14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Vloni mi náhle doma zemřela maminka. Často se mě lidé ptají jestli se bojím a e oni by proto v tom domě nemohli dál ít. Jsme tu s manelem sami a přiznávám, e se bojím a mívám divný pocit. Jene co mi jiného zbývá.
Máte někdo takovou zkuenost? Přihodilo se vám někdy něco nevysvětlitelného? Je můj strach na místě? Co myslíte? Zatím se nám tady - uk uk - ádné záhady nedějí, ale opravdu mám někdy divný pocit. patně spím, pořád se rozhlíím po místnostech, poslouchám. Nevím co mám dělat, moná navtívit psychologa, opravdu nevím.
Není tady
Lide driv umirali doma naprosto bezne a nikdo s tim nemel problem.
Nekdo z rodiny dokonce bdel u mrtveho celou noc.
To az my - "civilizovani lide" - jsme ze smrti udelali neco negativniho, tajemneho, zlovestneho...
Tvoje maminka mela stesti, ze mohla skonat doma, ve svem prostredi. Nemusela umirat mezi cizimi v nemocnici uplne sama.
Zvaz tedy, jak dalece se na tvem podivnem pocitu podileji hloupe predsudky a do jake miry je opravneny - tedy opravdu se v dome neco deje.
Podle toho bych pak jednala dal.
Není tady
Máme starý dům, mohlo tu před tím zemřít u několik lidí. Moje maminka vdycky říkala, e člověk se má bát jenom ivých, mrtví prý nikomu neublíí. Jeden můj kolega vyprávěl, e kdy umíral jeho bratr, přiel se rozloučit s rodiči, viděli ho oba ve dveřích v tu chvíli, kdy u byl mrtev.
Píe a mluví se o tomto v různých pádech, dnes jsem narazila na toto http://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny … kocku.html Máme doma dva kocoury a ten jeden od minulého týdne, kdy se něčeho v noci tak vylekal, nechce vůbec jít domů a kdy sem přijde jen se zděeně rozhlíí a zase uteče ven.
Není tady
Není umírání jako umírání..........karedé stopy, straidla a duchy myslím zanechává ten, kdo buď za ádnou cenu umřít nechce, umírá v nenávisti, nesmířen, umírá neasten.
Já bych se spí bála v noci ve pitále, speciálně v nějaké eldéence A ani to není tak jednoduchý - moje máma mi umřela doslova v náručí a rozhodně se nedá říct, e smířená, ale přesto to v domě nezanechalo stopy. Nevím, čím to je - myslela bych si, e to mělo zanechat dost drsný otisk, protoe já jsem hořce smutnila jetě velice dlouho, ale je moné, e přesně v té chvíli smrti jsem se zachovala instinktivně dobře, protoe si pamatuju, jak jsem ji nechávala jít.
A čeho se ty to vlastně bojí?
Není tady
Dvořka, kocouři se mezi sebou mohli servat a poraený kocour se od té doby bojí, ádné nadpřirozeno bych v tom nehledala MMCH já bych ve svém domě nemohla existovat vůbec - je to velmi starý dům, postaven na konci 18. století a kdy si pomyslím, kolik lidí zde za těch - řádově - 240 let muselo během těch let zemřít, tak bych se z toho musela zbláznit
Nech mrtvé spát, maminka by Ti jistě neublíila za ivota, proto není důvod bát se jí ani po smrti
Není tady
Bojím se, e tady mamku uvidím, respektive jejího ducha. Pořád se rozhlíím a čekám od kud to přijde. Mamka byla z části invalidní, starala jsem se o ni. V době kdy zemřela jí bylo čerstvě 65 let, take relativně mladá. Někteří příbuzní mi dávají za vinu její smrt (těsně před smrtí měla horečky-zánět průduek a brala atb.) prý jsem ji měla poslat do nemocnice. Jene ona do nemocnice nechtěla, nadávala mi jen jsem se zmínila e jí zavolám "rychlou", nemocnice se bála. Já jsem na druhou stranu ráda, e zemřela doma, protoe kdybych ji do tý nemocnice poslala a ona zemřela tam, vyčítala bych si to. Měla ráda ivot, milovala zvířata a kytky, odela tak najednou a nečekaně.
