|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
Narodila jsem se před 41 lety s tělesnou vadou (oboustraně poškozené klouby kolen). Od mala se tedy pro mě stal domov v nemocnicích, léčebnách, ortopediích, lázních atd. až do dospělosti, celkem 12 let. Od malička jsem chtěla jediné, chodit jako ostatní, chtěla jsem být zdravá. Má matka se o mě starala dobře, ale nikdy mě neobjala, nechtěla znát má přání, nepolíbila atd. Bojovala jsem sama za sebe. Naštěstí jsem byla povahou ďábel, tak jsem za každý krok tvrdě bojovala, slovo "nejde" nebo "nepůjde" jsem nesnášela. Od mala jsem chtěla jezdit po světě jako řidička náklaďáku. Auta mě přitahovala od mala, můj otec byl řidič nadměrné dopravy. Pro tento sen jsem bojovala neuvěřitelně. Dva roky jsem s lékaři bojovala za to, abych si mohla udělat ŘP B bez znaku TP, dříve žlutý trojúhelník. Nakonec jsem jej udělala na poprvé ale přišla pro mne životní rána, k ŘP C jsem už nebyla připuštěna a pány doktory jsem i po několika letech nepřekonala. Tím padnul můj sen a poprvé v životě jsem se zastavila a zeptala se sama sebe "proč zrovna já?". Nastoupila jsem jako skladová účetní a po čase jsem se vypracovala a začala učit studenty - budoucí prodavače - ekonomii prodeje. Chodila jsem s několika muži, ale po čase jim má fyzická odlišnost vadila. Ve svých 32 letech jsem poznala muže, tehdy řidiče kamionu, se kterým si rozumíme a mé postižení mu nevadí Jen mě trápí, že nemáme děti. Od počátku našeho vztahu nechal přítel toto rozhodnutí na mě. Postupem času se můj zdravotní stav rychle zhoršoval. Dnes mám oboustranou artrózu 3. stupně obou kolen, srdeční tachykardii, cévní potíže atd. Denně prožívám ukrutné bolesti kolen, natýkají mi nohy, jsem zásadně omezena v pohybu. A moje největší výhra je každý den ráno vstát, přes bolesti dojet MHD do práce a zas odpoledne domů. Endoprotézy zatím nemohu dostat, protože jsem ještě prý moc mladá a musela bych na reoperace. Už si nevážím sama sebe, už nemám sílu dál pro něco bojovat, prostě jen jsem
Vždy, když potkám budoucí maminku s bříškem, tak probrečím celou noc. Připadám si jako stará babka, která se živí jen hrstma léků a otravuje ostatní. Jsem poměrně zlá ke svému okolí, zejména ke svému příteli, na kterém jsem dost závislá. Ponižuje mě, že musím někoho žádat o pomoc, že jsem se musela smířit se slovem "nejde".
Prostě troska sedící za oknem a pozorující lidi. 


Není tady

Blbé je, že sa to stav zhoršil, ale: jednak to asi nie je konečné; a druhak, robíš si život zbytočne horším. bojovať je fajn, ale nie sama so sebou, resp. proti sebe. Skús si užívať to, čo máš - to nie je málo.
Není tady
že jsem se musela smířit se slovem "nejde"
Milá Hanko, s tím se někdy musel smířit každej z nás... někdo víckrát, někdo méně často - ale není nikdo, komu by se dařilo úplně všechno... i když to tak může zvenku vypadat.
Co kdybys zkusila chvíli nebojovat a právě "jen být"... být součást okolního světa, ne jeho (a svůj) nepřítel.
A k tomu dítěti - možná by ses divila, kolik je mladejch, relativně zdravejch holek, který ho z nějakýho důvodu taky mít nemůžou... nehledě k tomu, že kdovíjak bys zvládala celodenní péči. To není podceňování - to je realistickej pohled na tvoji situaci.
Není tady
Heleno, věř mi, že slovo "nejde" musím říkat častěji, než ti zdraví. A smířit se s tím, že nemůžu mít dítě, protože se o ně po fyzické stránce nezvládnu postarat? To snad pochopit ani nejde.
Není tady
slovo "nejde" musím říkat častěji, než ti zdraví
Věřím... ale zkus uznat, že i zdraví mají svoje limity, i když třeba ne zrovna fyzický.
A smířit se s tím, že nemůžu mít dítě, protože se o ně po fyzické stránce nezvládnu postarat? To snad pochopit ani nejde.
Proč ne? Taková je skutečnost a bohužel se s ní musíš naučit žít. Asi by to bylo lepší než se styvět do pozice "troska sedící za oknem a pozorující lidi".
Nebo by se ti smiřovalo líp, kdybys byla dokonale zdravá a jedna jediná fyziologická nedokonalost by ti mateřství navždycky zatrhla?
Není tady
Heleno, věř mi, že slovo "nejde" musím říkat častěji, než ti zdraví. A smířit se s tím, že nemůžu mít dítě, protože se o ně po fyzické stránce nezvládnu postarat? To snad pochopit ani nejde.
Není tady

