|
14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Narodila jsem se před 41 lety s tělesnou vadou (oboustraně pokozené klouby kolen). Od mala se tedy pro mě stal domov v nemocnicích, léčebnách, ortopediích, lázních atd. a do dospělosti, celkem 12 let. Od malička jsem chtěla jediné, chodit jako ostatní, chtěla jsem být zdravá. Má matka se o mě starala dobře, ale nikdy mě neobjala, nechtěla znát má přání, nepolíbila atd. Bojovala jsem sama za sebe. Natěstí jsem byla povahou ďábel, tak jsem za kadý krok tvrdě bojovala, slovo "nejde" nebo "nepůjde" jsem nesnáela. Od mala jsem chtěla jezdit po světě jako řidička náklaďáku. Auta mě přitahovala od mala, můj otec byl řidič nadměrné dopravy. Pro tento sen jsem bojovala neuvěřitelně. Dva roky jsem s lékaři bojovala za to, abych si mohla udělat ŘP B bez znaku TP, dříve lutý trojúhelník. Nakonec jsem jej udělala na poprvé ale přila pro mne ivotní rána, k ŘP C jsem u nebyla připutěna a pány doktory jsem i po několika letech nepřekonala. Tím padnul můj sen a poprvé v ivotě jsem se zastavila a zeptala se sama sebe "proč zrovna já?". Nastoupila jsem jako skladová účetní a po čase jsem se vypracovala a začala učit studenty - budoucí prodavače - ekonomii prodeje. Chodila jsem s několika mui, ale po čase jim má fyzická odlinost vadila. Ve svých 32 letech jsem poznala mue, tehdy řidiče kamionu, se kterým si rozumíme a mé postiení mu nevadí Jen mě trápí, e nemáme děti. Od počátku naeho vztahu nechal přítel toto rozhodnutí na mě. Postupem času se můj zdravotní stav rychle zhoroval. Dnes mám oboustranou artrózu 3. stupně obou kolen, srdeční tachykardii, cévní potíe atd. Denně proívám ukrutné bolesti kolen, natýkají mi nohy, jsem zásadně omezena v pohybu. A moje největí výhra je kadý den ráno vstát, přes bolesti dojet MHD do práce a zas odpoledne domů. Endoprotézy zatím nemohu dostat, protoe jsem jetě prý moc mladá a musela bych na reoperace. U si neváím sama sebe, u nemám sílu dál pro něco bojovat, prostě jen jsem 
Vdy, kdy potkám budoucí maminku s bříkem, tak probrečím celou noc. Připadám si jako stará babka, která se iví jen hrstma léků a otravuje ostatní. Jsem poměrně zlá ke svému okolí, zejména ke svému příteli, na kterém jsem dost závislá. Poniuje mě, e musím někoho ádat o pomoc, e jsem se musela smířit se slovem "nejde". Prostě troska sedící za oknem a pozorující lidi.
Není tady
Blbé je, e sa to stav zhoril, ale: jednak to asi nie je konečné; a druhak, robí si ivot zbytočne horím. bojova je fajn, ale nie sama so sebou, resp. proti sebe. Skús si uíva to, čo má - to nie je málo.
Není tady
e jsem se musela smířit se slovem "nejde"
Milá Hanko, s tím se někdy musel smířit kadej z nás... někdo víckrát, někdo méně často - ale není nikdo, komu by se dařilo úplně vechno... i kdy to tak můe zvenku vypadat.
Co kdybys zkusila chvíli nebojovat a právě "jen být"... být součást okolního světa, ne jeho (a svůj) nepřítel.
A k tomu dítěti - moná by ses divila, kolik je mladejch, relativně zdravejch holek, který ho z nějakýho důvodu taky mít nemůou... nehledě k tomu, e kdovíjak bys zvládala celodenní péči. To není podceňování - to je realistickej pohled na tvoji situaci.
Není tady
Heleno, věř mi, e slovo "nejde" musím říkat častěji, ne ti zdraví. A smířit se s tím, e nemůu mít dítě, protoe se o ně po fyzické stránce nezvládnu postarat? To snad pochopit ani nejde.
