Každá rada drahá.....Když ti něco vadí, jsou dvě cesty - buďto se tomu vyhnout - což nemůžeš - jak píšeš, není u vás práce, nebo se tomu postavit. Něco jako "na hrubý pytel hrubá záplata".
Jo a "fracek" už jsem jednou byla taky. Dokonce drzý fracek.

Netušila jsem, že bych se  měla učit
Člověk se neustále učí...
Mimochodem, kolik je kolegyni, která tě nazývá frackem? Řekla bych, že na toho jsi už poněkud "v letech" (bez urážky, prosím ).
Nevím, jestli je to rada dostatečná - ale komunikaci bych udržovala pouze na nejnutnější provozní úrovni, kejvnutí hlavou je taky odpověď - pokud teda nejde o něco, na co by bylo vhodný mít "papír" (a nebylo lze to popřít) a k informaci "až bude mít čas" by bylo vhodný se pokud možno ptát tak, aby to slyšel ještě někdo ochotnej to případně potvrdit.

Děkuji za ochotu pomoci. Vážím si každé dobré rady. Heleno je mi 45 let a jim je oběma 53 (každému zvlášť  :-)) ).To je ale jedno kolik je komu let, myslím, že je to o úctě člověka k člověku. Samozřejmě se nechci zadupávat do zamě ani si nechat s..t na hlavu,proto hledám každou dobrou radu. Moje velké mínus je, že jsem v menšině. Já jsem se už i s ním pohádala, už jsem se neovládla a bouchla jsem. Servítky jsem si rozhodně nebrala. Pak jsem odešla na vedlejší dílnu, kde jsem se rozbrečela. No já vím, že se to asi někomu bude zdát směšné, nebo si bude myslet že jsem hysterka, ale není to tak. Jenom prostě nesnesu to napětí a pomyšlení "co se zase bude dít". Já tam pracuji rok, ona 13 let. No a když on nerýpe do mě, tak aspoň mě pomlouvá, že toho dělám málo, že  si nevydělalám ani minimální mzdu, no prostě....Už jsem uvažovala, co mu řeknu až bude zase mít rýpavou..Poraďte mi, co mu říct, jak mu vzít vítr z plachet aby mi dal pokoj...Má někdo v blízkosti někoho podobného? Jak jste si poradily? Děkuji

Jenom prostě nesnesu to napětí a pomyšlení "co se zase bude dít".
Sice si přeješ "rady typu najděte si jinou práci mi snad ani nepište"... jenže by sis měla rozmyslet, co je pro tebe důležitější - jestli bejt, byť blbě, zaměstnaná, nebo si zachovat zdraví.
Zvlášť když víš, že "nejsem první, komu se toto děje" - paní zřejmě nemá zábrany a ty, jako "člověk nekonfliktní, snadno zaskočitelný", nebudeš tím, kdo by ji dokázal přimět k alespoň trochu přijatelnýmu chování...

erem, každej máme svýho blba... ale proč někde zůstávat s tím, že "muze to byt zase stejne.Vzdycky se v praci najde nejaky blb"? Proč si naopak neříct "NEMUSÍ to bejt stejný ani horší"...

Ja jsem ve fabrice zazila taky blbce. Mel mladou frajerku (o dve generace), kdyz spolu prisli do fabriky, vsichni si mysleli, ze je to jeho minimalne dcera... Jako novej tam hned zacal delat ramena, jak on vsude byl, vsechno vi, ze je byvaly profesor..., nafuka, povysoval se, na lidi, co si to nechali, mel ponizujici pripominky... proste jeden o.d.p.ornej pablb. Lidi se snazili sporum s nim vyhnout, ale nikdo mu nic nerekl, asi ve vire, ze snad prestane... Jenze neprestaval.
Mne teda vytacel dennodenne a ja "hubu nezavirala"..., tak jsme se furt hadali. Delalo mi to sice beton v zaludku, ale byla jsem vytrvala, az do doby, nez klesnul ke sprostym slovum, a ty normalni vkladal cim dal tim min...
Jednou (naposledy), jsem aj ja na nej pres celou halu zarvala jedno sproste slovo (vsichni ztrnuli, ptz. takovou mluvu nepouzivam nikdy ), a on to sel hned nazalovat.
Nikdo se me nezastal, ac vsem lezl na nervy, a vedouci me donutil, abych se mu pred vsema omluvila (myslim, ze taky jenom v ramci "povinnosti", ptz. se ho taky bal... ), a prej at mu podam ruku. Byla jsem tak nasr..., ze jsem si troufla na obrovsky risk - Rekla jsem:... ´dobre, ale jenom v rukavici´... - pouzivali jsme je pri praci. Cekala jsem, ze me vyrazi na hodinu, ale v tu chvilu mi to bylo jedno.
Nevyrazil. Nezmohl se ani na slovo. Zato ten blbecek mi pomohl, rekl, ze uz o to nestoji... Par dni nato provedl nejakou hroznou vylomeninu, nastesti ne na smene se mnou, a na hodinu byl vyhozenej on, aj s jeho frajlou...
No, nekdy to proste ne a nejde jinak, nez Bozimi mlyny...

