dusička napsal(a):

Tojo, já bych to neudělala,aby to znělo jako výhružka. (řekla bych to mezi řečí,aby to nevyznělo jako nejdůležitější ato s humorem ) Ani bych nežalovala, to je jejich věc. Jen bych se to snažila řešit s nima osobně. Promluvit si, jako spolupracovníci. říct třeba,že žárlím na kolegu, když se točí kolem kolegyně a mě nechává nepovšimnutou. že bych si přála na pracovišti stejnou pozornost jako dává jí, (at si v soukromí dělaj co chtěj). Nebo bych řekla kolegovi, jestli mi najde taky nějakýho kolegu, "milence" který mi bude pomáhat. řekla bych moje pocity, že se cítím odstrčená. Nadřízeným bych nic nevykládala.

Ale no tak.
Představ si, že jsi v PRÁCI a ne v TANEČNÍCH

Já nevím, ale pokud ten chlápek Jaji svou nečinností brání nebo ztěžuje práci (seřizuje stroj, aby mohla pracovat),  tak já bych to s nadřízenou řešila, jelikož to má přímou souvislost s jejím prac. výkonem. A pokud se s ním nedá domluvit jinak a po dobrém,šla bych výš. Na sobě bych to nenechala.

Jaju napsal(a):

Prosím o radu...Pracuji 1 rok ve 3 členném kolektivu s kolegyní a kolegou, kteří udržují spolu poměr, ikdyž ona je vdaná a on ženatý. Pro Vaši představu jsme my 2 na rovnocenné pozici a on je náš společný seřizovač. Ona je bohužel manipulativní hysterka, která ho naprosto ovládá,což je hlavní problém. On preferuje její práci, pomáhá ji, když se jí pokazí stroj,tak jí ho jde opravit hned a já musím čekat "až bude mít čas." A protože je tato situace už všeobecně známá (já nejsem první, komu se toto děje),tak se mne naše nadřízená jednoho dne před jejich dovolenou naprosto nediplomaticky pokoušela zastat, když se ho ptala,jestli budu mít zajištěnou práci v době jeho nepřítomnosti. Oba se do mne pustili, že si chodím stěžovat,přitom to není pravda.Ona si to ani nenechala vymluvit,jenom řvala "běž si stěžovat!!" Od té doby se ani nezdravíme a já mám peklo na zemi.  Oni se  spolu baví provokativně a adresně nahlas,abych je slyšela,on mne pomlouvá na vedlejší dílně.Vím to od několika lidí, kteří tam pracují. Minulý týden jsem se od ní dozvěděla, že jsem fracek. On mi na větu oznamovací ani neodpoví, jenom nepatrně kývne hlavou. Ona po něm zařve a on aportuje jak pes.  No bylo by toho podstatně víc, co by se dalo napsat,ale to nechci. Napsala jsem tu alespoň pár příkladů, abyste věděli o co se jedná...A nyní o co mi jde. Chtěla bych poprosit o radu jak se vyrovnat s tímto stavem, abych nechodila do práce s žaludkem jako hrozinka, jak reagovat na to, když si na mne otevře hubu jako dnes. Jsem člověk nekonfliktní, snadno zaskočitelný. Doma žiju klidný rodinný život, kdy nemusím být ve střehu... Má někdo podobnou zkušenost? Prosím rady typu najděte si jinou práci mi snad ani nepište, jsem z regionu, kde je velká nouze o práci. Kdybych měla příležitost, tak už bych to udělala. A stěžovat si nadřízeným znamená podepsat si výpověď (to už tady taky bylo). Děkuji Vám za každou dobrou radu.

