Judyno, možná taková hloupá otázka. Není ti někdy smutno bez partnera?
Ptám se podle sebe, zajímá mě to, protože mně by bylo. Chybělo by mi obejmutí, sdílení, blízkost, jaká s dětmi, kamarádkami, kamarády či příbuznými není, takové to něco, co neumím pojmenovat. Když pominu, že by mi chyběl sex.
Asi se ptám nešikovně, ale snad pochopíš. Jestli nechceš, nemusíš odpovídat.

helena napsal(a):

a už sa nikdy nevydala... ale bolo to jej rozhodnutie
Myslím, že výrok - "bolo to jej rozhodnutie" - je podstatný.
Můžu mít jinej názor, můžu říkat "já bych ne/udělala tohle či tamto"... nanejvejš se můžu zeptat "proč ty takhle?" - ale tím to končí.
Žádná masáž "měla bys", či dokonce agresivní "musíš"... to vše cudně zahalený závojem "tvýho dobra" a "každá ženská přece..."

Když to máš helí už odmalička.

"Chovej se jako správná ženská"

U kluků obdobně.

Mně by asi v takovém případě víc než to "musíš" a "měla bys" vadila ta "lítost"...

Chuděrka zůstala sama a teď třeba ještě hraje komedii, že je jí tak vlastně dobře (protože mně by nebylo, bylo by mi smutno, chybělo by mi lidské teplo, pohlazení atd., a když to tak mám já, tak ona vlastně kecá...)

A někdo si zase do obyčejné otázky projikuje svou lítost.

Eva. napsal(a):

A někdo si zase do obyčejné otázky projikuje svou lítost.

Do jízlivé (jakovždy) otázky ?

Nebo si najde jinou smečku  a tam do něj neklovou :-)

Judito, líbilo by se mi mít to jako ty. Nebo jako Ivana. Třeba to ještě časem přijde.

helena napsal(a):

Ta snaha rvát pořád někoho někam schovaná za páchání dobra.
Vypadá líp a ušlechtileji - navenek i uvnitř -  říkat "pro tvoje dobro" než "koukej bejt stejnej jako my"...
Odlišnej tvor bývá vypuzen ze smečky, sežrán či uklován...

Svata pravda a zakon prirody .U zvirat to chapu ,ale u lidi? Individualismus se porad jeste nenosi ,bohuzel

Taky žiju moc ráda ve městě, kde je anonymita. Tam se tolik neškatulkuje, jako na vesnici. Cítím se ve městě mnohem lépe, než když jsem bydlela na vesnici. I kvůli tomuhle bych tam už žít nechtěla.

Názorný příklad, jak ti, co na plnou pusu hlásají, jak jsou tolerantní, jak neškatulkují a přijímají odlišnost, dělají přesný opak toho,co hlásají.

zelvicka177 napsal(a):

Já si lámu často hlavu, zda to je nějaká přímo česká specialitka nebo je to taková divná všeobecnost toto.

Ta snaha rvát pořád někoho někam schovaná za páchání dobra.


Osobně tedy spíše narážím ve svém případě na označení "cvok", "polochlap" apod. Neboli naprosto rozdílně od Selimky já se zas nechovám jako správná všeobětující matka a manželka :-)

Mně spíše mrzí a je mi líto, že ve svém okolí nenacházím podobné spřízněné duše, nebo asi neumím hledat.


Značku může tedy vlastně dostat kdokoliv za cokoliv, všude se něco najde.

A to se jako všude takto značkuje a řeší?

Chápem ťa, takéto problémy má presne tá moja kamoška, ktorá radšej muruje chliev a stará sa o kozy, zatiaľ čo jej muž potom vyrába syr a varí... Ona je teda dosť vnútorne silná - väčšinou - ale žijú na dedine, kde to miestnym ale hodne kole oči... Naplaveniny si zvykajú lepšie.   Pritom je to zaslúžilá matka troch detí, ale s veľmi vecnou a akurátnou výchovou (nie neláskavou), len si proste človek zvykne na tvrdšie výrazy a tvrdšiu prácu...
Keď tak nad tým rozmýšľam, veľa záleží aj na prostredí - niekde sa stratia aj väčšie odchýlky, ale dedinské alebo malomestské prostredie asi vyvíja väčší tlak.