Hanko, stejně ti nic jiného nezbývá, než akceptovat stav takový, jaký je. Je kontraproduktivní trápit se tím, co nemůžeš změnit.
Btw dítě jistým způsobem mít můžeš - můžeš si ho třeba adoptovat, nebo vzít větší do pěstounské péče, jestli máš takové omezení, že by ses o něj dokázala postarat - uvařit, vyprat, atd.
Vím, že se to jistým způsobem "lehce" říká, ale těžce žije. Ale každý člověk má nějaká omezení, která musí přijmout, vyrovnat se s nimi.
Přemýšlelas o tom, že by ses zkusila vypořádat se svými můrami a tím, co si neseš z dětství a ještě ses s tím nevyrovnala a neodpustila to svým rodičům (dělali, co uměli, lépe to prostě neumělil) s pomocí psychologa?
Není tady
Evo, ano, psychologa jsem navštívila, ale k ničemu mi to nebylo.
Není tady

Hanka M napsal(a):
Evo, ano, psychologa jsem navštívila, ale k ničemu mi to nebylo.
K psychologovi je potřeba chodit dlouhodobě, aby to k něčemu bylo. To je dlouhá cesta na hodně let.
Já jsem intenzivně každé pondělí chodila k psycholožce na skupinovou terapii skoro dva a půl roku, než bylo líp.
Není tady
Evo, já k němu chodila cca půl roku. A pokaždé jsem odcházela "dotčená", jak mi může fyzicky zdravý člověk vykládat co mám dělat, když si plete běžný život a reálný "můj" život. Když od v dětství jezdil na tábor, tak já byla v nemocnici. Stále, ve věku osm až dvacet let.
Není tady

Hani M..znám ženy, které mají dítě, i když jim to lékař nedoporučil. Přesto touha po dítěti byla silnější. Mluvila jsi o tom vůbec s gynekologem? Těhotenství by si přece mohla proležet. Nedávno jsem potkala rodinu s miminkem. Paní seděla na vozíčku a mimčo měla v klokance. V telce zas ukazovali nevidomý pár. Také by si člověk myslel, že to nejde..
Není tady
pokaždé jsem odcházela "dotčená"
Klidně se na mně zlob... ale ty máš pocit, že tě nikdo nemůže pochopit, protože "nechodí v tvejch botách"... a všem, kteří jsou na tom (z tvýho hlediska) "líp" než ty docela obyčejně závidíš.
Dá se to pochopit - ale dost blbě se s tím žije.
Není tady
Měla jsem a mám jiné hodnoty, než ti zdraví. Oč já musela v životě bojovat, to zdraví mají automaticky, tak si toho neváží. Bylo by dobré, aby takový psycholog byl ve stejné zdravotní pozici jako já, a pak bych ho ráda poslouchala, co z něj vypadne za rady.
Není tady