Není tady
Dvorko, pusobis na me, jako bys se za kazdou cenu potrebovals bat...
Za vsechna ta tisicileti nejspis neni misto, kde by lide neumirali. Mam blizkeho cloveka, ktery je vidi... dlouho ji trvalo, nez se s tim naucila zachazet.
Sama to nevidim, ale leccos vnimam. Naucila jsem se nebat, dobre funguji ritualy prijeti, smireni a propusteni.
Kocky jsou uzasne bytosti. Jsou zaroven zde i "tam". Mam dve. Nechavam to na nich, ony uz si vedi rady. Hlavne kdyz ja sama neblbnu a nepletu se jim do toho.
Pokud se opravdu bojis, klasicky psycholog ti stejne nepomuze. Spis si najdi nekoho, kdo te bude brat vazne, protoze o tehle vecech mezi nebem a zemi neco vi a nebude z tebe zbytecne delat magora.
Hlavne se prestan bat. Tva maminka mela pravdu: s mrtvymi se da mnohdy vyjit lepe nez se zivymi. Tedy pokud je nechas spat a nebudes se jimi sama zbytecne strasit
Není tady
Nechaj za ňu slúi zádunú omu, dom prebehni so zapálenou bielou alviou (ale neviem, kde ju dosta) a s mamou sa pekne rozlúč... Ak ju nebude za nohu dra tu, nemá dôvod mota sa furt okolo vás a pôjde asi rada ďalej.
Není tady
P.S. Dozvedela som sa - a uvedomila som si, e to tak JE - e s výnimkou vojen, tragických udalostí a psychopatov väčinu duchov dríme pri sebe MY SAMI, či u vedome alebo podvedome (lebo máme pocit, e potrebujeme ich radu, pomoc, odpustenie, pozornos, skúsenos, lásku - dosaď si sama). Keď ich pustíme odídu. A viazanos na miesto je zväča tie blbos, niet nič nespútanejie ako duch mŕtveho.
Není tady
Můj tatínek zemřel doma, rozhodně nebyl se smrtí smířen, zoufale nechtěl zemřít, ale po jeho smrti se nic v bytě nestalo a strach vůbec nemám, na duchy nevěřím. A do přečtení tohoto příspěvku mě ani nenapadlo, e bych se měla bát.
Není tady
Dvořka napsal(a):
Bojím se, e tady mamku uvidím, respektive jejího ducha. Pořád se rozhlíím a čekám od kud to přijde. Mamka byla z části invalidní, starala jsem se o ni. V době kdy zemřela jí bylo čerstvě 65 let, take relativně mladá. Někteří příbuzní mi dávají za vinu její smrt (těsně před smrtí měla horečky-zánět průduek a brala atb.) prý jsem ji měla poslat do nemocnice. Jene ona do nemocnice nechtěla, nadávala mi jen jsem se zmínila e jí zavolám "rychlou", nemocnice se bála. Já jsem na druhou stranu ráda, e zemřela doma, protoe kdybych ji do tý nemocnice poslala a ona zemřela tam, vyčítala bych si to. Měla ráda ivot, milovala zvířata a kytky, odela tak najednou a nečekaně.
Proč se bojí, e tady mamku uvidí?
Moje milovaná babička taky zemřela doma. V noci jsem ji jetě dlouho po její smrti "slýchávala", jak jde na WC. Já bych byla ráda, kdybych svou babičku uviděla. Moc ji miluji. Byl to můj andílek.
Není tady
Z jednoho hlediska bych taky mamku ráda viděla, popovídala bych s ní a zeptala bych se jí jak se tam má a jaké to tam je. Z hlediska druhého je to pro mě jednou skončené a mám strach ze svojí reakce na to, kdybych ji uviděla.