Není tady
slovo "nejde" musím říkat častěji, ne ti zdraví
Věřím... ale zkus uznat, e i zdraví mají svoje limity, i kdy třeba ne zrovna fyzický.
A smířit se s tím, e nemůu mít dítě, protoe se o ně po fyzické stránce nezvládnu postarat? To snad pochopit ani nejde.
Proč ne? Taková je skutečnost a bohuel se s ní musí naučit ít. Asi by to bylo lepí ne se styvět do pozice "troska sedící za oknem a pozorující lidi".
Nebo by se ti smiřovalo líp, kdybys byla dokonale zdravá a jedna jediná fyziologická nedokonalost by ti mateřství navdycky zatrhla?
Není tady
Heleno, věř mi, e slovo "nejde" musím říkat častěji, ne ti zdraví. A smířit se s tím, e nemůu mít dítě, protoe se o ně po fyzické stránce nezvládnu postarat? To snad pochopit ani nejde.
Není tady
Hanko, stejně ti nic jiného nezbývá, ne akceptovat stav takový, jaký je. Je kontraproduktivní trápit se tím, co nemůe změnit.
Btw dítě jistým způsobem mít můe - můe si ho třeba adoptovat, nebo vzít větí do pěstounské péče, jestli má takové omezení, e by ses o něj dokázala postarat - uvařit, vyprat, atd.
Vím, e se to jistým způsobem "lehce" říká, ale těce ije. Ale kadý člověk má nějaká omezení, která musí přijmout, vyrovnat se s nimi.
Přemýlelas o tom, e by ses zkusila vypořádat se svými můrami a tím, co si nese z dětství a jetě ses s tím nevyrovnala a neodpustila to svým rodičům (dělali, co uměli, lépe to prostě neumělil) s pomocí psychologa?
Není tady
Evo, ano, psychologa jsem navtívila, ale k ničemu mi to nebylo.
Není tady
Hanka M napsal(a):
Evo, ano, psychologa jsem navtívila, ale k ničemu mi to nebylo.
K psychologovi je potřeba chodit dlouhodobě, aby to k něčemu bylo. To je dlouhá cesta na hodně let.
Já jsem intenzivně kadé pondělí chodila k psycholoce na skupinovou terapii skoro dva a půl roku, ne bylo líp.
Není tady
Evo, já k němu chodila cca půl roku. A pokadé jsem odcházela "dotčená", jak mi můe fyzicky zdravý člověk vykládat co mám dělat, kdy si plete běný ivot a reálný "můj" ivot. Kdy od v dětství jezdil na tábor, tak já byla v nemocnici. Stále, ve věku osm a dvacet let.
Není tady
Hani M..znám eny, které mají dítě, i kdy jim to lékař nedoporučil. Přesto touha po dítěti byla silnějí. Mluvila jsi o tom vůbec s gynekologem? Těhotenství by si přece mohla proleet. Nedávno jsem potkala rodinu s miminkem. Paní seděla na vozíčku a mimčo měla v klokance. V telce zas ukazovali nevidomý pár. Také by si člověk myslel, e to nejde..
Není tady
pokadé jsem odcházela "dotčená"
Klidně se na mně zlob... ale ty má pocit, e tě nikdo nemůe pochopit, protoe "nechodí v tvejch botách"... a vem, kteří jsou na tom (z tvýho hlediska) "líp" ne ty docela obyčejně závidí.
Dá se to pochopit - ale dost blbě se s tím ije.
Není tady
Měla jsem a mám jiné hodnoty, ne ti zdraví. Oč já musela v ivotě bojovat, to zdraví mají automaticky, tak si toho neváí. Bylo by dobré, aby takový psycholog byl ve stejné zdravotní pozici jako já, a pak bych ho ráda poslouchala, co z něj vypadne za rady.
Není tady
Hanka M napsal(a):
Evo, já k němu chodila cca půl roku. A pokadé jsem odcházela "dotčená", jak mi můe fyzicky zdravý člověk vykládat co mám dělat, kdy si plete běný ivot a reálný "můj" ivot. Kdy od v dětství jezdil na tábor, tak já byla v nemocnici. Stále, ve věku osm a dvacet let.