Hanka M napsal(a):
Evo, já k němu chodila cca půl roku. A pokaždé jsem odcházela "dotčená", jak mi může fyzicky zdravý člověk vykládat co mám dělat, když si plete běžný život a reálný "můj" život. Když od v dětství jezdil na tábor, tak já byla v nemocnici. Stále, ve věku osm až dvacet let.
No jo, to je pak těžký, když se cítíš dotčená.
Pokud si najdeš psychologa, který ti sedne a budeš chtít to v sobě, co tě trápí, opravdu změnit, teprve pak to půjde. Až se přestaneš na psychologa dívat jako na zdravého člověka, který ti nemá co vykládat, co máš dělat. Ale budeš ho brát jako člověka, který ti chce pomoct, ale sám bez tvého chtění to nedokáže. Dříve ne.
Ale mám pocit, že jsi ve stavu, kdy chceš akorát skuhrat. To ti pak nikdo neporadí.
Upravil(a) Eva. (6. 1. 2014 14:43)
Není tady
Oč já musela v životě bojovat, to zdraví mají automaticky, tak si toho neváží.
Vždyť říkám... závist. Zlá závist.
Napadlo tě někdy, že ti zdraví můžou mít jiný velký trápení, který ty přes svoje černý brejle odmítáš vidět?
Není tady
Heleno, tys na to kápla.
Není tady
Bylo by dobré, aby takový psycholog byl ve stejné zdravotní pozici jako já, a pak bych ho ráda poslouchala, co z něj vypadne za rady.
Ještě taková drobnost - když chlap není těhotnej a nerodí, tak by neměl dělat gynekologa-porodníka, protože bůhvíco "z něj vypadne za rady"?
Není tady
Heleno, je mi jasné, že lidé mají i psychické problémy, ale ty na nich nejsou vidět, jako fyzické změny. A to se u zdravích neodpouští, mluvím se zkušenosti.
Není tady
laminanonte
Já nemůžu mít děti, protože bych na ně nestačila fyzicky. Ale důvodem jsou i mé problémy se srdcem. Mám stále pocit, že jsem neudělala dost proto, abych dítě měla.
Není tady

Hanka M napsal(a):
Měla jsem a mám jiné hodnoty, než ti zdraví. Oč já musela v životě bojovat, to zdraví mají automaticky, tak si toho neváží. Bylo by dobré, aby takový psycholog byl ve stejné zdravotní pozici jako já, a pak bych ho ráda poslouchala, co z něj vypadne za rady.
Nu když k tomu přistupuješ takhle, to ti ani psycholog ve tvé pozici nepomůže. Tato práce sama se sebou není vůbec o tom, co "z psychologa vypadne za rady". Dokud se ty sama z hloubi svého nitra nechceš změnit, tak ti žádný psycholog, i kdyby se rozkrájel, nepomůže.
Není tady

jinak si myslím, že jsou i jiné cesty, jak přijít k dítěti..pěstounská péče, adopce. Zkus oslovit nějaký dětský domov v okolí. Říká se tomu hostitelská péče. Pro zajímavost posílám jeden odkaz, jak to funguje..
http://www.dd-lety.wz.cz/host_pece.htm
Není tady
Heleno, jen si myslím, že někomu radit má větší váhu od člověka, který je podobné pozici.
Není tady
lidé mají i psychické problémy, ale ty na nich nejsou vidět, jako fyzické změny
Ale prd a vořech... jednak jsou, druhak i některý tělěsný potíže jsou dobře ukrytý.
Mám stále pocit, že jsem neudělala dost proto, abych dítě měla.
Hm... a co by sis s ním počala ve svým současným stavu?
Co zkusit nějaký dobrovolnictví... třeba jim chodit do špitálu číst pohádky?
Není tady
jen si myslím, že někomu radit má větší váhu od člověka, který je podobné pozici
Jasně... třeba ten zmiňovanej gynekolog, viď? Nebo v podstatě doktoři všeobecně... právníci - takovej spokojeně ženatej advokát tě taky nemůže kvalitně rozvést 
Možná by sis měla uvědomit, že v "podobné pozici" jao ty je spousta dalších lidí... a někteří i v mnohem horší.
Upravil(a) helena (6. 1. 2014 15:00)
Není tady
Heleno, zdraví nemocnému mnohdy (né vždy) nevěří, tedy neumí mu adekvátně pomoci. Z tohoto psychologa jsem měla stejný pocit.
Není tady