tak jsem to já, paní učitelka obecně známá a blbáááá, neustála
Všichni máme nějaký to "neustání" s děťátkama za sebou...
A i když o sobě říkám "krkavčí matka" , docela mě vyděsila maminka, co jsem ji před časem viděla na ulici. Jedno dítko v kočáře, druhý výživně se vztekající, řvoucí a na chodník zalehnuvší... na poměrně rušným místě co do lidí i dopravy, podotýkám. Ona se dvakrát otočila, zavolala... a pak klidně pokračovala dál - v tomto případě kus cesty a za roh.
Vcelku zlomyslně jsem přemejšlela o tom, že seberu dítě a zavolám policajty... ale ono se zvedlo a mazalo správným směrem - zřejmě mělo natrénováno.

Někdy je těžké zjistit příčinu vzteku a proto nelze být jednoznačně na jeho straně - příklad - zeptám se - chceš banán, začne histericky křičet a brečet, že ho nechce, řeknu, že tedy ne, a začne histericky brečet že ho chce atd. třeba půl hodiny i mnohem déle, nebo totéž v tramvaji - chce sedět - nechce sedět (není cesta, jak být na její straně ani jak to elegantně v tramvaji řešit - trvalo to celou cestu - neksutečný amok, asi si dovedete představit poznámky spolucestujících o výchově a o tom, co "nikdy nezažili"...)
naštěstí mám dojem, že nejhorší období už je za námi.....
druhá věc, a to dělá teď, využívá vztek jako nástroj k dosažení toho, co si zrovna vzpomene (jsou to sebevětší hlouposti),  a toho zneužívá i proti sestřičce, ví že dostane co chce, aby byl klid, a to už vůbec není správné mu v tomto ustupovat (i když setřička je "zlatá" a většinou jí vyhoví, kamarádi ve školce však už ne, i když tam se zase chová jinak a příkoří v sobě dusí a nechává si to na doma),
ale to chápu, že to tak myšleno nebylo, je třeba být důsledný

.....se mnou se v dětství vůbec nikdo nemazal, nikdo se se mnou neválel po zemi a naučilo mě to jen tomu,že si své problémy musím opravdu vyřešit sama a nespoléhat se na rodiče ani nikoho jiného (manžela), žádné psychické důsledky nepociťuju, i když netvrdím, že to je ideální přístup, jen že hned z každého nemusí být "pacient"

pidimartis napsal(a):

dneska už to byla poslední kapka,kdy se vztekal,hodil  s autem a zlomila se mu tam jedna packa,tak ještě s větším řvem a to už i brečel mi to oznamoval a chtěl abych mu to opravila,opravit už to nejde. Já už ze zoufalství jsem mu kladla otázky a v klidu to řešila, asi mně ani neslyšel jak neustále brečel nakonec jsem ho objala a on mně odstrčiltakže to bylo asi špatně :-( asi fakt budu muset pročítat jak v takových nebo podobných situacích reagovat :-(

NEREAGUJ, to úplně stačí.

Upravil(a) gymnasión (21. 3. 2014 6:06)

na frekventovaném místě bych si ji nelajzla, ale ta mamina evidentě věděla, co dělá a jak dítko zareaguje
Málokterý předškolní dítě nakonec nebude následovat mámu... otázka je, jestli si umí uvědomit, že ji vždycky "za rohem" najde nebo se slepě žene směrem jejího odchodu v děsu, že by tam taky bejt nemusela...

helena napsal(a):

na frekventovaném místě bych si ji nelajzla, ale ta mamina evidentě věděla, co dělá a jak dítko zareaguje
Málokterý předškolní dítě nakonec nebude následovat mámu... otázka je, jestli si umí uvědomit, že ji vždycky "za rohem" najde nebo se slepě žene směrem jejího odchodu v děsu, že by tam taky bejt nemusela...

Co s ním takový vteřinový děs (než doběhne za roh a dožene mámu) udělá? Jaký na něj bude mít dopad? A na jeho další chování? A co s ním udělají jiné reakce matky počínaje přemlouváním a konče třeba výpraskem?

helena napsal(a):

Co s ním takový vteřinový děs udělá? A co s ním udělají jiné reakce matky
Taky jsem nebyla matka z příruček... ale snažila jsem se děti neděsit...

Jasné ... jde o to, že každé dítko je jiné a platí na ně něco jiného ... a proč odsuzovat matku za reakci, kterou zjevně dosáhla kýženého výsledku, že jo

helena napsal(a):

proč odsuzovat matku za reakci, kterou zjevně dosáhla kýženého výsledku
Neodsuzuju... podivuju se...
Dokonce i chápu, že výsledek byl důležitej pro ni...

Myslím, že aj pro to dítko ...