29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
záměrně dávám do uvozovek
včera jsem si koupila a hned přečetla knihu od Murakamiho - Spánek. No a nedá mi spát
Pokud jste nečetli a chcete si přečíst, tak upozorňuji, že dále budu psát o jejím obsahu a prozradím asi i závěr (nerada bych někomu pokazila čtenářský zážitek).
Hlavní hrdinka, matka malého dítěte, manželka a žena v domácnosti jednoho dne nemůže usnout. Není unavená a nechce se jí spát, tak tráví noc čtením Anny Kareniny. Tato její nespavost, prokládaná čtením a nočními projížďkami autem, je zvláštní v tom, že ta žena není nijak unavena a dokonce má snad i více síly než obvykle. Nespí celých 18 dní. Rekapituluje svůj život na pozadí tragického osudu Anny Kareniny a je tam spousta paralel. Nudné, prázdné manželství, kde není nic špatně, ale vlastně je to jen taková společná prázdnota. Mateřství, které neprožívá nijak srdečně, navíc cítí, že brzy, jak dítě bude větší a větší a nebude ji tolik potřebovat, tak už ani ono pro ni nebude tak "důležité". Objevuje svůj starý svět. Neříká, že lituje věcí, kterých se vzdala jako manželka a matka, ale postupně se vrací k těmto opuštěným starým zvykům a starost o rodinu je jen automaticky probíhající činnost. Nikdo si nevšimne, že nespí a že po nocích čte a co je ještě zajímavější, nikdo si nevšimne, že je s nimi tak nějak "automaticky", zatímco v duchu je u svých knih, nebo si alespoň přeje sek nim co nejdříve vrátit. Zatímco Karenina tenhle "nudný rodinný život" opouští pro Vronského, tato žena z něj utíká ke knihám. Uvažuje o tom, co je to smrt, hovoří i o sebevraždě Kareniny a kniha končí otevřeně nebezpečnou situací, kdy ženu, která stojí v noci sama v autě na parkovišti, napadnou dva muži a jí se nedaří auto nastartovat a v podstatě jen čeká, co se bude dít... svého druhu to lze považovat za sebevraždu, resp.. za sebezabití, ta žena ví, že je to nebezpečné, stát sama v noci na opuštěném parkovišti.
Tak nějak jsem kolem obklopená tím, jak by měl člověk usilovat o štěstí a naplněný život. Nic proti tomu , jen si říkám, jestli to nevytváří jinou prázdnotu. Když jsem četla Kareninu, bylo mi líto role, v jaké tehdy ženy byly (nebo jak jsem si ji představovala na základě té knihy). Manželka a matka a jiná seberealizace celkem nemožná. Dneska můžeme vše, ale stejně, najednou čtu tak trochu sci-fi knihu o japonské matce a manželce současnosti a je to zase taková Anna Karenina...
Co je podle vás "úděl ženy"? Člověka? Co byste považovali za naplněný život?
Není tady
Podle mého názoru nic jako "úděl ženy" u nás teď není. Nic není předepsáno, není nutné, aby žena byla celý život v domácnosti, nechce -li. Ćili je to každého věc. Není nic zvláštního, když si žena najme chůvu a hospodyni a pracuje a není nic zvláštního na tom, když se zase naopak rozhodne zůstat s dětmi doma. To je teorie, v praxi samozřejmě každý z nás zná, že jsou v životě situace, které nás třeba donutí jednat určitým způsobemk, ale to nesouvisí s "údělem ženy" jako takovým. To je prostě normální život.
Naplněný život - to je čistě objektivní věc. To, co naplňuje jednoho, nemusí naplňovat druhého. To, co tě naplňuje teď, za rok už Tě naplňovat nemusí. Nad tím bych se vůbec nezamýšlela, snad až ve stáří při "rekapitulaci"
Není tady
USILOVAT o štěstí - to mi zní hrozně. Takové násilné a urputné.
Stejně jako ženský úděl, ať už v uvozovkách nebo bez.
Za naplněný život považuji život, který dělá člověka spokojeným až šťastným. Žádný přesný vzorec není. Neboť každého dělá spokojeným a vnitřně klidným něco jiného. To je v naší hlavě, v každém z nás.
Upravil(a) Eva. (17. 1. 2014 19:28)
Není tady
Situace žen v Japonsku je naprosto jiná, než u nás.
