že jsem se musela smířit se slovem "nejde"
Milá Hanko, s tím se někdy musel smířit každej z nás... někdo víckrát, někdo méně často - ale není nikdo, komu by se dařilo úplně všechno... i když to tak může zvenku vypadat.
Co kdybys zkusila chvíli nebojovat a právě "jen být"... být součást okolního světa, ne jeho (a svůj) nepřítel.
A k tomu dítěti - možná by ses divila, kolik je mladejch, relativně zdravejch holek, který ho z nějakýho důvodu taky mít nemůžou... nehledě k tomu, že kdovíjak bys zvládala celodenní péči. To není podceňování - to je realistickej pohled na tvoji situaci.

slovo "nejde" musím říkat častěji, než ti zdraví
Věřím... ale zkus uznat, že i zdraví mají svoje limity, i když třeba ne zrovna fyzický.
A smířit se s tím, že nemůžu mít dítě, protože se o ně po fyzické stránce nezvládnu postarat? To snad pochopit ani nejde.
Proč ne? Taková je skutečnost a bohužel se s ní musíš naučit žít. Asi by to bylo lepší než se styvět do pozice "troska sedící za oknem a pozorující lidi".
Nebo by se ti smiřovalo líp, kdybys byla dokonale zdravá a jedna jediná fyziologická nedokonalost by ti mateřství navždycky zatrhla?

Hanko, stejně ti nic jiného nezbývá, než akceptovat stav takový, jaký je. Je kontraproduktivní trápit se tím, co nemůžeš změnit.
Btw dítě jistým způsobem mít můžeš - můžeš si ho třeba adoptovat, nebo vzít větší do pěstounské péče, jestli máš takové omezení, že by ses o něj dokázala postarat - uvařit, vyprat, atd.
Vím, že se to jistým způsobem "lehce" říká, ale těžce žije. Ale každý člověk má nějaká omezení, která musí přijmout, vyrovnat se s nimi.
Přemýšlelas o tom, že by ses zkusila vypořádat se svými můrami a tím, co si neseš z dětství a ještě ses s tím nevyrovnala a neodpustila to svým rodičům (dělali, co uměli, lépe to prostě neumělil) s pomocí psychologa?

Hanka M napsal(a):

Evo, ano, psychologa jsem navštívila, ale k ničemu mi to nebylo.

K psychologovi je potřeba chodit dlouhodobě, aby to k něčemu bylo. To je dlouhá cesta na hodně let.
Já jsem intenzivně každé pondělí chodila k psycholožce na skupinovou terapii skoro dva a půl roku, než bylo líp.

Hani M..znám ženy, které mají dítě, i když jim to lékař nedoporučil. Přesto touha po dítěti byla silnější. Mluvila jsi o tom vůbec s gynekologem? Těhotenství by si přece mohla proležet. Nedávno jsem potkala rodinu s miminkem. Paní seděla na vozíčku a mimčo měla v klokance. V telce zas ukazovali nevidomý pár. Také by si člověk myslel, že to nejde..

Měla jsem a mám jiné hodnoty, než ti zdraví. Oč já musela v životě bojovat, to zdraví mají automaticky, tak si toho neváží. Bylo by dobré, aby takový psycholog byl ve stejné zdravotní pozici jako já, a pak bych ho ráda poslouchala, co z něj vypadne za rady.

Oč já musela v životě bojovat, to zdraví mají automaticky, tak si toho neváží.
Vždyť říkám... závist. Zlá závist.
Napadlo tě někdy, že ti zdraví můžou mít jiný velký trápení, který ty přes svoje černý brejle odmítáš vidět?

Bylo by dobré, aby takový psycholog byl ve stejné zdravotní pozici jako já, a pak bych ho ráda poslouchala, co z něj vypadne za rady.
Ještě taková drobnost - když chlap není těhotnej a nerodí, tak by neměl dělat gynekologa-porodníka, protože bůhvíco "z něj vypadne za rady"?

laminanonte
Já nemůžu mít děti, protože bych na ně nestačila fyzicky. Ale důvodem jsou i mé problémy se srdcem. Mám stále pocit, že jsem neudělala dost proto, abych dítě měla.

jinak si myslím, že jsou i jiné cesty, jak přijít k dítěti..pěstounská péče, adopce. Zkus oslovit nějaký dětský domov v okolí. Říká se tomu hostitelská péče. Pro zajímavost posílám jeden odkaz, jak to funguje..

http://www.dd-lety.wz.cz/host_pece.htm

lidé mají i psychické problémy, ale ty na nich nejsou vidět, jako fyzické změny
Ale prd a vořech... jednak jsou, druhak i některý tělěsný potíže jsou dobře ukrytý.
Mám stále pocit, že jsem neudělala dost proto, abych dítě měla.
Hm... a co by sis s ním počala ve svým současným stavu?
Co zkusit nějaký dobrovolnictví... třeba jim chodit do špitálu číst pohádky?

Heleno, zdraví nemocnému mnohdy (né vždy) nevěří, tedy neumí mu adekvátně pomoci. Z tohoto psychologa jsem měla stejný pocit.