|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Vloni mi náhle doma zemřela maminka. Často se mě lidé ptají jestli se bojím a že oni by proto v tom domě nemohli dál žít. Jsme tu s manželem sami a přiznávám, že se bojím a mívám divný pocit. Jenže co mi jiného zbývá.
Máte někdo takovou zkušenost? Přihodilo se vám někdy něco nevysvětlitelného? Je můj strach na místě? Co myslíte? Zatím se nám tady - ťuk ťuk - žádné záhady nedějí, ale opravdu mám někdy divný pocit. Špatně spím, pořád se rozhlížím po místnostech, poslouchám. Nevím co mám dělat, možná navštívit psychologa, opravdu nevím.
Není tady
Lide driv umirali doma naprosto bezne a nikdo s tim nemel problem.
Nekdo z rodiny dokonce bdel u mrtveho celou noc.
To az my - "civilizovani lide" - jsme ze smrti udelali neco negativniho, tajemneho, zlovestneho...
Tvoje maminka mela stesti, ze mohla skonat doma, ve svem prostredi. Nemusela umirat mezi cizimi v nemocnici uplne sama.
Zvaz tedy, jak dalece se na tvem podivnem pocitu podileji hloupe predsudky a do jake miry je opravneny - tedy opravdu se v dome neco deje.
Podle toho bych pak jednala dal.
Není tady
Máme starý dům, mohlo tu před tím zemřít už několik lidí. Moje maminka vždycky říkala, že člověk se má bát jenom živých, mrtví prý nikomu neublíží. Jeden můj kolega vyprávěl, že když umíral jeho bratr, přišel se rozloučit s rodiči, viděli ho oba ve dveřích v tu chvíli, kdy už byl mrtev.
Píše a mluví se o tomto v různých pádech, dnes jsem narazila na toto http://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny … kocku.html Máme doma dva kocoury a ten jeden od minulého týdne, kdy se něčeho v noci tak vylekal, nechce vůbec jít domů a když sem přijde jen se zděšeně rozhlíží a zase uteče ven.
Není tady
Není umírání jako umírání..........škaredé stopy, strašidla a duchy myslím zanechává ten, kdo buď za žádnou cenu umřít nechce, umírá v nenávisti, nesmířen, umírá nešťasten.
Já bych se spíš bála v noci ve špitále, speciálně v nějaké eldéence 
A ani to není tak jednoduchý - moje máma mi umřela doslova v náručí a rozhodně se nedá říct, že smířená, ale přesto to v domě nezanechalo stopy. Nevím, čím to je - myslela bych si, že to mělo zanechat dost drsný otisk, protože já jsem hořce smutnila ještě velice dlouho, ale je možné, že přesně v té chvíli smrti jsem se zachovala instinktivně dobře, protože si pamatuju, jak jsem ji nechávala jít.
A čeho se ty to vlastně bojíš?
Není tady
Dvořka, kocouři se mezi sebou mohli servat a poražený kocour se od té doby bojí, žádné nadpřirozeno bych v tom nehledala 
MMCH já bych ve svém domě nemohla existovat vůbec - je to velmi starý dům, postaven na konci 18. století a když si pomyslím, kolik lidí zde za těch - řádově - 240 let muselo během těch let zemřít, tak bych se z toho musela zbláznit
Nech mrtvé spát, maminka by Ti jistě neublížila za života, proto není důvod bát se jí ani po smrti 
Není tady
Bojím se, že tady mamku uvidím, respektive jejího ducha. Pořád se rozhlížím a čekám od kud to přijde. Mamka byla z části invalidní, starala jsem se o ni. V době kdy zemřela jí bylo čerstvě 65 let, takže relativně mladá. Někteří příbuzní mi dávají za vinu její smrt (těsně před smrtí měla horečky-zánět průdušek a brala atb.) prý jsem ji měla poslat do nemocnice. Jenže ona do nemocnice nechtěla, nadávala mi jen jsem se zmínila že jí zavolám "rychlou", nemocnice se bála. Já jsem na druhou stranu ráda, že zemřela doma, protože kdybych ji do tý nemocnice poslala a ona zemřela tam, vyčítala bych si to. Měla ráda život, milovala zvířata a kytky, odešla tak najednou a nečekaně.
Není tady
Dvorko, pusobis na me, jako bys se za kazdou cenu potrebovals bat...
Za vsechna ta tisicileti nejspis neni misto, kde by lide neumirali. Mam blizkeho cloveka, ktery je vidi... dlouho ji trvalo, nez se s tim naucila zachazet.
Sama to nevidim, ale leccos vnimam. Naucila jsem se nebat, dobre funguji ritualy prijeti, smireni a propusteni.
Kocky jsou uzasne bytosti. Jsou zaroven zde i "tam". Mam dve. Nechavam to na nich, ony uz si vedi rady. Hlavne kdyz ja sama neblbnu a nepletu se jim do toho.
Pokud se opravdu bojis, klasicky psycholog ti stejne nepomuze. Spis si najdi nekoho, kdo te bude brat vazne, protoze o tehle vecech mezi nebem a zemi neco vi a nebude z tebe zbytecne delat magora.