Je více podobná situaci Anny Kareniny, než si vůbec umíš představit. Řekla bych, že je dokonce ještě horší....
Není tady
Jsem se asi nedostatečně vyjádřila ;o)
Zkusím si to pro sebe nějak přeformulovat a podat trochu srozumitelněji.
Jinak jsem se pochopitelně neptala na nějaký "obecný" návod toho, jak vést naplňující život, spíše jsem zvědavě chtěla nakouknout právě do toho, co si pod tím představujete vy, jako jednotlivci ;o)
Není tady
Nepředstavuji si. Já ho žiju.
Není tady
No dobře, tak tedy jak ho žiješ? ;o)
Není tady
Jsem tady na babinetu už spoustu let a nechce se mi právě tady a teď shrnovat, jak konkrétně ho žiju. Není to tu už příliš anonymní.
Ale chtěla jsem tím říct, že to není o představování si. Představy jsou jenom představy a skutečnost může být jiná. Prostě je dobré žít, nechat plynut, najít svůj vnitřní klid. Přijímat, co přichází, nevzpírat se tomu. Umět cítit, kdy nechat věci plynout a kdy je chvíle pro rozhodnutí. A užívat si každý den, všechna ta malinká a tím veliká nádherná krásna, ze kterých se skládá svět. Nemít klapky na očích, dívat se, vidět a žít.
Těšit se z toho, co dostávám.
A někdy si vzít to, co chci. Když cítím, že je ta správná chvíle brát.
Upravil(a) Eva. (17. 1. 2014 21:34)
Není tady
rhapsodyinblue napsal(a):
...Nudné, prázdné manželství, kde není nic špatně, ale vlastně je to jen taková společná prázdnota..... Neříká, že lituje věcí, kterých se vzdala jako manželka a matka, ale postupně se vrací k ...... opuštěným starým zvykům a starost o rodinu je jen automaticky probíhající činnost....... zatímco v duchu je u svých knih,
u svych nesplnenych prani?
..... nebo si alespoň přeje sek nim co nejdříve vrátit......
..... jak by měl člověk usilovat o štěstí a naplněný život......?
?
Nic proti tomu
, jen si říkám, jestli to nevytváří jinou prázdnotu...........
..... Dneska můžeme vše, ale stejně............![]()
Upravil(a) Dorka (17. 1. 2014 22:20)
Není tady
rhapsodyinblue napsal(a):
Jsem se asi nedostatečně vyjádřila ;o)
Zkusím si to pro sebe nějak přeformulovat a podat trochu srozumitelněji.
Jinak jsem se pochopitelně neptala na nějaký "obecný" návod toho, jak vést naplňující život, spíše jsem zvědavě chtěla nakouknout právě do toho, co si pod tím představujete vy, jako jednotlivci ;o)
Žít naplněný život tedy pro mě konkrétně a v tuto konkrétní dobu, kdy jsem zdravá já i moji blízcí a kdy máme všichni práci, znamená mít dobré vztahy s lidmi okolo mě - hlavně v rodině - a být si navzájem oporou. Umět si udělat nějakou radost, nemuset se za nic stydět. Nevím, jestli bych to zrovna nazvala "naplněním života" - to mi příjde příliš patetické, ale jsou to všechno věci, které považuji za důležité. Moc si vážím toho, že to tak je, děkuju za to a taky na tom pořád pracuju.
Není tady
Já si myslím, že žít naplněný život je o způsobu uvažování. V každé situaci můžu mít pocit prázdnoty a nesmyslnosti svého života. Dám příklad: měla jsem manžela, kterého jsem moc milovala, dvě krásné, chytré děti, hezký nový byt, každý rok krásné dovolené jak v zahraničí, tak v Česku, práci, která mě docela bavila, kamarádky, maminku, rodiče manžela, které jsem měla moc ráda, zkrátka objektivně krásný a spokojený život, v němž mi nechybělo absolutně nic. Jenže - onemocněla jsem depresí a tím se mi naprosto změnilo myšlení. A můj život, jakožto život všeobecně, mi náhle přišel naprosto nesmyslný, prázdný, k ničemu, bez cíle, bez naplnění. Měla jsem pocit, že jsem v bahně, které mě stahuje dolů, v naprosté tmě bez jakéhokoli světýlka naděje. A jediná cesta z toho ven je moje sebevražda.
