víš, co je to starostí?
Předpokládám, že by to bylo léno se vším všudy... tedy i patřičným a stavu odpovídajícím personálním zajištěním... od direktora přes šafáře až po husopasky

Nojo... ale zas je můžu kdykoli nechat zmrskat, vyhodit, případně pověsit... a nemusím jim posílat tři upomínky jako dlužníkům a pak teprvá jednat...

ráda se s tebou trpně rozdělím - když mi pomůžeš ho získat
Doufám že ne tak, abych já musela "hlídat a kontrolovat... semtam obhlídnout... organizovat a podobně...", zatímco ty budeš vymetat plesy, zahradní slavnosti a lázně...

Eva. napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

hm, ne vždycky se ta tvoje radost z toho tady projevovala. byly chvíle, kdy to vypadalo úplně opačně.

Jak by to mělo vypadat, aby se "ta moje radost z toho tady projevovala"?
Já si svou radostí žiju vnitřně, pro sebe. Od té doby mě už nenapadla myšlenka, že už tady nechci být. Že něco nějak vypadá, to je vnímání toho, komu to tak připadá. Ale může to být na druhé straně úplně jinak.
Že něco tobě nepřipadá, neznamená, že to tak není.

třeba tím, že se dobrovolně neženeš do pekel ? ;-)
pamatuju tady i tvoje horší období, kdys dělala nesmyslný věci. a fakt jsem neměla pocit, že si v té chvíli tu radost žiješ i když jen vnitřně. samozřejmě tím přímo nemyslím, že bys litovala toho, že jsi tady, to v žádném případě.
ale o nějáké radosti z mého pohledu být řeč taky nemohla. spíš jsme měla pocit, že se ve všem plácáš.
ale tys to třeba fakt cítila jinak, než já jsem to vnímala. to je všechno možný.

když mě pozveš na prázdniny... to je dobrý rozdělení
To by se vám líbilo, milý jezinky, co?
Žádný takový, to radši dožiju s holou... zadkem

PPavlaa napsal(a):

Selima napsal(a):

Judyna napsal(a):

Podle mého názoru nic jako "úděl ženy" u nás teď není. Nic není předepsáno, není nutné, aby žena byla celý život v domácnosti, nechce -li. Ćili je to každého věc. Není nic zvláštního, když si žena najme chůvu a hospodyni a pracuje a není nic zvláštního na tom, když se zase naopak rozhodne zůstat s dětmi doma. To je teorie, v praxi samozřejmě každý z nás zná, že jsou v životě situace, které nás třeba donutí jednat určitým způsobemk, ale to nesouvisí s "údělem ženy" jako takovým. To je prostě normální život.
Naplněný život - to je čistě objektivní věc. To, co naplňuje jednoho, nemusí naplňovat druhého. To, co tě naplňuje teď, za rok už Tě naplňovat nemusí. Nad tím bych se vůbec nezamýšlela, snad až ve stáří při "rekapitulaci"

Mám dojem, že aj dnes je údel ženy mať rodinu: keď poviem, že som nikdy nebola vydatá a nemám dieťa, pozerá sa na mňa ako na Marťana. A všetci si vydýchnu, keď poviem, že som aspoň žila v "niečom ako manželstve" a vychovala nevlastného syna. Ľútosť a súcit a pocit, že som čudná, sa trochu zmenšia. Ja sa pritom cítim ókej s tým, ako to bolo a ako to je. Len spoločnosť má s údelom ženy nejaký problém (u nás teda najagresívnejšie kresťanskí demokrati, to sú fundamentalisti, ale celkovo teraz vládne nejaký kult ženy-mnohorodičky a šťastnej matky od veľkej rodiny....)

to mi přijde zvláštní, že na tebe tak koukají. já mám dvě kolegyně, obě můžou být tak zhruba v tvým věku a taky nikdy nebyly vdané, nemají děti. co vím, ani s nikým nežijí, nebo se neví, že by kdy vůbec měly partnera, ale nemám pocit, že by se na ně někdo koukal jako na divné .. ale to může být samozřejmě jen můj dojem, třeba to ony samy vnímají úplně jinak.

Kedysi býval priam masážny tlak (a ty kedy budeš mať deti?), teraz už sú opatrnejší... A záleží samozrejme na tom, kde sa človek pohybuje. U nás v práci nie som sama, tak nepanuje nejaké nálepkovanie a vytláčanie mimo kolektív, ale keď prídem do novej situácie, medzi nových ľudí, tak väčšinou prvé otázky sú Koľko máš rokov, a Si vydatá, máš deti?  a nasleduje pokývanie hlavou a zaradenie. Občas potom príde zvedavosť, občas už ani nie a som v škatuľke. Myslím, že u vydatých (rozvedených) detných žien škatuľky až tak veľmi nefungujú. Možno ešte slobodné mamičky vedia, ako je to byť "mimo normál", neviem.
Ja to neprežívam, lebo kto naozaj chce, neskôr zisťuje ďalej a zistí si, čo treba na komplexnejší pohľad, a kto nie - jeho vec. Ale mám dojem, že "údel ženy" funguje ďalej, len trochu pozmenený.

lupina montana napsal(a):

Judyna napsal(a):

Žít  naplněný život..... znamená mít dobré vztahy s lidmi okolo mě - hlavně v rodině .