Hlavne se prestan bat. Tva maminka mela pravdu: s mrtvymi se da mnohdy vyjit lepe nez se zivymi. Tedy pokud je nechas spat a nebudes se jimi sama zbytecne strasit
Není tady
Nechaj za ňu slúžiť zádušnú omšu, dom prebehni so zapálenou bielou šalviou (ale neviem, kde ju dostať) a s mamou sa pekne rozlúč... Ak ju nebudeš za nohu držať tu, nemá dôvod motať sa furt okolo vás 
a pôjde asi rada ďalej.
Není tady
P.S. Dozvedela som sa - a uvedomila som si, že to tak JE - že s výnimkou vojen, tragických udalostí a psychopatov väčšinu duchov držíme pri sebe MY SAMI, či už vedome alebo podvedome (lebo máme pocit, že potrebujeme ich radu, pomoc, odpustenie, pozornosť, skúsenosť, lásku - dosaď si sama). Keď ich pustíme odídu. A viazanosť na miesto je zväčša tiež blbosť, niet nič nespútanejšie ako duch mŕtveho. 
Není tady
Můj tatínek zemřel doma, rozhodně nebyl se smrtí smířen, zoufale nechtěl zemřít, ale po jeho smrti se nic v bytě nestalo a strach vůbec nemám, na duchy nevěřím. Až do přečtení tohoto příspěvku mě ani nenapadlo, že bych se měla bát.
Není tady
Dvořka napsal(a):
Bojím se, že tady mamku uvidím, respektive jejího ducha. Pořád se rozhlížím a čekám od kud to přijde. Mamka byla z části invalidní, starala jsem se o ni. V době kdy zemřela jí bylo čerstvě 65 let, takže relativně mladá. Někteří příbuzní mi dávají za vinu její smrt (těsně před smrtí měla horečky-zánět průdušek a brala atb.) prý jsem ji měla poslat do nemocnice. Jenže ona do nemocnice nechtěla, nadávala mi jen jsem se zmínila že jí zavolám "rychlou", nemocnice se bála. Já jsem na druhou stranu ráda, že zemřela doma, protože kdybych ji do tý nemocnice poslala a ona zemřela tam, vyčítala bych si to. Měla ráda život, milovala zvířata a kytky, odešla tak najednou a nečekaně.
Proč se bojíš, že tady mamku uvidíš?
Moje milovaná babička taky zemřela doma. V noci jsem ji ještě dlouho po její smrti "slýchávala", jak jde na WC. Já bych byla ráda, kdybych svou babičku uviděla. Moc ji miluji. Byl to můj andílek.
Není tady
Z jednoho hlediska bych taky mamku ráda viděla, popovídala bych s ní a zeptala bych se jí jak se tam má a jaké to tam je. Z hlediska druhého je to pro mě jednou skončené a mám strach ze svojí reakce na to, kdybych ji uviděla.
Chci říct, že někteří lidé jsou hloupí a zlí, protože ještě naschvál mluví o těhle věcech. Oni by v domě kde někdo zemřel žít nemohli atd.. Nikdo z nich si ale neuvědomuje, že se mu může stát to samé a nikdo z nich neví jaký má jejich byt/dům minulost.
Není tady
Kdyz zemrel pritelovo otec pred domem.Dali ho na dlazbu na verandu a prikryli celeho dekou.Nez prijeli pohrebaci a my.Coz bylo 5 hodin.Me to prislo jako neucta k zemrelemu.Nechat ho lezet na dlazbe na zemi.
Není tady
eremuruss napsal(a):
Kdyz zemrel pritelovo otec pred domem.Dali ho na dlazbu na verandu a prikryli celeho dekou.Nez prijeli pohrebaci a my.Coz bylo 5 hodin.Me to prislo jako neucta k zemrelemu.Nechat ho lezet na dlazbe na zemi.
erem, a co s ním jako ti dva měli dělat - přestárlá manželka a mentálně postižený syn 
?!? Já si nedovedu představit, že by taková dvojice byla schopna čerstvého nebožtíka vlastními silami odnést dovnitř do domu a položit ho například na postel 
už jenom z toho důvodu, že ti dva museli být z náhlého úmrtí manžela a otce naprosto bez sebe.
MMCH já bych chtěla vidět Tebe, jak by sis v takové situaci poradila ...
Není tady
Špatně spím, pořád se rozhlížím po místnostech, poslouchám.
Myslím, že hlavně posloucháš, když se "lidé ptají jestli se bojím"... a namísto abys jejich řeči, že "by v domě kde někdo zemřel žít nemohli", brala jako hloupý poznámky, necháš se jimi ovlivňovat a to je důvod, proč "Pořád se rozhlížím a čekám od kud to přijde". Kdyby těchhle keců nebylo, možná by tě to ani nenapadlo.
Bojím se, že tady mamku uvidím, respektive jejího ducha.
Pravděpodobnější je možnost, že neuvidíš... maminka zřejmě nemá důvod tě děsit ještě víc, než to dokážeš ty sama.
