Ivana napsal(a):

Já zas Medojedky nedokázala přečíst nikdy. Zkoušela jsem to několikrát, ale nedostala jsem se přes první stránky, nebavilo mě to. Stejně tak takový John Irving nebo Paolo Coelho, nemůžu je číst, nic mi to neříká, nudí mě to.
Psychoducho čtu jen něco. Mám ráda knížky od Zdeny Jordánové. Přečetla (no částečně prolistovala) jsem třeba Tajemství, přišlo mi to divné, i když na pozitivní myšlení docela věřím, ale tohle bylo takové nějaké násilné, já nevím. Pak jsem četla kdysi, když to poprvé vyšlo Moc podvědomí, vadilo mi tam ta víra v Boha. Říkala jsem si, ale co mám dělat, když v Boha nevěřím? To se přece nedá nasimulovat. Teď už trošku věřím, spíš na Vesmír, takže už mi to takové potíže nedělá.

Toho Boha tam beru jako "něco" já si to překládám jako "svět". Moc podvědomí je velmi dobrá, ale naprosto převratnou v tomto směru jsou Zelandovy knihy. Tajemství a ostatní vydávané knihy mi prijdou jen "vyzobané", hodně tam toho chybí.
Medojedky jsem četla a milovala asi v 16ti letech

Ale zase tam musí být prvek hry a takové jako lehkovážnosti.
Bohové - osud - síly (doplň dle libosti) JSOU hraví a MAJÍ smysl pro humor.

gymnasión napsal(a):

Pavel Eisner: Chrám i tvrz (kniha o češtině)
Věnováno Vladislavu Vančurovi
Kdo má rád češtinu, tak tahle kniha (špalek o 760 stranách) je hotová slast...

Tohle je naprosty poklad. Vlastne docela stara kniha ale genialni a dneska naprosto krasne ctiva.

Ivana napsal(a):

Já zas Medojedky nedokázala přečíst nikdy. Zkoušela jsem to několikrát, ale nedostala jsem se přes první stránky, nebavilo mě to. Stejně tak takový John Irving nebo Paolo Coelho, nemůžu je číst, nic mi to neříká, nudí mě to.
Psychoducho čtu jen něco. Mám ráda knížky od Zdeny Jordánové. Přečetla (no částečně prolistovala) jsem třeba Tajemství, přišlo mi to divné, i když na pozitivní myšlení docela věřím, ale tohle bylo takové nějaké násilné, já nevím. Pak jsem četla kdysi, když to poprvé vyšlo Moc podvědomí, vadilo mi tam ta víra v Boha. Říkala jsem si, ale co mám dělat, když v Boha nevěřím? To se přece nedá nasimulovat. Teď už trošku věřím, spíš na Vesmír, takže už mi to takové potíže nedělá.

Ja Medojedky kdysi v mladi zblajzla, samozrejme ze kolovaly, byly pujcene. Jo to byly doby. Dneska knih kam se podivas a malokdo nakupuje.

Muj kulturni sok byl., kdyz jsem se prestehovala do S., tak tu nikdo necetl knihy a nekupoval. Proipadala jsem si jako blbec. A kdyz jsem koupila, byla jsem povazovana za blazna, ktery utraci. Muj manzel si snad za naseho manzelsvi nekoupil vic nez 3 knihy....tak to byla uvaha.

Jinak rovnez Paolo Coelho ...toho nectu, neco miu na nem silne vadi, nejaky divny pocit stareckeho sentimentu az  perverze...

Tajemstvi je skvar,s dlouhym "a" prosim. jak by rekla moje babicka.  A ma pravdu.  Poodbnych knih se ani nedotykam.



Jionak taky ctu porad u zapnutyho vysavace jsem jeste nezkousela.  Vyzkousim. Ale ctu bezne pri sledovani televize bezne.
Souhlasim se ctenarkymi, je to jako kdyby clovek prozil jeden zivot navic.

Kdyz uz jsme u vzpominani na detske knizky, mela jsem strasne rada Ericha Kästnera.

Emila a detektivove a moc moc jsem mela rada jeho "Luisa a Lotka".  Jeho jazyka tehda krasny preklad me naprosto nadchly. Bylo mi tak deset.

Taky si vzpominam na "Dum drobnych radosti" od Francouzsky Vivierove.  Moc hezky o holcicce.


U nekterych knih mi taky nejde zacit, zkousim to znovu a znovu. Nejde to.


Ja kdyz ctum nic jineho me nezajima. Muj prvni chot to nechapal a tvrdil, ze jsem egoistka. presto, ze mel vyborne vzdelani necetl. Ani v rodine, bylo to zbytecne utraceni, pry. Tohle me dost vadilo.

Ivana napsal(a):

Jé, Dům drobných radostí - málem bych zapomněla! To byla dlouho moje hodně oblíbená knížka! Díky, žes mně ji připomněla.

na netu jsem si vyhledala, ze ilustrace delala naprosto skvostna Dagmar Berkova.  Ta ilistrovala taky "louskacek a mysi kral". Pohadku.

Jéé taky! Schovaný, komoře, pěkně v suchu. Ve 12ti moje nejmilejší kniha.....a slečna učitelka v blůzce s růžovými proužečky byla můj sen o paní učitelce
Luisa a Lotka taky - ale ty jsem hned od začátku vždycky děsně obrečela

To neznám - dětská?

Ani nikdo neprodává? Může časem.....takhle jsem sehnala jeden Mluvící balík, který nám v rodině scházel do počtu, aby měla každá větev svůj vlastní Úplně novej! Slečna snad ani neotevřela - a za stovku.
To je kultovní kniha mých dětiček a já ji taky miluju, a to přesto, že jsem ji četla dokola asi 12x 

helena napsal(a):

Jojo... ale bacha - bylo to i zfilmovaný... s Luckou Vondráčkovou - tak to ne-e-e.
Zkus se podívat na net - když jsem norovala po ilustracích, všimla jsem si, že je snad k mání rozhlasová varianta - ta by mohla bejt snesitelnější.
Kupodivu nenabízejí ani antikvariáty...

Ale jo


Fakt tu nikdo v dětství neujížděl na Ransomovkách?

Ne, jen mám lepší zdroje

helena napsal(a):

Nojo... Durrell - taky autor, jehož není radno čísti v rozespalý ranní veřejný dopravě.

No já bych řekla naopak Jak se tak děsně řehoníš, tak je všechny hezky (po)vzbudíš!

Ano,,,,na třetí Saturninův krok potřebuješ pořádnou drzost, kterou z nás bohužel výchova vytloukla Mmch zrovna Saturnina mám skoro raději film....ale vždycky váhám. Ovšem Dulava, jak huláká "sobý hnusec" ten mně spolehlivě dostane