Je to tudíž úhel pohledu: někdo má objektivně krásný život a vidí ho jako zbytečný a prázdný, beze smyslu, někdo má život těžký a objektivně ne moc příjemný, přesto je spokojen a žije rád. Na vše se dá podívat z té pozitivní i z té negativní stránky. Někdy to člověk ovlivnit nemůže - viz moje nemoc, někdy, pokud je zdravý, tak ano. A v tom to je - v úhlu pohledu.
Upravil(a) Ivana (18. 1. 2014 8:39)
Není tady
Co byste považovali za naplněný život?
To je jednoduchý... takovej, který tý osobě, která ho žije, subjektivně vyhovuje...
Není tady
Judyna napsal(a):
Podle mého názoru nic jako "úděl ženy" u nás teď není. Nic není předepsáno, není nutné, aby žena byla celý život v domácnosti, nechce -li. Ćili je to každého věc. Není nic zvláštního, když si žena najme chůvu a hospodyni a pracuje a není nic zvláštního na tom, když se zase naopak rozhodne zůstat s dětmi doma. To je teorie, v praxi samozřejmě každý z nás zná, že jsou v životě situace, které nás třeba donutí jednat určitým způsobemk, ale to nesouvisí s "údělem ženy" jako takovým. To je prostě normální život.
Naplněný život - to je čistě objektivní věc. To, co naplňuje jednoho, nemusí naplňovat druhého. To, co tě naplňuje teď, za rok už Tě naplňovat nemusí. Nad tím bych se vůbec nezamýšlela, snad až ve stáří při "rekapitulaci"
Udel zeny ale v uvozovkach opravdu existuje, ona totiz spolecnost ocekava, ze zena se bude chovat jako spravna zena, a to ze se bude chovat jinak nez muzi. Muzi maji svuj zivot a zeny maji mit taky svuj. V tom je. Rika se tomu stereotyp, velmi moderne receno genderovy stereotyp. A to samozrejme existuje. Do nedavnych let to proste neslo jinak. Smutne je to, ze tohle nerozhodly samy o sobe zeny, ale bylo jim to vicemene "zhora" narizeno.
Neni to o tom, aby zena byla cely zivot v domacnosti. To je nerealizovatelne. Ovsem tvrdit, ze neni nic zvlastniho mit sluzku a chuvu neni a z tak pravda. Znam jednu rodnu, ktera mela par mesicu neco jako chuvu na hlidani deti, protoze byly tri a pani byla tehotna.
Jinak nepovazuji za "nic zvlastniho" si poridit sluzku a chuvu. To je v Cesku sakra zvlastni. A to spis existovalo v dobe, kdyz zeny prave nemely na to jit do prace a emancipace pro ne bohuzel byla nerealizovatelna. Na zenu se pohlizi jinak nez na muze.
Není tady
Ivana napsal(a):
Já si myslím, že žít naplněný život je o způsobu uvažování. V každé situaci můžu mít pocit prázdnoty a nesmyslnosti svého života. Dám příklad: měla jsem manžela, kterého jsem moc milovala, dvě krásné, chytré děti, hezký nový byt, každý rok krásné dovolené jak v zahraničí, tak v Česku, práci, která mě docela bavila, kamarádky, maminku, rodiče manžela, které jsem měla moc ráda, zkrátka objektivně krásný a spokojený život, v němž mi nechybělo absolutně nic. Jenže - onemocněla jsem depresí a tím se mi naprosto změnilo myšlení. A můj život, jakožto život všeobecně, mi náhle přišel naprosto nesmyslný, prázdný, k ničemu, bez cíle, bez naplnění. Měla jsem pocit, že jsem v bahně, které mě stahuje dolů, v naprosté tmě bez jakéhokoli světýlka naděje. A jediná cesta z toho ven je moje sebevražda.
Je to tudíž úhel pohledu: někdo má objektivně krásný život a vidí ho jako zbytečný a prázdný, beze smyslu, někdo má život těžký a objektivně ne moc příjemný, přesto je spokojen a žije rád. Na vše se dá podívat z té pozitivní i z té negativní stránky. Někdy to člověk ovlivnit nemůže - viz moje nemoc, někdy, pokud je zdravý, tak ano. A v tom to je - v úhlu pohledu.