Není tady
Kiara napsal(a):
eremuruss napsal(a):
Kdyz zemrel pritelovo otec pred domem.Dali ho na dlazbu na verandu a prikryli celeho dekou.Nez prijeli pohrebaci a my.Coz bylo 5 hodin.Me to prislo jako neucta k zemrelemu.Nechat ho lezet na dlazbe na zemi.
erem, a co s ním jako ti dva měli dělat - přestárlá manželka a mentálně postižený syn
MMCH já bych chtěla vidět Tebe, jak by sis v takové situaci poradila ...
Byla tam zachranka a ty ho tam polozili na prani tchyne.
Ja bych blizkeho cloveka nepolozila jako odpad na dlazbu za vchodove dvere,ale na postel.
Upravil(a) eremuruss (18. 1. 2014 9:59)
Není tady
helena napsal(a):
Špatně spím, pořád se rozhlížím po místnostech, poslouchám.
Myslím, že hlavně posloucháš, když se "lidé ptají jestli se bojím"... a namísto abys jejich řeči, že "by v domě kde někdo zemřel žít nemohli", brala jako hloupý poznámky, necháš se jimi ovlivňovat a to je důvod, proč "Pořád se rozhlížím a čekám od kud to přijde". Kdyby těchhle keců nebylo, možná by tě to ani nenapadlo.
Bojím se, že tady mamku uvidím, respektive jejího ducha.
Pravděpodobnější je možnost, že neuvidíš... maminka zřejmě nemá důvod tě děsit ještě víc, než to dokážeš ty sama.
Take jsem se bala,ze mamku po smrti uvidim.Nastesti se nic takoveho nekonalo.
Není tady
ty ho tam polozili na prani tchyne
Třeba se taky bála mít ho doma... v posteli, v který by potom spala.
Není tady
Když maminka zemřela, volala mi teta abych 3 dny s ničím nehýbala a nechala všechny mamčiny věci tak. Taky mi nařídila otevřít přes noc okno, prý aby duše mohla odejít. A když člověk slýchá tyhle věci, pak se nemá bát.
Ano, Heleno, máš pravdu. Kdybych nedala na tyhle kecy, bylo by mi líp.
Není tady
A když člověk slýchá tyhle věci, pak se nemá bát.
Pořád nevím proč a hlavně čeho...
Není tady
To já vlastně taky ne
Není tady
Dvořka napsal(a):
Z jednoho hlediska bych taky mamku ráda viděla, popovídala bych s ní a zeptala bych se jí jak se tam má a jaké to tam je. Z hlediska druhého je to pro mě jednou skončené a mám strach ze svojí reakce na to, kdybych ji uviděla.
Asi by ti stejně nic neřekla..........já měla milovanou tetičku. Asi 2-3 roky po její smrti jsem plela růže a přemýšlela nad úplně přízemními věcmi, když jsem ucítila lehký dotek na levém rameni a její veselý hlas, jak mě zdraví. Zaradovala jsem se taky a hned se zeptala, kde je a jak se má - ona, že dobře, pak něco zarepetila a zmizela.
Dvořka napsal(a):
Chci říct, že někteří lidé jsou hloupí a zlí, protože ještě naschvál mluví o těhle věcech. Oni by v domě kde někdo zemřel žít nemohli atd.. Nikdo z nich si ale neuvědomuje, že se mu může stát to samé a nikdo z nich neví jaký má jejich byt/dům minulost.
Na ty se prostě vykašli............oni by nemohli......možná jen houbeles vědí 
Není tady
Kiara napsal(a):
eremuruss napsal(a):
Kdyz zemrel pritelovo otec pred domem.Dali ho na dlazbu na verandu a prikryli celeho dekou.Nez prijeli pohrebaci a my.Coz bylo 5 hodin.Me to prislo jako neucta k zemrelemu.Nechat ho lezet na dlazbe na zemi.
erem, a co s ním jako ti dva měli dělat - přestárlá manželka a mentálně postižený syn
MMCH já bych chtěla vidět Tebe, jak by sis v takové situaci poradila ...
kiaro, je postižený mentálně, ne fyzicky. je to mladej chlap, to mi neříkej, že by si neporadil. taky mi to přijde blbé nechat ho tam ležet.
Není tady
eremuruss napsal(a):
helena napsal(a):
Špatně spím, pořád se rozhlížím po místnostech, poslouchám.
Myslím, že hlavně posloucháš, když se "lidé ptají jestli se bojím"... a namísto abys jejich řeči, že "by v domě kde někdo zemřel žít nemohli", brala jako hloupý poznámky, necháš se jimi ovlivňovat a to je důvod, proč "Pořád se rozhlížím a čekám od kud to přijde". Kdyby těchhle keců nebylo, možná by tě to ani nenapadlo.
Bojím se, že tady mamku uvidím, respektive jejího ducha.
Pravděpodobnější je možnost, že neuvidíš... maminka zřejmě nemá důvod tě děsit ještě víc, než to dokážeš ty sama.Take jsem se bala,ze mamku po smrti uvidim.Nastesti se nic takoveho nekonalo.
proč bála ? přijde mi lepší vidět, než když se kolem dějí podivné věci. navíc je to máma, ne čert, proboha.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