Upravil(a) Selima (21. 1. 2014 8:22)

Judyna napsal(a):

Selima napsal(a):

Ale však iste, keby som túžila po škatuľkách, nejakú si zaobstarám... Inak, v podstate som chvíľu patrila do tej väčšinovej škatuľky, ale časom mi to prestalo vyhovovať a vrátila som sa mimo škatúľ. Len si myslím, že "ženský údel" do väčšej alebo menšej miery stále existuje...

Selimo, ženský úděl by to byl, kdyby ses do toho nechala dotlačit. Pak by to byl tvůj úděl. Ale v dnešní době už opravdu nemusíš. Vím, že to není lehké, u mě zase dlouho lidi nemohli pochopit, že jsem singl. Mnoho let mi přáli ať už si najdu chlapa , vůbec nevěřili, že je to moje rozhodnutí a že nejsem zoufalá žena, která by tak ráda a ono to nejde....Zpočátku jsem trpělivě vysvětlovala, pak už jsem si z nich dělala srandu a říkala, že kudy chodím, tudy hledám a  furt nic. A nejlepší bylo, když jsem na jejich přání řekla "a proč?"

Mně se taky někteří lidi furt vyptávali kdy už si někoho najdu a nechápali, když jsem jim řekla, že nikoho nehledám. Prostě ženská bez chlapa je "divná", podezřelá. Jak může být šťastná? Určitě jí chybí sex! Nebo je to prostě taková čarodějnice, vizuálně či povahou, že by s ní určitě žádný chlap nevydržel. Případně feministka, která nenávidí chlapy. Někomu prostě nejsem schopná vysvětlit, že mi chlap nechybí a že jsem ráda sama., ale zároveň jsem úplně normální.

Ivana napsal(a):

Judyna napsal(a):

Selima napsal(a):

Ale však iste, keby som túžila po škatuľkách, nejakú si zaobstarám... Inak, v podstate som chvíľu patrila do tej väčšinovej škatuľky, ale časom mi to prestalo vyhovovať a vrátila som sa mimo škatúľ. Len si myslím, že "ženský údel" do väčšej alebo menšej miery stále existuje...

Selimo, ženský úděl by to byl, kdyby ses do toho nechala dotlačit. Pak by to byl tvůj úděl. Ale v dnešní době už opravdu nemusíš. Vím, že to není lehké, u mě zase dlouho lidi nemohli pochopit, že jsem singl. Mnoho let mi přáli ať už si najdu chlapa , vůbec nevěřili, že je to moje rozhodnutí a že nejsem zoufalá žena, která by tak ráda a ono to nejde....Zpočátku jsem trpělivě vysvětlovala, pak už jsem si z nich dělala srandu a říkala, že kudy chodím, tudy hledám a  furt nic. A nejlepší bylo, když jsem na jejich přání řekla "a proč?"

Mně se taky někteří lidi furt vyptávali kdy už si někoho najdu a nechápali, když jsem jim řekla, že nikoho nehledám. Prostě ženská bez chlapa je "divná", podezřelá. Jak může být šťastná? Určitě jí chybí sex! Nebo je to prostě taková čarodějnice, vizuálně či povahou, že by s ní určitě žádný chlap nevydržel. Případně feministka, která nenávidí chlapy. Někomu prostě nejsem schopná vysvětlit, že mi chlap nechybí a že jsem ráda sama., ale zároveň jsem úplně normální.

Já znám dvě ženský (z mých hodně blízkých známých), které žijí samy (40 a 46), a skutečně chlapa nechtějí. Prostě mají zajetý svůj systém, svůj klid, svůj pořádek, jedna má partu co sportují (voda, hory) a je parmanentně zaměstnaná a nestíhá nic. A je štastná. Žádná přetvářka. Jo- sem tam tam proběhne nějakýchlap, ale nic víc. Je si sama svým pánem, nemusí se ohlížet fakt na nikoho.
Já bych teď ve své situaci neměnila, mám i v páru dostatek všeho co potřebuju, ale kdyby tento vztah skončil, tak bych se asi už do ničeho nevrhala...nevím, římám teď.