Eva. napsal(a):

dusička napsal(a):

No a to já bych i jako dospělá těžce nesla. Aby se třeba s mojí babičkou přišlo rozloučit x lidí, které znala a koukaj a říkaj, ta vnučka je chudák. Na pohřeb babičky (už coby dospělá) jsem šla z povinnosti. Takže já bych na pohřeb ,kde je plno lidí děti netahala, a šla bych s nima sama na ten hřbitov udělat rozloučení.

To je jen tvá domněnka, že lidé koukaj a říkaj - ta vnučka je chudák.
Tak to není.
Možná proto si děláš nesprávné domněnky, protože jsi to nezažila.

I kdyby to byla jen domněnka dospělé ženy (bylo mi dvacet), působilo to na mě tak. v rodinném kruhu ano, ale ty pro mě cizí lidi byl rušivý element. Píšu, že jsem šla z povinnossti, nechtěla jsem dělat zle a šprajcnout se. Stejně jsem se pak rozloužila s babičkou sama. Na pohřbu to nešlo.
Tino - nevím, je to blbý napsat, že je to hezký. Ale fakt fajn,že jste to takhle udělali.

Eva. napsal(a):

U nás rakev nikam nezajíždí. Sousedi přinesou rakev z obřadní místnosti na hřbitov, rakev se spustí do hrobu a pak chodí lidé a házejí do hrobu hrudky země. Tam jsem naplno pochopila, co znamená - ať je ti země lehká. A děti to berou jako fakt, prostě to tak je. Samozřejmě, že blízcí třeba pláčí. Ale život není procházka rúžovou zahradou, jsou tam i smutné okamžiky.

Jojo............o tomhle zrovna přemítám už dlouho, jak strašně je to jiné, když se celá vesnice vydrápe k místnímu kostelíku na hřbitov.....když je to pod širou oblohou. Mně osobně dělá velké potíže právě ta uzavřená místnost a to zajíždění a ta železná vrata. I velikost je důležitá; táta měl pohřeb v malé síni ve Strašnicích - to spíše připomíná kapli, než krematorium.
Ostatně krematorium má v naší kultuře/historii vůbec šeredné konotace Prostě celý ten obřad tak, jak je dneska obvyklý dělá podle mně trauma - ne pohřeb jako takový. Pamatujete si, jak v Na samotě u lesa vzal Kemr celou rodinu i s děckama na pohřeb?
Já hodlám napsat poslední vůli, že MŮJ pohřeb má být venku. Nejradši bych, aby mně zakopali pod nějakým stromem, ale obávám se, že naše zákony to nepovolují. Asi musíme vymyslet nějaké nové způsoby.

U nás, kde jsem se narodila, jde pan farář s ministranty, ministranti nesou fábory a zvoní, lidé zpívají, chlapi nesou rakev na ramenou. Máme nádherný hřbitov v takovém kopečku, kolem celého hřbitova jsou místo plotu vysoké smrky, podél cestičky uprostřed hřbitova sezdola nahoru rostou lípy, je tam krásně. Když přijedu domů, chodím si tam ráda s mými blízkými povídat.
Mše je až po pohřbu v kostele, který je kousek od hřbitova.
Když si někdo přeje zpopelnění, naloží chlapi rakev do pohřebního auta a průvod jde za pomalu jedoucím autem na začátek vesnice a tak zesnulého vyprovodí na jeho poslední cestě. Pak auto odjede do krematoria.

aprill napsal(a):

modrovous napsal(a):

aprill napsal(a):

ne, že se ji nebáli.... brali ji jako součást života

Ale to ji snad bereme pořád, ne? A přesto se jí bojíme. Aspoň si myslím, že většina z nás ano.

ne, ten kdo přemýšlí, že dítě nevezme na pohřeb, aby mu nezpůsobil trauma, smrt nebere jako součást života .

dneska si rodiče nezvou ani mikuláše v doprovodu s čertem, aby dítě nemělo trauma.

já bych to nechala na tom dítěti. vysvětlila mu, o co jde a pokud by jít nechtělo, nenutila bych ho. tohle záleží na více okolnostech.

taky bych teď měla jít na pohřeb, ale přemýšlím, že se na to vykašlu, na to bych neměla nervy.

eremuruss napsal(a):

modrovous napsal(a):

aprill napsal(a):

ne, ten kdo přemýšlí, že dítě nevezme na pohřeb, aby mu nezpůsobil trauma, smrt nebere jako součást života .

