Jé, to je krásný...já si takhle nechala na střeše auta iPhone, jeli jsme s ním přes celý Brno. Pak jsem chtěla vystoupit a začala ho shánět, manžel mi volal a NĚKDE v tom autě to bylo slyšet...trvalo nám dost dlouho, než jsme zjistili, že na střeše

Připadala bych si jako rodinný idiot nebýt toho, že můj táta před lety takhle nechal na benzínce na střeše auta tašku s tržbou čítající tehdy 80 (!) tisíc. Odjel 20 kiláků než mu to došlo, vracel se, ale taška nikde. Ale měl štěstí nás bezduchých, nějaká ženská viděla, jak mu při rozjíždění padá z auta, a schovala ji s tím, že se třeba pro ni vrátí. A nechyběla ani kačka

Ne, že bych já sklerotická nebyla, ale vzpomněla jsem si na svého bývalého, hodně postiženého kolegu.
Ten tak jednou skočil do auta, manželka přisedla a vyjeli do stavebnin pro cosi. A jak tak jeli centrem okresního města po mírně se svažující silnici, vyjekla najednou manželka "Pepo, koukej, předjíždí nás vozejk, asi někomu ujel. A vypadá jako ten náš."
Pepa se hbitým pohledem do zpětného zrcátka ujistil o hrůzné pravdě a obratem choti sdělil, že nejenže tak vypadá, ale on jejich taky je.
Vozík ve všem pohodlí dojel až na křižovatku, kde způsobil lehčí dopravní nehodu. Díkybohu to odnesly jen plechy, takže Pepa vyvázl jen s tučnou pokutou. Ale vozík pak už prý nikdy zajistit nezapomněl.

Jaku napsal(a):

Jéjda,moje máti je přesně totéž při mých tedy 49 letech.Taky mám dojem,že mnohdy toho tolik namele,ježíš,jestli já taky budu mlít takový blbosti co nikoho nezajímaj,nebo ještě horší

Třeba meleš a ani si to neuvědomuješ...

Těší mě, že se mě to zatím tolik netýká. Jsem zvědavá, jak dlouho mi to ještě vydrží, než bude hůř.
Ale u spousty věcí si myslím, že to není sklerózou, ale nesprávným návykem. Třeba když je člověk naučený, že nic nepokládá na auto, tak si to vždy dá dovnitř. Nepokládám nikdy nic na auto, které je přece jenom vždy aspoň trošku zaprášené, pokud nevyšlo čerstvě z myčky. Je mi nepříjemná představa položit to tam a mít to špinavé.

Ale občas už taky něco hledám.

modrovous napsal(a):

Ne, že bych já sklerotická nebyla, ale vzpomněla jsem si na svého bývalého, hodně postiženého kolegu.
Ten tak jednou skočil do auta, manželka přisedla a vyjeli do stavebnin pro cosi. A jak tak jeli centrem okresního města po mírně se svažující silnici, vyjekla najednou manželka "Pepo, koukej, předjíždí nás vozejk, asi někomu ujel. A vypadá jako ten náš."
Pepa se hbitým pohledem do zpětného zrcátka ujistil o hrůzné pravdě a obratem choti sdělil, že nejenže tak vypadá, ale on jejich taky je.
Vozík ve všem pohodlí dojel až na křižovatku, kde způsobil lehčí dopravní nehodu. Díkybohu to odnesly jen plechy, takže Pepa vyvázl jen s tučnou pokutou. Ale vozík pak už prý nikdy zajistit nezapomněl.

výbornej kluk!!
měl štěstí

Spíš než sklerózou to může být zbrklostí, nesoustředěností, vnitřním neklidem. Je to vidět i ze psaní příspěvků.

Upravil(a) Eva. (11. 3. 2014 11:52)

nebo to máte taky tak
Klídek... všichni... zastávám názor, že pokud člověk udrží myšlenku, moč a lžíci, je všechno v pořádku...

