Eva. napsal(a):

Myslím si, že když člověk žije naplněným životem, takovým, kdy se cítí hezky a spokojeně, tak má samozřejmě i radost. Jednu dlouhou permanentní, ne jenom malé ostrůvky.
Prostě jsem spokojená, cítím se hezky a mám radost ze života. To patří k sobě.

Pernamentní radost?
Tak to neznám.

Tak o tom Evi přemýšlím. Pro mě spokojenost neznamená neustálou radost. To snad fakt ani neexistuje. Nedokážu si to představit.

Pernamentní radost? Tak to neznám.
Opět vytáhnu z hrobu MUDr. Plzáka s jeho výrokem, že "Trvale může prožívat intenzivní štěstí jen imbecil."
Tak buď ráda, že jím nejsi

Nemám potřebu s tebou polemizovat o výkladu výše uvedenýho citátu.

My asi Evi mluvíme každá o něčem jiném. Nebo lépe řečeno to prostě každá jinak chápem. Pro mě je "pernamentní, klidná, pokojná".....ne radost , ale spokojenost. Radost- to jsou okamžiky, události, které tu mou spokojenost obohacují něčím dalším. Např. - dnes jsem spokojená, cítím se dobře a navíc jsem si udělala radost tím, že jsem si koupila hezkou kytku.

A co se týče údělu ženy, pořád si trvám na svém - žádný takový úděl nevidím. Nemám ten pojem vůbec ráda. Jasně, jsme slabší, vykonáváme tedy povětšinou méně fyzicky namáhavé práce, máme dělohu, čili rodíme děti.....ale to jsou prostě normální rozdíly mezi mužem a ženou. "Úděl" je pro mě něco, do čeho jsem vtlačena a to u snad teď opravdu není. Mohu se rozhodnout, zdy ty děti mít budu, zda s nimi budu doma 1 rok nebo 10, mohu jít do práce. To je to, co dřív nebylo - ženy měly opravdu "úděl" - rodit děti, pečovat o domácnost, maximálně obsloužit manžela, neměly možnost se vyjádřit k věcem veřejným....

Eva. napsal(a):

Nepolemizuji. Říkám, že permanentní klidná pokojná radost je něco jiného, než trvale intenzivní štěstí. Takže to je mimo mísu, cos vytáhla od pana Plzáka.

wikipedie říká - Radost je příjemná emoce, vznikající v reakci na úspěch či zisk u jednodušších, emocí schopných tvorů (např. člověk), a na prožitek čisté lásky a sounáležitosti u těch na vyšší úrovni.
takže není možné jí prožívat permanentně.
Ani M. nedokáže prožívat jednu emoci trvale.

Tak me napadlo:
Zensky udel je postarat se o to, aby se jeji blizci citili prijemne (po vsech strankach, t.j. najezeni, vhodne obleceni, s jistotou "tepleho domova", mozna jsou jeste dalsi ... ) a  - - -

Muzsky udel je ten, aby pro zenu zabezpecil podminky k naplneni jejiho udelu

Tim jsem nechtela rict, ze zena ma "doma makat od svitu do mrku" a muz ma "drit od svitu do mrku v praci", aby na onen komfort prinesl dostatek penez...

Jenze v konecnem dusledku to tak asi fakticky je, hm, jako v tom praveku: zena udrzuje ohen (a s tim spojene zalezitosti) a muz nosi do jeskyne mamuta (a s tim spojene zalezitosti)...

Naplnený život je proste keď si človek spĺňa svoje plány, túžby, predstavy, robí si radosti, a má z toho pocit uspokojenia a občas snáď aj radosti a šťastia. Howgh!

Selima napsal(a):

Judyna napsal(a):

Podle mého názoru nic jako "úděl ženy" u nás teď není. Nic není předepsáno, není nutné, aby žena byla celý život v domácnosti, nechce -li. Ćili je to každého věc. Není nic zvláštního, když si žena najme chůvu a hospodyni a pracuje a není nic zvláštního na tom, když se zase naopak rozhodne zůstat s dětmi doma. To je teorie, v praxi samozřejmě každý z nás zná, že jsou v životě situace, které nás třeba donutí jednat určitým způsobemk, ale to nesouvisí s "údělem ženy" jako takovým. To je prostě normální život.
Naplněný život - to je čistě objektivní věc. To, co naplňuje jednoho, nemusí naplňovat druhého. To, co tě naplňuje teď, za rok už Tě naplňovat nemusí. Nad tím bych se vůbec nezamýšlela, snad až ve stáří při "rekapitulaci"

