Palomita napsal(a):

Niky123 napsal(a):

Mám radost, že vás tu holky zas po čase "vidím" . Já mám vnouče v domácím vzdělávání, a to podle přezkoušení teď už splnilo vše pro celou první třídu.
Přiznám se ale, že mám z domácího vzdělávání smíšené pocity, které si jako babička snažím nechávat pro sebe...

Niky, domácí vzdělávání dá dítěti velkou devizu v tom, že jede vlastním tempem a velmi často i v mnohem širším záběru. Na druhou stranu mu může chybět kolektiv a možnost sdílení (ne)úspěchů s vlastními vrstevníky. Naprosto chápu tvoje pocity

Naprosto vás chápu, taky jsem to tak měla..............už nemám
U některých dětí je to výhra a moc jim to pomůže, pozitiva převáží negativa.......znám dost takových rodin

Přímo naproti měli v domě Domácí školu.............mladí manželé-učitelé si zřídili školičku-7 dětí-mírně problémových, od 1.tř.-7.tř.
každý den jsem je pozorovala...........moc se mi to líbilo............taky jsem byla zpočátku nedůvěřivá

Palomita napsal(a):

vera napsal(a):

jo, jo..........hezky napsané, souhlasím.............a já se na TO dívám ještě z úhlu prarodiče..........provětrala jsem peněženku-rituál

že jdou do TOHO................to se mi líbí

vero, to je krásný, že se zajímáš, babičky našich dětí se ani nezeptají (neprojeví zájem). Ono se to nezdá, ale objevit tu správnou vnitřní motivaci dá někdy pěkně zabrat když se to pak podaří, jásají všichni

Jakože se ani nezeptají, jak dopadlo vysvědčení?

To si vůbec nedovedu představit - babičku, kterou prospěch vnoučat nezajímá... Musí to asi ty děti i jejich rodiče mrzet.
Ale jak psávala dřív Selima: Všelijakých nás pánbožko má.

vrabčák napsal(a):

Petra101 napsal(a):

vrabčák napsal(a):

A co si pár hodin přidat? Kdybych spala jen 4 hodiny denně, tak už tu dávno nejsem.
Napoleon prý často spával jen 3 hodiny....., ale nesnaž se ho napodobit!

Já bych ráda, ale...Někdy práce, většinou však příroda.   

Petro, možná jsi nastavená na méně hodin spánku, ale úplně tomu nevěřím. Kvůli práci bych se tedy o spánek neokrádala.
A co se týče přírody, nevěnuješ ty se místo odpočinku hadům?

No jo, když ono to někdy jinak nejde.
Ano, kdysi mi osm hodin nedělalo problém. Dnes když spím víc než pět hodin, tak je to svátek.
Ne, ne, nevěnuji. I když nějaká hadice by nebyla špatná. Ale žádné zvíře, to je odpovědnost a při moji práci, když jsem v ní někdy 6 - 7 dní v týdnu... to bych tomu zvířeti neudělala.

Petro, tak držím palce, aby sis mohla přispat co nejčastěji.
Jo, na zvířátka musí mít člověk čas.

Petra101 napsal(a):

Radost mi udělaly pololetky. Docela fajn třídenní akce. Stovky spokojených dětí, rodičů a prarodičů.  Ale povedlo se.

Mládežníkovi gratuluju!

Když jsem byla máma, říkala jsem si, že bych ráda byla jinou babičkou, než babičky našich dětí.
Doufám, že se mi to daří. Snad trošku ano, když i teď vnoučata tráví rády čas se mnou, když už jsou větší. Když si voláme a padne otázka - A, babi, můžu se na něco zeptat? - je mi jasné, že se chtějí zeptat, jestli můžou přijet třeba na víkend, nebo abych já přijela za nimi. Vnuk už jezdí za mnou z Prahy sám, tak to je super. Příští týden spolu strávíme jarní prázdniny. Moc se těším.

Eva. napsal(a):

Když jsem byla máma, říkala jsem si, že bych ráda byla jinou babičkou, než babičky našich dětí.
Doufám, že se mi to daří. Snad trošku ano, když i teď vnoučata tráví rády čas se mnou, když už jsou větší. Když si voláme a padne otázka - A, babi, můžu se na něco zeptat? - je mi jasné, že se chtějí zeptat, jestli můžou přijet třeba na víkend, nebo abych já přijela za nimi. Vnuk už jezdí za mnou z Prahy sám, tak to je super. Příští týden spolu strávíme jarní prázdniny. Moc se těším.

