránky (a taky ho nemůžu najít), ztratily se mi brýle a televizi musíme ovládat ručně, jelikož ovladač je zase bůhví kde.
Divím se, že nic není hotovo, když jsem se celý den nezastavil a jsem docela utahaný. No nic, jdu zkontrolovat došlé maily...
Není tady
Tak mám novou historku - mám rýmu, že musím dýchat pusou. Tak jsem šla do lékárny a koupila jsem si kapky do očí. Ne, že by mi z očí neteklo, ale dopyhele, šla jsem pro kapky do nosu. Je to asi ta mnohost myšlenek, že neudržím ani jednu. Moč zatím jo.
Není tady
Moč zatím jo.
Musím se opakovat (a ne, není to stařecká ulpívavost... )
Všeho do času...
Není tady
Normálně zapomínám, prostě mi něco totálně vypadne. Ale vzpomenu si,někdy pozdě, ale vzpomenu si. Dřív jsem si pamatovala skoro všechno, teď si pamatuju taky hodně, ale zapomínám. Asi už mám ten software přeplněnej a potřeboval by vyčistit a zdefragmentovat. Aby tam bylo zase místo na další informace.
Jdu pro ocet, koupím kdeco,ocet nemám,stejně tak to bylo s kečupem. Včera jsem u máti v lednici zapomněla šunku a párky, přitom deset minut před odchodem od ní jsem říkala, že na to nesmím zapomenout. Šla jsem se vyčůrat a asi s močí odešla i myšlenka vzít ty párky a šunku. A tak podobně, no.
Není tady
modrovous napsal(a):
Pro mě je nejhorší, jak se nalítám. Jdu zalít kytky. Takže nejdřív si přinesu konvičku. Cestou seberu prádlo, co kde odpadlo chlapům od pazoury, nesu ho do koše, cestou potkám špinavé hnky od kafe, které je potřeba umýt, pak zakopnu o kočku, takže jim vyměním vodu, vyčistím záchůdek a dosypu granule, no a tímhle postupem prolítám celé dopoledne, abych večer zjistila, že kytky pořád zvadle ležej, protože jsem na ně samozřejmě zapomněla.
Panebože já tě žeru !
Zase jsem u hry Švestka - buď je těžké opustit myšlenku nebo udržet myšlenku - otázka, co je horší
Já dělám něco podobného, protože se do všeho pustím (najednou) s velkou energií a každá ta věc se mi rozvětvuje, takže - dopadnu stejně jako ty.
Ale strašně se snažím
Není tady