Chci říct, e někteří lidé jsou hloupí a zlí, protoe jetě naschvál mluví o těhle věcech. Oni by v domě kde někdo zemřel ít nemohli atd.. Nikdo z nich si ale neuvědomuje, e se mu můe stát to samé a nikdo z nich neví jaký má jejich byt/dům minulost.
Není tady
Kdyz zemrel pritelovo otec pred domem.Dali ho na dlazbu na verandu a prikryli celeho dekou.Nez prijeli pohrebaci a my.Coz bylo 5 hodin.Me to prislo jako neucta k zemrelemu.Nechat ho lezet na dlazbe na zemi.
Není tady
eremuruss napsal(a):
Kdyz zemrel pritelovo otec pred domem.Dali ho na dlazbu na verandu a prikryli celeho dekou.Nez prijeli pohrebaci a my.Coz bylo 5 hodin.Me to prislo jako neucta k zemrelemu.Nechat ho lezet na dlazbe na zemi.
erem, a co s ním jako ti dva měli dělat - přestárlá manelka a mentálně postiený syn ?!? Já si nedovedu představit, e by taková dvojice byla schopna čerstvého nebotíka vlastními silami odnést dovnitř do domu a poloit ho například na postel u jenom z toho důvodu, e ti dva museli být z náhlého úmrtí manela a otce naprosto bez sebe.
MMCH já bych chtěla vidět Tebe, jak by sis v takové situaci poradila ...
Není tady
patně spím, pořád se rozhlíím po místnostech, poslouchám.
Myslím, e hlavně poslouchá, kdy se "lidé ptají jestli se bojím"... a namísto abys jejich řeči, e "by v domě kde někdo zemřel ít nemohli", brala jako hloupý poznámky, nechá se jimi ovlivňovat a to je důvod, proč "Pořád se rozhlíím a čekám od kud to přijde". Kdyby těchhle keců nebylo, moná by tě to ani nenapadlo.
Bojím se, e tady mamku uvidím, respektive jejího ducha.
Pravděpodobnějí je monost, e neuvidí... maminka zřejmě nemá důvod tě děsit jetě víc, ne to dokáe ty sama.
Není tady
Kiara napsal(a):
eremuruss napsal(a):
Kdyz zemrel pritelovo otec pred domem.Dali ho na dlazbu na verandu a prikryli celeho dekou.Nez prijeli pohrebaci a my.Coz bylo 5 hodin.Me to prislo jako neucta k zemrelemu.Nechat ho lezet na dlazbe na zemi.
erem, a co s ním jako ti dva měli dělat - přestárlá manelka a mentálně postiený syn ?!? Já si nedovedu představit, e by taková dvojice byla schopna čerstvého nebotíka vlastními silami odnést dovnitř do domu a poloit ho například na postel u jenom z toho důvodu, e ti dva museli být z náhlého úmrtí manela a otce naprosto bez sebe.
MMCH já bych chtěla vidět Tebe, jak by sis v takové situaci poradila ...
Byla tam zachranka a ty ho tam polozili na prani tchyne.
Ja bych blizkeho cloveka nepolozila jako odpad na dlazbu za vchodove dvere,ale na postel.
Upravil(a) eremuruss (18. 1. 2014 9:59)
Není tady
helena napsal(a):
patně spím, pořád se rozhlíím po místnostech, poslouchám.
Myslím, e hlavně poslouchá, kdy se "lidé ptají jestli se bojím"... a namísto abys jejich řeči, e "by v domě kde někdo zemřel ít nemohli", brala jako hloupý poznámky, nechá se jimi ovlivňovat a to je důvod, proč "Pořád se rozhlíím a čekám od kud to přijde". Kdyby těchhle keců nebylo, moná by tě to ani nenapadlo.
Bojím se, e tady mamku uvidím, respektive jejího ducha.
Pravděpodobnějí je monost, e neuvidí... maminka zřejmě nemá důvod tě děsit jetě víc, ne to dokáe ty sama.