Presne, je to jen uhle pohledu a kazdy ma svou realitu. Zalezi na tom, co se v zivote udalo a co se deje.
Není tady
spolecnost ocekava, ze zena se bude chovat jako spravna zena, a to ze se bude chovat jinak nez muzi
Vynechala bych slovo "spravna", protože pod tím si každej představuje něco jinýho...
ale to, "ze zena se bude chovat... jinak nez muzi" platilo (a někde dosud platí) hezkejch pár tisíc let. Nakonec i u většiny ostatních živočichů jsou jasně pozorovatelný rozdíly v chování obou pohlaví ... u nich taky "spolecnost ocekava"?
Upravil(a) helena (18. 1. 2014 9:41)
Není tady
rhapsodyinblue napsal(a):
Jsem se asi nedostatečně vyjádřila ;o)
Zkusím si to pro sebe nějak přeformulovat a podat trochu srozumitelněji.
Jinak jsem se pochopitelně neptala na nějaký "obecný" návod toho, jak vést naplňující život, spíše jsem zvědavě chtěla nakouknout právě do toho, co si pod tím představujete vy, jako jednotlivci ;o)
Ja si predstavuju naplneny zivot, jako zivot, ve kterem jsem se nedopustila neceho, za co se musim stydet a kdy jsme nikomu neublizila a nebyla k nekomu zakerna abych ho znicila.
Dalo by se to nazvst, ze moje preference je klidny spanek....
Není tady
Za co se člověk stydí, je také subjektivní. Každý má mantinely jinde.
Myslím si, že je na světě jen málo lidí, kteří se nikdy za žádný svůj čin nestyděli. Že naprostá většina lidí ten svůj mantinel někdy z nějakých důvodů posune, nebo přeskočí.
Ale nejsme tu od toho, abychom soudili. Soudit může jenom Bůh.
Není tady
Soudit může jenom Bůh.
A příslušný trestní soud.
Není tady
Judyna napsal(a):
Žít naplněný život..... znamená mít dobré vztahy s lidmi okolo mě - hlavně v rodině .
Jo, to já taky - a dělat, co mně baví, pokud možno. Někdy tomu brání okolnosti,někdy něco uvnitř - ale myslím, že směřovat k radosti, to je ono.
Whitton píše,že pokud jsi čím dál spokojnější s tím, jak žiješ, tak naplňuješ plán duše. Pokud ne, odchyluješ se.....mně to přijde dobrý, tohleto.
Není tady
pokud jsi čím dál spokojnější s tím, jak žiješ, tak naplňuješ plán duše
Tak schválně - kdopak zpochybní "plán duše", duše an sich a vůbec veškerý plány šmahem...
Není tady
lupino, to je hezký.
Myslím, že je to pravdivé.
Není tady
Jo Lupi, asi máme na to podobný názor. Radost je důležitá, proto jsem o ní i psala. Samozřejmě nejlepší, když příjde spontánně, ale přiznám se, že když "je zle", snažím se ji i plánovat. Nebo lépe řečeno - hledat,nacházet. Takové malé záchytné body - ostrůvky radosti.
Není tady
Myslím si, že když člověk žije naplněným životem, takovým, kdy se cítí hezky a spokojeně, tak má samozřejmě i radost. Jednu dlouhou permanentní, ne jenom malé ostrůvky.
Prostě jsem spokojená, cítím se hezky a mám radost ze života. To patří k sobě.
Není tady
Judyna napsal(a):
Jo Lupi, asi máme na to podobný názor. Radost je důležitá, proto jsem o ní i psala. Samozřejmě nejlepší, když příjde spontánně, ale přiznám se, že když "je zle", snažím se ji i plánovat. Nebo lépe řečeno - hledat,nacházet. Takové malé záchytné body - ostrůvky radosti.
Bodejť ne.............
Helčo, přiznám se, že teď jsem ti nerozuměla to o tom zpochybnění......
Není tady
teď jsem ti nerozuměla... to o tom zpochybnění
To byl takovej soukromej povzdech - nebo možná řečnická otázka bez otazníku... aneb kde se vyloupne někdo, kdo neuvěří, dokud nevloží prst do rány... vlastní...
Není tady