Aprill, upřímně, umíš si představit, že by tohle měly zažít tvoje děti?

Ja zazila pohreb na vesnici sveho dedy bylo me 13 let.Deda byl vystaven v rakvi v sednici.Dodnes sveho dedu v te rakvi vidim i to,ze mel jizvu na hlave po pitve.Pro me trauma.

já jsem jako dítě viděla v rakvi svou babičku a žádné trauma z toho nemám. přes to, že mi přišla jiná.

modrovousi, když jsi proti, ok. ale nech ostatním možnost mít na to svůj vlastní názor, prosím tě.

co bylo nejhorší ? že ti chtěli vyjádřit soustrast ? pak jsi neměla chodit, nebo jste si to měli udělat pouze v rodinném kruhu.

PPavlaa napsal(a):

co bylo nejhorší ? že ti chtěli vyjádřit soustrast ? pak jsi neměla chodit, nebo jste si to měli udělat pouze v rodinném kruhu.

Nechtěla jsem jít Pavli, už jsem to psala, ale víš jak by na mě byli naši naštvaný, a nebo i kvůli sobě jsem šla, že bych toho třeba litovala, že jsem tam nebyla. Ano, vadilo mi  projevování soustrasti. Bylo mi to nepříjemné. Myslela jsem,že se ponořím při posledním loučení do vzpomínek na babičku, že se s ní v duchu rozloučím, a spíš to tam bylo pro mě za trest.
Když jsem byla na pohřbu kámošce, stála jsem opodál a nešla jsem projevit soustrast. Přišlo mi to tak lepší. Nechat pozůstalí v klidu, v tichu. Nevím, jak bych to napsala.

Upravil(a) dusička (4. 3. 2014 12:08)

PPavlaa napsal(a):

dneska si rodiče nezvou ani mikuláše v doprovodu s čertem, aby dítě nemělo trauma.

Jó, Mikuláš a hlavně čert, to je výborná záležitost. Z některých masek bych se připos.ala i já, je bezva vyděsit
děcko k smrti. Kámošky dcera se po takovémhle zážitku začala v pěti letech v noci počůrávat.
Velice přínosná akce.

Mě fascinuje, kolik lidí přemýšlí nad svým vlastním pohřbem. To mně je úplně fuk, co se s mým mrtvým tělem stane. Nechci umřít úplně bez peněz, aby děti neměly po mé smrti finanční problém s mým pohřbením, ale co a jak udělají, to je mi fuk. Stejně už nic nebudu vědět, tak co. Větší strach mám, abych neskončila někde v nějakém ústavu, kdy by mi vypovědělo tělo, ale rozum zůstal. V takovém případě doufám, že mezitím uzákoní eutanázii.

Upravil(a) Ivana (4. 3. 2014 12:21)

My jsme poprosili kněze, aby požádal přítomné, aby upustili od projevování soustrasti rodině na hřbitově a od hrobu jsme odešli... nestáli jsme a nečekali, až nám všichni podají ruce, to bychom asi neustáli nikdo...

tina napsal(a):

My jsme poprosili kněze, aby požádal přítomné, aby upustili od projevování soustrasti rodině na hřbitově a od hrobu jsme odešli... nestáli jsme a nečekali, až nám všichni podají ruce, to bychom asi neustáli nikdo...

To si myslím, že je dost chytrý...na pohřbu mladé dcery mé kamarádky to bylo taky tak. Přítomným řekl kazatel, že si rodina váží každého, kdo přišel, že účast na pohřbu chápu jako vyjádření soustrasti a že už není třeba soustrast vyjadřovat osobně potřesením ruky. On se ten obřad i výrazně zkrátí, když je na pohřbu (jako v tomto případě) hodně lidí...