Mám dojem, že aj dnes je údel ženy mať rodinu: keď poviem, že som nikdy nebola vydatá a nemám dieťa, pozerá sa na mňa ako na Marťana. A všetci si vydýchnu, keď poviem, že som aspoň žila v "niečom ako manželstve" a vychovala nevlastného syna. Ľútosť a súcit a pocit, že som čudná, sa trochu zmenšia. Ja sa pritom cítim ókej s tým, ako to bolo a ako to je. Len spoločnosť má s údelom ženy nejaký problém (u nás teda najagresívnejšie kresťanskí demokrati, to sú fundamentalisti, ale celkovo teraz vládne nejaký kult ženy-mnohorodičky a šťastnej matky od veľkej rodiny....)

Seli, já mám dojem, že dnes už to není tak strašné. Sice je pořád norma, aby se žena vdala (nebo aspoň žila v dlouhodobém vztahu) a měla děti, ale když se tak z nějakého důvodu neděje, tak kromě naprostých konzervativců nebo hlupáků s tím nikdo problém nemá. ale v minulosti to tak bylo - údělem ženy bylo vdát se, mít děti a starat se o rodinu včetně manžela. Ženy, které se nevdaly a nešly do kláštera jako jeptišky, byly celkově v opovržení - viz. stará panná, zůstala na ocet apod.

Selima napsal(a):

Judyna napsal(a):

Podle mého názoru nic jako "úděl ženy" u nás teď není. Nic není předepsáno, není nutné, aby žena byla celý život v domácnosti, nechce -li. Ćili je to každého věc. Není nic zvláštního, když si žena najme chůvu a hospodyni a pracuje a není nic zvláštního na tom, když se zase naopak rozhodne zůstat s dětmi doma. To je teorie, v praxi samozřejmě každý z nás zná, že jsou v životě situace, které nás třeba donutí jednat určitým způsobemk, ale to nesouvisí s "údělem ženy" jako takovým. To je prostě normální život.
Naplněný život - to je čistě objektivní věc. To, co naplňuje jednoho, nemusí naplňovat druhého. To, co tě naplňuje teď, za rok už Tě naplňovat nemusí. Nad tím bych se vůbec nezamýšlela, snad až ve stáří při "rekapitulaci"

Mám dojem, že aj dnes je údel ženy mať rodinu: keď poviem, že som nikdy nebola vydatá a nemám dieťa, pozerá sa na mňa ako na Marťana. A všetci si vydýchnu, keď poviem, že som aspoň žila v "niečom ako manželstve" a vychovala nevlastného syna. Ľútosť a súcit a pocit, že som čudná, sa trochu zmenšia. Ja sa pritom cítim ókej s tým, ako to bolo a ako to je. Len spoločnosť má s údelom ženy nejaký problém (u nás teda najagresívnejšie kresťanskí demokrati, to sú fundamentalisti, ale celkovo teraz vládne nejaký kult ženy-mnohorodičky a šťastnej matky od veľkej rodiny....)

to mi přijde zvláštní, že na tebe tak koukají. já mám dvě kolegyně, obě můžou být tak zhruba v tvým věku a taky nikdy nebyly vdané, nemají děti. co vím, ani s nikým nežijí, nebo se neví, že by kdy vůbec měly partnera, ale nemám pocit, že by se na ně někdo koukal jako na divné .. ale to může být samozřejmě jen můj dojem, třeba to ony samy vnímají úplně jinak.

PPavlaa napsal(a):

hm, ne vždycky se ta tvoje radost z toho tady projevovala. byly chvíle, kdy to vypadalo úplně opačně.

Jak by to mělo vypadat, aby se "ta moje radost z toho tady projevovala"?
Já si svou radostí žiju vnitřně, pro sebe. Od té doby mě už nenapadla myšlenka, že už tady nechci být. Že něco nějak vypadá, to je vnímání toho, komu to tak připadá. Ale může to být na druhé straně úplně jinak.
Že něco tobě nepřipadá, neznamená, že to tak není.

Ježiš, dej pokoj Helo víš, co je to starostí?