Pokud bych měla pracovní problém, řešila bych ho s nadřízeným. Nestěžovala bych si. Řešila bych, že to nefunguje proto a proto. Nadřízená se také nemá co pokoušet zastat, ale má řešit pracovní problémy. Pokud není zajištěna k plné spokojenosti práce seřizovače stroje, má to řešit jak ona, tak ty, jestli to brzdí práci.
Žádné tanečky kolem soukromých záležitostí. A do jejich vztahu, jestli on aportuje, ona řve a pod. ti nic není. Ty se chovej normálně, když potřebuješ vykonat práci od seřizovače, požádej a pokud není vykonaná včas, sděl to svému nadřízenému, jestli to zabrzdí práci.
Jak už tady někdo psal, na jakékoliv chování typu - běž si stěžovat, fracek atd. bych nereagovala.
Stýkat se pouze v pracovní rovině a pracovní záležitosti řešit v klidu, s chladnou hlavou a když to nefunguje, tak s nadřízeným. Nebát se nesmyslně, že tě vyhodí, když budeš řešit pracovní záležitosti a zdržíš se osobních invektiv a zmínek o soukromých záležitostech spolupracovníků.

naše nadřízená
velmi pravděpodobně není "naše nadřízená" jediná... a když to evidentně nezvládá - "svou přítomnost  jednoznačně pojala jako svou povinnost... Žádná psychologie, žádná diplomacie" - musí se Jaju obrátit "vejš".
Možná ani ne se stížností, spíš se žádostí o radu, respektive informaci, jaké jsou pracovní povinnosti onoho seřizovače, zvláště pak s přihlédnutím ke zvládnutí její vlastní práce, když "musí čekat "až bude mít čas".
Ostatně "stěžovat si nadřízeným znamená podepsat si výpověď" jednak není konec světa, jednak se leckterá výpověď dá úspěšně napadnout u soudu... jenže lidi se bojí... šéfů i soudů...

Pořád je to o tom samém - umět se postavit sama za sebe.
A neb vzít si, co patří bohovi a nechat ležet to, co patří volovi

umět se postavit sama za sebe
Mám nejednu zkušenost, že za ty druhý to jde jaksi snáz...

že všechny ty strachy jsou úplný nesmysl
Aneb kdo se bojí, se*re v síni...

helena napsal(a):

umět se postavit sama za sebe
Mám nejednu zkušenost, že za ty druhý to jde jaksi snáz...

Tak o tom žádná
To není jen tvá zkušenost, to známe nejspíš všichni

dusička napsal(a):

To já bych nepsala anonym, ale řekla bych jim, že chápu, že maj spolu vztah. Ale že jsme v práci, tudíž pracovně by neměl kolega dávat přednost kolegyni, jinak že určitě mám zbran a to ,že řeknu o nich manželovi,manželce.

tohle bych nedělala, ničemu to nepomůže.

PPavlaa napsal(a):

dusička napsal(a):

To já bych nepsala anonym, ale řekla bych jim, že chápu, že maj spolu vztah. Ale že jsme v práci, tudíž pracovně by neměl kolega dávat přednost kolegyni, jinak že určitě mám zbran a to ,že řeknu o nich manželovi,manželce.

tohle bych nedělala, ničemu to nepomůže.

jojo,vím,je to kravina, ale to bylo první co mě napadlo

Výborně Jaju.

Milá Jessiko, jsem obyčejná,pouze vyučená žena. V podstatě jsem manuálně pracovala celý život. Nezapomenutelných pro mne bylo 10 pracovních let, po kterých se mi stýská. Pracovala jsem s lidmi a pro lidi. Prodávala jsem vitamíny, zdravou výživu, knížky a taky jsem zajišťovala  přednášky, no prostě zajímavá práce, která mi byla s trochou nadsázky posláním. Bavilo mě pomáhat lidem. To mělo smysl. Nechci tím říct že nějaká práce nemá smysl...naopak. I svým dětem jsem vždy tvrdila, že bez dělnické práce bychom neměli co jíst, neměli bychom co na sebe atd. A žádná práce není podřadná. Práci kterou  jsem dříve dělala po mě dělá můj manžel, je to totiž časově náročné. Já mám pouze ranní směny, k tomu dítě na základní škole a druhé na VŠ.  Je fajn, že jsem odpoledne doma, však víš kolik je ještě doma práce.
Jsem ráda, že Ty už to máš v práci v pohodě. Pokud budeš mít chuť a čas, tak napiš jaké to bylo na pracovišti u Tebe.
A děkuji za podporu všem!!!

Upravil(a) Jaju (18. 2. 2014 23:30)

Tak těm dvoum zavař!
Pěkně je nabonzuj jejím druhým polovičkám a budeš mít klid.