Přece vím, kam si co dávám
Všeho do času...
Ale je pravda, že ty "podstatný" věci pokládám na stále stejný místo - ne z puntičkářství, ale pro jistotu Ještěže už mi je nemá kdo přendavat - teprve až začnu já sama, bude to zajímavý...

ty si fakt při každým odchodu z bytu prohlížíš futra?
Si to nech příště napsat na dveře do pohledový vejšky... akorát si musíš vedle nalepit (přitlouct) cedulku "NEMAZAT!!!"

seznam půl metru dlouhej,
kterej bez brejlí nepřečteš...
Proto pokud možno NIC z kabelky nevyndavám... a když už vyndám, nepokládám dál, než pět cenťáků od ní...

„VPDSP“ aneb Věkem Podmíněný Deficit Soustředění Pozornosti
Rozhodnu se zalít zahradu. Když jdu k hadici na zdi garáže, všimnu si, že i auto potřebuje opláchnout. Jdu si pro klíč od auta, abych ho vyvezl na prostor před garáží. Ovšem přitom uvidím na stolku v předsíni neotevřenou poštu.
Asi bude rozumné se podívat, jestli tam nejsou nějaké složenky k zaplacení. Položím klíče od auta na stolek a začnu probírat poštu. Přitom vidím řadu reklamních letáků a jdu je hodit do odpadkového koše v kuchyni. Vidím, že je plný, takže letáky položím na kredenc a jdu vyhodit odpadky z koše do kontejneru na ulici. Přitom si uvědomím, že vedle kontejnerů je schránka na dopisy, takže by bylo dobré hned dát do schránky i ten dopis, co jsem večer psal. Jdu si tedy pro něj do pokoje...
Na stole u dopisu leží hrnek s kávou, kterou jsem před chvílí pil.Vezmu ho do ruky a cítím, že káva už vychladla. Nevadí, uvařím si nový hrnek kávy. Vezmu hrnek a jdu do kuchyně. Cestou vidím, že kytka ve váze začíná uvadat. Tak položím hrnek na parapet a chci vzít vázu a napustit do ní čerstvou  vodu. Přitom uvidím na parapetu své brýle, které jsem hledal ráno.
Musím si je dát na svůj pracovní stůl, abych o nich věděl. Ale nejdříve přece jen doleju vodu do vázy. Položím brýle, vezmu vázu do ruky a vidím, že za vázou leží dálkové ovládání  od televize. Proboha, zase ho budeme večer hledat. Musím ovladač položit k televizi v obýváku.
No, ale to počká, napřed je přece nutno dolít vodu do vázy. Jdu do kuchyně a napouštím vodu. Přitom mi vyšplouchne na kuchyňskou linku. A trochu i na podlahu. Jdu do koupelny pro hadr, abych to utřel. Pak se vracím do předsíně a přemítám, co jsem chtěl udělat.       
K večeru jen smutně konstatuju: zahrada není zalitá, auto není umyté (a nemůžu k němu najít  klíče), na okně je hrnek se studenou kávou, kytky ve váze jsou už úplně  zvadlé, dopis není vhozený do schránky (a taky ho nemůžu najít), ztratily se  mi brýle a televizi musíme ovládat ručně, jelikož ovladač je zase bůhví kde.
Divím se, že nic není hotovo, když jsem se celý den nezastavil a jsem docela  utahaný. No nic, jdu zkontrolovat došlé maily...

Moč zatím jo.
Musím se opakovat (a ne, není to stařecká ulpívavost...  )
Všeho do času...

modrovous napsal(a):

Pro mě je nejhorší, jak se nalítám. Jdu zalít kytky. Takže nejdřív si přinesu konvičku. Cestou seberu prádlo, co kde odpadlo chlapům od pazoury, nesu ho do koše, cestou potkám špinavé hnky od kafe, které je potřeba umýt, pak zakopnu o kočku, takže jim vyměním vodu, vyčistím záchůdek a dosypu granule, no a tímhle postupem prolítám celé dopoledne, abych večer zjistila, že kytky pořád zvadle ležej, protože jsem na ně samozřejmě zapomněla.

Panebože já tě žeru !
Zase jsem u hry Švestka - buď je těžké opustit myšlenku nebo udržet myšlenku - otázka, co je horší
Já dělám něco podobného, protože se do všeho pustím (najednou) s velkou energií a každá ta věc se mi rozvětvuje, takže - dopadnu stejně jako ty.
Ale strašně se snažím