Upravil(a) Dorka (29. 1. 2014 18:09)

Wiki, dnes jsem se šéfky ptala, jestli bych se mohla vrátit na původní místo ne vedlejší dílnu, kde jsem pracovala 2 roky. Byla jsem tam poslední příchozívší a tak mě proto dali tam kde jsem. Bohužel,měla jsem strach to odmítnout z obavy že mne propustí . Ona se mne v podstatě ani neptala, jenom mi to oznámila. No a dnes mi odpověděla , že tam není tolik práce pro tolik lidí.  A použít ženskou intuici...to by bylo snové. Bohužel to nejde, nejde nic. Já jsem dlouhou dobu používala metodu ke které jsem byla vychvávaná a to je slušnost. Dokonce jsem jej prosila, aby udělal pro mne pracovní úkony,které by měl udělat bez požádání. Na něj totiž neplatí nic. Ta jeho manipulátorka jej tak ovládá, že kdybyste to viděly, tak se budete smát. A to vážně. Já si dokonce myslím, že z ní má strach, protože ví čeho je schopná. Ona ho seřve a on jí podlézá, jako puberťák...Já už jsem si říkala,co s ním si dělá, že jí leze do .... Z každou informací, která se jí absolutně netýká ze ní jde a referuje. Co se kde šustne,to musí mít z první ruky. Co se děje vedle, kdo co řekl, kdo co udělal, nedejbože nějaká chybička když se vloudí,tak to ví jako první a smějou se tomu. A čím větší škodolibost, tím líp. No a teď BABINETKY raďte. Co s takovým prvokem a trepkou dělat...

Hledas chybu v sobe....
Jednu tam vidim: neumis se postavit sama za sebe, celem k tomu, co prichazi... Mas tendenci se branit a omlouvat i v situaci, kdy bys si mela razne vymezit hranice, za ktere ti nikdo nesmi, aniz by mu bylo jasne, ze prijde " o hlavu".
Respekt si musis zjednat sama, v tom ti nadrizena nepomuze.

Zkus se zamerit na to, proc se ti deje, co se deje...
Proc vlastne chodis do prace se stazenym zaludkem.
Jak te ti dva vlastne ohrozuji.
Proc a zda vubec se jich bojis.
Pozoruj sama sebe. Sve reakce.
Je to tezke, ale pomaha to.
Pak ty reakce proste zmen.
Prestan se branit a omlouvat a jen pozoruj "cvrkot". Pokud je ta zena skutecne takova histerka a on takova backora, tak to nedaji.
Nedaji to, protoze mnoho vysvetlujicich slov je hnaci motor pro jejich utoky, ale jedno dve trefne zvolena slova je naprosto znejisti.
Jen ta slova musis najit
Ja bych vedela, ale to ti radit nemohu

Mňa teda hlavne ubíjalo to, s čím si celkovo neviem rady: že ona bola do xichtu milá alebo aspoň neutrálna, a intrigovala za chrbtom. Mne ako priama nadriadená niečo povedala, čo mám urobiť, a potom - keď som poslúchla - ma chladnokrvne nabonzovala vedeniu a ešte kukala, ako zareagujem...

To já bych nepsala anonym, ale řekla bych jim, že chápu, že maj spolu vztah. Ale že jsme v práci, tudíž pracovně by neměl kolega dávat přednost kolegyni, jinak že určitě mám zbran a to ,že řeknu o nich manželovi,manželce.

Jsem presvedcena, ze zjednat si respekt ke sve osobe nelze intrikami a vyhruzkami. Na jejich splneni nakonec pisatelka stejne nema a i kdyby ano, spis ziska dalsi nepratele nez podporu.
Na vyhrozovani a bonzovani bych se vykaslala. Mimomanzelske vztahy tech dvou nemaji nic spolecneho s tim, ze pisatelka nezvlada vztahy na pracovisti.

dusička napsal(a):

Tojo, já bych to neudělala,aby to znělo jako výhružka. (řekla bych to mezi řečí,aby to nevyznělo jako nejdůležitější ato s humorem ) Ani bych nežalovala, to je jejich věc. Jen bych se to snažila řešit s nima osobně. Promluvit si, jako spolupracovníci. říct třeba,že žárlím na kolegu, když se točí kolem kolegyně a mě nechává nepovšimnutou. že bych si přála na pracovišti stejnou pozornost jako dává jí, (at si v soukromí dělaj co chtěj). Nebo bych řekla kolegovi, jestli mi najde taky nějakýho kolegu, "milence" který mi bude pomáhat. řekla bych moje pocity, že se cítím odstrčená. Nadřízeným bych nic nevykládala.

Já ti nevím. Tohle mi přijde takové hloupé, pavlačové.