Take jsem se bala,ze mamku po smrti uvidim.Nastesti se nic takoveho nekonalo.
Není tady
ty ho tam polozili na prani tchyne
Třeba se taky bála mít ho doma... v posteli, v který by potom spala.
Není tady
Kdy maminka zemřela, volala mi teta abych 3 dny s ničím nehýbala a nechala vechny mamčiny věci tak. Taky mi nařídila otevřít přes noc okno, prý aby due mohla odejít. A kdy člověk slýchá tyhle věci, pak se nemá bát.
Ano, Heleno, má pravdu. Kdybych nedala na tyhle kecy, bylo by mi líp.
Není tady
A kdy člověk slýchá tyhle věci, pak se nemá bát.
Pořád nevím proč a hlavně čeho...
Není tady
To já vlastně taky ne
Není tady
Dvořka napsal(a):
Z jednoho hlediska bych taky mamku ráda viděla, popovídala bych s ní a zeptala bych se jí jak se tam má a jaké to tam je. Z hlediska druhého je to pro mě jednou skončené a mám strach ze svojí reakce na to, kdybych ji uviděla.
Asi by ti stejně nic neřekla..........já měla milovanou tetičku. Asi 2-3 roky po její smrti jsem plela růe a přemýlela nad úplně přízemními věcmi, kdy jsem ucítila lehký dotek na levém rameni a její veselý hlas, jak mě zdraví. Zaradovala jsem se taky a hned se zeptala, kde je a jak se má - ona, e dobře, pak něco zarepetila a zmizela.
Dvořka napsal(a):
Chci říct, e někteří lidé jsou hloupí a zlí, protoe jetě naschvál mluví o těhle věcech. Oni by v domě kde někdo zemřel ít nemohli atd.. Nikdo z nich si ale neuvědomuje, e se mu můe stát to samé a nikdo z nich neví jaký má jejich byt/dům minulost.
Na ty se prostě vykali............oni by nemohli......moná jen houbeles vědí
Není tady
Kiara napsal(a):
eremuruss napsal(a):
Kdyz zemrel pritelovo otec pred domem.Dali ho na dlazbu na verandu a prikryli celeho dekou.Nez prijeli pohrebaci a my.Coz bylo 5 hodin.Me to prislo jako neucta k zemrelemu.Nechat ho lezet na dlazbe na zemi.
erem, a co s ním jako ti dva měli dělat - přestárlá manelka a mentálně postiený syn ?!? Já si nedovedu představit, e by taková dvojice byla schopna čerstvého nebotíka vlastními silami odnést dovnitř do domu a poloit ho například na postel u jenom z toho důvodu, e ti dva museli být z náhlého úmrtí manela a otce naprosto bez sebe.
MMCH já bych chtěla vidět Tebe, jak by sis v takové situaci poradila ...
kiaro, je postiený mentálně, ne fyzicky. je to mladej chlap, to mi neříkej, e by si neporadil. taky mi to přijde blbé nechat ho tam leet.
Není tady
eremuruss napsal(a):
helena napsal(a):
patně spím, pořád se rozhlíím po místnostech, poslouchám.
Myslím, e hlavně poslouchá, kdy se "lidé ptají jestli se bojím"... a namísto abys jejich řeči, e "by v domě kde někdo zemřel ít nemohli", brala jako hloupý poznámky, nechá se jimi ovlivňovat a to je důvod, proč "Pořád se rozhlíím a čekám od kud to přijde". Kdyby těchhle keců nebylo, moná by tě to ani nenapadlo.
Bojím se, e tady mamku uvidím, respektive jejího ducha.
Pravděpodobnějí je monost, e neuvidí... maminka zřejmě nemá důvod tě děsit jetě víc, ne to dokáe ty sama.Take jsem se bala,ze mamku po smrti uvidim.Nastesti se nic takoveho nekonalo.
proč bála ? přijde mi lepí vidět, ne kdy se kolem dějí podivné věci. navíc je to máma, ne čert, proboha.
Není tady