Já chodím moc ráda do naší knihovny na výprodej starých knih. Bývá několikrát v roce, v atriu knihovny, knížky od 1 do 10kc, mnohé zadarmo, i časopisy, na dlouhých pultech, všehochuť, nikdy to nestihnu projít celé... Když tam najdete milované knížky z dětství, či ty, které jste měli a z nějakého důvodu už nemáte... Jsou tam celé čtenářské i jiné, velmi osobní příběhy. Když se mi povede tam jít víckrát a všechno "už vykoupit", chodím se tam už jenom tak pokochat krásou knížek, které nemám, nepotřebuju, a udělají radost třeba někomu jinému. Dívat se na děti, jak třímaj v ruce tu svoji milovanou knížku a tahaj za sukni maminku začtenou do beletrie či knihy o umění, fyzice a tak, je jeden z nejkrásnějších pohledů na světě. ✌️

vrabčák napsal(a):

Leno, tak to jsme na tom stejně. I já si to asi celé roky trochu idealizuju (ovšem ideální to snad není v žádné profesi). Mám jednu hodně oblíbenou knihovnu a zdá se mi, že knihovnice i knihovníci tam jsou rádi.  
Jen musím ještě podotknout, že knížky už dneska moc nevoní...   Nemyslím si, že by za to mohl můj nos, ale prý je už dlouho vyrábějí jiným způsobem.

Já v knihovně nebyla nejméně 15 let, raději si knihu koupím. Ale musím říct, že mně nové knihy voní stále. Možná jsem i zapomněla tu vůni knih dřív... ?

LENNNA napsal(a):

vrabčák napsal(a):

Leno, tak to jsme na tom stejně. I já si to asi celé roky trochu idealizuju (ovšem ideální to snad není v žádné profesi). Mám jednu hodně oblíbenou knihovnu a zdá se mi, že knihovnice i knihovníci tam jsou rádi.  
Jen musím ještě podotknout, že knížky už dneska moc nevoní...   Nemyslím si, že by za to mohl můj nos, ale prý je už dlouho vyrábějí jiným způsobem.

Já v knihovně nebyla nejméně 15 let, raději si knihu koupím. Ale musím říct, že mně nové knihy voní stále. Možná jsem i zapomněla tu vůni knih dřív... ?

Snad nejkrásněji mi voněli Lovci mamutů.    
Před pár lety jsem slyšela v televizi rozhovor s Menzelem a taky si povzdychl, že knížky už nevoní, jak vonívaly dřív...   Uznávám, že i náš čich se mění, ale opravdu je to prý hlavně jinou technologií výroby.

Já měla, když jsem bydlela na domku (a měla prostory), jsem měla staré a možná i vzácné knihy. Ne pro jejich cenu, vzácnost, ale proto že se mi prostě líbily. Když jsem musela opustit prostory, kam se vešly, musela jsem opustit aj je.
S lítostí, ale bez lítosti.

Ty knížky se do naší knihovny dostaly úplně přirozeně. Můj táta se narodil v roce 1920 a měl asi o 16 a 20 let starší sourozence, takže benjamínek. Některé knihy byly od nich, některé původně jeho rodičů. Pár starých knížek jsem ulovila v knihovně - v darech čtenářů čtenářům.

vrabčák napsal(a):

Ty knížky se do naší knihovny dostaly úplně přirozeně. Můj táta se narodil v roce 1920 a měl asi o 16 a 20 let starší sourozence, takže benjamínek. Některé knihy byly od nich, některé původně jeho rodičů. Pár starých knížek jsem ulovila v knihovně - v darech čtenářů čtenářům.

To je úžasný, že je to s vámi v rodině už tolik let a s takovou rodinnou historií

Díky!

Co jsou to prosím pikošky?

Palomita napsal(a):

vrabčák napsal(a):

Někdy na 2. stupni jsem vždycky v sobotu vyrazila do hlavní budovy MK Praha. Chodila jsem i do Hudebního a Divadelního oddělení a občas i do čítárny. Teď chodím do několika poboček, podle toho, kde se právě nacházím, a cítím se líp v těch středně velkých nebo menších.
Občas jsem chodila i do "vědárny" a atmosféra tam mi taky byla blízká.
U nás doma doma se najdou i knížky z 19. stol., možná i starší (musela bych si to připomenout).

Se obávám, že nepocházím z tak sečtělých rodů, aby měly v 19. stol. nějaké knihy A sběratelé se u nás také nevyskytovali.. jednoduše jen to, co chceme číst a čteme, příp. četli naši rodiče. Ale některé tituly by mě zajímaly, už pro ten čas, do kterého spadají Kdysi dávno jsme si pořídili z druhé ruky starý sekretář, který měl jeden díl uzamčený (ztratil se od něj klíč už od majitele). Když jsme se do něj po x letech konečně dostali, zjistili jsme, že byl plný knih. Dokonce tam byl i originál výtisk novin z r. 1937, kdy zemřel TGM. Knihy pocházejí ze stejného období. Pro nás poklad

My máme asi dve modlitebné knižky ešte staršie ako 19. storočie - ale s ručne písanými poznámkami či venovaniami našich predkov... Inakšie knihy ale tiež máme tak max od začiatku 20. storočia - a to bol starý otec profesor na vysokej (ale sedlácký synek z východných Čiech...)

vrabčák napsal(a):

Díky!

Co jsou to prosím pikošky?

Pikantnosti, klebety, zaujímavosti...

Selima napsal(a):

Mne sa páčila jedna myšlienka z knihy, s ktorou teraz pracujem (ešte u nás nevyšla): Knižnica listov, kde si ľudia navzájom nechávali odkazy, resp. každý mohol do knihy napísať, čo chcel, a iní si to prečítali....

Hezká myšlenka

Já mám dnes nostalgickou náladu. Bilancuju. Jsme spolu 26 let, z toho manželé právě dnes 20 let. Porcelánová svatba. Bože, kde ten čas utekl, vždyť je to jak včera, co jsem na sobě měla svatební šaty Chystáme se na slavnostní oběd, vyrážíme do hotelu, kde jsme před dvaceti lety trávili svatební noc/víkend. Ten hotel stále existuje. Tenkrát jsme byli sami dva, dnes vyrážíme ve čtyřech.

Andrejko, doufám, že se slavnostní oběd vydařil, že jste si pochutnali, příjemně si popovídali a že se nostalgická nálada přelila v lehce radostnou. Tak i krásné pokračování dne, manželství i rodinného života!

Teď na Artu (Klobouk dolů) - dokument věnovaný Janu Bornovi.