Jo, to já taky - a dělat, co mně baví, pokud možno. Někdy tomu brání okolnosti,někdy něco uvnitř - ale myslím, že směřovat k radosti, to je ono.
Whitton píše,že pokud jsi čím dál spokojnější s tím, jak žiješ, tak naplňuješ plán duše. Pokud ne, odchyluješ se.....mně to přijde dobrý, tohleto.

Já to mám asi podobně... žít to, co mě baví. Dát si do souladu srdce a rozum - a pokud se tak stane - zacvakne to -  duše zpívá
V praxi to pro mě znamená - je to příjemný vyhovující vztah, rodina, práce, koníčky, zázemí....a obklopení se tím, co mě těší.
Plánovat a směřovat život ano, to rozhodně, ale občas nutnost splynout s proudem- okolnosti. Ale stále držet svůj směr.

Upravil(a) Wikina (20. 1. 2014 11:12)

Mně přijde v pohodě vše, k čemu si dojdu sama jako dobré pro mne.

Škatulky lidé dělají a dělat budou. Hodnotit asi taky vždy budou. No co s tím..

Selimo v klidu, všude je něco

A to hľadanie naplnenia je kua ťažké a obávam sa, že sa neskončí ani na smrteľnej posteli.

Selima napsal(a):

Ale však iste, keby som túžila po škatuľkách, nejakú si zaobstarám... Inak, v podstate som chvíľu patrila do tej väčšinovej škatuľky, ale časom mi to prestalo vyhovovať a vrátila som sa mimo škatúľ. Len si myslím, že "ženský údel" do väčšej alebo menšej miery stále existuje...

jen jestli ho nevytváří ty ženy samy, třeba jako z nouze ctnost :-)

Osobně  do škatulky oficielně spadám, tedy tak úplně tedy ne, asi bych měla mít místo dvou holčiček páreček, aby to bylo tip ťop. Ale mít děti, to neznamená být víc happy nebo plnohodnější než ty bezdětné. Je to stres stejnou měrou jako radost. A myslím si, že čím jsou děti starší, tím je ten stres větší. Leckdy s negativním dopadem na vztah partnerský, tam už je to tedy záležitost více individuální.
Někde jsem se nedávno dočetla o jakémsi výzkumu, kde bezdětné páry byly obecně šťastnější než ty dětné. Ani se nedivím :-)

Každý si vždy něco najde a spíše to negativní, to v čem ten druhý je jakoby na tom hůř, ostatně je to příjemné ne :-)

A i kdyby nebylo žádné oficiální obecně přijatelné naplnění, tak jako proč si jen tak pohodlně bezstarostně nežít?

Judyna napsal(a):

Selima napsal(a):

Ale však iste, keby som túžila po škatuľkách, nejakú si zaobstarám... Inak, v podstate som chvíľu patrila do tej väčšinovej škatuľky, ale časom mi to prestalo vyhovovať a vrátila som sa mimo škatúľ. Len si myslím, že "ženský údel" do väčšej alebo menšej miery stále existuje...

Selimo, ženský úděl by to byl, kdyby ses do toho nechala dotlačit. Pak by to byl tvůj úděl. Ale v dnešní době už opravdu nemusíš. Vím, že to není lehké, u mě zase dlouho lidi nemohli pochopit, že jsem singl. Mnoho let mi přáli ať už si najdu chlapa , vůbec nevěřili, že je to moje rozhodnutí a že nejsem zoufalá žena, která by tak ráda a ono to nejde....Zpočátku jsem trpělivě vysvětlovala, pak už jsem si z nich dělala srandu a říkala, že kudy chodím, tudy hledám a  furt nic. A nejlepší bylo, když jsem na jejich přání řekla "a proč?"

No fakt, taková divná ženská....když nechce hledat chlapa
Bože, tohle ti fakt přáli?
Ne, že bych proti mužům něco měla , ale mnoha ženám by bylo tisíckrát lépe, kdyby ho neměly. Toho, kterého mají nyní.
Zrovna jsem to řešila s kamarádkou, která přijela ubrečená a neštastná (dlouho jsme se neviděly). Má kolem 30, bydlí v pronájmu, přítel bydlí u ní, a mají spolu malé dítě.ona na mateřské. Ve zkratce - on se k ní nechová hezky, používá i vulgarismy, má záchvaty vzteku a rozbíjí nábytek, momentálně spolu asi 2 měs. nespali, dává jí 2t. měsíčně. S dítetem si pohraje, nic víc. Tato situace trvá skoro 2 roky. Mno. Tak jako proč? A ona? Ona se bojí, že by.....neměl kam jít, že prodal byt...atd. Vím, že k tomu dospěje, ale potřebuje asi uzrát.

Jo, někdo si nedá pokoj Kamarádka je sama od svých 36 kdy ovdověla a taky to poslouchala tak průběžně dalších 20 let Pak už se to asi omrzelo.

Ale tak mi napadlo: Možno si myslela, že jej údelom je byť vdova a proste ho len naplnila...