Evo, !

Eva. napsal(a):

Když jsem byla máma, říkala jsem si, že bych ráda byla jinou babičkou, než babičky našich dětí.
Doufám, že se mi to daří. Snad trošku ano, když i teď vnoučata tráví rády čas se mnou, když už jsou větší. Když si voláme a padne otázka - A, babi, můžu se na něco zeptat? - je mi jasné, že se chtějí zeptat, jestli můžou přijet třeba na víkend, nebo abych já přijela za nimi. Vnuk už jezdí za mnou z Prahy sám, tak to je super. Příští týden spolu strávíme jarní prázdniny. Moc se těším.

Když chtějí obě strany, je to paráda Jednu ze svých babiček naše děti neviděly už x let. Má svůj věk, bydlí daleko a každá návštěva (u ní doma) ji stojí hodně energie. Lékaře má v několika krajích a není výjimkou, že třeba 2x týdně jede do Prahy na různá vyšetření. Teď plánujeme pobyt v Praze a říkám jí, tak bys mohla dojet, zajdem někam na kafe, pozdravíš děti.. No a zjistila jsem, že to by teda dojet nemohla, že to je pro ni hrozně náročná cesta. Tak jsem to přijala a řekla jsem, že to je její volba a nechám to čistě na ní. Dětem jsem už dávno vysvětlila, že lidé jsou různí a není ničí povinnost nám věnovat svou pozornost.. Už to ani neřeší. Je to jak to je A vám přeju, Evo, krásně prožité jarní prázdniny!!

Palomita napsal(a):

Judyna napsal(a):

Tohle fakt nechápu.
Ale vzpomínám si, jak se snacha divila, když jsem se jí ptala, jak jí to jde ve škole a nebo na výsledky zkoušek. Syn mi vysvětlil, že ona nic takového ze své rodiny nezná, tak se divila, proč mě to zajímá. Přitom teď je tak ráda chválená (asi jako každý )

Ani já tomu moc nerozumím, ale beru to tak, že každý se chová nejlépe jak může/umí, dle svých možností.

Taky to tak beru. Jsme prostě tolerantní.

(I když... Možná by se u některých jedinců dalo místo slova "nejlépe" dosadit nejhůře.)

Niky123 napsal(a):

Mám radost z tohoto příspěvku. Pamatuji jak jsi před lety psala, že s (tehdy) malinkým vnoučkem jezdíte rádi vláčkem, že to má rád. To je dobře, že mu to zůstalo.
Mám radost, žes mezi nás opět zavítala a přeji krásné jarní prázdniny!

Děkuji, Niky.
Vnukovi ta láska k vlakům a vlastně ke všem hromadným dopravním prostředkům zůstala. Je teď v 8. třídě a přemýšlí, že by šel na dopravní průmyslovku. Když přijede ke mně, tak se vždy ptá - Babi, tak jaké výlety jsi připravila? Jelikož neřídím, jezdíme všude vlakem a kam to nejde vlakem, tak autobusem. A moc rád chodí, má rád přírodu a turistiku. Už jsme spolu prošli pěkný kousek Krušných hor.
Vnučka je typická ženská , naše princezna. Nejraději má, když za ní přijedu do Prahy a jdeme nakupovat nějakou parádu pro ni a taky do papírnictví, papírnictví miluje.
Tak ji k tomu shopování vždy ještě vezmu na nějakou výstavu, do muzea, procházku po zajímavostech v Praze.
Jsem s nimi od jejich narození často a moc ráda, a snad i oni se mnou. Je fajn, že když moje dcerka umřela, nebudovali jsme vztah "od začátku", ale už jsme ho měli a tou událostí se ještě prohloubil a jsme si ještě více blízcí.
Obdivuji svého bývalého zetě, jak to s dětmi už skoro 5 let sám zvládá, jak zvládli covid, kdy vnučka byla v 1. a 2. třídě. Je to skvělý táta.