No jo, to je pak těký, kdy se cítí dotčená.
Pokud si najde psychologa, který ti sedne a bude chtít to v sobě, co tě trápí, opravdu změnit, teprve pak to půjde. A se přestane na psychologa dívat jako na zdravého člověka, který ti nemá co vykládat, co má dělat. Ale bude ho brát jako člověka, který ti chce pomoct, ale sám bez tvého chtění to nedokáe. Dříve ne.
Ale mám pocit, e jsi ve stavu, kdy chce akorát skuhrat. To ti pak nikdo neporadí.
Upravil(a) Eva. (6. 1. 2014 14:43)
Není tady
Oč já musela v ivotě bojovat, to zdraví mají automaticky, tak si toho neváí.
Vdy říkám... závist. Zlá závist.
Napadlo tě někdy, e ti zdraví můou mít jiný velký trápení, který ty přes svoje černý brejle odmítá vidět?
Není tady
Heleno, tys na to kápla.
Není tady
Bylo by dobré, aby takový psycholog byl ve stejné zdravotní pozici jako já, a pak bych ho ráda poslouchala, co z něj vypadne za rady.
Jetě taková drobnost - kdy chlap není těhotnej a nerodí, tak by neměl dělat gynekologa-porodníka, protoe bůhvíco "z něj vypadne za rady"?
Není tady
Heleno, je mi jasné, e lidé mají i psychické problémy, ale ty na nich nejsou vidět, jako fyzické změny. A to se u zdravích neodpoutí, mluvím se zkuenosti.
Není tady
laminanonte
Já nemůu mít děti, protoe bych na ně nestačila fyzicky. Ale důvodem jsou i mé problémy se srdcem. Mám stále pocit, e jsem neudělala dost proto, abych dítě měla.
Není tady
Hanka M napsal(a):
Měla jsem a mám jiné hodnoty, ne ti zdraví. Oč já musela v ivotě bojovat, to zdraví mají automaticky, tak si toho neváí. Bylo by dobré, aby takový psycholog byl ve stejné zdravotní pozici jako já, a pak bych ho ráda poslouchala, co z něj vypadne za rady.
Nu kdy k tomu přistupuje takhle, to ti ani psycholog ve tvé pozici nepomůe. Tato práce sama se sebou není vůbec o tom, co "z psychologa vypadne za rady". Dokud se ty sama z hloubi svého nitra nechce změnit, tak ti ádný psycholog, i kdyby se rozkrájel, nepomůe.
Není tady
jinak si myslím, e jsou i jiné cesty, jak přijít k dítěti..pěstounská péče, adopce. Zkus oslovit nějaký dětský domov v okolí. Říká se tomu hostitelská péče. Pro zajímavost posílám jeden odkaz, jak to funguje..
http://www.dd-lety.wz.cz/host_pece.htm
Není tady
Heleno, jen si myslím, e někomu radit má větí váhu od člověka, který je podobné pozici.
Není tady
lidé mají i psychické problémy, ale ty na nich nejsou vidět, jako fyzické změny
Ale prd a vořech... jednak jsou, druhak i některý tělěsný potíe jsou dobře ukrytý.
Mám stále pocit, e jsem neudělala dost proto, abych dítě měla.
Hm... a co by sis s ním počala ve svým současným stavu?
Co zkusit nějaký dobrovolnictví... třeba jim chodit do pitálu číst pohádky?
Není tady
jen si myslím, e někomu radit má větí váhu od člověka, který je podobné pozici
Jasně... třeba ten zmiňovanej gynekolog, viď? Nebo v podstatě doktoři veobecně... právníci - takovej spokojeně enatej advokát tě taky nemůe kvalitně rozvést 
Moná by sis měla uvědomit, e v "podobné pozici" jao ty je spousta dalích lidí... a někteří i v mnohem horí.
Upravil(a) helena (6. 1. 2014 15:00)
Není tady
Heleno, zdraví nemocnému mnohdy (né vdy) nevěří, tedy neumí mu adekvátně pomoci. Z tohoto psychologa jsem měla stejný pocit.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a ve, co pomůe ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
